Honzíkovo kolejiště (21)

Patinování průmyslových objektů. V průmyslové zóně se nachází tři tovární objekty. Svým způsobem s touto částí kolejiště souvisí i teplárna, která je umístěna ve střední části kolejiště za nádražím. Současně, jak jsem se pustil do dokončení základu pro tovární objekty, věnoval jsem se jejich  obarvení a patinaci. Myslím, že nebude na škodu se v tomto seriálu o technice patinování zmínit. Podotýkám ale hned úvodem, že popisuji jen vlastní zkušenosti s tím, co jsem odkoukal nebo vyposlechl od skutečných odborníků. Pokud by někdo nesouhlasil, má na to svaté právo…

  Všechny tři objekty určené do průmyslové zóny jsou běžné plastové modelové stavby. Strojírnu jsem dostal již slepenou a obarvenou od kolegy, kterému se do jeho kolejiště nehodila (bylo potřeba ji trošku opravit). Také textilku jsem koupil na eBay již slepenou. Slévárnu jsem postavil ze zbytků, skvostně se mi myslím povedla střecha :-), kterou jsem zhotovil z hliníkového profilového plechu (Litomyský).
Pominu, že po slepení domečků a jejich očištění od zbytků lepidla je ještě před instalací na místo opatřuji přepážkami (stěny místností) a LED. Vodiče vyvádím do spodní části modelu.
Plastové stavbičky mají obvykle trošku nepřirozené (svítivé), navíc lesklé barvy. Výrobce zřejmě předpokládá jejich přebarvení, nebo alespoň patinaci. Mistr patinace Honza Vacek alias Houmr doporučuje k patinaci především olejovou Umbru pálenou (Honzík ji přejmenoval na „humru pálivou“). Houmr mne touto metodou docela nakazil, i když při technice nanášení raději používám barvu naředěnou kobaltovým sikativem a nanáším ji štětečkem. Po hodině až dvou, kdy barva zavadne (ředidlo se odpaří), vezmu čistý tampon a opatrně setřu barvu tam, kde chci docílit světlejší odstín původní barvy. Tmavě hnědá umbra pálená zůstane ve spárách. Tím to ovšem nekončí.
Na řadu přichází zvýraznění mokrého zdiva, anebo komínů očouzených sazemi. K tomu je dobrá černá olejová barva. Stačí vytlačit trošku barvy z tuby na podložku, namočit štěteček do namíchané umbry pálené se sikativem, nabrat trošičku černé barvy na štěteček a máznout na soklech, sloupcích apod., anebo v okolí sopouchu komínu. Po chvilce je potřebné barvu tamponem rozetřít (setřít), aby přechody odstínů barev byly přirozené.  Protože olejová barva zasychá velmi pomalu, je dost času na experimentování s nejlepšími odstíny a přechody barev.
Možná lze za samostatnou kapitolu považovat barvení a patinaci střech domečků. Jsou k tomu tři důvody: Střechy jsou obvykle na kolejišti vidět nejlépe; střechy v reálu bývají z jiného materiálu než obvodové zdi; naopak u profi-modelů jsou ze stejného materiálu jako obvodové stěny, leč měly by vypadat odlišně. U modelů stavěných modelářem pak záleží na materiálu, který na střešní krytinu použije. Samozřejmě, když například imituje střechu z térového papíru jemným smirkem, už na ni asi nebude nanášet olejovou umbru pálenou. Atd.
Takže, napustit imitaci střešních tašek či eternitu (viz všelijaké fólie a la NOCH, Faller apod.) nějakou ředěnou olejovou barvou lze. Samozřejmě, lze použít i jiné druhy barev. Setřením ještě neproschlé vrstvy barvy na některých místech lze docílit rozbití jednotné barevnosti plochy. Imitace plechové střechy v originálu vyrobené z tzv. pozinku (železný plech opatřený vrstvou sloučeniny s dominací zinku), měděného, nebo hliníkové (resp. duralového) plechu a dalších materiálů záleží na tom, z čeho je modelová střechy zhotovená. Obvykle to je plast, nebo dřevo. V takovým případech se volí barvy dobře kryjící na tomto druhu materiálu. Trošku složitější může být obarvení střechy modelu, která je vytvořená z tenké hliníkové fólie (viz moje slévárna). Jde o to, že lesklý Al-plech nepřijme dokonale barvu, pokud není nejdříve dokonale odmaštěn, nastříkán základovou barvou (např. Günze) a pak přestříkán požadovaným barevným odstínem. Použití štětce nebývá efektivní. Ale kdo by chtěl jednobarevnou střechu, když pracně pokryl střechu profilovaným plechem? Šanci nabízí patinovací prášky nebo pasty.

  Aniž bych zabíhal do podrobností, popíšu, jak jsem nabarvil střechu slévárny. Nejdříve jsem ji opatřil vrstvou umbry pálené rozředěné v sikativu, kterou jsem nanesl štětečkem. Potřeboval jsem docílit jisté lepivosti plochy. Po více jak denním zaschnutí jsem sáhnul po mnou prozatím nevyzkoušených patinovacích prášcích a pastách a kovových substancích (NOCH – Patina pulver 61165, Patina-Créme 61167 a Metalic-Patina 61168). Ujasnil jsem si nejdříve, že chci navodit zdání krytiny z měděných plechů oxidovaných měděnkou. Plochým štětečkem s velmi jemný vlasem jsem opatrně ve směru falců (spojů plechu) nanášel střídavě zelenkavou a šedou Metalic-Patinu po té, co jsem barvu ve skleničkách dostatečně promíchal.
Poznámka: Bohužel i tak se mi zdá, že mi kovové patinovací substance vysychají a já nevím, čím je ředit. Bohužel, v moudrých knihách od NOCHa jsem se to nedočetl a zatím jsem na to nedostal od nikoho uspokojivou odpověď. Nejspíš zase přijde na řadu experimentování…
Tyhle patinovací substance poměrně rychle zasychají. Po chvilce jsem tedy do nich začal vtírat nějaký tmavě šedý odstín patinovacího krému. Byl jsem nemile překvapen, jak špatně se z krabičky stírá a ještě hůře nanáší na povrch. Vzpomněl jsem si, že stejná potíž nastala při jednom semináři v Pečkách, když jsem tímhle krémem patinoval tank na naftu. No, nakonec se mi povedlo ušpinit měděnkou pokrytou plochu tmavými proužky, stékajícími ve směru zemské gravitace. To je myslím dost důležité – uvědomit si vždy, kudy a jak teče dešťová voda. Nepovažuji se za modelářského borce, ani náhodou, ale myslím si, že obarvení střechy slévárny se mi povedlo.

Na střeše jsou kromě kouřovodů (komínů) obvykle i různá vyústění větracích potrubí, antény, hromosvody, lávky pro kominíky, přechodové můstky, odpady pro dešťovou vodu, střešní okna, větrací otvory, sněhové zábrany atd. Jestliže jsou některé z těchto komponentů zhotovené z pozinkovaných či měděných plechů, vlivem povětrnosti okolo nich vzniká typická koroze (resp. měděnka). A ta postupuje vždy – jak už bylo zdůrazněno – ve směru gravitace, resp. stékající vody. A tyto skvrny lze velice efektně modelovat zejm. pomocí zmíněných patinovací prášků, past a substancí. Výsledný efekt velice oživí model.

   A ještě dvě doporučení nakonec, odkoukané ze života. Zaprvé, v reálu prakticky neexistují jásavé pastelové barvy – kromě na šatičkách slečinek a květech kaktusů; v obou případech ale výjimka potvrzuje pravidlo. Proto není třeba se bát své modely pošpinit, zešedivět, zeškaredit…  Za druhé, cestu špíny diktuje stékající voda. To je parafrázovaná moudrost, kterou jsem si zapamatoval z jednoho školení tuším u Michala Daleckého…

Teplárna

Strojírna

Textilka

Slévárna

Foto hlav

Rubrika: Honzíkovo kolejiště, STAVBY, ZPRÁVY

Vložit komentář

Text komentáře: