Honzíkovy vláčky

Pozdrav od šotouše Kuby z Bechyňky

Autor: admin Vydáno: 19.8.2016

Letos v létě zorganizovaly České dráhy společně s Jihočeským krajem akci Léto na Bechyňce. O víkendech jezdila na třech párech pravidelných vlaků Malá Bobina nebo také Bobinka (E422), každou druhou sobotu byly doplněny dvěma páry historických vlaků s Křižíkovou Elinkou (EM400.0). Více o akci ZDE. Musím organizátory pochválit, protože Léto na Bechyňce bylo, dle mého názoru, hodně povedené.

Protože jsme s tátou šotouši¹⁾, tak jsme se na Bechyňku také vyrazili podívat. Táta se věnuje šotouštví již od střední školy, kterou navštěvoval na přelomu šedesátých a sedmdesátých let a přitáhl k tomu i mne. Spolu jsme pak v mém brzkém věku začali jezdit na různé výlety za železnicí a postupně jsem i já dostal do ruky fotoaparát. Protože táta byl navíc strojvedoucí, tak jsem měl možnosti, které hodně jiných lidí nemělo – jako třeba podívat se do depa nebo se svézt na lokomotivě 🙂 Díky tomu mi přirostla skutečná železnice k srdci a stala se mým hlavním koníčkem.

Jako šotouši se hlavně věnujeme současné železniční dopravě, protože vozidla co dnes potkáváme běžně na kolejích jsou také krásná a jednou také budou historická. Tím nechci říct, že parní a jiné historické lokomotivy nejsou krásné a neměly by se fotografovat, ale nám spíš nevyhovují davy lidí pohybující se, zvlášť při historických jízdách, kolem tratě. Při fotografování současného železničního provozu máme klid, a když potkáme jiného šotouše, tak je to výjimka.

Jak už jsem napsal, na Bechyňku nás přilákala hlavně Malá Bobina, kterou pro letní jízdy nechaly České dráhy opravit. Že jezdí i Křižíkova Elinka, to byl pro nás bonus. Bobinka (E422 0003) vypadala moc pěkně. Měla na sobě nátěr z poloviny osmdesátých let s oranžovými pruhy na čelech. Bylo to potěšující, protože ještě nedávno to vypadalo, že tahle mašina to má už spočítané. Stála mnoho let v Lužné jako neprovozní a rozpadající se vrak.

Tentokrát jsme při naší jihočeské anabázi neměli žádné přesuny pomocí vlaků, ale jen pomocí našeho „gumokolu“, díky čemuž jsme navštívili několik stanic (třeba zastávka Horky u Tábora, na fotce s Bobinkou) a několik dalších zajímavých míst na bechyňské trati a ulovili jsme hodně povedených (i nepovedených) fotografií. V Čeňkově jsme také našli dobře vařící hospodu.

Při fotografování nás několikrát pozlobilo sluníčko. Jednou odpoledne bylo pod mrakem, tak jsem si stoupl k trati na stranu, která se mi více líbila. Jenže, zrovna když přijel vlak, sluníčko vylezlo. Expozici jsem ještě změnit stačil, ale na druhou stranu trati už bych to fakt nestihl a proto jsem měl bok vlaku zastíněný. Ale to nevadí, takové fotky se také dělají a mají svojí cenu.

Co mě ale v ten den nejvíc pobavilo? Když jsme čekali v Sudoměřicích u Bechyně u přejezdu na Elinku, tak na polní cestu vedle nás zajelo auto. Chvíli to vypadalo, že chtějí jet dál po cestě rallye. Vzápětí ale z auta vyskákal kvartet Němců, kteří přijeli také fotit. Když Elinka projela, zmizeli nepostřehnutelnou rychlostí zpět v autě a odjeli tak rychle, že se po nich ani nestačilo zaprášit :-). Holt, museli být na další zastávce rychleji než Elinka 🙂 .

Užili jsme si moc prima den a všem vám posílám pozdrav z Jihočeského kraje, z Bechyňky.

_________________________________________

1) Šotouš je člověk, který má silnou zálibu v železniční, případně i jiné veřejné dopravě. Název pravděpodobně pochází z počeštěného anglického slova „shoot“ (střílet, udělat snímek). Tento druh zábavy je znám již dávno a po celém světě, masové rozšíření slova šotouš v rámci české zájmové skupiny, kterou označuje, je však nedávné. Je kladeno asi do roku 2004: Nejprve bylo vnímáno jako nadávka, označující zapálené nadšence v železniční a jiné veřejné dopravě. Později se však jeho význam rozšířil na každého, komu je dráha koníčkem a fotografuje ji, a ač si zachovalo jistý punc hanlivosti, pro některé se změnilo až v hrdé sebeoznačení. Přesné okolnosti rozšíření slova ani bližší určení jeho původce nejsou obecně známy. Podle autorů stránek Posázavský pacifik vyšlo slovo na světlo v rozhovoru týdeníku Reflex s členy KHKD.
V anglosaských zemích se vyskytují označení railfan nebo train-spotter, dlouhodobě se v různých jazycích pro citovou zálibu v železnici objevuje též označení siderodromofil (siderodromofilie). In: Wikipedia.cz – ZDE

__________________________________________

Poznámka editora: Kolega Fulda mi připomenul, že vlastně na tomto webu už o Bechyňce byla řeč. Dokonce jsem obrazy z místa donesl sám – viz virtuální prohlídky v záložce „Virtuálky“, položka Bechyňská duha I. až VI. – začátek ZDE

Křižíkova Bechyňka – léto 2016