O velké rybě, cucavých bonbonech a zasklívání modelů

OLYMPUS DIGITAL CAMERATakhle to dopadne, když se starej chlap zblázní do nějaké osmnáctky, anebo – nedej bože – do nějakého koníčku. To pak nevidí, neslyší a buď toká, nebo blbne jinak. Znám jednoho, co vypadal na slušného modeláře (taky jsem o něm párkrát psal), a představte si, dal se na rybaření. Podezíral jsem ho, když poslal fotku, že tu ulovenou mřenku zvětšil ve Photoshopu, ale prý ne. Prý je to opravdová ryba. Pěkná, co? Tedy jestli není ze sádry :-).

  Omluvou pro mého váženého přítele Pavla, který přesunul svůj zájem od mašinek k rybičkám, je snad pouze to, že ho k lovu dohnala slavná Kalouskova hospodářská politika minulých let. On vlastně loví z nutnosti, aby nezahynul on a jeho blízcí. Kdyby v okolí Kladna ještě žili mamuti, měl by to snazší. Jedna dobře mířená rána a masa by měl na rok i déle a ještě by se mohl podělit se sousedy a kamarády. Takhle musí chodit lovit ryby třikrát do týdne. To pak skutečně člověk nemá čas na modelaření.

  Ale i tak si pravidelně udělá čas na modelářskou burzu, po které se konají naše tradiční posezení ve třech (ještě s Petrem), při kterých se – kromě špičkování (viz výše) – hlavně vedou řeči o modelaření. V sobotu se pokračovalo v tématu Z21 na kolejišti. Dozvěděl jsem se třeba, že program si lze stáhnout zdarma někde z internetu, takže základem je černá krabička s nápisem Z21 a tablet, nebo chytrý telefon. I tak to ale není žádná láce. Jenže, tohle řešení ovládání kolejiště mne zatím moc nebere, tak přeskočím k jinému tématu.

  Na sobotní burze, kde se sice zase moc neprodávalo, se zato uskutečnilo několik zajímavých setkání. Musím začít návštěvou malé Karolínky, která si od minule pamatovala, že od mne dostala cucavý bonbón. Fulda při příchodu povídá: „Tak to mám už asi na furt..“ Ptám se co? „No návštěvy burzy s Kájou.“ Čímž nás pobavil… „Ráno, když jsem se balil, najednou stála oblečená u dveří a prý že jede s tatínkem. A maminka na to: ´Souhlasím´…“ Karolína má ale dobré srdce (jistě po mamince). Jelikož jsem tentokrát doma zapomněl ty bonbony, co jí minule tak chutnaly, tak jsem se jí omlouval, načež ona vyndala svoje tik-tak a s výrazem „to se nedá dědku nic dělat, když máš tu skerózu,“ se se mnou podělila o ty její tik-tak. Z čehož plyne poučení, že obchodní úspěch není jen o nabídce špičkových nástrojů od OLFA nebo MEDIN, ale o úplně jiných věcech.

Karolina

  Ostatně, pokud jde o znalost cílení reklamy, jeden z diskutérů mi vyprávěl, jak mu jeho přítel, zaměstnaný někde u nějaké té agentury, co umí masírovat smysly kupujících, udělal nějaký průzkum podle přístupů na jeho web a prohlížení jednotlivých položek, asi aby věděl co má aktuálně propagovat více a co méně. Pěkné, ale tohle mne taky nebere. Prostě – buď to či ono potřebuju, nebo ne – a tak si to koupím (nebo ne). Takhle asi uvažuje většina z nás. Naopak doběla mne vytáčejí takové ty sviňárny nadnárodních řetězců (teď zrovna Billa), které si někde v Bangladéši nechají našít tuny ohyzdných plyšáků, které nastrkají do obchodů k pokladnám a „útočí“ tak na smysly malých hloupých dětí, skrze kterých jsou dospěláci nuceni – v rámci zachování svého duševního zdraví – sbírat jakési debilní body, aby ty plyšáky mohli dětem koupit. Tak tohle jestli je součást té nové demokracie – tak to je tedy k pos….! Jsem zvědavý, jestli Láďa Hruška z NOVY najde odvahu a začne ty plyšáky šít doma.

  Jak už jsem několikrát řekl, burzy nejsou jen a jen o prodávání a nakupování. Ne nadarmo to přece jsou správně výměnná setkání modelářů. Vyměňovat se dají přece i myšlenky. Já se tam spíš opravdu vyžívám v tom besedování a seznamování. U mého strategicky situovaného stolku (na křižovatce) se odehrávají zajímavé debaty. Jednu chvilku se tam v sobotu zastavila skupinka krajanů a došlo i na koštování hospodářských přebytků z Moravy. Upozornil jsem diskutéry, že se nacházejí v celní zóně mého stánku, což velmi rychle pochopili a tak jsem měl možnost ochutnat slivovici od Znojma. Té pravé Valašské se naprosto vyrovnala a možná byla i léčivější.

  Zájem byl tentokrát především o krakorce a další lepty – bohužel jen v TT. Jako házení perel sviním je v tomto ohledu srovnání se zájmem N-kařů o stejné stavebnice modelů. Rovněž zaujaly přípravky převzaté od modelářů letadel a lodí – např. ZDE. A taky o nářadí pro zlatníky a konečně i o tenké vodiče. Skladová zásoba posledně jmenovaného zboží se scvrkla na minimum a myslím, že už ji nebudu obnovovat. Německý dodavatel při poslední dodávce nevěděl (jak se říká), co by si za ty drátky řekl a já už nemám zájem je znovu zdražovat, aby se mi vrátily náklady.

  Jirka Šafář (Miniatur) se konečně nechal přemluvil a vrhnul na trh své bohaté skladové zásoby všelijakých cínových odlitků nejrůznějších předmětů, bez kterých se nemůže obejít žádné nádražní zákoutí či dílna. Jsem rád, že jsem mohl některé z nich zařadit do nabídky N-šopíku – ZDE. Jak ale vím, zájem byl především od uživatelů polo- a gigantických měřítek.

  Je nanejvýš dobře, že na náš modelářský trh přicházejí stále noví výrobci modelů a jejich stavebnic, zejména proto, že se věnují modelovému ztvárnění produkce českých (československých) podniků. V sobotu jsem se seznámil s Vojtěchem Vohlídkou (užívá nik VoVo), jenž provozuje web MojeTT.cz – ZDE – a s ním propojený e-shop, který mj. vyrábí z leptu stavebnice autobusů Karosa. Pravda, tyhle „moderní“ autobusy jsou produkty našeho průmyslu posledních cca 40 let, ale to už je pro mladé kolegy hodně dávná historie, neb se narodili o hodně později… S Vojtou jsme si předběžně plácli na možné spolupráci, takže lze očekávat nabídku jeho modelů i v N-šopíku. Držím v ruce testovací vzorek autobusu Karosa C734 (v měřítku N), byť nevím kdy se dostanu k jeho cvičnému sestavení. Už z prvního detailního prozkoumání ale tuším, že v „recenzním posudku“ budu namítat proti řešení podvozku a hlavně kol. Místo leptu by jistě šlo využít jiných technologií. Ale nebudu předbíhat. Ostatně, právě tohle může být výzva pro skutečné modeláře, aby jen neslepovali domečky z dodaných dílů, ale aby tyto stavebnice dotvářeli s využitím dalších materiálů a svých zkušeností, prostě modelařili.

  V této souvislosti jsem si vzpomněl na jiné lepty jednoho výrobce z Německa. Jedná se o sérii pracovních strojů v měřítku N. Podle obrázků jsem z nich byl nadšen a tak jsem si nedávno objednal hned celou sérii pěti kusů těchto strojů. Nestály mne moc, ale už když jsem je vybalil, tak jsem se začal děsit. Mikrometr mi prozradil, že karosérie jsou vyrobeny z alpaky tl. 0,1 mm! To je jako by byly z alobalu. Nevím, co autora vedlo k tak strašnému šetření s materiálem, ale z hlediska zpracování tím dostal modeláře do obtížné situace. Už jen přiložení hrotu páječky může zanechat na tom tenoučkém plechu důlky a jiné deformace. První vystříhané díly šly do krabičky, ostatní lepty do šanonu a na adresu autora k Severnímu moři půjde dopis, jestli by nebyl ochoten nechat totéž vyleptat třeba i jen z mosazi v tloušťce 0,16 nebo raději 0,2 mm.

  Ono totiž všechno chce svoje. Třeba Bohouš Partyk se rozhodl vytvořit nový nádražní stožár vysoký cca 200 mm (bude to model určený pro TT-čkaře), ale po vlastních zkušenostech z konstrukce a pak i ze sestavování jeho Pískovací věže v TT (ZDE) už neriskoval a díly nové věže leptá z plechu tl. 0,3 mm. Mimochodem, už máme v ruce první testovací lept a myslím, že do příští burzy bude k vidění prototyp.

  Taky jsem se na burze dozvěděl, že jsem prý už dlouho nepodal žádný raport z modelářské besedy. To, že jsme byli nuceni skončit v Naganu a přestěhovat se naproti do restaurace U Váhy jsem myslím už psal. Je to tam takové „nafest“, musíme se tam víc tulit (škoda, že mladší kolegové přestali zvát své sestřenice). Ale řekl bych, že je tam lepší kuchyně a snad i to pivo. Problém s dokonale zakrytovanou zásuvkou, která nám bránila v připojení k Temelínu, se podařilo zvládnout (máme tam mezi sebou několik šikovných elektrikářů 🙂 ). Ty volty a ampéry v drátech jsou pro nás velmi důležité, protože na každou besedu donese některý z vývojových pracovníků nějaký nový „objev“. Starý Franta Křižík by měl z těchto hochů radost. Třeba minule přinesl Bohouš rozpracovaný Fuldův dekodér světel na modelu celé ulice, kde budou instalovány sodíkové zářivky. Po zapnutí si všechny nejdříve bliknou a pak se postupně každá jinak rozsvěcuje. Efektní.

  Barva na sklo v provedení „transparentní“, kterou někteří modeláři doporučují pro zasklívání oken modelů namísto tradičního ClearFixu od Humbrolu, a kterou jsem přinesl s tím, že se rád podělím o zakoupené množství, bohužel nezaujala. Pro příště si budu muset vymyslet nějaký lepší trhák! Mimochodem, moje testy zatím ukázaly, že lihem naředěný ClearFix vytváří sklo o něco rovnější, než ta barva na sklo natažená do rámu oken. Ale možná, že jen ještě nemám ten správný cvik…

Foto: neznámý autor; Fulda

.

Rubrika: ZPRÁVY

komentáře 2

  1. Jindra napsal:

    Honzo, poslouchej, že on ten Pavel kombinuje měřítka? Takhle to dopadne, když se ryba ve velikosti H0 dá do ruky rybářovi ve velikosti N.

    Jo a s bonbónkama to začalo ještě cestou. Lístky jsme si tentokrát šli koupit do trafiky a né do pokladny (to už nebudu opakovat). Při té příležitosti jsme zjistili, že zatímco v nádražní pokladně Kajka dostává i lístek pro sebe (papírek s obrázkem vlaku), tak v trafice naopak mají ve vejšce dětských očí bonbony. Takže hned začala smlouvat, že takové potřebuje, aby se mohla rozdělit se strejdou Honzou a strejdou Bohoušem…

  2. Bohouš napsal:

    No, v tomto případě (viz Fulda nade mnou) se ukazuje, že České dráhy myslí víc na budoucnost. Tím, že dají dětem obrázek, je přitahují k železnici. Možná bude tvoje dcera jednou řídit ČD-ICE. Anebo se jím alespoň vozit. Zatímco ten trafikant myslí prodejem jedněch Tic-Taců na okamžitý zisk. Sám jsi pochopil, že ČD jsou lepší, alespoň dceři nekazí zuby.

Vložit komentář

Text komentáře: