Čím to vlastně všechno začalo… (ve firmě PIKO)

Historie velikosti N ve východním bloku je poměrně dobře známá, ovšem nejspíš menší informovanost panuje o premiérovém „start-setu“, jehož podoba se vymykala pozdější produkci sonneberského podniku1). S ohledem na více než půl století od doby uvedení na trh bude jistě zajímavé si onen Batteriebahn Güterzug představit.

.

Zvláštní koncepce

  Pokud si člověk prohlédne konkurenční katalogy, například firmy Arnold, má podoba setu s katalogovým číslem 5/0602, známějšího ovšem jako Das Ur-Set, naprosto netradiční formu. Ve většině případů sloužil obal startovací soupravy jen coby ukládací prostor. „Pionýrští konstruktéři“ (jemná narážka na samotný název PiKo) krabici s lokomotivou vybavili perforací a segmenty, umožňujícími vytvoření můstku s nájezdy. Oddělit se dal ovládací pultík na dvě ploché baterie (odtud také další označení Batteriebahn Güterzug), zrovna tak i box s lokomotivou V180 (později V118) a třemi vagóny – dvěma typu Omm a jedním krytým Zt.

  Jak jsem posbíral informace od vlastníků tohoto setu, barevné provedení především dvou vagonů Omm se skládalo z kombinace hnědé a zelené, což ale nebylo pravidlem; znám případy, kdy oba vozy byly hnědé či oba zelené. Navíc u zelené barvy často kolísaly odstíny. Celý set byl upevněn na solidní kartónovou podložku, na níž byly vytištěny pokyny, jak s kompletem naložit.

  A ještě dvě drobnosti: Jednalo se o jediný případ, kdy štítek s katalogovým číslem a „numerem artiklu“ nebyl umístěn na krabici, ale právě vedle zmíněného návodu. Na víku krabice byl uveden velký emblém PIKO Modellbahn, ale na kratších bočnicích se objevilo logo, v jeho překrytí bylo u velikosti N poprvé a naposled uvedeno Sonneberg (mám tím na mysli prostor, kde se kromě termínu Modellbahn objevovaly také nápisy Spielzeug či Elektronik). Naproti tomu uživatelský sešitek byl standardní, určený jak pro lokomotivu V180, tak později nabízenou BB 9200 – zástupnost zde panovala ještě dlouhou dobu.

  K podložce byl aretačními kolíčky uchycen nejen celý základ, ale i průhledný plastový kryt s držákem, takže se nabízela i možnost všechno bez potíží přenášet z místa na místo. Vše se pak nacházelo v krabici z tuhého papíru s víkem, na němž byl motiv známější mnohem více u měřítka H0. V „eNku“ se k němu v Sonnebergu už nikdy nevrátili.

Co nutně následovalo

  Pyšný majitel onoho Ur-Setu měl v podstatě dvě možnosti. Troufám si odhadnout, že pouhé minimum majitelů nechalo komplet v původním stavu, tedy vcelku. Upřímně – mostík byl velmi křehký a nájezdy nepůsobily příliš modelářsky, stejně jako dva podstavečky. Na druhou stranu to byl pořád doplněk „gratis“, takže nejspíš nebyl důvod odolat a vše náležitě rozstříhat podle daného návodu.

  Zub času bývá neúprosný a likviduje letité artefakty. V tomto případě nejde pouze o krabici, ale i celý plastový základ – natolik tenký a křehký, že jako první začnou „odcházet“ rohy, později praskají i rovné plochy. Není divu, že i na internetových stránkách bývají nejčastěji k vidění pouze fragmenty, kompletní Ur-Set tu většinou najdete pouze jako reprodukci z nějakého flyeru či katalogu..

Kus historie

  Je třeba upřesnit jeden detail, zmíněný v úvodu: čtyři roky po Ur-Setu se na trhu objevil už klasický start-set Piko-Transit, složený z lokomotivy V180 a tří rychlíkových vagónů Y, ovšem se stejným katalogovým číslem 5/0602, lišilo se pouze označením produktu (Artikel Nr. 5840/5/6). Ovšem není vyloučeno, že jde o chybu tisku – stejná sestava má katalogové číslo 5/0620 při zachování produktového čísla. Ale i tady jsou určité zmatky, zkrátka němečtí kolegové si občas s označením svých výrobků hlavu příliš nelámali…

  Nechci předstírat, že možnost znovu vzít tuhle letitou ikonu do ruky znamenala velký nostalgický podtón. Jak uvádím ve své publikaci na těchto stránkách recenzované – ZDE –, bylo to první seznámení s velikostí N a rozhodně přispělo k mému rozhodnutí u tohoto měřítka nadále setrvat. Rozhodně by bylo zajímavé zjistit, zda se mezi zasloužilými „eNkaři“ najde někdo, kdo tento „první krok na poli N“ ze Sonnebergu rovněž vlastní.

_________________________
1) V Sonnebergu, vzdušnou čarou necelých 100 km západně od Aše, sídlí firma PIKO

Foto autor
.

Rubrika: MODELY, ZNÁŠ TO?, ZPRÁVY

1 komentář

  1. Bohouš napsal:

    Jen bych rád upozornil na první obrázek. Klučina na něm má pravou ruku na transformátoru ( lépe napáječi) Piko ME002. Byl to předchůdce dodnes používané FZ1. Těžká bakelitová (tedy křehká) krabice, elektromagnetický jistič, který bylo nutno vždy po zkratu manuálně „resetovat“.

Vložit komentář

Text komentáře: