Více informací o kytarových strunách pro „brka“ k servům

Shodli jsme se s Martinem Pintou (Lokopin), coby muzikantem (já jsem jen špatný kytarista), že co se nedá sehnat v modelářských prodejnách (kterých je navíc poskrovnu), dá se koupit v hudebninách. Ostatně, oba (stejně jako všichni dříve narození) se čas od času vracíme k životním poznatkům a co jde, zkoušíme aplikovat v modelařině. Naposledy jsem si všimnul, že Pinta se v pojednání a servech a výhybkách zmínil o kytarových strunách, které doporučuje na výrobu „brka“. Aby nemusel všechno testovat sám (vycházet z jeho nápadů a vydávat je za své už umí kde kdo :-) ), ujal jsem se s jeho vědomím následující triviální záležitosti a dávám na vědomí, že:

  Kytarové struny se dělají v nejrůznějších provedeních a tloušťkách, i z různých materiálů (ocel, nylon, bronz…). Pro různé nástroje se vyrábějí hladké nebo tzv. omotané (ocelový drát nebo nylon se omotává jemným bronzovým drátem). Omotané struny jsou určeny obvykle pro hlubší tóny. Jelikož modelářům se nejspíš hodit nebudou, nebudu o nich dál mluvit.
  Jak známo, na kytaře je šest strun (a podle Vaška Neckáře to úplně stačí), které se označují E, A, D, G, H, E (od hlubokých po vysoké tóny). Každá z nich má různý průměr. Jsou v tom jednoduché fyzikální zákonitosti, které není třeba rozebírat. Z praktického hlediska je dobré vědět, že jedna sada strun se vyrábí až ve čtyřech různých průměrech. Každému hráči vyhovuje něco jiného. Z toho plyne první poučení, že při nákupu kytarové struny pro účely modelářské není dobré chtít po panu prodavači v hudebninách strunu „H“ či „D“, ale rovnou chtít levnou hladkou strunu takového či onakého průměru (a nejlépe bude mít připravené rozměry jak v milimetrech, tak palcích – viz dále).
  Průměr strun je na obalech tradičně vyznačen v palcích, ale někdy i v milimetrech. Kvalitní (i levné) struny se zpravidla vyrábějí v zámoří nebo V. Británii (odtud tradiční značení v palcích). Ocel, ze které se struny vyrábějí, obsahuje řadu legovacích přísad (nikl, chrom aj.) a zřejmě méně uhlíku, čímž se dosahuje toho, že struny nerezaví, ani když jsou vystaveny agresivnímu potu hudebníka, jsou velmi pružné (při ohybu se nelámou) a mají stabilní rozměr v celé délce. A to jsou hlavní důvody, proč se domnívám, že kytarová struna je lepší materiál pro „brka“ nebo i pro jiné aplikace v modelařině (ostatně, lodní a letečtí modeláři už to dávno vědí…), než „obyčejná“ ocelová struna. Nicméně, ani takovou bych pro některé účely nezatracoval. Ono totiž vždy půjde o účel použití struny. Zpravidla asi neexistuje generální rada. Průměr (tuhost) struny, její další materiálové složení vč. antikorozních atd. pochopitelně definují její fyzikální vlastnosti. Na druhou stranu bude záležet na tom, co má být strunou poháněno. Jednou to bude výhybka, jindy závory či mechanické návěstidlo, jindy zase otvírání dveří. Všechny tyto mechanizmy budou mít nějaký odpor, který musí struna překonat. Takže, nejspíš se bude s průměry struny a její tuhostí stejně muset experimentovat.
  Zpátky k rozměrům a doporučené značce. Martin vyzkoušel k pohonu výhybky od serva kromě jiných i strunu označenou D´Addario PL022. Jedná se o strunu vyrobenou v USA. Kupodivu se prodávají v jednotlivých kusech (nikoliv v sadě, jak je více obvyklé). V jednom obchodě s hudebninami v Praze na Smíchově je prodávají za 18 Kč kus (v USA za 0,57 $), a to ve všech průměrech. Užitná délka (pro modeláře) je po odštípnutí očka na přichycení struny ke kobylce 105 cm.

  Nakoupil jsem vzorky různých označení a změřil jsem jejich průměry (mikrometrem), přičemž porovnání s údajem na obalu je uvedeno v přehledné tab. 1. Podotýkám, že jsem nekupoval všechny nabízené průměry, ale jen šest vybraných v aktuálním prodeji, vč. nejtenčí (008) a nejsilnější (026). Měření průměrů jsem prováděl na několika místech struny nejméně 50 mm od jejího konce. Naměřené údaje byly vždy u jedné struny stejné, kromě průměru bezprostředně na konci struny.

Tabulka 1
Označení   Údaj na obalu (mm)    Změřeno (mm)
008            0,20                                0,20
011            0,28                                0,27
016            0,41                                0,39
022            0,56                                0,54
024            0,61                                0,62
026            0,66                                0,65

  Nejspíš nemá cenu provádět nějaká detailní porovnávání kytarových strun dalších tvrdostí a značek, či kytarových strun s ocelovými strunami prodávanými v modelářských obchodech. Snad jen z hlediska cenového. Jeden metr struny D´Addario přijde na cca 17 Kč. Ocelové struny od K&S Engineering (nabízí např. Petr Litomyský) ve srovnatelných průměrech vyjdou na cca 10 až 11 Kč za metr. Tedy, kdo potřebuje strunu kvalitní, opravdu pružnou (nelámavou při ohybu přes hranu) a hlavně antikorozivní, měl by navštívit hudebniny nebo jejich e-shop. Dlužno ovšem podotknout, že značka D´Addario nejspíš bude jedna z nejlevnějších. Hudební virtuózové budou asi brnkat na jiný materiál. Ostatně, s jedním ze skutečných kytarových Mistrů, skladatelem Pavlem Cibochem – ZDE, jdu zítra na pivo, tak se ho zeptám…

  A pokud někdo brnká na banjo nebo na jiný strunný hudební nástroj, může zde uvedené poznatky oživit svými zkušenostmi.

Obrazová příloha

Foto hlav

 

Rubrika: DÍLNA, Materiál, Nápady

Komentáře: 6

  1. loser napsal:

    …no já jsem vyzkoušel dle návodu (uvedeného např. na mojett) strunu D české výroby, žel praskala a špatně se mi s ní pracovalo. Následně jsem vyzkoušel ocelovou strunu z RC modelů o průměru 0,8 mm, která se sice nesnadno ohýbá, ale následně drží tvar jaký je jí dán a přestavuje výhybky ovládané servem (HXT 900) ať už s mezipolohou, nebo bez ní (záleží na upevnění struny na servu) naprosto bez problémů.

  2. hlav napsal:

    Ber to tak, kolego, že struna D české výroby není jako ta struna emerická! Struna D české výroby praská, protože jsi o tom napsal. Struna D emerická praská taky, ale o tom se mluvit a psát nesmí, protože to je struna emerická a basta. Kdyby struna emerická byla věčná, nebudou potřeba prodejny hudebnin. To je jako s těmi českými (moravskými) bramborami, které musely být vystřídány „lepšími“ bramborami španělskými, protože jejich doprava do Čech a na Moravu je dražší (a to je přece cílem), než když se vozily z Vysočiny, i když ty cizácké brambory stojí za .. dvě věci. Ondřej Neff po revoluci jásal (viz Neviditelný pes) jak je správné, že moravská vína konečně nahradí „kvalitní“ krabičáky ze Španělska. Zatímco moravská vína stále získávají (občas) mezinárodní trofeje, krabičáky ze Španělska pijí santusáci u hl. nádraží (a zřejmě i Ondra..) Je to kravina, já vím, ale jen argumentuji tak, jako Sáááša Vondra anebo neomyl Míra Kalousek.

  3. vvitty napsal:

    Nebylo by vhodnějším argumentem americkou strunu vzít, přidělat k servu a nechat jej přehazovat tam a zpět, dokud se struna (nebo servo) příliš neunaví? Případně to prakticky srovnat s jinými materiály – třeba strunou z RC modelů. Takový test by mohl být celkem přínosný.

  4. hlav napsal:

    Na to nejsou lidi a je to zbytečné, Viktore, protože emerická struna Tě na kolejišti – kde si upnutá v servu brkne tam a zpátky pětkrát za odpoledne, dvakrát v měsíci – přežije. Na kytaře, kde struna kmitá milionkrát tam a zpět, vydrží hodně dlouho, v řádu měsíců až roků. Tak je konstruována, a zrovna Tobě nebudu vyprávět o legovacích přísadách. Takže jaképak testy? A to, že na RC modelech jsou jiné strun (složením i kvalitou), než jsou struny kytarové, to už víme… Nicméně, jestli chceš testovat…?

  5. vvitty napsal:

    No tak ja si to tedy vyzkousim sam ;-)

  6. Ladislav Křemeček napsal:

    Pro popisované účely se nám hodí ocelový pružinový drát 2. a 3. třídy. Legované oceli se tady jaksi moc nenosí, nejsou na to vhodné. Kdyby někdo trval na korozivzdornosti, musí sáhnout po pérovém beryliovém bronzu.
    Ocel pro pružiny má kolem 0.75%C 0.3%Si 0.6%Mn a stopy X.
    Téměř všichni výrobci strun pro potah hudebních nástrojů používají strunový drát fy Röslau. A v podstatě to je ten drát, který doporučuji. Jenom je trochu „zmršen“, aby měl lahodnější tón. Jeho poměrně dobrá odolnost proti korozi je dána tažením z lázně vápenného mléka. Ty ceny co uvádíte jsou šílené. Zkuste „přepadnout“ nějakého ladiče pian, ten ty dráty má v nádherných kilových svitcích. Ten ladič vám taky vysvětlí to ISWG číslování strun. Na cviknutí toho drátu si vemte nějaké fajnovější kleště, nebo se nelekněte, až vám ten ladič ukáže, jak tento nezničitelný drát láme v ruce.

Vložit komentář

Text komentáře: