Neskutečná nimračka, aneb Jak jsem postavil vagonky do lomu

Zajímavým řešením pro domácí kolejiště může být použití modelů ve dvou měřítcích – obvykle k základnímu rozchodu se přidává úzkorozchodná železnice. Musí se k tomu ale vymyslet vhodný námět. Obvykle to nebývá problém, protože vděčnými průmyslovými objekty, kde fungovala úzkorozchodná železnice, byly např. pily, vápenky, lomy, cihelny, cukrovary atd. Pak je ale také potřeba najít výrobce vozidel v příslušném měřítku, což už může být problém, pokud si je nevytvoří sám modelář. O řešení kolejiště se dvěma rozchody je i tento příspěvek.

Rozchody reálné a modelové

  Nejdříve ale několik poznámek navozujících problematiku úzkorozchodné železnice v modelovém měřítku. Podle MOROP jsou k reálným rozchodům kolejí definované i modelové rozchody, vztahující se k jednotlivým měřítkovým velikostem modelů. Přehledných tabulek je k dispozici několik (v tomto textu nabízíme tabulku získanou na veletrhu ve Vídni). U nás uznávaný přehled modelových měřítek a tomu odpovídajících rozchodů je uveden např. také na webu Zababov – ZDE, anebo snad ještě lepší na webu MINIATUR – ZDE.
  Přibližně na 60 % železnic světa je používám „normální“ rozchod 1435 mm, který odpovídá původnímu Stephensonovu rozchodu1) , jenž byl definován vzdáleností 4 stopy 8½ palce (měřeno mezi vnitřními hranami kolejnic). V reálu existuje velká řada dalších různých  rozchodů. Obecně se dělí na široké, normální, úzké a pro průmyslové a polní dráhy. V rámci těchto základních skupin jsou pak uváděny konkrétní rozchody, užívané v různých částech světa či zemích.
  Naštěstí v modelové železnici učinili moudří mužové racionální zúžení oněch mnoha desítek skutečných rozchodů a navíc je přizpůsobili definovaným měřítkům. Podle MOROP tedy hovoříme o:
- normálním a širokém rozchodu (1250 – 1700 mm),
- tzv. metrovém rozchodu (850 do 1250 mm),
- zúžené úzkorozchodné železnici (650 – 850 mm),
- průmyslové a polní dráze (400 – 650 mm).

  Pokud jde o vyjádření úzkých rozchodů, tak všeobecně známé označení modelových měřítek písmeny a číslicemi – řada T, Z, N, TT, H0, 0, 1, 2 (resp. G) – je doplněno indexy, které jsou uváděné za označením měřítka, což je patrné z obr. 1. Indexy jsou tvořeny malými písmeny „m“ (od Meterspur), „e“ (od enge Schmalspur) a „f“ (od Feldbahnen). Přičemž, jak známo, základní řada modelových měřítek odpovídá zmenšení a také modelovému rozchodu kolejí.

Obr. 1 – Přehled modelových měřítek včetně úzkorozchodných variant

  Dvě praktické poznámky: Matice prezentovaná na obr. 1 postrádá jednoznačně definované modelové úzké rozchody kolejí u těch nejmenších měřítek, což bývá předmětem věčné diskuse mezi modeláři; ale to je dáno tím, že profesionální výrobci modelů i kolejiva už prostě toto kolejivo ani modely nevyrábí.2)
  Za druhé, úzkorozchodným modelům „m“, „e“ a „f“ odpovídají rozchody vždy o stupeň menší – to je vyjádřeno světlými čarami vedoucími zleva (od údaje o rozchodu) doprava nahoru. Tzn. například u měřítka 1:87 (H0) je „základní“ rozchod 16,5 mm, pro H0m se užívá rozchod 12 mm (kolejivo od TT), pro H0e 9 mm (kolejivo od N) a pro H0f 6,5 mm (kolejivo od Z). Ne zcela přesně pak budou rozchody pro modelové měřítko 1:160 (N) následující: Nm = 6,5 mm, Ne = 4,5 mm, Nf = 3,5 mm.
  A k tomu ještě poznámka poslední, týkající se profesionálně vyráběného kolejiva pro úzkorozchodné modelové železnice: Je dobré si všimnout, že úzkorozchodné tratě mají většinou větší vzdálenost pražců. Na to je výhodné kolejivo PECO, které sice odpovídá rozchodem kolejivu Z, ale vzdáleností pražců je Nm, navíc pražce jsou spojeny po čtveřicích, takže lze každý druhý, anebo tři ze čtyř vyřezat a dostaneme tak kolejivo pro TTe nebo H0f.

*    *    *

Úzkorozchodná železnice v podání Jindry Fučíka
 
  Na svém kolejišti mám část lomu. Při stavbě se hodně inspiruji Solvayovými lomy. Pro dopravu se zde používaly mimo jiné „kiplory“ Orenstein&Koppel. Autentická fotka je na obr. 2.

Obr. 2 – Vláček provozovaný v Solvayových lomech

Obr. 3 – Detailní snímek vozíků

  Začal jsem hledat, z čeho takové vozíky postavit. Našel jsem stavebnici z leptu od německé firmy etchIT (nabízí v  aršíku buď jeden vozík – KT088 za 12,75 €, nebo čtyři vozíky – KT089 za 32 €) – ZDE. Tato stavebnice však představuje trošku odlišný typ vozíku, který se používal na převážení uhlí. Při sestavování stavebnice jsem navíc odhalil, že autor zřejmě neměl při vytváření podkladů k výrobě leptu k dispozici reálný vůz, a tak nepochopil podstatu výklopného mechanizmu. Namísto dvou kolíků umožňujících určit, na kterou stranu se obsah vozíku vyklopí a kolébka zajistí snadné vyklopení plného vozu, se rozhodl použít mechanizmus, který připomíná čepy. Takové vozíky se u nás nepoužívají, ale zase jsou efektní a je mnohem jednodušší je sestavit– popis ZDE

Obr. 4 – Lept čtyř vozíků od firmy etchIT (foto etchIT)

Sestavení vozíků z produkce etchIT

  Jak je již u mnohých výrobců leptů tradicí, k leptům se nedodává prakticky žádná dokumentace. Na druhou stranu vozíky od etchIT považuji za mimořádně jednoduchou stavebnici.
  Před sestavením vozíků jsem si udělal jednoduchý přípravek. Do prkénka jsem vyvrtal dírku stejného průměru a délky, jaký mají boční otočné čepy korby. Stavba korbiček se tím dost zjednodušila. Do dírky jsem zasunul čep, přiložil bočnici korby tak, aby čep prošel otvorem, ale nepřesahoval do vnitřku vany, a zevnitř jsem čep připájel.
  Když jsem připájel čepy ke všem čelům, připravil jsem si vany korby. K tomu je potřeba použít vhodný nástroj na ohnutí vany přesně v polovině (u dna). Použil jsem obyčejný jehlový pilník kruhového průřezu. Vany jsem připájel k čelům (opět zevnitř). K pájení jsem použil již výše zmíněný přípravek, aby čela byla připájena k vaně rovně (kolmo). Před pájením stačí pájecí kapalinou na párátku „projet“ vnitřní hranu; tím zajistíme to, že cín neteče jinam než má.
  Sestavení podvozků. Podvozky jsou tvořeny několika díly, které jsem si pojmenoval základní rám s ložisky, bočnice rámu, dno vany a podpěry. Na některých z dílů jsou proleptané ohybové rysky, podle kterých se díly ohnou (ohyb vždy dovnitř). Zásadou je, že díl ohnutý podle ohybové rysky je vhodné zpevnit kapičkou cínu, který se zalije do ohybu. Je ale otázka, zda-li se to při této velikosti modelu podaří.
  Přišel jsem na to, že snadnější přichycení podpěr k rámům se povede tehdy, když jsem podpěry odstřihnul z aršíku nikoliv těsně, jak se to dělá, ale naopak jsem na nich ponechal tzv. spojovací můstky -  viz obr. 5 – které mi pomohly při fixaci podpěr při pájení. Navíc, v základním rámu jsou na ně připravené malé otvory, takže kdo ví, jestli na to konstruktér nemyslel taky.

Obr. 5 – Praktické odstřižení spojovacích můstků u podpěry, což pomůže při montáži podvozků (označeno červeně)

  Součástí stavebnice leptu jsou i kolečka, ale jejich kvalita není valná. Jelikož vozíky jsou konstruovány pro rozchod „Z“, tj. 6,5 mm, bylo nasnadě, že použiju profesionálně vyráběná dvojkolí pro Z-tko. Mimo jiných prodejců je nabízí např. firma Litomyský.
  Co je ovšem u leptu vozíku od firmy etchIT skutečným problémem, to je absence spřáhel. Autor pravděpodobně plánoval vozíky jako nepojízdné solitéry. Pokusil jsem se proto vymyslet spřáhla vlastní konstrukce. Měl jsem představu, že se vozíky budou spojovat a rozpojovat automaticky (magnetickými) rozpojovači3). Jenže, nutné přiznat, že jsem podcenil jejich velikost, přesněji malinkost. Ještě lepší český výraz je, že spřáhla jsou titěrně malá. Paradoxní bylo, že když jsem je nechal vyleptat a připájel je k vozíkům, poměrově byla stále strašně velká (obr. 6), nicméně stále moc malá na to, aby správně fungovala.

Obr. 6 – Původní spřáhla vypadají giganticky. Odborní recenzenti mi vytýkali, že takto může mezi vozíky proběhnout i pes… což dokonce dokumentovali obrazově – viz obr. 7

Obr. 7 – Pes Baskervillský by klidně mezi vozíky s Fuldovými spřáhly proskočil…

  Spřáhla bylo nutné zásadně zjednodušit. Z původního leptu jsem použil pouze očko a doplnil jsem ho háčkem z drátku. Toto nové spřáhlo funguje o poznání lépe.

Obr. 8 – Upravené spřáhlo

 

Závěrem

  Stavba vozíků do lomu ze stavebnice etchIT byla příjemným zpestřením mého modelářského života. Přiznávám, že jejich sestavení je neskutečná nimračka…! A to ještě není konec, protože vozíky budu muset nastříkat a také naplnit šutrem. A pak k nim také budu muset „vymyslet“ mašinku a jak jinak – digitalizovat ji. O tom, že ještě budu muset položit koleje,  nemluvím.

___________________________________________
1) In: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rozchod_kolej%C3%AD
2) Spíš s nadsázkou připomínám, že tím je dán prostor pro fotku mého salonního triku s rozchodem 1,8 mm, takzvané měřítko Np {pouťová železnice} video: http://youtu.be/q_HpvuGc30k
3) Taky si říkám, proč jsem je nespojil jen dvěmi magnety, jako jsou spojené dětské dřevěné vláčky – viz http://m.aliexpress.com/item/519473402.html

Text a foto Jindra Fučík a archiv Solvayovy lomy; red. poznámky hlav; autentické foto psa Baskervilského B. Partyk podle předlohy – viz poznámka v diskusi

 

 ______________________________________________________

Komentář:
  Dneska jsme byli s dcerou jezdit zahradní železnicí u kamaráda. Má na zahradě to co nakoupil ve výprodeji v původních stříbrnejch dolech, podle kterejch se i jeho město jmenuje. Z jednoho vozíku udělal lokomotivu (kotel ze sudu, komín z hasičáku…), druhej vozík snížil, aby z toho děti dobře viděli ven a už jezdí.
  Zajímavé bylo, že se Martínek šel podívat na zadní světla lokomotivy a tak jsem experimentálně zjistil, že roční dítě se fakt vejde mezi originál vagóny s původníma spřáhlama.  (Fulda)

 

Stejný model z jiné dílny

 

 

Rubrika: Doplňky, MODELY, Velikost Z (1 : 220), ZPRÁVY

1 komentář

  1. Bohouš napsal:

    Abych se vyhnul tomu, že mne dobrotivé dámy a pánové z různých ochranných svazů autorských a jiných Bohu i Kalouskovi milých institucí nařknou z porušení autorských práv či plagiátorství, nedobrovolně a pod hrozbou pokousání znázorněnou příšerou přiznávám, že jsem obrázek oné příšery našel zde: http://www.aods.org/DRAMAhoundofthebask.asp

Vložit komentář

Text komentáře: