Honzíkovy vláčky

S Honzíkem zase mezi vlaky a poděkování strejdovi Mírovi

Autor: Hlav Vydáno: 5.9.2010

S narozením sestřičky Honzíka, Aničky (13. 8.) se přece jenom trošku změnily standardní rituály v naší rodině. Dbám ovšem na to, abychom ani nedopatřením nepostavili Honzíka na vedlejší kolej. Týden po narození Aničky byl s tátou, pak se o něho staraly hodné tety a teprve tento týden se hodilo, aby nastoupil na řadu děda. A tak jsme se o víkendu zase byli projet tramvají a metrem po Praze a samozřejmě jsme navštívili i jedno z pražských nádraží – a neodmyslitelný „Hlavák“. Tam jezdí nejraději.

Nevidím sice nic moc zajímavého na nádraží Praha-Vršovice, snad jen to, že tudy projíždí fůra vlaků směřujících na „Hlavák“ či z něho. Ale jelikož to je každou chvíli, Honzíkovi se ten frkot líbí. A potom, jemu stačí svést se vlakem kousek, hlavně když může jet dlouhým tunelem, ve kterém se očividně bojí. Adrenalin asi vyhledávají už i malé děti.
Ovšem, největší radost měl tentokrát z dálkové řízeného závodního auta, které mu poslal jako dárek strejda Míra. Ten sice razí teorii, že dárky vnoučkům dávají jen dědové a ne strejdové, ale s tím nesouhlasím. Děda měl v tomto případě hlavně starost, aby se mu tu stavebnici vůbec podařilo sestavit a rozchodit. Problém byl v tom, že vnouček byl tuze netrpělivý. Nakonec jsem ještě musel vyměnit přiložený „eko-motorek“ a osadit na něj ten nejmenší pastorek, protože s původním „závodním“ motorkem bylo to auto nezvladatelné (pro dědy i vnuky). Tátovi jsem doporučil, aby uzavřel dohodu s výrobcem baterií… Ty (velmi kvalitní) ode mne vydržely jen 24 hodin :-).
Strejdo Míro, mám vyřídit poděkování od vnoučka.

Hlav, 5. 9. 2010