Úpravy a digitalizace modelu elektrické jednotky BR 430 (ex ET 30) fy Lima

Obr09aMinule jsem se zabýval popisem digitalizace modelu elektrické jednotky BR 430 (ex ET 30) firmy Kato – ZDE. V našem domácím depu se vyskytuje i další model této elektrické jednotky, v tomto případě v původním vínovém nátěru, vyrobený italskou firmou Lima v přibližně stejné době jako model od Kato. Rozhodl jsem se i pro jeho digitalizaci a vzhledem k velmi špatným jízdním vlastnostem i remotorizaci. Navíc jsem také provedl několik úprav, které podle mého názoru zlepšily vzhled modelu.

Pár slov o modelu

  Model od firmy Lima působí na první pohled vcelku solidním dojmem. Silový vodič na střeše prostředního vozu je vyroben ze silného měděného drátu (na rozdíl od plastové tyčinky u modelu Kato). Detaily dveří jsou provedeny velmi dobře, včetně stříbrného nátěru madel. Podvozek má vlisem vyvedeny detaily technologických uzávěrů. Dekály jsou celkem dobře čitelné, v kvalitě odpovídající době výroby (2. polovina 80. let minulého století); dnes bychom očekávali lepší.

  Oba čelní řídící elektrické vozy jsou konstrukčně identické, liší se pouze vybavením interiéru s ohledem na osazení motoru v jednom z nich. Interiér hnacího vozu je odlit z jednoho kusu kovu (s místem pro uložení motoru) a stejně jako interiéry zbývajících dvou vozů je vyveden v růžové (sic!) barvě. Interiéry zbývajících dvou vozů soupravy jsou plastové odlitky. Souprava je spojena proprietárním spřáhlem, systém “očko-háček“.

  Pouze hnací vůz je vybaven čelním osvětlením bez jakékoliv regulace v závislosti na směru jízdy. Koncová (červená) světla jsou zaslepena a neprůsvitná. Rozhodl jsem se proto upravit karosérie a doplnit i funkční koncové světlomety.

  Jízdní vlastnosti modelu jsou velmi špatné. V analogu jezdí velmi trhaně, ztěžka se rozjíždí, vyčištění motorku nepomohlo. Svůj podíl na tom má zajisté i věk modelu. Dalším, možná zásadnějším problémem je sběr napájení, který je řešen pouze z jednoho podvozku.

Plán úprav

  Rozhodl jsem se tedy pro výměnu motorku za motor Mashima 1020D a vylepšení sběru napájení. K samotné výměně motorku není třeba zásadních komentářů, oba motorky (původní i nový) jsou shodně velké, u nového motorku stačilo povytáhnout osičku a na ni nasadit šnek převodovky (viz obrázky níže).

  Původní systém sběru napájení je velmi podobný tomu ze starých Piko modelů z dob NDR – mosazný plíšek dosedá do drážek na osách náprav. Jelikož oba čelní řídící elektrické vozy mají přední podvozky shodné, jen u vlečené není sběr napájení řešen, doplnil jsem vlastní systém z bronzové struny a rozvedl napájení po celé soupravě přes dvoupólové magnetické spojky (viz obrázky níže). Po těchto úpravách se jízdní vlastnosti změnily znatelně k lepšímu a po zkrocení živého motorku vhodným nastavením řídícího dekodéru působí uspokojivým dojmem.

Digitalizace a remotorizace

  Digitalizace tohoto modelu již byla popsána například ZDE. Remotorizace motorkem Faulhaber je popsána ZDE. Tento popis mi ušetřil spoustu času, který bych strávil hledáním způsobu, jak model rozebrat.

  Řízení motoru jsem se rozhodl digitalizovat dekodérem Digitrax DZ125. Osvětlení řídí doma vyrobené dekodéry navržené podle vzoru Paca Cañady a Jindry Fučíka se softwarem týchž autorů. Poněkud složitější než obvykle bylo, vzhledem k jejich počtu, nastavení dekodérů. Nejprve jsem nastavoval dekodér motoru (před instalací ostatních) s kompletní soupravou (kvůli správnému nastavení akcelerace a maximální rychlosti), ostatní dekodéry pak před jejich instalací do vozů. Všechny čtyři dekodéry (jeden pro motor a tři pro osvětlení) mají stejnou adresu (řešit u nerozpojované soupravy skládání přes CV19 mi přišlo jako zbytečná komplikace). Lze nezávisle ovládat osvětlení interiérů jednotlivých vozů, u prostředního pak osvětlení obou oddílů. Zároveň jsem přiřadil jednomu funkčnímu tlačítku rozsvícení celé soupravy. Samostatným tlačítkem lze také ovládat osvětlení kabiny strojvůdce a to v závislosti na směru jízdy (rozsvítit lze pouze kabinu, která je na čele vlaku).

   Dál nechť hovoří fotografie a jejich popisky…

… ale před tím ještě video, kde je vidět, jak to všechno snažení dopadlo – ZDE.

.

Obr01

 Obr. 1 – Model elektrické jednotky  BR 430 (ex ET 30) fy Lima v originálním balení

Obr02

Obr. 2 – Nejdůležitejším krokem je rozebrání modelu – nejprve je třeba opatrně odříznout imitaci přechodů mezi vozy, následně je třeba ostrým předmětem (špičkou kružítka) vtlačit vyznačené západky a nadzvednout kabinu, kterou z boků přidržují další tři západky na každé straně. Na obrázku je již instalována i magnetická spojka rozvodu napájení

Obr03

Obr. 3 – 1-západky spojující kabinu se spodní částí; 2-krytka žárovky čelního osvětlení (odstranit); 3-tlumivky a vodiče jsem také odstranil; 4-stejně jako keramický kondenzátor a původní motorek

Obr04

Obr. 4 – Rozborka hnací části lokomotivy – motoru a převodovky. Šnek s ložisky jsem z osičky sundal a nasadil na osičku nového motorku

Obr05

Obr. 5 – Jednotlivé díly podvozku s novými sběrači. Bronzové struny jsou doplněny pružinkami, které po sestavení podvozku, a zajištění krytem spodku, přitlačují strunu do drážek na osách náprav

Obr06

Obr. 6 – Detail vlečeného čelního vozu; 1-držák a krytka původní žárovky čelního osvětlení. V obou čelních vozech jsem je odstranil. V hnacím voze posloužilo uvolněné místo pro umístění dekodéru motoru, ve vlečeném pak pro kabinu strojvůdce; 2-otvory, kterými prochází struny sběrače napájení. Šroub spojuje podvozek s vozem

Obr07

Obr. 7 – Detail podvozků se spřáhly. Jednoduchý a funkční systém. U trvale spojené soupravy na typu spřáhla až tak nezáleží

Obr08

Obr. 8 – Detail čela kabiny. Poměr velikosti čelních a koncových světlometů naprosto neodpovídá realitě, narozdíl od svého bratrance od Kato jsou koncová světla slepá. Zde se soudruzi z Vicenzy rozhodli ‚katnout kosty‘ a jinak pěkný model ošidit. Světlomety jsem nejprve provrtal 0,5 mm vrtáčkem a následně zvětšil otvor na velikost srovnatelnou s čelními světlomety (o malinko menší) vrtáčkem o průměru 1 mm. Odvrtáním zmizel i plastický stříbrný rám světlometu, ten jsem nahradil stříbrnou barvou (štěteček namočený do Revellky jsem opatrně protáhl směrem dovnitř kabiny tak, aby se otřel o okraje otvoru a vznikl relativně pravidelný okraj). Otvor jsem zacelil tradičním pyropem…

Obr09a Obr09b

 Obr. 9 – Detail dokončeného čela lokomotivy. Vlevo rozsvícené čelní světlomety, vpravo koncové. Nechtěné kouzlo makrofotografie prozradí více, než je žádoucí, oko pozorovatele si chyb na skutečném modelu všimne jen po důkladném zkoumání – šířka modelu je cca 20 mm…

Obr10

Obr. 10 – Pohled na vnitřek kabiny řídícího vozu. Mezi stavem na tomto obrázku (původní stav) a obrázku 13 (instalované zdroje světla pro světlomety a osvětlení kabiny strojvedoucího) bylo třeba nejprve vyjmout vlepený výlisek imitující soustavu čelních skel

Obr11

Obr. 11 – Vyjmuté čelní sklo lokomotivy (spolu s nástroji použitými k jeho preparaci). Označené výčnělky výlisku jsem odřezal a kapkou disperzního lepidla vlepil zpět na jejich původní místa

Obr12

Obr. 12 – Porovnání neupraveného výlisku a výlisku s vyřezanými otvory pro umístění zdrojů světla pro světlomety

Obr13

Obr. 13 – Interiér s instalovaným směrovým osvětlením (1 a 2) a osvětlením kabiny (2). Světlomety jsou vyrobeny ze SMD LED 0603. Diody s připájenými lakovanými vodiči jsem kapkou disperzního lepidla vlepil do zhruba 1,5 mm dlouhé samosmršťovací bužírky vhodného průměru. Po zaschnutí jsem vždy po jednom koncovém a čelním světlomety slepil k sobě vteřinovým lepidlem a celý světlomet pak umístil na stěnu kabiny. Po zaschnutí jsem celý světlomet přetřel třemi vrstvami černé kontury na sklo. Čelní světlomet (2) je vyroben stejným způsobem, jen použitá bužírka byla cca 5 mm dlouhá a sešikmená podle tvaru kabiny. Osvětlení kabiny (žlutá LED) jsem realizoval zalepením diody do kuličky lepící gumy

Obr14

Obr. 14 – Rozborka vlečeného vozu. Růžový interiér, krása… 🙂

Obr15

Obr. 15 – Tentýž vůz s provedenou elektroinstalací. Kabina strojvedoucího (1) je odstíněna černou gumou (dva kusy, podlaha a zadní stěna), přilepenou vteřinovým lepidlem ke stěnám, případné prosvítající skuliny jsem opět maskoval černou konturou na sklo. Plošňák je ke střeše přilepený lepící gumou, napájení je přivedeno třemi vodiči opatřenými koncovkami z precizních dutinkových lišt (ZDE)

Obr16

Obr. 16 – Plošný spoj s osvětlením interiérů lokomotiv a ovládáním směrového osvětlení (shodný pro oba čelní vozy). Jedna 5V větev řídí osvětlení interiéru, další dvě pak koncové světlomety a kabinu strojvůdce. 12V větev napájí bílé LED čelního osvětlení

Obr17

Obr. 17 – Rozborka prostředního vozu s oddíly 1. a 2. třídy

Obr18

Obr. 18 – Elektroinstalace v prostředním voze. Osvětlení obou oddílů je nezávislé. Usměrňovací můstek je umístěn pod výliskem interiéru

Obr19

Obr. 19 – Konečný vzhled čel vozů soupravy. Krytka přechodu zcela vlevo byla původně plná, kvůli umístění magnetické spojky jsem její střed odřízl. Krytky byly původně lepeny bůhvíčím. Kvůli snazší případné demontáži jsem k jejich přilepení použil černou konturu na sklo. Uprostřed volná část magnetické spojky

Obr20

Obr. 20 – Vlečený čelní vůz s připojeným prostředním vozem. Vodivá spojka vzhled nijak neruší.

Foto autor

.

 

Rubrika: Digitalizace trakčních vozidel, MODELY, Soupravy, ZPRÁVY

Vložit komentář

Text komentáře: