Honzíkovy vláčky

Středeční výlet, aneb zase o aroganci moci

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 18.11.2010

Nedělní super-počasí (14. 11.) mne navnadilo slíbit Honzíkovi, že ve středu, když bude státní svátek, pojedeme na výlet. Honzík miluje výlety, zvláště vlakem. Mohl jsem ovšem tušit, že listopadové počasí je zrádné. Ve středu bylo chladno a sychravo, že by ven pohraničníka nevyhnal. Nicméně, sliby se mají plnit, a tak jsem ráno zajel na Kladno, vyfasoval Honzíka i se svačinou v ruksáčku, a vydali jsme se motoráčkem zpátky do Prahy. Mazaně jsem ale svému vnoučkovi neprozradil, kam vlastně jedeme. Jen jsem položil otázku, zda-li to pozná…

  Cestou jsem se ale nestačil divit, jak pětiletý kluk rozezná objekty podle trati, které zná z jiného pohledu, z okénka auta – ale, jak si to ještě neumí všechno dát dohromady. Nutno ještě podotknouti (slovy pana Suchého), že vlakem jel z Kladna do Prahy poprvé v životě.
  „Dědo, tamhle je ten vysílač, co kolem něho jezdíme do Prahy s tátou,“ vyhrkl při pohledu z okna ve stanici Unhošť. Když jsme přijížděli do Jenče a uviděl železniční most přes R6 nesoucí koleje směrem na Slaný, tak mi převyprávěl celou tu naši story o  tom, jak jsme zde spolu byli ten nový most fotit. V Hostivicích zase neomylně poznal odstavenou „diagnostickou soupravu“ i opravovanou nádražní budovu, protože jsme si tam byly před měsícem vyfotit zdejší moc pěknou hlásku.
  A takhle to šlo až do Prahy – prostě pohoda, klídek (tabáček nebyl). Jako chlap se začal předvádět teprve až ve stanici Veleslavín, kde přistoupili mladí manželé s asi čtyřletou holčičkou a sedli si naproti nám. Slečna párkrát udělala „velký voči“ a Honzík začal machrovat, co všechno umí. A pak že hormony fungují až od té doby, co poslanci rozhodnou o věku zletilosti. Houbelec.
  Komické ovšem bylo to, že mladý pán naprosto vůbec nepochopil, že nejedeme na výlet na Karlštejn, ani Křivoklát, ale k babičce na párek s čočkou. Honzík je dobrý strávník, Emanuel by z něho měl radost. Babičku za čočku pochválil.
  Cestu zpátky na Kladno jsem zkrátil odjezdem z Dejvic, protože tam jsme ještě nikdy nebyli zkontrolovat nádraží. Poučné zde bylo, že na první koleji svítila trpasličí návěstidla, a to modře. Jelikož jsem právě minulý týden návěstidla studoval v souvislosti s letováním leptů od Ivo Kučery z Brna, tak jsem mohl vnoučkovi zvěstovat, že modrá je stejně jako červená „stůj“. Opakoval mi to až do Kladna.
  RegioNOVA pendlující mezi Prahou a Kladnem (ale i na mnoha dalších tratí) je fakt obyčejný motoráček; podobný už asi v Holandsku, Francii nebo Německu nejezdí. Měl jsem možnost to tam trošku poznat. Ale to nevadí, zaplať pánbůh, že takové motoráčky máme a hlavně, že si je umíme na rozdíl od jiných národů vyrobit. Ale rozhodně nejdůležitější je, že ještě máme železniční tratě (byť pěkně drncající), po kterých takové motoráčky mohou jezdit.
  Jímá mne proto hrůza, že by „národní spasitelé“, kteří sami, nebo coby pokračovatelé jiných, nejdříve všechno zlikvidovali a zprivatizovali = „rozkradli“, a nyní – po všech Klausových a Zemanových úsporných balíčcích – volají znovu po úsporách, a v rámci těchto alibistických výkřiků usilují o likvidaci pro ně tzv. neefektivních regionálních tratí. Zdůrazňuji „pro ně“, protože ačkoliv jsou výhodné pro lidi, jim z toho nic nekape – a to je tudíž špatně! Chápu, že všechno stojí peníze, ale nechápu, že by se železniční tratě postavené před 100 a více lety najednou staly neekonomické jen kvůli tomu, že do vládních křesel usedli jiní. Šetřit ano! Ale na obyčejných lidech?! Proč vláda toleruje neplatiče daní z řad všelijakých pseudo-podnikatelů s modrým pasem? Možná proto, že to jsou platiči jiných účtů!
  Takže, je šance se bránit této aroganci moci? Obávám se, že v naší pseudo-demokracii nikoliv. Nedávná fraška zvaná volby – kdy před zraky televizních kamer nejdříve jacísi šášurové blábolili o skvělých plánech (ale v zákulisí se klidně spojili v zájmu „práva moci“ černí s bílými, modří s oranžovými, či hloupí s hloupými, a pak se to s pomocí sdělovacích prostředků okecalo) – mi dává za pravdu.
  Ještě že tohle nemusím svému vnoučkovi při našich výletech vysvětlovat! Ale nezávidím mu to, co přijde!

Ilustrační foto z nádraží v Kladně (hlav) svědčí o tom, že i „Koucoura“ lze v zájmu kšeftu přemalovat jakkoliv…! 

 

 

Rubrika: ZPRÁVY
Počet přečtení: 4 945 | Tisknout: | Poslat: