[1]Tři dny plné poznávání železnice modelové i skutečné utekly – jak jinak – než jako voda v Malši, kterou jsme bezpočtukrát překřižovali na našich cestách v okolí Českých Budějovic. Nadneseně a s trochou ironie: „První jihočeské komorní setkání modelářů pokročilého věku“ je bohužel za námi. Rád budu postupně komentovat vše, co jsme viděli, slyšeli a prodebatovali. Není nad opravdovou pánskou jízdu bez stresů se starostmi o děti a manželky na rodinném výletě či dovolené. Jako relax vřele doporučuji. A už se těším na setkání další.
Návštěva u Karla Filipa [2], dvojnásobného Mistra Evropy, který se svými lodními maketami pronikl až do světové špičky modelářů, byla nevšedním zážitkem. Jeho model lodi Calypso, plovoucí oceánografická laboratoř, kterou svými plavbami proslavil francouzský námořník, výzkumník a ochrance životního prostředí Jacques-Yves Cousteau, by si zasloužil vystavit v Oceánografickém muzeu v Monte Carlu. Přes rozdílnost objektů zmenšovaných do podoby modelů je velmi mnoho pracovních postupů a zkušeností, které využijí i železniční modeláři. O těch byla na setkání s Karlem Filipem hlavně řeč. Třeba o odlévání drobných dílů s pomocí silikonových pryskyřic.
Být v Budějovicích a nenavštívit Klub železničních modelářů by byl hřích. Jiří Dvořák s námi setrval v několika hodinové diskusi a věru bylo o čem se povídat. Obrazovou reportáž připravím později. I v dílně zdejších modelářů se našly zajímavosti. Třeba hobby bruska MM 3130 od náchodské firmy Atas. Hloupost, ale nikdo o ní neví. A pak že je nutné všechny stroje, nástroje a nářadí pro modeláře nakupovat v zahraničí.
Sedmdesátiletý modelář Petr Pazderka se nenechal dlouho přemlouvat a vyjel s námi až na kopec nad Kájovem do stanice zvané Hrotová úvrať a rozpovídal se, jak zde na přelomu 50. a 60. let min. století budovali k vlečce do papíren ve Větřní právě tuto úvraťovou stanici, přes kterou se vozilo do papírem dřevo a uhlí a zpátky papír. Také odtud připravím fotoreportáž a pár slov.
Detailní prohlídka nádraží v Jindřichově Hradci byla motivovaná především „přeměřením“ kolejí úzkorozchodky, leč zapomněli jsem si metr :-). Pro mne bylo lákavější objevení zapomenuté vodárny, kterou by nebylo marné si vysochat v měřítku.
Konečně, návštěva Římovského kolejiště pana Gerharda Höchtla původem z Rakouska, které je instalované ve zdejší staré roubence, je pro modeláře více jak pro turisty místní atrakce. Vedle parních vlaků zde sice současně jezdí i TGV, ale účelem zdejšího fandy modelové železnice v měřítku N není přísné dodržování modelářských epoch, ani jiných norem, ale pobavit děti i dospělé, kteří zde přibrzdí, dokonale promyšleným a funkčním kolejištěm s velkým množství jezdících vlaků. Sympatické zde je i to, že hned vedle roubenky funguje pravá jihočeská hospoda.
Takže mám na pár dní co dělat…
Hlav, 26. 8. 2010