Honzíkovy vláčky

Viděli jsme i konstruktérské skvosty ze šuplíku

Autor: admin Vydáno: 4.7.2010

Vždycky se nadmu pýchou, když se potkám s někým, kdo vybočuje z šedého průměru a svým umem, nápady a pracovitostí atakuje brány Evropy nebo i světa. S několika takovými lidmi jsem dříve pracoval a bylo to skvělé. Jsem totiž velmi citlivý na odsudky ciziny o zaprděných Čecháčcích, k čemuž bohužel přispívají svými skutky především někteří naši politici či pseudo-obchodníci spolu s médií v cizáckých rukou. O to více si vážím jedinců, kteří svými skvělými nápady dokáží konkurovat ostatnímu světu. Naštěstí ne všichni tito úžasní lidé utekli přednášet na americké univerzity, léčit lidi do Německa, anebo vymýšlet letecké přístroje ve Francii. Luděk Aschenbrenner se sice odstěhoval „z civilizace“ až ke státní hranici do česko-německo-polského pohraničí, ale jen proto, že právě tam našel prostory, kde může realizovat své skvělé nápady.

Již zhruba rok proniká do povědomí zdejších železničních modelářů logo firmy ALSracing a webu RCmicrocars. Setkat se s majitelem firmy, konstruktérem, technologem, výrobním mistrem, programátorem, taky dělníkem, obchodníkem, ale i báječným společníkem v jedné osobě – Ing. Luďkem Aschenbrennerem – byl zážitek. „Jste vlastně první N-kaři, co jste mne navštívili a otevřeně řekli, co potřebujete,“ řekl nám pan inženýr. Pravdou ovšem je, že jeho komorním rádcem je skvělý železniční modelář z Ústecka Zdeněk Walter, jinak předseda klubu Zababov. Při našem rozhovoru byly okrajově vzpomenuty první momenty seznámení s vláčkařskou problematikou, kdy se vlastně Walter svým prý trošku neodbytným přístupem v diskusi šikmých ozubených kolech velikou měrou zasadil za současné nasměrování výroby ALSracing i do oblasti železniční modelařiny.
Luděk Aschenbrenner na sebe prozradil, že po vysoké škole se nějaký čas živil uváděním diskoték, a to až do chvíle, kdy ucítil, že ho zlatá mládež „posílá do hrobu“. Pak se věnoval vývoji, výrobě a prodeji zvukových a světelných aparatur, než ho převálcovali Asiaté. Posléze se shlédnul ve strojní a modelářské výrobě a začal shromažďovat nejrůznější stroje. Tak ke strojům typu ohýbačka, bodovačka, vrtačka, soustruh, začaly přibývat jednoúčelové produkční stroje jako revolverové soustruhy, různé frézky, brusky a především stroje na ozubení. Luděk nejspíš rychle pochopil Marxovu poučku, že bude-li k výrobě svých nápadů vlastnit i výrobní prostředky, bude jednička. A je! Nakonec prodal byt v malém městě a koupil vybydlený objekt kousek od státní hranice na severu Čech a přestěhoval tam firmu i rodinu. Království firmy ALSracing je úžasné. Od dob, kdy jsem před více jak 40 lety opouštěl nástrojárnu v Chiraně, tak jsem neviděl tolik strojů na jednom metru čtverečním.
Pomalu procházíme jednotlivými místnostmi bývalého mlýna a posléze sklárny. U každého stroje Luděk Aschenbrenner vzpomene jeho anamnézu, jako primář mezi pacienty na vizitě. „Tady na těch dvou strojích jsem vydělal tolik, že jsem si mohl koupit to, co stojí v této dílně,“ říká a jen tak mimoděk hřbetem ruky otře olejový film z převodovky soustruhu, o který se opírá. „Tohle byl vrak, kterému nefungovala hydraulika, ale už zase běží,“ vysvětluje u mašiny, která dříve stejně jako dnes bude vytvářet hodnotné a přesné součástky. „Tady to vřeteno je uloženo v ložiscích tak chytře, že poběží bez větší údržby ještě dalších sto let,“ sklání se nad umem našich předků u dalšího stroje, který má původ někdy v první polovině minulého století. „Tyto stroje jsem koupil za babku, protože už vlastně byly po konkurzu na cestě do šrotu,“ usmívá se nad skupinkou tradičně zeleně natřených frézek, které vlastnoručně rozebral, vyčistil, opravil a zprovoznil coby jejich nový majitel.
Těžko říct, zda-li lze za zlatý hřeb strojního vybavení firmy považovat „céencéčko“ od věhlasné švýcarské firmy Fehlmann, nebo některý z jiných strojů. Když nový majitel Picomax 80 CNC líčí, co všechno stroj dovede a jak je to složité zařízení, člověk si v duchu představuje miliony, za které ho lze koupit. „Omyl, získal jsem ho relativně levně. Když jsem konečně sebral odvahu a připojil ho k napětí 380 V, nic se nedělo. Zdeněk Walter mi ho pomohl rozchodit, jenže stále to ještě není ono. Nicméně, musí se to povést. Budeme s ním v budoucnu například vytvářet formy pro stříkání plastových výrobků,“ plánuje Aschenbrenner.
Při naší exkurzi se kolem nás sem tam mihne paní domu, sympatická a velmi pohledná mladá žena, která se nám při příchodu hned mezi dveřmi omluvila, že nemá uklizeno. U Aschenbrennerů jsem tuhle obvyklou průpovídku každé hostitelky pochopil v okamžiku, když jsme procházeli z jedné dílny do druhé a majitel jen tak mimoděk prohodil: „Jo, a tady bydlíme..“. V místnosti s tradičním obývákovým nábytkem je podél celé jedné stěny regál s krabičkami plnými všelijakých součástek a výrobků, všude kolem jsou všelijaké krabice a bedýnky s polotovary, anebo strojním vybavením. Jeden z nás položí otázku, zda-li se v tom všem pan majitel vyzná. „Vyznám, ale ze předpokladu, že manželka nic neuklízí a nepřerovnává,“ usmívá se oslovený. „Tady máme něco jak sklad,“ komentuje Luděk Aschenbrenner vstup do další místnosti, kde se vedle regálů s kulatinami různých materiálů a průměrů nachází i přepravky s potravinami nutnými pro běžný život rodiny. Jen tak mimochodem se dozvídáme, že okrajem této místnosti kdysi protékala voda poté, co vykonala práci na mlýnském kole. Zdi jsou stále vlhké, i když náhon už je dávno zasypaný.
Rodinný podnik v pravém slova smyslu – tak nějak to vypadá u Aschenbrennerů. Zatímco naše exkurze prochází z dílny do dílny, syn Jindra, který právě dokončil školu a půjde se učit pekařem, pracuje chvíli u jednoho stroje, kde vyrábí ložisková pouzdra pro vagonky. „Pojďte, ukážu vám, jak to děláme,“ zve nás majitel do nejmenší místnosti v domě, kam se ani všichni nevejdeme, protože místo zde zabírají čtyři maličké soustruhy. Během čtyř operací na jednom z nich vyrobí během krátké chvíle mosazné ložisko, které německá firma Peho prodává za více jak Euro. „Chci se zaměřit na takové produkty, kterých je mezi mašináři nedostatek, potřebují je, a přitom se chci zaměřit především na menší měřítka, N a TT. Chci být k zákazníkovi maximálně flexibilní, to znamená, že budeme nabízet například jak celou sadu dílů ke stavbě pojezdu, tak i jen některé díly, jak kdo bude potřebovat,“ vysvětluje své představy Aschenbrenner.
„Základem nejsou stroje všeho druhu, ty samy o sobě nic nedokáží, ale především jde o nástroje k nim. Ty jsou v potřebném micro provedení obvykle neskutečně drahé, anebo se nadají sehnat vůbec. Pak nastupuje naše tradiční česká vynalézavost,“ uvažuje nahlas již nad šálkem kávy inženýr. „A potom – a v tom je asi kouzlo úspěchu naší „one man industry“ – všechno záleží na umění navrhnout a nabrousit si potřebné nástroje. A to umím,“ prozrazuje jádro úspěšnosti firmy ALSracing Luděk Aschenbrenner a vzpomíná při tom na slova jednoho věhlasného modeláře a špičkového jemného mechanika, od kterého převzal tohle nepsané pravidlo každého mistra strojařského řemesla. „Dovedu nabrousit nůž, kterým vysoustružím otvor menší jak 2 mm,“ říká a na důkaz toho vyndává z krabičky několik tenoučkých nožů s blyštivě vylapovaným ostřím.
Vyprávění o současnosti a plánech firmy plynou jako zrychlený film. Tu se bavíme o nové převodovce pro N-ka, která je na spadnutí a vychází z konstrukce již prodávané převodovky pro TT. Tu je na programu problematika výroby detailních doplňků jako jsou ložisková pouzdra, setrvačníky, nárazníky a další. „Odstřižky tenoučkých měděných drátků proženu mezi dvěma válci a výsledkem je plíšek o síle několika setin milimetru,“ ukazuje Aschenbrenner a člověku je jasné, že tady se nevyhodí žádný zdánlivě nepotřebný materiál. Když si Zdeněk Krušinský řekne o černý prach nakupený pod obráběcím vřetenem jednoho stroje, kde se soustruží gumová kolečka pro RC autíčka, majitel zastřihá ušima a nejdříve se zeptá, na co to potřebuje. „No, třeba na imitaci uhlí,“ vysvětluje Krušinský. „Jasně, tak to budeme na našem e-shopu taky nabízet,“ děkuje za nápad Aschenbrenner.
Je obtížné přerušit tok myšlenek člověka, ze kterého srší jeden nápad za druhým. Bohužel, zdaleka všechno, co jsme u Luďka Aschenbrennera viděli, není možné popsat. Navíc jsou věci, které ani jejich autor nechce předčasně zveřejňovat. „Tenhle konstrukční prototyp ještě může ležet rok či dva v šuplíku, než na něho přijde řada, abych ho dodělal do komerční podoby, a přesto vím, že ho žádný velký výrobce železničních modelů ani za tuto dobu nevymyslí,“ usmívá se ironicky na adresu svých zahraničních konkurentů Aschenbrenner nad prototypem, při jehož prohlížení tuhnou rysy ve tváři především Zdeňku Krušinskému, když si uvědomí, co drží v ruce.
S laskavým svolením majitele ALSracing přináším několik fotografií na dokreslení slov, které píši z paměti dva dny po návštěvě sídla firmy. Nemám jiný cíl než mezi železniční modeláře rozšířit povědomí o současné produkci této firmy, ale hlavně o jejich možnostech a plánech. Určitě si to zaslouží!

Dlužno dodat, že výrobky firmy ALSracing lze získat buď na e-shopu firmy, nebo na stánku Viktora Pohořelného na tradičních výměnných setkáních v Opletalce (Praha 1), resp. v nabídce jeho webu www.pojezdy.eu.

Luděk Aschenbrener (vlevo) ukazuje Zdeňku Krušinskému, co lze vykouzlit z vraku stroje (když se to umí)

„..tohle je moje pýcha, která teprve čeká na svůj den, kdy ji spustím na plné pecky,“ říká Luděk Aschenbrenner u „céencéčka“ švýcarské produkce a současně nahlas uvažuje, že by to mohl být výborný prostředek pro realizaci jeho staršího syna…