Honzíkovy vláčky

Odpolední výlet vlakem do Ruzyně s Honzíkem

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 13.9.2010

Včera se k nám nastěhoval na celý týden Honzík. Měl to slíbené od babičky, mamince s měsíční Aničkou aspoň ubude starost. První hlídací den byl ve znamení sportovních a turistických aktivit. Dopoledne jsme byli na kolech, odpoledne jsem vymyslel výlet – jak jinak než vlakem: Z Masarykova nádraží do Ruzyně. Musím se přiznat, že ačkoliv už jsem více jak tři desítky let v Praze, byla to i pro mne premiéra.

  Najít na Masarykově nádraží pokladny není pro „cizince“ zase tak jednoduché. Ti co přijedou metrem a tudíž vejdou do hlavní budovy od severu – musí hledat. Nikde žádná cedule nebo šipka. Nějak podvědomě mne napadlo, že pokladny by mohly být u vstupu, tedy tam, odkud jsou foceny dávné snímky hlavního portálu nádraží, tj. z Hybernské ulice. Když jsme přicházeli k pokladnám, zrovna tam nějaká paní mávala berlí a řvala neslušná slova za nějakým prchajícím mladým cikánem, který ji nejspíš chtěl ukrást kabelu, když kupovala lístky. Tak jsem byl obezřetný, aby mi tam neukradli Honzíka. Na páté nástupiště jsme to museli vzít klusem, protože bylo pár minut do odjezdu. Na nikoho se nečekalo, odjezd byl přesný jako v Japonsku.
  Cesta přes Negrelliho viadukt byla pro Honzíka nevšedním zážitkem; udivovalo jej, že se mohl koukat spoluobčanům bydlícím v bezprostřední blízkosti viaduktu do kuchyně. Ještě je malý na to, abych mu vykládal, že Negrelliho viadukt byl budován od jara roku 1846, za tři roky byl dokončen a do provozu byl uveden 1. 6. 1850. Je dlouhý 1 110 metrů; do roku 1910  byl nejdelším mostem Evropy. Šířka mostovky mezi kamenným zábradlím je 7,6 m. Negrelliho viadukt spojuje Masarykovo nádraží přes ostrov Štvanici s Bubny. Když se přejíždí přes Štvanici v bezprostřední blízkosti tenisového stadionu, člověk lépe pochopí někdejší výrok bývalé emigrantky Martiny Navrátilové, když se už jako Američanka objevila v Praze, že na nádraží ještě nehrála. Most, jehož výstavbu řídil Ing. Alosi Negrelli, měl po svém dokončení 87 kamenných oblouků, z toho 8 žulových na trase přes Vltavu a 77 pískovcových ve dvou velikostech rozpětí oblouků. Stavební náklady tehdy činily jeden a půl milionu zlatých. Na stavbě pracovalo až 3 000 dělníků různých národností. Při stavbě byly poprvé ve větší míře použity parní zvedací stroje. Ve světovém měřítku šlo tenkrát o ojedinělou stavbu. Teprve později jej obklopily domy až k těsné blízkosti. Volná místa pod mostními oblouky byla s rostoucím průmyslem zaplněna řemeslnickými dílnami a speditérskými firmami, většinou i s vestavěnými patry. V roce 1871 most doplnil na jižní straně karlínský spojovací viadukt (o délce 351 m) pro přímé spojení Buben a Libně. Most prodělal za uplynulých 150 let některé stavební úpravy. Bez potíží přežil i srpnovou povodeň z roku 2002.¹⁾
  Cestou mezi Dejvicemi a Veleslavínem v těsné blízkosti rodinných domků a průmyslových objektů jsem přemýšlel, jak se ve zdejším úzkém zarostlém kaňonu podaří vybudovat rychlodráhu do Kladna. Z myšlenek mne vtrhla půvabná mladá paní průvodčí, která nám přišla „štípnout“ lístek, což je oblíbená činnost Honzíka. Když se zeptala, kam jedeme, stydlivě se přitulil ke mně a řekl: „Dědo, kam jedeme?“ „No přece do Ruzyně a pak za babičkou,“ napověděl jsem mu a paní průvodčí se na mne tak divně podívala. Možná si i pomyslela, že jedeme na návštěvu babičky do basy.
  Když vystoupíme, tradičně musíme vidět odjíždějící vlak a máváme. Mašinfíra nám tuto zdvořilost vrátil krátkým písknutím. „Písknul,“ zaculil se vnuk. V Ruzyni je vidět stále funkční mechanické návěstidlo, které děti znají pod názvem semafor. Musel jsem ho na pokyn vnuka vyfotit. Samotná nádraží budova je natolik typicky česká, že se tam asi vrátím z pásmem a dálkoměrem. Docela pěkně vypadá stanice Praha-Ruzyně s přilehlým nákladním nádražím „U Prioru“ z leteckého, resp. satelitního pohledu (Earth). Přistávací koridor blízkého letiště kousek odtud nabízí dívat se letadlům do kufru bez dalekohledu.
  No, a protože co by to bylo za výlet bez pořádné svačiny, nastal čas na poohlédnutí se po nějakém gastronomickém zařízení. Honzíka značně rozladilo, že v čekárně nádražní budovy v Ruzyni není bufet a začal mi to vyčítat, jako bych byl správcem železniční cesty na Kladno. A tak jsem ho ukecal, že zajdeme na buřta do nedalekého OBI (kde jsem si potřeboval koupit nějaké vrtáčky). Naštěstí stánek před tímto obchoďákem stále funguje. Celá opečená klobása sice byla nad síly vnoučka, ale z jeho opakovaného „mňam“ soudím, že jsem investoval dobře.
_________________________________
1) Volně podle Wikipedia.cz. In: http://cs.wikipedia.org/wiki/Negrelliho_viadukt

 

Foto: hlav

 

 

Rubrika: ZPRÁVY
Počet přečtení: 4 665 | Tisknout: | Poslat: