Honzíkovo kolejiště (38) – elektrifikace domečků

P1130674_1kV 35. díle seriálu „Honzíkovo kolejiště“ jsem podrobně uvedl, jak lze osvětlit modelové domečky. Popsal jsem ale jen mechanickou instalaci LED a celých „komůrek“ do interiérů modelových domů. Slíbil jsem pokračování, které se týká použité digitální elektroniky. Jindra Fučík připravil jednak dekodéry pro osvětlení domečků, a jednak i nový ovladač vhodný pro tuto činnost. V tomto příspěvku se budu zajímat právě těmito moduly, které se připravují k zařazení do nabídky modulů/dekodérů série DIGI-CZ.

Způsoby osvětlení domečků

  Zopakujme, že osvětlení domečků lze provést několika způsoby (ať už v analogu, nebo digitálu) a byly popsány ZDE:

  • instalovat jedinou LED (žárovky snad už nikdo nepoužívá) a připojit ji (s rezistorem v sérii) k vypínači, což bude vhodné u velmi jednoduchých staveb (např. hláska);
  • do domečku instalovat několik LED (v různých částech, poschodích) a zapojení provést obdobně jako v prvním případě, tzn. jedním vypínačem se rozsvítí celá budova;
  • (…)
  • digitální technologie nabízejí osvětlení, kdy jedním vypínačem se zapne speciální elektronický obvod (dekodér), ze kterého vede x-výstupů k LEDkám instalovaným v různých částech (místnostech, poschodích atd.) domečku. Tento dekodér způsobí postupné rozsvěcování světel a po vypnutí postupné zhasíná světel. Několik dekodérů lze ovládat buď z ovladače MiniMaus (DIGI-CZ), multiMAUS (ROCO®), LH100 (LENZ) atd., anebo zvláštním modulem (např. Xbus TCO, miniTCO, vč. MiniTCO-spec – viz II. část) .

.

I. Dekodér pro modelové domečky

  Po delší analýze současného stavu s osvětlováním modelových domečků jsme dospěli k názoru, že profesionální výrobci modelů řeší tento problém polovičatě. Modely domečků (ať už plastové, nebo i vyřezané laserem) sice vynikají značnými detaily i v malých měřítcích, jsou dokonce i částečně barvené a i patinované, výrobce k nim přikládá i papírové šablony okrášlení oken (záclony aj.), avšak jejich příprava na instalaci osvětlení prakticky chybí. Maximálně jsou v základovém dílu připraveny úchyty, resp. otvory na osazení žárovky v objímce, což už je opravdu dosti archaická záležitost. Proto jsme připravili řešení, které by korespondovalo se současným rozmachem digitálního ovládání kolejiště a také by bylo snadno realizovatelné i u malých měřítek (N, Z); sledovali jsme i náklady.

  Nejdříve jsme vyzkoušeli technologii „komůrek“ZDE -,  což se  ukázalo jako velmi progresivní řešení, snadno realizovatelné a hlavně levné. Firma Viessmann už dávno nabízí plastové komůrky (katalogové číslo je 6005), vč. maličkých modulů s LED a rezistorem, ovšem za cenu, která je značná a navíc ve velikostech, které lze velmi obtížně instalovat do modelů v měřítku N.

  Současně s tím připravil Jindra Fučík nové dekodéry, které jednotlivé „komůrky“ rozsvítí, avšak současně zajistí i bezpočet světelných efektů.

  V zadání bylo, že jeden dekodér bude zajišťovat rozsvěcování/zhasínání max. pěti „komůrek“.Vyvinutý elektronický obvod ovšem dovoluje díky malé spotřebě počet LED až zdvojnásobit, tzn., že ke každému výstupu dekodéru lze připojit paralelně dvě LED. To dovoluje buď instalovat dvě LED do jedné větší „komůrky“ (např. pro osvětlení výkladní skříně obchodu), nebo připojit dvě „komůrky“. Toto řešení má samozřejmě jisté omezení ve výsledném efektu svícení, ale o tom se ještě zmíníme.

  Další podmínkou bylo, že frekvence rozsvěcování a zhasínání LED musí probíhat programovatelně, tj. jednak pomalu (tak, aby to nerušilo, jinými slovy, aby domeček neblikal jako vánoční stromeček), a jednak v relativně neomezené škále variant doby svícení jednotlivých „komůrek“. A také, že po zapnutí by se měly jednotlivé „komůrky“ rozsvítit postupně, stejně tak při vypnutí zhasnout.

  Konečně, zvláštní podmínkou bylo, aby zapínání/vypínání dekodéru probíhalo nikoliv přes ovladač (v daném případě LH100, LENZ),  ale jedním či několika spínači na ovládacím panelu. K tomu bylo třeba upravit ovladač X-busTCO (DIGI-CZ 002), což popisujeme ve druhé části této stati.

Popis dekodéru pro osvětlení domečků

  Jindra Fučík vyšel při návrhu dekodéru pro osvětlení domečků (dále jen „dekodér“) ze svého osvědčeného dekodéru pro návěstidla. Dekodér má vstup digitálního signálu D, potvrzovacího signálu A a zvlášť napájení (+/-) z některé ze základnových stanic (DIGI-CZ 021). Tyto funkce jsou ze základnové stanice přivedeny na čtyř-pinový (čtvercový) konektor. Výstup je na pět párů pinů, na které se nasazuje konektor s připojenými vodiči k LED. Pro každou LED jsou k dispozici dva vývody (piny) – na zadní straně dekodéru je společné V+ pro připojení anod (je to strana bez součástek; na desce plošného spoje jsou zároveň označená čísla diod). A na přední straně jsou samostatné vývody pro jednotlivé katody.

  Adresu, rychlost změny stavu, stav dekodéru po zapnutí, pravděpodobnost rozsvícení prvního až pátého světla a další funkce je možné programovat pomocí proměnných v CV1 až CV39 (viz tab. CV Values -  níže).

  Pochopitelně, ve větších modelech domečků (s více okny) lze osadit více dekodérů a přiřadit jim stejnou adresu. Konečně, stejnou adresu dekodérům lze zvolit i v případě, že budeme chtít několik domů zapínat/vypínat jediným spínačem.

Dekodér podporuje následující funkce:
• pět výstupů s funkcí plynulého stmívání (fade),
• každý výstup 5V/20mA,
• je kompatibilní se systémem standardu NMRA DCC,
• podporuje všech 2048 adres pro příslušenství (neplést s adresami lokomotiv),
• programování adresy dekodéru zápisem do dvou CV proměnných,
• nastavitelná rychlost plynulého zhasínání a rozsvěcení,
• nastavitelná rychlost změn (blikání jednotlivých místností),
• nastavitelná pravděpodobnost rozsvícení každé místnosti samostatně,
• možnost používání zámku dekodéru (blokování dekodéru proti nechtěnému zápisu) pomocí standardních funkcí CV15/CV16,
• reset dekodéru s obnovením továrního nastavení (zápis CV8=33),
• programování ve stránkovém a přímém CV režimu.

Provedení prototypových verzí dekodéru

  Dekodér byl původně navržený tak, aby tvarově pasoval do otvoru v základnové desce modelu domečku, kde výrobce počítal se žárovkou v objímce. Odtud pramení jeho zúžený tvar v jedné části (obr. 1). Hned na úvod je ale nutné konstatovat, že právě toto řešení se ukázalo jako nepraktické. Především kvůli celkové velikosti (správněji „malosti“ modelů domečků v N-ku), kde velkou část vnitřního prostoru zaplní „komůrky“, a pak také proto, že před dekodérem musí být ještě zapojeny rezistory (dekodér není vybaven rezistory pro LED(!)), a to si také vyžádá nějaký prostor pro jejich umístění. Je možné, že tento tvar dekodéru bude vyhovovat u modelů gigantických měřítek.

Dek-domecky-A_1k
Dek-domecky-B_1k

Obr. 1 – Původní (zúžená) verze prototypu dekodéru pro osvětlení domečku (s piny a bez nich na výstupu)

.

  Proto vznikly další dvě prototypové verze dekodéru (lišící se jen tvarem DPS):

  • de facto druhá prototypová verze (obr. 2) je tvarově hodně podobná původní autorské verzi, nemá zúžení pro zasunutí do otvoru pro žárovku; připojuje se k vodičům od LED přes nožičkový konektor (nasazený na dvě řady pinů pro výstup) a de facto visí pod domečkem (toto řešení jsem nakonec použil);  
  • třetí varianta (obr. 3) pak počítá s instalací pod kolejištěm a proto má v rozích otvory pro přišroubování k nosné podložce;
  • Poznámka: Vedle popisovaných verzí dekodéru autor vytvořil ještě jedna verzi (pracovně označená jako „velká“). Ta bude zřejmě vhodná pro vestavbu pod domečky někde na rámu kolejiště nebo při osvětlování modelů domečků větších měřítek, anebo k osvětlení rozsáhlejších průmyslových prostor, jako jsou sklady, továrny, doly apod. – blíže viz ZDE.

HouseDec-mix

Obr. 2 – Druhá verze prototypu dekodéru (použitá v kolejišti)

 HouseDec-3ver

Obr. 3 – Třetí verze prototypu dekodéru

  To, že dekodér není vybaven rezistory pro LED bylo úmyslné řešení, protože tím je umožněno osazovat do „komůrek“ různé barevné kombinace svítících diod, a dále, aby bylo možné nastavovat vhodný jas příslušné diody (to platí zejména pro extra svítící LED).

Volba hodnoty rezistoru

Pro zopakování: Při určování hodnoty rezistoru lze tradičně vycházet z Ohmova zákona. Úbytek napětí na příslušné LED bývá uveden v katalogu (hodnota Uf), nebo jej lze odhadnout z praxe: 2V pro červenou, žlutou a zelenou, nebo 3,3V pro modrou a bílou barvu LED). Maximální proud (hodnota If) bývá až na výjimky 15 – 20mA = 0,015 – 0,02A.

  Jelikož se předpokládá napájení dekodérů napětím 5V, hodnota rezistoru pak bude:

R[Ω] = (5V – Uf[V]) / If[A]

  Jedná se o minimální teoretickou hodnotu; v praxi lze použít i větší hodnoty rezistoru (což je doporučeno, aby se domeček příliš nehřál a aby světlo bylo přirozené a ne moc jasné).

  Teoreticky lze tedy použít pro červenou, žlutou a zelenou LED rezistor 220Ω a pro modrou a bílou LED 150Ω. V praxi se však používají hodnoty od 470Ω výše.

  Pokud však zapojíme v jedné „komůrce“ dvě diody do série, je potřeba v předchozím vzorečku odečíst Uf za obě diody. Tedy:

R[Ω] = (5V – Uf1[V] – Uf2[V]) / If[A]

  V případě sériového zapojení lze kombinovat LED různých vlastností.

  Je zřejmé, že při napájení 5V vzoreček vychází pro bílé a modré diody záporně. To je proto, že napětí není dostatečné a v lepším případě budou LED svítit slabě, v horším případě se nerozsvítí vůbec. Pro ostatní barvy LED lze použít rezistory s hodnotou 81Ω nebo více (používají se hodnoty zhruba od 120Ω).

  Jak už je uvedeno, v případě potřeby lze použít i paralelní zapojení (dvou) LED k jednomu výstupu dekodéru. Je ale potřeba počítat se dvěma drobnostmi: Pro každou LED je doporučeno použít samostatný rezistor a celková proudová zátěž nesmí přesáhnout 20mA. Proto se při výpočtu na místo If používá spíše hodnota maximálního proudu 20mA dělená počtem paralelních LED. Takže, minimální hodnota odporu bude 470Ω pro dvě červené, žluté nebo zelené LED a 180Ω pro dvě bílé nebo modré LED.

Programování dekodéru

  Následující tabulka CV Values uvádí všechna CV používaná dekodérem. Dekodér používá jak nízká CV podle současné verze normy, tak vysoká, doporučená pro příslušenství starou normou. Dekodér lze programovat všemi známými způsoby, např. ovladačem MiniMaus (DIGI-CZ 015), MultiMAUS (ROCO®), LH100 (LENZ), programovačem (DIGI-CZ 014) atd.

  Poznámka: Při volbě adresy se doporučuje použít především nízká CV.

CV Values – tabulka

CV# CV# default min-max význam meaning
1 513 5 1-255 Primární adresa, spodní část Primary address low part
7   1.0 RO Výrobní verze, aktuálně 1.0, pouze pro čtení Manufacturing version, actual is 1.0, read only
8   13 RO ID výrobce, aktuálně 13 – domácí výroba Manufacturer ID, actual 13 – DIY
9 521 0 0-7 Primární adresa, horní část (adresa = CV9*256+CV1) Primary address upper part (address = CV9*256 + CV1)
15   0 0-255 Zámek dekodéru, proměnlivá část (klíč) Decoder lock, variable part (key)
16   0 0-255 Zámek dekodéru, statická část (zámek) Decoder lock, static part (lock)
29   128 128 Konfigurace (BIT7(128) = dekodér příslušenství) Configuration (BIT7(128) = accessory decoder)
32 544 15 1-255 Rychlost PWM = rychlost rozsvěcení a pohasínání PWM speed
33 545 3 1-255 Rychlost změny stavu (modelové rychlosti začínají u hodnot nad 50) light status change speed (model speeds starting at 50)
34 546 0 0-1 stav dekodéru po zapnutí
0=po zapnutí je domek zhasnutý
1=po zapnutí je domek rozsvícený
Power on status
0=house lights are off
1=house lights are on
35 547 127 0-255 Pravděpodobnost rozsvícení světla 1
hodnota 0 vždy zhasnuto, 50 málo používaná místnost (záchod)
hodnota 127 střední hodnota (běžná místnost)
hodnota 180 často používaná místnost (obývák), 255 stále rozsvíceno
Proability of light 1 on
value 0 always off, 50 less used room (toilet)
value 127 middle value (usual room)
value 180 very used room (living room), 255 always on room
36 548 127 0-255 Pravděpodobnost rozsvícení světla 2 Proability of light 2 on
37 549 127 0-255 Pravděpodobnost rozsvícení světla 3 Proability of light 3 on
38 550 127 0-255 Pravděpodobnost rozsvícení světla 4 Proability of light 4 on
39 551 127 0-255 Pravděpodobnost rozsvícení světla 5 Proability of light 5 on

 

Nastavení adresy dekodéru

  Dekodér byl vytvořen pro používání adres kompatibilních s centrálami ROCO®. Nastavení adresy 1 tedy způsobí, že dekodér bude reagovat na adresu výhybky 1 zadanou na ovladači MultiMAUS.

  Pokud je ale používán systém LENZ, je nutné počítat s posunem adres o minus čtyři, tedy je nutné nastavovat adresu o 4 větší. To znamená, že jestliže je do CV1 vložena hodnota 6, pak tato adresa bude zvolená stiskem SW / tlačítko „2“ na ovladači LH100.

  Pro adresy 1 – 256 stačí nastavit adresu do CV1 a hodnotu CV9 nechat rovnou 0. Pro adresy větší než 256 je nutné použít následující vzorec:

adresa výhybky = CV9 * 256 + CV1

Například hodnotu 300 nastavíme jako CV9=1, CV1=44 (1*256 + 44 = 300).
Pozor: Hodnota 0 v CV1 se interpretuje jako 256

Příklady nastavení jsou uvedené v následující tabulce.

Address – tabulka

Adresa
Address
1 2 3 256 257 258 300 511 512 513 600
CV1 1 2 3 0 1 2 44 255 0 1 88
CV9 0 0 0 0 1 1 1 1 1 2 2

.

Programování více dekodérů (nastavení výstupů)

  Zatím jsme popisovali programování jediného dekodéru. Jak ale vyplývá z kontextu, osvětlování se v daném případě týká pěti domečků a jedné nádražní budovy, v nichž je umístěno celkem 42 LED (jen ve třech případech zapojených paralelně). Celkem je v nich  instalováno devět dekodérů. Pozor: Dekodéry je nutné programovat každý samostatně!

  Abych mohl domečky rozsvěcovat a zhasínat jediným vypínačem, bylo nutné přiřadit všem dekodérům stejnou adresu – v daném případě „2“ (v LENZ programována do CV1 hodnota 6). Při programování dekodéru není třeba měnit defaultní nastavení dalších CV, samozřejmě s výjimkou CV 33 až 39. V úvahu přichází i CV32.

  Hodnota CV32 (rozsah 1 – 255, defaultně nastavená 15) udává rychlost rozsvěcování a zhasínání světel. Se změnou této proměnné se také částečně změní rychlost plynutí času.

  Hodnota rychlosti změn uložená v CV33 (rozsah 1 – 255, defaultně nastavená 3) znamená, jak rychle plyne čas na kolejišti. Malé hodnoty znamenají, že čas běží rychle a světla se často mění. To je atraktivní pro děti, ale je to vzdálené realitě. Výchozí hodnota 3 slouží pouze pro snadnou prezentaci dekodéru. Reálnější jsou mnohem větší hodnoty. V mém případě jsem zadával hodnoty od 45 do 58 (i tak se mi zdá frekvence změny světel dost rychlá).

  Čas sepnutí světel je velmi náhodná hodnota a nedá se předem určit. Pomocí hodnot v CV35 – CV39 lze ovlivnit pravděpodobnost, ne však přesně určit hodnotu. Jak je patrné z tabulky, čím větší je hodnota uložená v CV35 – 39, tím častěji a současně na delší dobu se světlo rozsvítí. Hodnota 255 znamená, že světlo svítí stále (ale pozor, až po jisté době a stabilizaci systému).

  Poznámka: Odpozoroval jsem, že pokud se z nějakého důvodu vypne celý systém kolejiště (hlavním vypínačem), aniž by byl ponechán čas na pozhasínání „komůrek“ po vypnutí spínače ovládajícího MiniTCO-spec (viz dále), a následně se opět celý systém zapne, je to pro elektroniku obtížně řešitelný problém. Světla v „komůrkách“ blikají jak se jim zlíbí.., než se po delší době systém stabilizuje.

  U instalovaných dekodérů (v mém schématu kolejiště označené DH1 až DH9) jsem do CV35 až CV39 vložil různé hodnoty v intervalu od 50 do 255. Jelikož jsem měl na schématech domečků poznačené, které „komůrky“ (LED) jsou připojené k jednotlivým výstupům dekodérů (1 až 5), mohl jsem volit dobu svícení jednotlivých oken v domečku podle jejich charakteru, podobně jako v reálu – výlohy v přízemí mohou svítit stále (hodnota 255), jiná okna delší dobu (120 – 180), jednotlivá okna s bílým LED pak dobu nejkratší (50 – 80).

  Po zapnutí systému spínačem nedojde k okamžitému rozsvícení světel. Světla se začnou rozsvěcovat postupně (po několika desítkách vteřin), nejčastěji podle nastavené pravděpodobnosti svícení, ale není to vždy pravidlo. Dokonce ani místnosti, které mají svítit neustále (viz výše) se nerozsvítí okamžitě. Stejné je to se zhasínáním. Po odeslání příkazu na zhasnutí začnou světla postupně zhasínat. Nezhasnou však najednou.

Instalace domečků s dekodéry do kolejiště

  Jak již bylo uvedeno, svícení v pěti domečcích a nádražní budově, kde je instalováno celkem 42 LED, je zajištěno celkem devíti dekodéry. Pod domečky jsem ve styroduru vyřízl otvory, aby jimi šly prostrčit dekodéry. Ty jsem na poslední chvíli izoloval smršťovacími bužírkami příslušného průměru. Zákon schválnosti pochopitelně způsobil, že s některými otvory byl problém, protože vycházely těsně vedle již nějakého jiného elektronického obvodu, nebo vedle rámu kolejiště. Nakonec se tam ale všechno vešlo. :-)

  Ke všem dekodérů jsem si připravil propojení příslušné délky ze čtyřžilového plochého kabelu. Ty jsem svedl na speciálně zhotovenou svorkovnici. Odtud vede připojení k základnové stanici, která je napojená na signál J, K z centrály a na napájení 12V=.  Více je patrné z obrázků.

P1130686_1k P1130684_1k
P1130683_1k P1130685_1k

Obr. 4 až 7 – Základnová stanice připojená ke speciální svorkovnici, kam jsou připojeny dekodéry (nahoře); detailní snímky dekodérů izolované smršťovací bužírkou prostrčené skrz styrodurovou desku kolejiště (dole)

 .

  Doporučení: V projektu kolejiště by měla být naplánovaná rezerva pro osm po sobě jdoucích adres, aby byla snadnější MiniTCO-spec – viz dále.

 

II. Jednoduchý ovladač příslušenství MiniTCO-spec

  V nabídce e-shopu DIGI-CZ jsou mj. moduly a dekodéry též dva ovladače – Xbus TCO (DIGI-CZ 002) a Mini TCO pro GeoDec (DIGI-CZ 025). Ačkoliv jsou oba konstruované pro ovládání tlačítky i spínači, praxe přinesla požadavek na vytvoření dalšího ovladače, který bude pracovat s obyčejnými analogovými klávesnicemi (např. Tillig 08211, Roco 10521, Fleischmann 6920, Piko 55261 apod.), resp. bude je možné zapínat zcela obyčejným spínačem na ovládacím panelu kolejiště. Tak vznikla druhá jednoduchá verze mini TCO ovladače, kterou jsme označili jako „MiniTCO-spec“. Prozatím ještě není v nabídce e-shopu DIGI-CZ.

Ovladač MiniTCO-spec:
• je kompatibilní se systémem standardu XpressNet a RocoNet (zejména Roco® MultiMAUS), jakož i LENZ aj.,  
• umožňuje přímé ovládání až čtyř nebo osmi výhybek (návěstidel, závor, světel, nebo jiného příslušenství);                     (Poznámka: V dalším textu bude použito pouze pojmu „výhybka“);
• adresy jsou nastavitelné v blocích po čtyřech v rozsahu od adresy 1 až po adresu 128, resp. 132; 1)
• má jednoduché nastavení pomocí DIP přepínačů,
• snadná instalace do již existujícího kolejiště ovládaného tlačítkovými klávesnicemi.

MiniTCO-spec-JF

Obr. 8 – Ovladač MiniTCO-spec

Popis ovladače

  Jedná se ovladač, který má společný vodič, ke kterému se připojují jednotlivá tlačítka (spínače), a tímto je společná zem pro ovladače (vývod M v terminologii XpressNet). Tím je umožněno používat klávesnice se společným pólem a navíc je možné je kaskádovitě zapojovat za sebe a tak používat větší množství ovladačů a k nim větší množství klávesnic.

  Ovladač umožňuje režim tlačítek (jedno tlačítko pro výhybku rovně a druhé tlačítko pro výhybku do odbočky), anebo režim vypínačů (vypínač rozepnutý = výhybka rovně, sepnutý = do odbočky).

  Slovo „jednoduchý“ v názvu ovladače znamená jisté omezení, tzn. že je vybaven jen osmi vstupy pro tlačítka (vypínače). To je sice možná málo, ale pořád o dva více než je u klávesnice Tillig 08211.

  Jelikož je pravděpodobné, že uživatelé budou chtít s ohledem na toto omezení používat několik těchto „jednoduchých“ ovladačů (v sérii), aby mohli ovládat větší množství adres, do ovladače byl osazen DIP přepínač.

  Prvních pět přepínačů (zleva 1 až 5, na následujícím obrázku označeno žlutě) jsou vyhrazené pro volbu XpressNet adresy ovladače a druhých pět (6 až 10, označeno zeleně) je použito pro posun „čtyřbloku“ adres „výhybek“. Na ovladači je také instalován jumper (propojka), kterým se volí mezi režimem tlačítek (rozpojeno), anebo spínačů (zapojená propojka) (označeno modře). 

DIPprepinac

Obr. 9 – DIP přepínače na ovladači

(Poznámka: Další detaily ZDE)

Nastavení

  Před prvním použitím je potřeba ovladač nastavit, aby osvětlování domečků správně fungovalo. K nastavení slouží DIP přepínače. Jak je uvedeno, DIP přepínači lze nastavit dvě věci: adresu XpressNet zařízení a blok ovládaných adres „výhybek“.

  Nastavení adresy XpressNet zařízení. Tato adresa je pro každé XpressNet zařízení povinná a každé zařízení musí mít svoji unikátní adresu. Defaultně (při poloze přepínačů 1 – 5 na OFF) je nastavena hodnota 5 (hodnota 0 není povolená, proto je na jejím místě výchozí hodnota 5). V dokumentaci kolejiště je potřeba si zkontrolovat, jestli některý z již používaných ovladačů nemá tuto adresu přidělenu. V tabulce XpressNet Adr. je ukázáno nastavení příslušné adresy pomocí přepínačů 1 – 5.

Tabulka XpressNet Adr

Tab-XPressNet-ADR

.

  Nastavení bloku adres výhybek. Druhá část DIP přepínačů (označená zeleně) slouží k nastavení bloku adres, které ovladač ovládá. Lze ovládat výhybky 1 – 128 vždy v blocích po čtyřech výhybkách (tedy 1 až 4, 5 až 8, 9 až 12 atd.). Pro nastavování se používají přepínače 6 – 10 (blíže viz tab Adresa výhybky, kde je uvedeno, kolik se přičítá k hodnotě příslušné svorky).

Tab. Adresa výhybky

Tab-Adr-vyhybky

.

  Připojení výhybek a volba mezi ovládáním tlačítky a spínači. Tato volba se provede jednoduše nasazením či sejmutím zkratovací propojky (označeno modře).

Pokud je nasazena propojka, je ovladač připraven pro ovládání spínači. Tedy:
- první spínač rozepnutý znamená první výhybka rovně (Lenz: 1+ | Roco: 1__),
- první spínač sepnutý znamená první výhybka do odbočky (Lenz: 1– | Roco: 1_/).

Pokud je propojka sejmuta, je ovladač připraven pro ovládání tlačítky. Tedy:
- první tlačítko je pro první výhybku rovně (Lenz: 1+ | Roco: 1__),
- druhé tlačítko je pro první výhybku do odbočky (Lenz: 1– | Roco: 1_/)
- a tak dále.

  Je zřejmé, že ve spínačovém režimu lze ovládat osm výhybek, zatímco v tlačítkovém režimu pouze čtyři.

  Připojení spínačů, resp. tlačítek se provede vodiči na svorkovnici s devíti svorkami, která je na DPS na okraji vlevo od DIP přepínačů. Jeden pól je společný (svorka nejblíže DIP přepínači), dalších osm je na DPS označeno čísly na straně pájení.

Připojení ovladače MiniTCO-spec do systému

a) V systému ROCO®  se ovladač jednoduše připojí „telefonním“ kabelem s koncovkami RJ12 (pozor – takzvaně přímý, nikoli překřížený kabel) do konektoru „Slave“ v panelu zařízení Roco 10764 tak, jak ukazuje následující obrázek. Poznámka – pokud je již konektor „Slave“ obsazen, lze s úspěchem používat rozdvojky pro telefonní kabely.

Zapojeni

Obr. 10 – Zapojení ovladače (zde zobrazen ovladač Mini TCO pro GeoDec) do konektoru na Roco 10764

b) V systému LENZ se ovladač připojí k centrále Lenz LZV100 do svorky LMAB pomocí příslušného konektoru, nebo jednoduše pomocí adaptéru LA-152 (např. ZDE).

Poznámka – jestliže už je u centrály LZV100 svorka LMAB obsazena (jako tomu je v mém případě, protože je tam v sérii připojen první a druhý ovladač Xbus TCO – ZDE), provede se připojení MiniTCO-spec v pokračování série ovladačů upraveným kabelem na jednu ze dvou svorkovnice na ovladači Xbus TOC (obr. 11, 12).

P1130681_1k P1130682_1k

Obr. 11, 12 - MiniTCO-spec připojený v sérii upraveným telefonním kabelem k Xbus TCO

c) V případě připojení ovladače k centrále NanoX (DIGI-CZ 003) se zařízení jednoduše připojí do konektoru XpressNet. Zde bude potřeba s velkou pravděpodobností potřebovat použít rozdvojku.

Z praktických důvodů uvádíme schéma zapojení telefonního kabelu s konektory RJ12.

Zapojeni-kabelu s RJ11

Obr. 13 – Schéma zapojení telefonního kabelu s konektory RJ12

.

Kontrola funkčnosti ovladače MiniTCO-spec

  Po připojení ovladače MiniTCO-spec a zapnutí systému na ovladači problikne červená LED a po jejím zhasnutí již zařízení pracuje normálně. Trvale zůstane svítit zelená LED (signalizující zapnutí modulu). Pokud červená LED bliká, znamená to, že nebyla nalezena centrála (žádné „master“ zařízení). Tehdy je nutné zkontrolovat, jestli je správně připojen MultiMAUS (ROCO®), resp. LH100 (LENZ),  anebo jestli je správně nastavena XpressNet adresa. To lze napravit pomocí DIP přepínačů 1 – 5.

III. Závěr

  Pokud jsou správně zapojeny a naprogramovány dekodéry pro osvětlení domečků (viz část I.) a stejně tak je správně připraven a do systému připojen ovladač MiniTCO-spec (viz část II.), měl by se po zapnutí napájení celého systému oživit. Po stisknutí příslušného tlačítka nebo přepnutí spínače do polohy ON na ovládacím panelu by se měly po několika vteřinách až desítkách vteřin začít rozsvěcovat LED v „komůrkách“ domečků. V opačném případě je někde něco špatně. Je proto třeba znovu projít správnost zapojení a zvolení XpressNet adresy. Pozor – při použití systému LENZ na posun adres o minus čtyři.

  Pokud jde o spokojenost se samotným svícením, resp. s frekvencí změn v rozsvěcování a zhasínání jednotlivých „komůrek“, to už bude záležet na správnosti odhadu vkládání hodnost do CV33 až CV39 v dekodérech a také na pečlivosti ve vlastní dokumentaci vývodů LED do jednotlivých „komůrek“. Systém pochopitelně umožňuje všechno změnit (což je obecně obrovská výhoda digitálního systému ovládání kolejiště), ale ruku na srdce: Komu by se chtělo všechno to úsilí začít znovu. :-)

____________________________________________

1) Na DIP přepínačích se nastavuje kolik se přičítá k číslu „svorky“, takže svorky mají čísla 1 – 8 pro spínače, nejmenší adresa je tedy první svorka 1 a na přepínačích nastaveno +0 to je 1+0=1, největší adresa je svorka 8 a k ní na přepínačích +124, takže 8+124=132. Tlačítek je jen polovina, takže největší má adresu 4, potom 4+124=128. (pozn. J. F.)

 

ZDROJ:
„DCC dekodér pro osvětlení domečků“ (HouseDec) – ZDE
„Druhý jednoduchý ovladač příslušenství“ (Second simple accessory controller) – ZDE

VIDEO (hlav): ZDE

Autor děkuje za rady a doporučení Jindrovi Fučíkovi a Bohouši Partykovi a též Zbyšku Uhlíkovi za výrobu prototypů dekodérů pro osvětlení domečků a ovladače MiniTCO-spec.

Foto: hlav, J. Fučík, Z. Uhlík

.

 

Rubrika: DIGI-CZ, Honzíkovo kolejiště, STAVBY, TECHNIKA, ZPRÁVY

Komentáře: 4

  1. Bohouš napsal:

    Mám tři drobné poznámky:
    1) … žárovky snad už nikdo nepoužívá … Jeden profesor Ješita nás přesvědčoval, že žárovky tu (čti na Pražském hradě) byly a zůstanou. Nebyly (původně tam byly louče …) a nezůstaly …
    2) LED a proud 15 – 20 mA je už také minulost, stejně, jako onen profesor. Dnes nám stačí 2 – 5 mA a svítí a svítí (jako ďas). (Pokud někdo nemá doma LED staré 30 let, jako jsem nedávno našel ve svých zásobách. Ty svítí slabě i při 20 mA.)
    3) K odstavci „Pro zopakování“: Ohmův zákon platí i pro jiné jednotky – pro lenivé není tedy nutné používat nepříliš vhodnou trojkombinaci VOLT-AMPÉR-OHM. Pro běžného modeláře či bastlíře je lepší trojice VOLT- miliAMPÉR-kiloOHM. Tedy, pokud napětí ve voltech vydělíme miliampéry, výsledek bude v kiloohmech. A naopak. Kdo by blbnul s tolika nulama při vyčíslení proudu …

  2. hlav napsal:

    Pokud jde o žárovky, Bohouš zřejmě nečetl předešlou stať o „placatých lampách“. Na mikrožárovky od K.H.E. si nenechám šáhnout! Taky jsem si myslel, že v éře digitalizace není možné používat nic jiného než povolovodiče a ještě vyspělejší technologie, ale není to pravda. Stejně tak nezatracuji osvědčené analogové prvky při aplikaci na kolejišti. Řekl bych ale, že tyhle „spory“ nemají pranic žádný význam… Hlav.

  3. sidlo napsal:

    Řekl bych, že Bohouš nemyslel svůj komentář konfrontačně. Pouze doplnil článek o pár svých celoživotních zkušeností.
    Moc pěkný článek. Takto vyčerpávajícím způsobem pochopí použití tohoto dekodéru úplně každý.

  4. Bohouš napsal:

    Pro ty, které zaujalo Honzovo poutavé povídáni o světýlkách v chaloupkách doplním, že popsané dekodéry je možné objednat od DIGI-CZ. Honza by to do článku uvedl, dokonce mne uháněl, kdy je už zařadím do seznamu zboží, ale byl jsem moc pomalý. Takže „rozcestník“ pro světýlka je na http://www.digi-cz.info/dekodery-osvetleni-budov/.

Vložit komentář

Text komentáře: