Odpolední návštěva u Pavla Tvrze

Od mé poslední návštěvy Pavla a jeho „styrodurového kolejiště“ – např. ZDE – uplynulo pár týdnů, vlastně měsíců. Z korespondence a slovních referencí při našich setkáních to vypadalo, že přes zimu toho na kolejišti zase až tak moc neudělal. Skutečnost ale předčila očekávání. Vlaky jezdí, domečky stojí (kromě nádražní budovy), světla svítí, jen na pár místech ještě prosvítá nezatravněný styrodur. Přibyl i ovládací panel. Práce ale jistě budou pokračovat.

  „Tak čím začneme, pánové,“ optal se hostitel a šel uvařit kafe, což omlouval tím, že to neumí. Míra se zatím kochal detaily na kolejišti postaveném v gigantickém měřítku 1 : 87 a komentoval to slovy „…ale modelovat umí!“. V té „hánulce“ vypadá všechno jinak, především detaily, shodli jsme se oba.
  Nejdříve nám byla předvedena úzkorozchodka. „Celý život jsem si přál mít na kolejišti splítku,“ ukazuje Pavel kousek této zdvojené koleje i s výhybkami, procházející nádražím. Úzká se spustí a dokud se nevypne, tak jezdí vlastně sama, přepíná si výhybky ve dvou smyčkách, jednou se objeví tam, za chvíli někde jinde. Dalo asi hodně dumání vymyslet dvě kolejiště v jednom.
  Na šestnáctimilimetrových kolejích jsou nám postupně představeny lokomotivy se zvukovými dekodéry. Páry i diesely. Jako svátosti jsou přineseny „556“ a „555“. „S těmito lokomotivami zatím moc nejezdím, přece jenom stály dost peněz a dokud nebudu mít kolejiště dokonale zabezpečené, mám strach, aby jsem si je neponičil,“ přiznává Pavel.  Kupodivu, prezentované lokomotivy osazené zvukovými dekodéry neřvou jak dechovka v dráťáku na 1. máje, jak je obvyklé na jiných ozvučených kolejištích, ale vcelku příjemně oddychují a brblají. Dozvídáme se, že zvuk lze na nějakém „CVčku“ ztlumit nebo zesílit. „Nevím ale na kterém,“ říká fíra.
  Přichází zlatý hřeb exkurze u Tvrzova kolejiště, který se obvykle předvádí několikrát. Zvedání kolejiště do montážní polohy. Tím se návštěvě odkrývá pohled do podpalubí, kde kromě rámu z jäklu je všude kam se podíváš jen a jen styrodur. Na něm je pak důvtipně uchycen bezpočet všelijakých blikajících elektronických obvodů, napájejících kolejiště a na něm několik stovek či tisícovek LED, také hodně motorických přestavníků a bůhví čeho ještě. Úžasné, co se sem všechno vešlo! Míra obdivnými slovy komentuje dokonalou modelářskou práci a čistotu celého kolejiště.
  Na to, že ještě před nějakým časem bylo kolejiště zabalené do igelitu a na lešení postaveném kolem něho balancoval zedník s fankou jsme zavzpomínali už jen nad fotografiemi. Kupodivu, kolejiště při nezbytné stavební úpravě příbytku Pavla Tvrze neutrpělo jediný šrám. „Ale byly to nervy, to vám tedy řeknu,“ komentoval tuhle neobvyklou epizodu hostitel.
  „Pěkné, opravdu pěkné. Budu k tobě posílat cestovky s autokarovými zájezdy dychtivých modelářů, aby se přesvědčili, že kolejiště lze postavit i ze styroduru,“ konstatuji s narážkou na nevěřící Tomáše. Pavel mne totiž s tím styrodurem inspiroval, takže s určitou technologickou obměnou stavím i své kolejiště ze styroduru.

Foto hlav

 

 

 

Rubrika: FOTOGALERIE, Kolejiště, ZPRÁVY

komentáře 3

  1. Petr J. napsal:

    Krásné kolejiste, pekny clanek……. Hned bych zasel na navstevu 🙂

  2. Václav Š. napsal:

    Nádhera, krásné kolejiště nejen pohledová část, ale i ta spodní (krásně provedená elektro instalace). Jen tak dál.

  3. Pavel Tvrz napsal:

    Děkuji za chválu, ta vždy potěší.
    Pavel Tvrz

Vložit komentář

Text komentáře: