Honzíkovy vláčky

O kráse, úpadku a traktorech

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 3.4.2011

Když jsem dneska navečer vezl Honzíka zpátky rodičům na Kladno, zželelo se mi zaprášeného Picassa a zajel jsem s ním na myčku. Honzík se rád bojí a štětky kroužící po karosérii jsou dostatečně strašidelný nástroj. Dneska nás na myčce ale čekalo příjemné rozptýlení. Po ostříkaní tlakovou vodou přišla slečna, která umyla okna houbou se saponátem. Všiml jsem si, že Honzík na ní mohl oči nechat. Okatá, snědá dívčina se „jen“ příjemně usmívala, žádné koketování. Nic takového. A s umýváním oken si dala záležet.

Pomyslel jsem si, že vnouček se sice po holkách dívá nějak brzy, ale jinak jsem ocenil jeho dobrý vkus. Když najednou povídá: „Dědo, ta je ale krásná, že?“ Tak to už mi klesla brada. Strčil jsem slečně desátek na přilepšenou a prásknul jí vnoučka, že se mu líbí. Mrkla na něho a řekla: „Děkuju“. „Dědo, a za co mi děkovala,“ podivil se červenající se klouček, takže jsem mu musel vysvětlit další lekci slušného chování.
V sobotu si Honzík vybral mezi poštovním a zemědělským muzeem to druhé. Chtěl vidět „raktrory“ (jak si ty polní stroje pojmenoval). No tak jsme opět zajeli na Letnou. Národní zemědělské muzeum, kde jsem nikdy před tím nebyl, sice vypadá z venku velmi okázale, vlastně stejně jako sousedící Národní technické muzeum, ale uvnitř mi připadalo nějaké jako vykradené, či jako v úpadku. Takhle nějak si představuju, že to vypadá i ve vytunelované Sazce. Že by podobraz obrazu našeho propachtovaného zemědělství? Nebudu to raději dál komentovat. Paní u pokladny nám řekla, že v celé budově je jen výstava traktorů v přízemí, kam jsme vlastně směřovali, a v patře pak expozice agrární politiky – tam jsme nešli.
Traktory ale stály za to. Staré Svoboďáky, Zetory, Škodovky, Pragovky, různé německé, americké a jiné stroje. Jedna mlátička na obilí, „čert“ a „tek“ na brambory, jeden obří orací stroj z roku 1915 a několik dalších drobností. Magnetem pro děti je Zetor 15, se kterým jsem jako kluk jezdíval na bramborových brigádách, protože tenkrát při jízdě po poli nebyl potřeba řidičák. Já totiž nebyl kluk z vesnice, takže mi jízda na traktoru byla velmi vzácná.
Co ale mají v zemědělském muzeu nejlepší je kafe z automatu a sušenky, které zase moc chutnaly Honzíkovi.