Sněhová kalamita
Vydáno: 9.1.2010
Tak, dnešní plánovaná návštěva pražského hlavního nádraží se nekonala. Nepřímo za to mohla sněhová kalamita. Nikoliv proto, že bychom se přes závěje, které sdělovací prostředky zveličují koeficientem 3,5, nedostali na „hlavák“. Ale proto, že jsme (my dospěláci) usoudili, že pro vnoučka bude větší atrakcí si užít sněhovou peřinu in natura. Stejně jako mnoho dalších dětí (a pejsků) byl Honzík přímo nadšen rochněním se ve sněhu. Zažil to vlastně poprvé v životě. Vyrazili jsme na procházku okolo Břevnovského kláštera. Při pohledu na něho, jak se válí ve vrstvě prašanu, snaží se z něho udělat kouli a po někom ji hodit, anebo jak řičí, když jsem mu natřepal sníh z větviček stromů za krk… vzpomněl jsem si, jak krásné byly zimy za mého mládí. To ještě nebyli ekologové a teoretici na oteplování a la A. Gor nebo V. Klaus. Zato byla mezi listopadem a březnem normální zima. Jednou zapadla parní lokomotiva i s vlakem hned mezi zastávkou v Novém Městě a přejezdem u nemocnice. Všichni chlapi z okolí vzali lopaty a snažili se sníh odházet. Nepovedlo se to. Vítr zas a znovu stroj zafoukával. Mašinfíra s topičem zůstali na stroji celou noc. Lidi jim nosili čaj a něco k jídlu. Až ráno je vysvobodila nějaká silnější mašina. Dneska je troška opravdového sněhu předmětem zájmu hlavních zpravodajských pořadů v zemi. Jó, časy se mění!
Počet přečtení: 9 337 | Tisknout:
| Poslat: 
Nahrávání ...
