Honzíkovy vláčky

Májový víkend na nádraží v Rosicích nad Labem

Nakonec jsem na dlouho plánovanou cestu do Rosic nad Labem na zahájení 15. sezóny tamního Železničního muzea jel sám. Pánové z modelářské besedy z Nagana plnili jiné důležité povinnosti, vnouček Honzík se v sobotu probudil a nebylo mu dobře. Přijel tam ale můj dávný kamarád a bývalý spolupracovník Jaroslav Tichý, fotograf par excellence, který jen vystoupil z vagonu pustil se do práce, čímž mi umožnil věnovat se koukání a debatování.

  „V pátek pršelo, ale dneska to vypadá dobře, i návštěvníků přichází více,“ liboval si Michal Malinovský, který se stal na několik hodin mým hostitelem a průvodcem. Poznal jsem ho před dvěma roky na stejném místě především jako zapáleného znalce, konstruktéra, výrobce a fandu parních strojů. Už tenkrát jsem se od něho hodně dozvěděl nejen o jejich konstrukci, především v „modelové“ velikosti. V sobotu jsme měli čas probrat i řadu dalších témat.

  Okolo bývalé vodárny, kterou členové Pardubického spolku historie železniční dopravy zrekonstruovali a dnes slouží jako jejich klubovna a současně i jako prostory pro exponáty posbírané na železnici, se jako had vinuly koleje, po kterých stále dokola vozila malá motorová lokomotiva (jak jinak než vlastní konstrukce) dva vagonky plné dětí a jejich rodičů. Mašinfíru dělal Malinovský junior. „Jsem rád, že syn se potatil, aspoň mám komu předávat zkušenosti,“ libuje si Malinovský starší. „Máme asi čtvrtou nejdelší dráhu v republice, ale bohužel ji musíme po každé akci rozebrat a dobře uklidit, protože by jinak nepochybně neodolala útoku sběračů kovů,“ dodává, když se zajímám o to, jak dráha vznikla. „Když jsem spočítal jen náklady na materiál, ze kterých koleje stavíme, tak to asi vychází metr za tisícovku.“ Uvažuju, že Cikáni asi dostanou ve sběrně za ukradené železo mnohem méně; nejhorší je ale ta zničená práce.

  „Nejhorší je, že dneska mladé kluky nikdo nevede k tomu, aby se něco naučili ze strojařiny a elektrotechniky, a bohužel ani na odborné škole. Ono je to snad ani nebaví,“ rozpovídá se o svých poznatcích z jedné konkrétní školy v okolí můj hostitel. „A ještě jim tam vykládají blbosti. To jsou jen samé počítače, malůvky v CAD a tabulkové tolerance, ale žádný stroj by se podle těchto výpočtů neroztočil,“ oprávněně se rozčiluje nad stavem dnešní odborné přípravy mladých. Plynule pak přechází k výkladu výroby třífázového proudu, což demonstruje na běžícím modelu parního stroje, kde se ovšem naprosto nechytám ani já, neboť jsem už dávno zapomněl i to málo, co jsem o elektrotechnice slyšel před 50 lety na průmyslovce. Další kapitolou o chodu parního stroje je regulace a úspora páry. Je mi názorně ukázáno, jak „jednoduše“ to funguje. V duchu si říkám, co všechno už naši předci objevili a znali..

  Taky se dozvídám, že existuje celá řada menších a velkých problémů, které musí členové spolku řešit se SŽDC a ČD, byť by si nezasvěcený člověk mohl myslet, že za tu práci, kterou dobrovolníci odvedli a odvádějí de facto pro jejich slávu, by si zasloužili nejen moře díků, ale především pořádné dotace a všemožnou podporu. Opak je pravdou. „Ještě že je v Pardubicích u dráhy pár lidí, se kterými se dá mluvit,“ mávne rukou hostitel.

  Dodávám si odvahu a přiznám se konstruktérovi a tvůrci parních strojů, že v kufru auta jsem přivezl ukázat můj parní stroj, o kterém toho ale ve skutečnosti moc nevím. Jdeme se podívat. Sděluji mu, co všechno jsem o stroji zjistil a kdo se podílel na jeho znovuoživení. „Žádnou výrobní značku tady nevidím, ale je to pěkné,“ zhodnotí stroj Michal Malinovský. Hned na místě se dohodneme, že pokud to časově zvládnu, přivezu ho v červnu znovu na „Parní víkend“ a tam ho vyzkoušíme.

  A propos – PARNÍ VÍKEND se uskuteční na nádraží Pardubice – Rosice nad Labem ve dnech 20. a 21. června 2015 – blíže ZDE.

  První letošní setkání milovníků železnice a paromilců v Rosicích nad Labem, jejichž spolek letos oslaví 25 let své existence, byl zajisté úspěšný. Zájem veřejnosti byl značný, počasí jakž takž vydrželo. Málem bych zapomněl dodat, že kromě možnosti povozit se na modelovém vláčku, prohlédnout si exponáty muzea či pokochat se ukázkou modelů zahradní železnice bylo možné se projet historickým motoráčkem M131, který nese přezdívku Hurvínek.

Fotodokumentace

[Show as slideshow]

12►

Počet přečtení: 14 806 | Tisknout: | Poslat: