Honzíkovy vláčky

Kolejiště trochu jinak, aneb nebojte se styroduru

Autor: admin Vydáno: 25.2.2011

Jedním z doposud nejčtenějších příspěvků webu Honzíkovy vláčky je nepochybně obrazová reportáž kolejiště Pavla Tvrze, které si vyrobil ze styroduru – ZDE. Sám jsem byl dosti skeptický k této technologii – než jsem ho uviděl v praxi. A přiznávám se, že jsem argumenty Pavla dostatečně nahlodán a nejspíš to zkusím taky. Už jenom proto, že jestli někdy začnu budovat nějaké kolejiště, tak to rozhodně bude tzv. „na zelené louce“, a to je ideální stav pro experimenty. Kolega a kamarád Pavel Tvrz sice „sochá“ v gigantickém měřítku (H0) a snad jen proto, aby se přiblížil mezi skutečně modelářské kouzelníky = N-kaře, kus kolejiště si vymyslel jako úzkorozchodku, což v jeho případě znamená H0e, a to už je de facto 9 mm, tedy pseudo – N-ko! Ale nejen proto jej mám rád :-). Pavel umí úžasné věci… Raději jej však nechám povídat, jak postavil kolejiště trochu jinak… – pozn. J. H.

  Po zjištění bezpočtu zajímavých informací a nemalém údivu kam pokročila železniční modelařina za skoro čtyřicet let mojí nečinnosti – jsem se rozhodl, že si (zase) postavím kolejiště.
  Četl jsem mnoho názorů na to, jak a z čeho stavět kolejiště. Samozřejmě, že se nejvíc používá tradiční stavba z dřevěného rámu a překližkových pásů pod koleje, posazených na dřevěných podpěrkách, případně polepených korkem nebo jinou tlumící hmotou. Kdysi dávno jsem takové kolejiště také postavil, vlastně ta kolejiště byla tři. Pak jsem se modelařiny na dlouhou dobu musel vzdát. Důvody nejsou vůbec důležité. Teď, když jsem starší, teda spíš starej, tak jsem se k ní (modelařině) zase vrátil. Začalo to přibližně před dvěma roky. Ale k věci.
  Protože na stavbu kolejiště bylo málo místa a mým měřítkem je H0, tak jsem musel vytvořit trochu netradiční rám. Prostor pro kolejiště – měřeno ode zdi ke zdi – má 3,60 x 1,30 m. Uvědomoval jsem si problém spočívající v tom, že pokud bude kolejiště zbudováno ke zdi, nelze ho obejít. A dosáhnout na jeho druhou stranu při šířce 1,30 m už není možné – pokud nemáte ruce jako Saxana.
  Původně jsem tedy zamýšlel udělat kolejiště sklopné, ale to má řadu nevýhod. Při sklopení totiž člověk určitě na něco zapomene a co není „přibité“ –  spadne v tu ránu na zem. A jelikož funguje zákon schválnosti, co si budeme povídat… Navíc jsem chtěl mít pod kolejištěm nábytek, tedy konkrétně skříňky na všechno možné, a ne trčící nohy nebo závěs, a tak jsem zkonstruoval a postavil zvedací rám, který celé kolejiště nejen zvedne do výšky očí, ale současně odsune ode zdi.
  Později jsem zvedací rám vybavil elektrickým motorem na zdvihání (jedná se o důmyslný systém popsaný v původní obrazové reportáži – pozn. J. H.). Teď, když nastane situace, že musím „dolu“ nebo „dozadu“, kolejiště zvednu, podlezu jej amohu pracovat i na jeho druhé straně, protože je tam mezera  i pro „velkého“ chlapa.
  Konstrukce je vytvořena ze dvou stejných rámů ze slabostěnného jäklu 30 x 30 mm, vyztuženého dvěma příčkami (viz obr.). Rámy ze stejného materiálu jsou vlastně dva, spojené pákovým mechanismem. Spodní rám je pouze nosný. (Poznámka: Pokud budete dělat kolejiště pevné, tak samozřejmě stačí jen jeden rám)
  Na horní rám je přilepena základová deska ze styroduru silného 30 mm. (Poznámka J. H.: Styrodur je obchodní název pro speciálně vytvrzený (zpevněný) polystyren. Vyrábí a prodává se pod řadou obchodních názvů zpravidla v obchodech pro stavebníky a kutily). Deska není po celé ploše rámu, ale pouze tam, kde je skrytá trať nebo skryté nádraží (u mne jsou to dvě vratné smyčky, každá se dvěma odstavnými kolejemi), a kde by měly být podpěry pro horní, viditelnou trať.
  Z nejnižší úrovně kolejiště začne stoupat trať vzhůru až do výše deseti centimetrů na hlavní úroveň, na které je opět deska ze styroduru, tentokrát pouze 20 mm silná. Ta je postavena na výztuhách vysokých 80 mm, které de facto tvoří nosnou konstrukci kolejiště.
  Jak je patrné z obrázků, prakticky celé kolejiště je postaveno ze styroduru. Pouze v místech, kde bylo potřeba vytvořit průjezdný prostor a bylo tam málo místa, jsou použity plastové desky síly 3 a 5 mm.
  Styrodur je lepen Herkulesem a k rámu je přilepen neutrálním silikonem zn. SOUDAL (jak doporučuje Mistr Houmr).
  Terén je opět vytvořen ze styroduru (opravdu báječný materiál). Dají se z něj dělat tunely, kamenné mosty i opěrné zdi. Nepráší, není z něho nepořádek, vynikajícím způsobem se opracovává řeznými nástroji nebo teplem (páječky, odporový drát apod.)
  Koleje jsou položeny – opět podle vzoru Mistra Houmra – na oboustrannou lepenku, jsa zasypány a zality ředěným Herkulesem.
  Stoupání trati je – podle vzoru „zlatá střední“ – 3 cm/m. Moje kolejiště je – jak už je uvedeno – ve velikosti H0/H0e a přesto, že je horní deska pouze dva centimetry silná, tak se neprohýbá ani pod nejtěžšími lokomotivami.

Doporučení
  Pokud budete stavět kolejiště v TT nebo N, tak velice doporučuji tento systém. Se styrodurem se opravdu pracuje výborně, při řezání teplem ani mechanicky (nožem, pilkou) nevznikají tolik nenáviděné kuličky, které vytváří polystyreny, a které prakticky nelze uklidit. Materiál práší pouze při broušení, ale jen velice málo. Vytvořit někde otvor je fantasticky jednoduché: Vezmete slabostěnnou trubičku určitého průměru a ve styroduru vykroužíte otvor. Já používám převážně trubičku o průměru 1 cm a na větší otvory mám uříznutou trubku od vysavače, do které jsem vybrousil jakési „zuby“. Hranaté otvory buď vyříznu pistolovou pájkou, nebo odlamovacím nožem. Jde to docela dobře. Pokud chci jenom prostrčit drát, tak použiji rýsovací jehlu – styrodur propíchnu krouživými pohyby, aby se na druhé straně nevytrhl, a prostrčím drát. Žádné vrtání. Dráty (vodiče) připevňuji do svorkovnic, které jsou lehce přišroubovány klasickými vruty přímo do styroduru. Pro lepší držení podkládám svorkovnice oboustrannou lepenkou. Opravdu to drží dobře.
  Myslím si, že mé povídání lépe doplní fotografie.

 

Foto Pavel Tvrz

Rubrika: Kolejiště, STAVBY
Počet přečtení: 22 922 | Tisknout: | Poslat: