Honzíkovy vláčky

Barvení plastových desek

Autor: admin Vydáno: 18.8.2010

V souvislosti s dokončením stavby modelu sila ve Zbečně jsem opakovaně řešil, jak nejlépe nabarvit ty stěny objektu, které jsou zhotovené z plastových desek. Části z balzy jsem natřel velmi ředěnou Umbrou pálenou, což je osvědčený recept od Houmra. Jak ale barvit plastické desky? A tak jsem položil dotaz na osvědčené Diskusní fórum modelové železnice, kde se vždycky najde někdo, kdo poradí či pomůže… Už ráno jsem měl v počítači odpověď Mistra barev a barvení Petra Zatřepálka. Jeho vyčerpávající odpověď si věru zaslouží zařazení do Almanachu modelářských moudrostí, který by si měl každý vytvářet v „krabici s mašličkou“ a s úctou k moudru a ochotě zkušených kolegů.

DOTAZ:

Velice vděčným materiálem pro stavbu železničních (a jiných) budov na modelovém kolejišti jsou plastové desky. Není podstatné, jestli od Evergreenu, nebo třeba jen z tabulek koupených v OBI. Rád z těchto desek stavím, byť své domečky kombinuji i s dalším materiály (osobně mám moc rád balzu). Mám ale trošku problém s výběrem techniky barvení stěn svých domečků z plastových desek. Možná se mi dostane odpovědi, abych víc četl již dávno napsané… Dobře! Přesto se zeptám: Co doporučujete, páni zkušení modeláři, na obarvení stěn domku vytvořeného z plastové desky? Jaký druh barvy? Syntetika? Acryl? Vodou ředitelné? Lihové barvy? ??? A doporučujete nanášet barvu stříkáním nebo štětcem? (asi dostanu odpověď že stříkáním…). Je potřeba pod vlastní barvu nastříkat (nanést) základovku? Jakou?

ODPOVĚĎ:

Vezmu to trochu zeširoka: Obecným problémem plastikových desek bývá jejich krupičkovatý povrch či naopak jejich velká hladkost. To první má za následek nutnost přebroušení a přetmelení desky, a to druhé zase špatné ulpívání barvy.
Barvení takového plastu štětcem má ještě další úskalí – a to, že jednak jsou vždy viditelné tahy štětcem (tj. nikdy ne úplně hladký povrch), tak i skutečnost, že barvy z oblasti světlého spektra mají snahu dělat „kocoury“ – tj. fleky.

Základ Surfacerem

Tyto jevy se dají eliminovat nastříkáním desek matným základním nátěrem. V kombinaci s možností zahlazení stop po broušení a menších nerovností plastu je pak lépe použít tzv. Surfacer, tj. stříkací tmel, ať už modelářský (Gunze, Tamila), či „normální“ stříkací tmel (plnič) na auta.

Aplikace barvy štětcem

Po aplikaci základního nátěru (matného) je již poměrně snadné plastovou desku opatřit nátěrem štětcem – jakákoliv barva při správném naředění povrch spolehlivě pokryje, chce to ale nesnažit se o nátěr v jedné, silné vrstvě, ale raději v několika vrstvách – právě z důvodu „kocourování“ barvy a rizika viditelnosti tahů štětcem.
Na druhou stranu, právě „kocourování“ u viditelných tahů štětcem se dá velmi dobře využít při patinaci (ale to sem nepatří…)
Nevýhodou barvení štětcem je jednak pracnost, jednak nutnost delší technologické přestávky (přestávek) kvůli době schnutí jednotlivých vrstev barvy.

Nástřik barvy

Naproti tomu nástřik barvy (ve spreji nebo ze stříkací pistole) umožní nejen rychlejší a perfektní aplikaci barvy na povrchu, ale v případě použití stříkací pistole lze velmi snadno dosáhnout i zajímavých efektů – různé fleky, prosvítání původního nátěru atp.
Další výhodou tohoto způsobu aplikace barev je i kratší technologická pauza – zasychání tenké nastříkané vrstvy barvy je o hodně kratší než při natírání.

Volba barev

1. Vodovky – akryly

Výhody: obvykle nesmrdí a jsou tzv. ekologické
Nevýhody:
• špatně se nanášejí (křídují, „kocourují“),
• méně kryjí,
• poměrně malá otěruvzdornost,
• hodně dlouho zasychají

Při stříkání je tomu naopak – díky proudu vzduchu z pistole velmi rychle zasychají, takže je obvykle nutné používat tzv. zpomalovač schnutí, aby barva nezasychala hned na trysce stříkací pistole.
Z akrylových-vodových barev lze kromě sprejů z OBI atp. (autolaky) doporučit snad jen barvy Vallejo – dají se nejen stříkat, ale hlavně velmi dobře natírat štětcem, i když ne na velké plochy; tam pak křídují a stékají stejně jako ostatní akryl-vodové barvy.

2. Syntetiky (chemici prominou)

Zařadím sem pro zjednodušení i barvy Gunze Mr. Color (ty se řadí spíše do jiného segmentu, ale…).

Východy:
• velmi dobrá roztíratelnost,
• výborně kryjí už při první vrstvě,
• možnost výběru z velkého množství odstínů,
• až na pár výjimek se dají barvy všech výrobců navzájem míchat
• Poznámka: výjimkou jsou právě barvy Gunze – ty se s barvou jiného výrobce smíchat nedají. Navíc, tyto barvy nelze doporučit na natírání, ale jen ke stříkání – ředidlo v nich obsažené působí jako spolehlivý odstraňovač nátěru.

Nevýhody:
• v porovnání s akrylovými barvami zasychání delší dobu – řádově hodiny (výjimka Gunze – po cca 20 min. lze bez obav vše nastříkané brát do ruky!,
• strašný zápach (kdo používá Gunze, ví o čem mluvím ).

Kvalitní syntetiky mají i slušnou otěruvzdornost. Mohu doporučit – kromě Gunze – barvy zn. Humbrol a Revell.

Poznámka: Barvy Agama už méně, a to díky příliš „hrubým“ odstínům. Zcela pomíjí tzv. měřítkový efekt, kdy by barva měla být zesvětlená proporcionálně ke vzdálenosti, ze které se na předmět díváme – tj. 10 – 20 % v případě měřítka 1 : 72 či H0. Vzhledem k výše uvedenému lze tudíž barvy Agama brát pouze jako „levný“ produkt pro další práci (zesvětlování, patina, míchání barev atp.).

Pro barvení plastu lze samozřejmě vzít jakoukoliv syntetickou barvu, nejen modelářskou…

3. Barvy lihové

Patří sem výrobky zn. Agama; někdo sem řadí i Tamiye, byť tyto barvy spadají do akrylových barev.

Výhody:
• super kvalitní povrch,
• rychlé zasychání.

Nevýhody:
• malá nabídka odstínů,
• méně kryjí,
• téměř žádná otěruvzdornost (nutnost přelakování povrchu).
• Poznámka: Na druhou stranu schopnost odřít barvu z povrchu skýtá nádherné možnosti při patině a různých dalších metodách rozbití jednolitosti povrchu modelu.

Petr Zatřepálek, 18. 8. 2010 10:20 hod.
(mezititulky, zvýraznění textu a red. úprava hlav)