Honzíkovy vláčky

Dubnové výměnné setkání v Opletalce

Autor: admin Vydáno: 24.4.2010

Dnešní (dubnové) vzájemné výměnné setkání v Menze Jednota v Opletalově ul. v Praze mělo opět velmi slušnou účast. Po osmé hodině se tam nedalo dýchat, natož chodit mezi stoly. Když už nemohou být tato jedinečná setkání organizovaná v důstojnějším (větším) prostředí, škoda, že tam aspoň pořadatelé nezavedou jednosměrný provoz okolo stolů , protože když se proti sobě hrnou uličkou dva sto (a více) kiloví baťůžkáři, kde na každé straně uličky vadí ve volném průchodu vystrčené zadky chlapů předkloněných nad stolky, jenž studují nabízené zboží, provoz se ucpe a hotovo. Škoda, že mezi modeláři není více žen, které by se tam s námi mačkaly…
Obdivoval jsem taky trpělivost nabízejících. U pana Šátka zdržoval jeden člověk, který možná věděl co chce, ale podle všeho měl v peněžence 30 Kč. Vybral si dvě kolečka, nechal si je popsat a porovnat se svými součástkami, které vyhrabal z pytlíku, a když už to vypadalo, že konečně vypadne, položil otázku na cenu; pak půl minuty kalkuloval (a fronta narůstala). Načež kolečka vrátil do krabičky s tím, že si to ještě rozmyslí a zavolá. A tohle udělal třikrát po sobě s různými součástkami! Už dlouho jsem nebyl při nakupování tak nabuzený; naposledy, když jsem někdy na konci 70. let nakupoval dětem v nekonečné frontě mandarinky a zbyly na mne tři nahnilé kousky.
U pana Šátka (Pečky) jsem si objednal maličká dvojkolí pro drezínu, u pana Žitného (DETAIL) jsem si koupil nějaké dvojkolí pro podvozky atrap a u pana Pohořelého (Pojezdy.EU) maličké servo, ve kterém by mohl být hodně mrňavý motorek. U pana Štěpničky (Stavebnice technika TT a N) jsem si koupil další resinový model, tentokrát Tatry 111 s plachtou. Taky jsem s Béďou Rotreklem (Chrudim) a Radkem Wimmerem (Žďár n/S.) trošku pokecali o mašinkách a mazal jsem domů, kde na mne čekal vnouček Honzík. Měl slíbené ježdění na kole, což je teď jeho největší zábava.