Honzíkovo kolejiště (12)

Modul remízy (d) – Elektrifikace a programování točny. Elektrifikace točny jde ruku v ruce s instalací kolejí v depu, jejich elektrickým připojením a také s instalací a zapojením elektroniky a napájení pro ovládání točny. Před programováním otáčení mostu točny bylo nutné mít naprosto přesně vymyšleno, kolik paprsků kolejí bude v depu okolo točny instalováno. O tom píšu v předešlém dílu.

 

DCC ovládání točny

  Žádná dosud profesionálně vyráběná točna není schopná fungovat autonomně a automaticky, protože zatím nebyl vytvořen mechanizmus sledování polohy s dostatečnou přesností. Zařízení z produkce DIGI-CZ využívá schopností obvodu AS5045, který realizuje magnetický rotační kodér s přesností 12 bitů. Dekodér pro ovládání točny z produkce DIGI-CZ se bude vyrábět v několika modelech podle počtu paprsků. Software umožňuje obsluhu 6 nebo 14 stání. V mém případě je použit dekodér pro ovládání 14 stání, což je ve skutečnosti 28 poloh. Jak už je uvedeno, jednotlivé polohy (paprsky, stání) jsou obsluhovány přímo z ovladače (LENZ) jako výhybky. Samozřejmě s využitím další elektroniky (ve vývoji) bude možné točnu ovládat jednodušeji přes ovládací panel, kde bude série tlačítek. K přesnému nastavení mostu vůči každému stání při programování slouží tzv. dvě servisní polohy.
Jestliže má být jednou větou charakterizován základní rozdíl systému pro ovládání točny z produkce DIGI-CZ, tak lze říci pouze to, že tento systém mj. eliminuje i případné konstrukční nepřesnosti mechanického převodu. A to je úžasné, protože i když jsou v mechanickém převodu vůle (a to v případě použití komponentů z Merkuru opravdu jsou), most se vždycky nastaví přesně proti paprskům, i když to třeba chvilku trvá.

Princip programování točny

  Zkušenější již vědí, že jednotlivé digitální systémy využívané u nás pro provoz modelového kolejiště nejsou ve všech směrech kompatibilní, i když se všechny tváří, že ctí normy NMRA, a že to jejich výrobci bezostyšně tvrdí. Není to pravda. Například systém LENZ odmítá při programování počítat od nuly. Ale tohle tady nehodlám řešit. Upozorňuji, že další můj výklad je vztažen výhradně k systému LENZ a nebude korespondovat se systémem ROCO aj.

Obr. 1 – Na předběžně nainstalovaných kolejí jsou vyznačeny pozize kolejových paprsků

  1. DCC ovládání točny z produkce DIGI-CZ (ve verzi, kterou popisuji) umožňuje nastavení mostu točny až v 28 polohách, tj. 2krát 14 paprsků. Další čtyři funkční polohy jsou vyhrazené pro mechanické otáčení mostu – tam a zpět (viz dále).
  2. U točny PECO, která má v měřítku N průměr 150 mm, by se okolo točny těch 28 paprsků asi nacpalo, ale bylo by to dost na fest, jak se říká. Proto jsem raději tři paprsky ubral (celkem šest na obou polovinách točny).
  3. V depu jsem si nejdříve zvolil polohu „výhybky“ = kolejového paprsku č. 1. Nabízí se příjezdová kolej k točně. Protože moudří mužové poradili, že na točnách se ctí fakt, že alespoň jedna kolej skrz točnu musí být tzv. průjezdná, tak naproti č. 1 se vychází č. 15 (1 plus 14 = 15).
  4. Jelikož je ale moudré, aby všechny paprsky měly možnost průjezdu lokomotivy skrz točnu (co kdyby to fíra nezabrzdil, že?), tak je to tak i vhodné si naplánovat. Na obrázku je patrné číslování poloh, ale i další důležité informace.
  5. Je třeba si zapamatovat (a nediskutovat o tom), že poloze č. 1 odpovídá „výhybka“ = paprsek s hodnotou 13. A tak dále dokola. V první polovině točny má poslední poloha č. 11 a hodnotu výhybky je 23. Proč? Číslo odpovídající POLOZE se vkládá do systému při programování. Hodnota VÝHYBKY se vkládá do ovladače při provozu. Ale to ještě není všechno.
  6. Máme zde (v mém případě) tři neobsazené polohy (12, 13, a 14), kterým odpovídají hodnoty výhybek 24, 25 a 26. I tyto polohy je nutné naprogramovat, jinak bude systém švindlovat!!!
  7.  A jak to bude na druhé polovině točny? I tam se musí polohy 15 až 25, resp. i 26, 27 a 28 naprogramovat pro výhybky – a nyní POZOR! – ne s hodnotou 24, 25, 26 atd., ale 13- (čti minus), 14-, 15- atd. až 26-.
  8. Začíná to být složité? Nikoliv. Je potřeba si znovu připomenout tučně vyznačenou větu v prvním odstavci této kapitoly, opakuji: Software umožňuje obsluhu 14 stání. V mém případě je použit dekodér pro ovládání 14 stání, což je ve skutečnosti 28 poloh. Jenže ta stání jsou „plus“, anebo „minus“.

Obr. 2 – Schéma znázorňující polohy kolejových paprsků a hodnoty výhybek

Od teorie k praxi

  Pro lepší pochopení přeskočme nyní proces programování; jsme v provozu. Do ovladače LENZ, kde opakovaným stiskem tlačítka „F“ najdeme funkci S/W, potvrdíme ENTER, zadáme hodnotu 13 (což koresponduje s polohou paprsku 1), potvrdíme ENTER a stiskneme tlačítko „+“. Most se svým čelem natočí přesně proti paprsku č. 1. Nyní stačí stisknout tlačítko „-„ a most se opět svým čelem natočí do polohy paprsku č. 15, tedy o 180 stupňů (pochopitelně, zadní část mostu je u paprsku č. 1).
Pokud zdůrazňuji čelo mostu, je to prostě jedna jeho strana. V mém případě sem nalepím budku pro obsluhu ovládání točny, ale až nakonec, stejně jako zábradlí a značku „Posun zakázán“, abych je při stavbě neurval.
Takže i pro druhou polovinu točny se používají na ovladači LENZ pro nastavení polohy 15 až 25 hodnoty výhybek č. 13 až 23, ale s volbou „minus“!!! O tom, jaké jsou naprogramované hodnoty v elektronice není třeba přemýšlet. Tuto skutečnost už jen doplním poznámkou, že pro ještě jednodušší praxi bude připraven v DIGI-CZ elektronický obvod, který umožní DCC ovládání točny pomocí tlačítek nainstalovaných v ovládacím panelu.

Postup programování točny

Nejprve jsme s panem učitelem nastavili do CV1 adresu 5. To je dost zásadní, protože celé počítání výhybek je adresa *4 a u LENZe ještě -4, protože nepočítá mulu. A je potřeba vědět, že to není lokomotivní adresa, ale adresa příslušenství, takže lokomotiva s  dresou 5 nevadí.
Nyní zpět k vlastnímu programování točny. Nejdříve připomenu dvě důležité poznámky, které mohl čtenář při studování předešlých řádků přehlédnou. Jednak, že při mechanické konstrukci soustrojí je nezbytné zajistit dokonalé spojení osy s mostem točny a současně s přilepeným magnetem na druhé straně osy, a naopak, že je vhodné, aby ozubené kolo bylo na ose uchyceno pevně, leč aby šlo v případě nutnosti pootočit, aniž by se poškodily převody. Za druhé, programování zde popisované se vztahuje pouze k systému LENZ.
Bylo už zmíněno, že k manuálnímu ovládání otáčení mostu slouží hodnoty výhybek 27 a 28. Po volbě S/W –  ENTER – 27 – ENTER – „+“ se most roztočí proti směru hodinových ručiček (pokud ne, stačí prohodit  vodiče na napájení motoru), zastaví se po stisknutí tlačítka „-„. Po volně hodnoty 28 se most točí ve směru hodinových ručiček. To umožňuje nastavit most proti jednotlivým paprskům kolejí a v této poloze uložit do dekodéru příslušnou hodnotu CV.
Konkrétně: Pomocí hodnot 27 či 28 se nastaví most svým čelem proti „výhybce“ = paprsku č. 1. Komu se to nedaří absolutně přesně a je si jistý, že neurve převody, klidně může most pootočit proti paprsku ručně. Důležité totiž je naprosto přesné postavení magnetu a mostu!
Nyní se musí k elektronice ovládání točny připojit kabely od P, Q systému LENZ, tedy zajistit tzv. programovací režim (k tomu máme připravené dva páry vodičů od zesilovače LENZ – viz výše). Pomocí tlačítka „F“ se opakovaným stiskem zvolí funkce PROG, po ENTER začne blikat, tak ještě jednou ENTER. Volbou přes tlačítko „F“ se najde funkce CV, potvrdí se ENTER, zadá se hodnota „8“ (což je CV korespondující s označením výrobce). A do CV8 se vloží hodnota odpovídající POLOZE „výhybky“ toho paprsku, na kterou je nastavené čelo mostu. V daném případě se vloží „1“. Po potvrzení ENTER se ze zesilovače ozve známe zacvakání a hodnota CV je zapsána.
A pak se tento proces zopakuje ještě 27krát.
Opakuji, že se programuje i v neexistujících polohách kolejových paprsků (v daném případě 12, 13 a 14, resp. 26, 27 a 28).
A aby to nebylo tak snadné na pochopení, i v druhé polovině se programuje každý paprsek točny, ale je třeba mít stále na paměti rozdíl mezi POLOHOU a HODNOTOU (viz výše použitá terminologie). Takže, poloha č. 15 (která je naproti č. 1) se programuje, když je tam přesně nastavené čelo mostu. V režimu programování se zadá do CV8 hodnota výhybky „13-„ a toto se potvrdí stiskem ENTER (nesmí se zapomenout to potvrdit!!). Takže nikoliv hodnota jiná, kterou by se nepozorný čtenář třeba vymyslel, třeba v intervalu čísel 24 a více. Ne. Stejná hodnota jako je na protilehlé straně, jen s dodatkem „minus“.
A to je všechno. Hodně zdaru.

Závěrečné poznámky k DCC ovládání točny 

  Nic nefunguje naprosto dokonale. Ani Kalousek (který si to o sobě jen myslí!). Jestliže se stane, že při kontrole se most v nějaké poloze nezastavuje správně, je třeba zkusit polohu přeprogramovat. Splést se není problém. Sám jsem se učil programovat celý víkend, ale to jsem neměl k dispozici tak skvělý návod, jaký zrovna dopisuji :-). Pravda, měl jsem zácvik od samotného výrobce, ale on se se mnou při výkladu moc nepáral…
Dále, když se stane, že přes všechnu pečlivost v naprogramování max. 28 stání se dejme tomu v jedné polovině stání projevuje chyba v nastavení mostu proti paprskům, není to nejspíš chyba v elektronice ani programu, ale v mechanickém sestavení točny. Stalo se mi to. Zpětně si uvědomuji, že most točny se slepuje, také dutá centrální osa se lepí. A stačí nepatrné osové vychýlení a malér je na světě. Kdo to umí, připomene si geometrii a přijde na to, jak moc narůstá chyba na konci mostu díky úhlu. Vysvětlit to neumím. V tom případě bude nutné naprogramovat přesně ty paprsky, kam se bude jezdit (třeba do remízy) a vykašlat se na kratičké „špricle“ naproti nim.
Vyplatilo se mi (když jsem zvládnul programování) nespěchat. Po nastavení polohy č. 1, což je v mém případě příjezdová kolej k točně, jsem ji pevně fixoval (zalepením a šroubkem – šroubek po zaschnutí lepidla odstraním). Pomocí šablony Tracksetta jsem našel přesnou polohu pro paprsek č. 15 a rovněž ho jednoznačně fixoval. A tak jsem postupně pokračoval. Stání v kruhové remíze již mělo koleje zalepené, takže jsem most stavěl k nim a „ladil“ koleje naproti. Jen asi ve dvou případech jsem pak při kontrole provozu musel pozici mostu nepatrně přeprogramovat.
Při lepení kolejí proti mostu jsem současně řešil i jejich přesnou výšku (někde bylo potřeba koleje podložit kartónovou podložkou (až se koleje zasypou, nebude podložka vidět). Ale výškové srovnání kolejí je důležité, aby na hraně točny lokomotivy neskákaly. Až druhý den zaschlo lepidlo, kontrolně jsem objel s mostem několikrát dokola (funkce 27 a 28) s prstem na vypínači a zblízka sledoval, jestli někde most nedrhne o kolejové paprsky. Ve dvou případech jsem ještě musel kolejnice zabrousit.
V této souvislosti mi také připadá dobré upozornit na profil kolejnic na styku kolejový paprsek – most točny. Nejdříve – vřele doporučuji před instalováním mostu upravit jeho čelo zbroušením. Jelikož je cílem, aby mezera mezi mostem a paprsky byla co nejmenší, stejně jako já asi budou mít i jiní tendenci kolejové paprsky přisazovat co nejblíže. Jenže, opět začne fungovat geometrie, takže se může stát, že okraje čela mostu se budou zadrhávat o kolejové paprsky, což může vést k poškození převodů točny. Jednoduše jsem proto čela mostu na obou stranách zbrousil od pravé i levé kolejnice mostu směrem k okrajům, a to tak, že na okraji se jednalo o ubrání materiálu asi o 1 mm.
Zabrousit koleje na straně paprsků je vhodné pouze v rovině kolmé k ose kolejnic, a pak je jen pilníčkem „líznout“ z vnitřní strany, aby se při přejezdu spoje lépe orientovaly nákolky. Rozhodně nedoporučuji zbrousit horní hranu hlavy kolejnic, protože by tak vzniknul zub a vozidlo by na něm poskakovalo.
Při instalaci DPS je třeba myslet na chlazení. Zvláště důležité to je v případě „styrodurového kolejiště“.

Foto hlav

Autor děkuje Jindrovi Fučíkovi nejen za pomoc a trpělivost při oživování a programování točny, ale především za fakt, že DCC ovládání točny tohoto typu vymyslel a upravil pro naše podmínky, a také že souhlasil s účastí ve sdružení DIGI-CZ, které bude tento a další moduly pro digitálně ovládaná kolejiště vyvíjet, vyrábět a nabízet přes N-šopík.

 

 

Rubrika: DIGI-CZ, Honzíkovo kolejiště, STAVBY, TECHNIKA, ZPRÁVY

1 komentář

  1. Mirek Kamler napsal:

    Nepřemýšleli jste na snímání polohy mostu optickým snímačem? Stejně jako je u dřívějších kuličkových PC myší? Stačí pak pod most na osu dat terčík s dirkama, které určují jednotlivé paprsky. Nepoužité stačí přelepit. Nulová poloha by se nastavila pak druhým snímačem, který by byl na menší kružnici terče poloh. Polohy by počítal čítač, a to tak, že by dvojnásobek počtu paprsků udával maximální počet pozic mostu. Program by pak vypočítal kam mostem otočit, aby se vykonala nejkratší možná dráha. Dokonce z obsazení kolejí by se dal naprogramovat automatický režim pro parkování. Optické určení polohy je absolutně přesné, paprsků může být libovolně a i pod libovolnými úhly. Standardně by bylo vyvrtáno 256 poloh do terčíku a jen by se zalepily ty, které se nepoužijí. To číslo jsem placnul, ale dělil bych to třeba po 1,5 stupních.

Vložit komentář

Text komentáře: