Honzíkovy vláčky

Honzíkovo kolejiště (16)

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 1.5.2012

Ovládací panel I. Při stavbě kolejiště jednou přijde chvíle, kdy je nutné začít s vymýšlením ovládacího panelu. Není to vůbec nic jednoduchého, protože v tomto okamžiku už musí být vyřešeno mnohé. U někoho bude v panelu instalovaný celý „řídící mozek“ kolejiště, ten kdo bude řídit kolejiště z počítače vlastně ani ovládací panel nepotřebuje. Variant je bezpočet. Jak už jsem přiznal dříve, svoji představu o analogově řízeném kolejišti jsem na doporučení kamarádů opustil. Budu sice potřebovat tlačítka, vypínače, svítící LED a fůru dalších serepetiček, se kterými si budu při provozu „hrát“, ale signál k výkonným elementům kolejiště bude šířen digitálně. A jak jinak než v systému komponent DIGI-CZ.

  Když jsem před časem hledal na internetu nějaké ucelené povídání o ovládacím panelu kolejiště, nenašel jsem nic. Ozval se jen Vašek Martinovský. Vaškovi, který už není mezi námi, vděčím za to, že mne u něho doma zasvětil do toho „jak na to“, a hlavě mi vysvětlil, co to je diodová matice – důležitá věc! – ZDE (doufám, že Vaškova webová stránka bude fungovat i nadále). Když jsem pak studoval všelijaké ovládání modulových kolejišť a především pak ovládací panely k nim, nestačil jsem se divit, co všechno je možné vymyslet. Jednoznačný návod jsem ale zase neobjevil. Opakuji, že variant je bezpočet. A proto taky hned v úvodu této stati zdůrazňuji, že to, co zde uvedu, je jen asi tak jedno ze sta možných řešení…
Zpátky na zem. Vážený čtenář už nejspíš z minulých dílů pochopil, jaké že to moje kolejiště vlastně bude. Není asi třeba opakovat, že mašinky na něm budou jezdit v digitálním režimu, jehož jádro (zatím) tvoří systém LENZ. Jelikož náš systém DIGI-CZ přišel právě včas, stávám se mj. pokusným králíkem; kromě nabízení těchto komponent je i testuji (a hlavně popisuji k užitku všem). Tzn., že všechny výhybky a posléze i všelijaká mechanická „hejblátka“ v kolejišti budou ovládána skrze dekodéry DIGI-CZ. V principu jsou dekodéry dva (viz dva články na tomto webu před několik dny):
– pro serva, kterými budu přestavoval část výhybek na viditelných místech (a posléze některá „hejblátka“),
– pro elektromagnetické přestavníky, které mám instalované na místech, které nejsou vidět (skrytá nádraží aj.).

  Signál pro dekodéry vychází ze zařízení označeného jako ovladač příslušenství XbusTCO ¹⁾. Nějak je to v něm zařízeno tak, že signály od přepínačů nebo tlačítek posbírané v ovladačí prolezou centrálou (ať už LENZ, ROCO nebo DIGI-CZ), a tím pádem ke všem dekodérům v „podpalubí“ běží jen po páru vodičů (od svorek J, K). Žádná „baga“ drátů, koše svorek, zástupy konektorů atd. se tudíž nekonají. A to se mi líbí!
Aniž bych chtěl nyní zabíhat do podrobností, je třeba uvést, že ovladač příslušenství XbusTCO je vlastně takový „jiný“ ovladač k ovládání příslušenství vybaveného dekodéry DCC. Funguje s využitím příkazové stanice (centrály), ať už od ROCO, LENZ, nebo DIGI-CZ, připojených prostřednictvím Xbus/XpressNet rozhraní. Elektrikáři vědí, že se jedná o zařízení s mikrořadičem PIC16F628A s krystalem běžícím na 8MHz, připojené na Xbus/XpressNet prostřednictvím konektoru RJ12 nebo LMAB svorek s použitím integrovaného obvodu MAX485.
Nám laikům je nutné vysvětlit, že přívody od ovládacích přepínačů nebo tlačítek se řeší přes několik svorkovnic instalovaných na desce plošného spoje XbusTCO. Poloha přepínače koresponduje s polohou výhybky. Ke každému přepínači je připojená sériová dioda, aby utvořily matici. V závislosti na řádku a sloupci, ve kterém jsou umístěny, umožňují vybrat, kterou vyhybku nebo další příslušenství ovládají. Jedním XbusTCO lze ovládat výhybky s adresami 1 až 105. V případě ovládání tlačítky se počet ovládaných výhybek snižuje na polovinu, protože ke změně směru musí být dvě tlačítka a tudíž dvě pozice pro definování polohy výhybky.
Technický popis ovladače příslušenství XbusTCO skutečně není v tomto okamžiku až tak důležitý. Při stavbě ovládacího panelu je totiž důležitější fakt, že XbusTCO se z praktických důvodů umisťuje co nejblíže přepínačům (tlačítkům), tedy do „bedýnky“ s ovládacím panelem. A pak je důležité vědět, že rozměry DPS jsou 11 x 8 cm.

Konstrukce ovládacího panelu

  Aniž bych chtěl kohokoliv poučovat, jak si má udělat „bedýnku“ z překližky či plastu, nebo že se dá koupit v prodejně s elektroinstalačním materiálem apod., nebo použít nějaké krabice od výpočetní techniky atd., přece jenom v několika řádcích popíšu to, čím jsem si prošel. Připouštím, že i když není zábavné předělávat a vylepšovat to, co bylo na kolejišti pracně vybudované, v případě ovládacího panelu je asi nutné připustit výjimku. Jindra Fučík má teorii, že je úplně jedno, na co se v „prvním kole“ přišroubují tlačítka, jak (ne)přehledně se natáhnou vodiče, kde bude umístěno to či ono. Na „ladění“ krabice je prý času dost, protože nejdříve se musí vyladit stroj! A má pravdu.
Sám jsem ale tuto jeho tvůrčí teorii maličko modifikoval v tom smyslu, že jsem si definoval místo, kde nejspíš bude ve finále ovládací panel umístěn, kudy k němu povedou vodiče od transformátorů atd. No a tím mi vyšel i maximální rozměr rámu „bedýnky“, přičem šířku bych nerad měnil, v případě délky mám místa dost. Slepení rámu z odřezků překližky snad není třeba popisovat. Na obr. 1. je rám připevněn jen tréninkově…

Obr. 1 – Rám pro ovládací panel a jeho předběžné umístění

  Do takto vymezeného prostoru jsem se snažil v Corelu nainstalovat všechna tlačítka a vypínače. Vznikla papírová předloha pro mapu tlačítek. Bylo mi při tom jasné, že tvořím prototyp, který před finální podobou zajisté dozná několika změn. Jelikož jsem zdarma získal desky z PVC (tl. 5 mm), bylo jasné, že první deska pro ovládací panel vznikne z tohoto materiálu. Přeskočím, že jsem nakonec vyrobil desky dvě (podle vývojových verzí předlohy).

Obr. 2 – První a druhá verze papírové předlohy ovládacího panelu

  Papírovou předlohu jsem vypiplal se všemi možnými detaily (např. naznačení otvorů pro tlačítka, barevné provedení, vyznačení čísel výhybek aj.) a vytiskl ji v měřítku 1 : 1 (a slepil). Má formát 47 x 28,5 cm.
Předlohu jsem přiložil na odříznutou desku z PVC a přilepil ji za okraje izolepou. Šídlem jsem naznačil otvory pro tlačítka a předvrtal je menším vrtákem. Následně je zvětšil na průměr 7 mm a otvory začistil frézkou, aby mi při šroubování tlačítek nezavazely otřepy z vrtaného plastu.

Obr. 3 až 6 – Vytvoření otvorů pro tlačítka v ovládacím panelu

  Našroubování celkem 84 tlačítek zabralo dost času. Maličký problém byl v tom, že deska je až moc silná (s ohledem na délku závitu tlačítek by stačila tloušťka desky jen 4 mm). Deska je ale měkká, takže když se podaří zachytit matkou závit, tlačítko se do ní pěkně zatlačí. Snažil jsem se, aby pájecí očka tlačítek na rubové straně desky směřovala všechna stejným směrem, a také aby matice byly dotaženy do stejné polohy. Lépe to vypadá, i když se jedná „jen“ o prototyp.

Poznámka: Až si půjdete kupovat tlačítka, mějte na paměti, že i ta se vyrábějí (a prodávají)  v rozličné kvalitě. Nekupujte ta, která mají tělo z hliníku (závit je krátký a příliš volný, stisknutí samotného tlačítka je blokováno silnou pružinou a sepnutí je tudíž nevyzpytatelné..).

  Z pracovních důvodů jsem pod matice vložil i předlohu, na které jsou vyznačené trasy kolejí a jiné důležité informace. Až bude všechno odzkoušené, finální desku pro tlačítka a další ovládací prvky zřejmě zhotovím vypálením na laseru (spoléhám na přislíbenou pomoc kamarádů).

Obr. 7 – Otvory pro tlačítka v papírové předloze jsem zhotovil dírkovačem (na kůži)

Obr. 8 – Zbývá dodělat rám a vložit do ní ovládací panel s našroubovanými tlačítky. A může se pájet…

  Nyní bude následovat připájení vodičů/drátů k očkům tlačítek a jejich připojení k XbusTCO (v mém případě ke dvěma), které budou umístěny přímo v „bedýnce“ ovládacího panelu. Ale to popíšu až v některém z příštích dílů, protože prozatím se prokousávám metodou připojování a programování XbusTCO, což popsal autor v pracovním manuálu.

________________________________________

1) Bližší popis ovladače příslušenství XbusTCO připravujeme

Foto hlav

 

 

Rubrika: DIGI-CZ, Honzíkovo kolejiště, STAVBY, ZPRÁVY
Počet přečtení: 12 524 | Tisknout: | Poslat: