Honzíkovy vláčky

Poslední letošní setkání modelářů a několik postřehů

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 18.12.2010

Konec roku se nezadržitelně blíží. Všichni se snaží stihnout co se ještě stihnout dá. Většina národa přepočítává drobné úspory, jestli si může dovolit koupit do bramborového salátu normální majonézu, nebo jen levnější v provedení „light“. Vůdcové národa si naopak nevidí do huby a tak si ještě v předvánoční době, kdy se prý podle tradice mají lidi na sebe tvářit mile a přívětivě, připravují na sebe pastičky, nabádají se k nahrávání svých křiváren a pak před kamerami lžou jak když tiskne. A do toho tihleti modeláři…

Zaplať pánbůh za modeláře, tvrdím. Ti aspoň vědí, co chtějí a jdou si za svými cíli. Docela mi dnes bylo dobře v přeplněném sále menzy v Opletalce, protože jsem mohl chvíli přemýšlet o hezkých věcech a bavit se jen s příjemnými lidmi společného zájmu. Díky vám za to, přátelé…
Oproti minulému výměnnému setkání modelářů jsem měl pocit, že návštěvníků bylo zhruba stejně, ale peněženky už měli asi dost splasknuté. Nejspíš platí obecně to, co bylo večer ve zprávách – lidi v poslední době hodně zchudli a asi už moc peněz na nákupy nemají. A těch bláznů, co si berou půjčky vnucované nám všelijakými podvodníky (ať už mezi ně počítáme některé banky, nebo jen opravdové lichváře), asi mezi modeláři moc nebude.
Jelikož ještě nepatřím k „inventáři“ modelářských setkání, dostal jsem tentokrát sice moc pěkné místo, ale jinde než minule. To některé zákazníky, kteří si šli pro objednané zboží, zmátlo. Jen jeden mne ale nenašel vůbec a kdoví, jestli se v tom mraze a zimní nepohodě do Prahy dostal. Nicméně sedět vedle pana Jirana (obtisky) pro mne bylo ctí a taky maličkou školou.
Zájem byl (jako minule) o sortiment chirurgického nářadí od tuzemské firmy MEDIN zpravidla až do okamžiku uvedení ceny. Je to tak, kvalitě odpovídá cena. Totéž se týká špičkových nástrojů OLFA. Já už bych nevzal do ruky levný skalpel s plastovou hlavou v hliníkové rukojeti ani za nic. Pravda ale je, že u nás ještě ne každý uvažuje tak, že kvalitní nástroj se nakupuje na celý život.
Kupodivu, naopak jen pár fajnšmekrů si všimlo, že jsem kromě již minule prezentovaných brusných kotoučků 3M přinesl další špičkové rotační nástroje, které používají zlatnicí a nedají na ně dopustit. Ani ještě nemám silikonové brousící a leštící kotoučky nafocené a nabízené v N-šopíku (dám je tam snad do vánoc), protože jsem je dostal do ruky den před „burzou“.
Možná se už konečně rozkřiklo, že jsme nejspíš jediní v tuzemsku (spolu s Viktorem), kdo může nabídnout dvoubarevnou (červeno-žlutou) diodu v provedení LED SMD. Několik čtveřic ledek pro osvětlení lokomotiv se tentokrát prodalo. Překvapený byl i Pavel Tvrz, že stále ještě bliká jeho udělátko, díky kterému je vidět, jak ledka ve skutečnosti svítí.
Nesmím zapomenout na maličký stahovák na dvojkolí od Micro-Mark. Už zase dochází zásobička. Leč – přišlo i překvapení v podobě vylepšeného stahováku, který připravil podle našeho námětu Luděk Aschenbrenner, takže dostal označení AŠE-2 (jedničku jsem přidělil stínítkům, kterých se neprodal ani kus :-(). Luděk si coby kurýra (abychom stihli ukázat stahovák na burze) sjednal člověka nejpovolanějšího, samotného šéfa Zababova Zdeňka Valtera. Jelikož jsme se spolu se Zdeňkem snad stokrát slyšeli, ale ani jednou neviděli, bylo naše osobní setkání dosti komické: „Vy jste pan Hlaváček?“ oslovil mne opatrně štíhlý vysoký muž se sluchátkem od mobilu v uchu, se kterým si odjakživa tykáme. Intuitivně jsem usoudil, že nepřichází obchodní inspekce, ale Valter. Vyndal sáček s prvními prototypy stahováku, které dovezl z Vísky až do Prahy. „V noci jsme s Luďkem trochu pracovali, přespal jsem tam a ráno jsem jel sem. Byla tam pěkná kosa,“ líčil aktuální situaci ve Frýdlantském výběžku. Myslím, že právě v tento předvánoční čas mohu připomenout, že Zdeněk Valter prokázal hodně osobní statečnosti a odhodlání při pomoci Achenbrennerovým, postižených v létě povodní. A sluší se za to mu opakované poděkovat. A Luděk, jeho žena a kluci zase v mých očích mají úctu proto, že v neskutečně těžkých podmínkách (kdy zase na rozdíl od letní povodně jim nyní mokrá chalupa totálně zamrzla) se dál snaží vymýšlet a vyrábět věci pro modeláře. Všechny ty vládní srandisty bych tam poslal odhazovat sníh a odlamovat rampouchy!
Taky mne přišel „zkontrolovat“ Dan Buchtela, který minulý měsíc konečně spustil svůj web N-scale. „No musel jsem, když jsi mi dokázal, že to jde připravit za měsíc,“ odvětil na moji poznámku, že dlouho připravený prototypy svého webu měl spustit už dávno. Konkurence (pokud je vůbec toto slovo na místě) bude dobrá především pro N-kaře.
Olda Kopecký nové zprávy o eventuální výrobě Brejlovce v N-ku nepřinesl. Myslí si, že se uvidí, s čím přijdou výrobci na jarních veletrzích, zejm. v Německu. Že by ale někdo z nich sám od sebe, bez tlaku od nás, chtěl investovat do vývoje a výroby Brejlovce v nejmenším měřítku, to pochybuji. To jedině kdyby snad začal modelařit pan ex-prezident Havel. Toho měli na rozdíl od jiných v Evropě rádi.
Zklamání (pro mne) přišlo až na konec, když jsem se dozvěděl, že pro příští setkání (15. ledna) pro mne nezbyl stůl. Zaváhal jsem s objednáním, protože jsem nevěděl, jak to zde chodí. Moje chyba. Těm, kteří si u mne objednali nějaké zboží ho nějak doručím a jestli se dostanu na burzu někdy příště, tak holt zase budu začínat od začátku.
Tak vám přátelé a kamarádi přeju hezký poslední pracovní týden před vánocemi (pracovní jako pro koho, že?), zatímco baby budou péct cukroví a vymetat komíny, nezapomeňte vyčistit a přebrousit koleje, ať vám jezdí vlaky, až k vám o vánocích přijdou na návštěvu vnoučci. Což platí i pro tatínky, kteří se celý rok vymlouvají, že nemají na děti čas, protože musí podnikat!