Drobnost, která potěší, aneb Barvení nákladu kovového šrotu

^[1]Víte kde leží obec Mokré Lazce? Nevíte? Tak napovíme: Obec s jedenácti sty obyvatel se nachází jihovýchodně kousek od Opavy. A to už určitě každý ví, že to je v Českém Slezsku. A proč ta výuka zeměpisu? Nic důležitého, jen pro připomenutí, že v celé naší zemi žijí šikovní lidé. Milan Tomek zde provozuje e-shop s názvem Odlitky modelové železnice a jeho web je ZDE ^[2].

  Hned na úvodní stránce webu se modelář dozví, že firma, vyrábějící odlitky železničních modelů ve všech nejobvyklejších měřítcích (0, H0, TT a N), je na českém trhu již přes 25 let. Odlitky vyrábí z polyuretanu (v šedivém odstínu). Kdo navštěvoval či ještě navštěvuje pražská výměnná setkání modelářů, tak si jistě bude pamatovat pana Číže, po kterém převzal Milan Tomek žezlo. Ti, kteří aktivně modelaří, si jistě některý z jejich odlitků vyzkoušeli postavit. Na diskusních fórech je i dostatek recenzí, ať už pozitivních, či jiných. Faktem je, že některé série odlitků v dřívějšku trpěly tvarovou nestálostí, při jejich úpravě bylo vždycky dost prachu a špíny a před barvením bylo nutné postupovat uváženě, aby se barvy nesloupaly. Ale to u odlitků jinak nejde. Odlitek prostě není lept. Dlužno také dodat, že ani odlitek ani lept se v něčem nevyrovná kvalitnímu stereolitografickému 3D tisku. Každý polotovar modelu má své pro a proti. O tom ale tato stať není.

    *      *     *

  V nabídce M. Tomka jsou vybrané modely lokomotiv a motorových vozů, jakož i vagonů a drobných doplňků. V kategorii „Příslušenství“ jsou v měřítcích H0, TT a N nabízeny náklady kovového šrotu. Samozřejmě, jde o odlitky z polyuretanu. Ale natolik zdařilé, že mi stojí za to jim věnovat pár řádků.

^[3]

Obr. 1 – Nabízené odlitky nákladů kovového šrotu v měřítku N. Zdroj: Odlitky modelové železnice

  Z šesti variant nákladů šrotu v měřítku N (označených písmeny A. až F.) jsou čtyři v rozměru 77×16 a dva 55×16 mm. Což odpovídá několika typům nákladních vagonů od různých výrobců. Při znalosti technologie odlévání pryskyřice do formy je nutné konstatovat, že se jedná o velmi dokonalé a tvarově přesné odlitky bez jakýchkoliv balastních můstků, přesně kopírujících použité předlohy. Těmi jsou nejrůznější kousky odřezků kolejnic, ozubených kol, pouzder, sudů, žeber radiátorů, trubek či drátů a řetězů apod., samozřejmě přiměřené velikosti, korespondující s měřítkem. Při pohledu na odlitek zblízka se jako majstrštyk zhotovené formy (do které se odlévá) jeví např. dokonalá oka řetězu, navíc visícího v prostoru mezi dvěma předměty. Fakt hustý 🙂 .

[4]

[5]

Obr. 2, 3 – Dva z nabízených odlitků nákladu kovového šrotu v měřítku N

  Když takovýto drobný odlitek dostane člověk (já) coby dárek, všeho nechá a vrhne se na nakládání. Předtím ho samozřejmě čeká jako výzva nabarvení nákladu. Jak na to?

^[6]

Obr. 4 – Ze dvou odlitků jsem potřeboval udělat náklad pro tři vagony. Kus nákladu jsem dopracoval pomocí všelijakých dílků získaných kdysi dávno od Jirky Šafáře – MINIATUR ^[7] – zapuštěných do dvousložkové pryskyřice nalité do části vagonu (izolováno kouskem mikrotenového sáčku)

.

Barvení nákladu šrotu

  Po výběru vhodného nákladního vagonu, na kterém bude náklad šrotu pochopitelně trvale instalován, je potřebné jej tvarově/rozměrově přizpůsobit. Jde to snadno, protože použitý polyuretan je velmi měkký a dobře se řeže i piluje. Je na každém, jestli náklad do vagonu vloží jen tzv. „naknop“, nebo ho přilepí.

  Každopádně barvení nákladu doporučuji dělat mimo vagon. Na výběr je několik způsobů, ať už co do druhu barvy, nebo metody barvení. Pro tento případ mi přišlo rozumné zopakovat si aplikaci olejových barev s kombinací washe, barvení různými odstíny a dry brushe, a to ručním barvením štětcem. K tomu doporučuji zopakovat si to, co jsme publikovali ZDE ^[8] o aplikaci přípravků VMS (Vantage Modelling Solution), které lze u nás koupit např. u firmy MIRYOKU.cz ZDE ^[9], a barev nesoucích označení OILBRUSHER, jenž u nás prodává firma MN-modelář z Prostějova – ZDE ^[10].

TIP: Nevím, jestli se mezi modeláři najde borec, který je schopný jen tak z hlavy namíchat barevné odstíny věrně kopírující kovový šrot; rezavý, špinavý, opršený, různobarevný. Já k tomu potřebuju inspiraci. Kde ji hledat? V bezbřehých vodách internetu. Stačí do vyhledávače zadat hesla „kovový šrot“, nebo „iron scrap“. Níže bez komentáře pár ukázek, ze kterých jsem vycházel.

[11]	[12]
[13]	[14]

Obr. 5 až 8 – Hromady kovového šrotu pro inspiraci namíchání barevných odstínů. Zdroj: internet

.

1. Ačkoliv jsem současně připravovat náklady pro tři vagony, budu dále psát v jednotném čísle. Nejdříve je nutné zakoupený odlitek/náklad šrotu dokonale odmastit. Odlitý polyuretan je už na pohmat „mastný“. Na odmaštění funguje jarová voda a ultrazvuková čistička. Kdo nemá, bude odlitek dostatečně dlouho, intenzivně, ale opatrně šudlat v jarové vodě jemným kartáčkem na zuby.

2. Nic se nestane, když se před barvením odlitek na chvilku ponoří do lázně isopropylalkoholu. Pozor na aceton, ten je dost agresivní. Před barvením je nutné odlitek důkladně osušit. Mně pomohlo sluníčko.

3. Odlitek jsem lehce stříknul černým základovým sprejem Tamiya (pro plast a kov) a barvu nechal den uzrát.

4. V kalíšku se ředidlem rozpustí olejová barva. Odstín rezavá, hnědá (klidně mix). Výběr olejové barvy je na každém. Určitě budou fungovat tuzemské barvy UMTON, ke kterým se používá na ředění terpentýn, nebo terpentýnový olej. Pokud se použijí např. barvy španělské firmy AMMO, nabízené pod obchodním označením OILBRUSHER, lze je naředit např. VMS UNIVERSAL weathering carrier, což je de facto náhražka terpentýnu, která ale nesmrdí. Obdobných přípravků je ale více.

5. Řídká olejová barva se štětcem s jemnými štětinami nanese (de facto metodou tupování) na celou plochu odlitku/nákladu. Vzlínající barva současně zateče do všech štěrbin a nedostupných míst na dně nákladu. Jak známo, „wash je technika, při které napouštíme hodně rozředěnou barvu na povrch modelu tak, aby nám zatekla do všemožných spár, rýh, jamek atd. Tím získáme lepší vizuální pocit z modelu a samotný stroj bude působit přirozeněji a ne tak uměle.“¹⁾ (upraveno)

Poznámka: Jak si možná pozorný čtenář povšimne, v článku, na který odkazuji, se uvádí, že „před provedením washe musí být model zalakovaný lesklým, max. polomatným (nikdy ne matným) lakem.“ Nevím, jak moc jsem se zpronevěřil modelářským zásadám, ale odlitek nákladu jsem lesklým lakem nestříkal (a nic se nestalo).

  Pokud se zdá, že naředěná barva moc nekryje, nic nebrání zopakování akce. Ale nepřehnat to!

___________________________________________

1) In: https://www.mjmodely.cz/blog/9_jak-na-wash.html ^[15]

.

6. A následuje „patláma, patláma…“ Ze sady olejových barev OILBRUSHER jsem na paletu nabíral malá množství odstínů tmavě a světle hnědé, rezavé, černé, také šedé a zelené. A naprosto libovolně, podle citu, jsem barvy po naředění v kapičce ředidla aplikoval, buď samotné, nebo mixované navzájem, na předměty v nákladu. Zásada: Méně znamená více!!

TIP: Není třeba se bát barevného přeplácání, pokud se na kulatý ostrý štěteček nabírá jen přiměřené množství barvy. Raději méně a vícekrát, jak jednou a moc. Když se to náhodou s barvou přežene, lze ji „odsát“ papírovým ubrouskem. Olejové barvy schnou dlouho.

TIP: Přesto ale lze doporučit tyto barvy, které mají jemné rozdíly odstínů, obtížně okem postřehnutelné, aplikovat na dobrém denním světle, nebo alespoň umělém s teplotou chromatičnosti na denní světlo.

Poznámka: Přiznávám, že v prvním kole jsem to přehnal s množstvím zelené barvy, takže náklad vypadal, jak by byl vypraven z lesa Brčálníku (však jsem také obdržel ráznou kritiku od kamarádů). Ale proč ne? Více očí víc vidí.. Za věcnou kritiku jsem vždy vděčný!

[16]

[17]

Obr. 9a, b – Nepovedená aplikace většího množství zelené barvy

  Ladění celkového barevného efektu chvilku trvalo, chce to trpělivost a odvahu. 🙂 Na druhou stranu, je to můj náklad, takže mně se musí líbit.

7. Dokonalé několika denní zaschnutí olejových barev je nezbytné. Teprve pak jsem použil metodu „suchého štětce“, tzv. Dry Brush“, o které se zmiňuje naposledy ZDE ^[18]. Jde o to, že se na konečky štětin štětce nanese de facto hustá barva (ideální je speciálně namíchaná barva třeba od CITADEL, ale funguje i jakákoliv jiná akrylová či temperová barva; je nutné, aby rychle zasychala, proto se nehodí barvy olejové). Barva se na štětci nechá trochu zaschnout, vytře se do papírového ubrousku (nebo papíru, který dobře saje), a když už štětec skoro „nic“ nepřenáší, aplikuje se de facto téměř suchý pigment na model. Přičemž se obarvují hrany, hroty, výčnělky na de facto 3D povrchu modelu. Dry Brush rozhodně nebude fungovat na rovných plochách, to dá rozum.

  Je nutné počítat s tím, že po aplikaci této metody může nabarvená plocha zesvětlat, pokud bude na Dry Brush použitá bílá barva, a opačně. A to je taky důležitá věc. Na špinavou, rezavou, hnědou, tmavou hromadu šrotu bude jistě efektivní bílá barva, protože vynikne kontrast. Jak by vypadala naopak aplikace tmavé barvy na světlém, čistém, bledě modrém povrchu nějaké scény – to musím někdy vyzkoušet. 🙂

8. Jako vždy, poslední ochrannou vrstvu nabarveného povrchu poskytne lak. V daném případě akrylový velvetový, tj. více matný jak lesklý.

[1]

[19]

Obr. 10, 11 – Nabarvené náklady na vagonech

  S výsledkem jsem spokojen, byť mistrovské dílo pro soutěž na eDay to rozhodně není.

.

Obr. 1, 2, 3 – Odlitky modelové železnice; obr. 5 až 8 – internet; ostatní foto hlav 
.