[1]Budiž přijat neoddiskutovatelný fakt, že amatérští železniční modeláři jsou ti, kteří se snaží vyhledávat a oprašovat všelijaká zapomenutá drážní zařízení a ztvárňovat je ve svých modelech. Nevím, jak to jednou posoudí naši potomci, ale očekávám, že budou za tuto práci vděční, když kompetentní státní instituce v dnešní době spíše šlapou po své vlastní historii a především pak po historickém odkazu předešlých generací pracujících na dráze. Likvidovat, bourat a rušit je pochopitelně snazší jak něco vybudovat…
Dovoluji si tvrdit, že obyčejní lidé, koníčkáři, v daném případě modeláři, pochopili, že když to neudělají oni, tak příští generace už nepoznají nic z naší skvělé „železniční“ minulosti. A pochopitelně nejen té! Naši vnuci už nebudou vědět nic o Poldi Kladno, OP Prostějov, ČKD Praha, ESKA Cheb, Favorit Rokycany, Svit Zlín, ETA Hlinsko a stovkách, nejspíš už tisícovkách dalších podniků, které byly zlikvidovány, protože si tak někdo odněkud z venku přál. Jsme v Česku, takže se není co divit, že se zase našlo mnoho přicmrndávačů, kteří – samozřejmě za nemalý peníz – přispěli k likvidace naší konkurence ve prospěch zahraničních monopolů. Ať se propadnu, jestli nemám pravdu! Ne že to nemá cenu připomínat. Naopak! Může se ale stát, že potrefená husa nebude kejhat, ale jednat. Třeba mi „vypnou“ web. Už jednou mne za otevřeně publikované názory zlikvidovali… Najít si i tu nejstupidnější záminku pro odvetu je dneska sranda!
Pátrání v drážních archivech je kapitolou, která sama o sobě je jedno velké dobrodružství. Ti, kteří se v těch zaprášených a totálně nepřehledných archivech snažili najít něco z historie železnice, mi dají za pravdu. Na druhou stranu, zaplať pánbůh za práci nevelkého počtu obětavců, kteří se v těch archivech ještě snaží dělat zázraky. Naštěstí však existují i jiné literární zdroje. Mnoho moudrostí už převedli na internet zase většinou amatéři. A pak jsou tady ještě (občas) pamětníci.
K této úvaze jsem dospěl po rekapitulaci všeho, co nás přivedlo k postavení dalšího nového výrobku – tzv. vagónové váhy. Díla se ujala firma Miniatur – ZDE [2].
* * * *
Při hledání podkladů k této technické zajímavosti nelze přehlédnout texty publikované v tištěné i elektronické podobě. V tomto ohledu je jistě nesmírně užitečné si přečíst článek Jana Vaňka „Váhy“, který byl publikován v bulletinu Svět železnic. Nepovažuji proto za nutné opisovat to, co už bylo jinde odborně vysvětleno a co je dostupné na internetu. Nicméně, jisté shrnutí základních technických a faktografických údajů považuji za prospěšné.
Především je nutné připomenout, že vážení zboží a materiálů přepravovaných po železnici bylo běžnou činností na dráze (a nejen tam), protože spolu se stanovením přepravní vzdálenosti se jednalo o nejdůležitější faktor pro vykalkulování přepravního poplatku. A o peníze šlo odjakživa!
V dobách dávných byly tzv. vagonové váhy téměř v každé stanici, hodně jich bylo v cukrovarech, lomech, dolech apod. Postupem doby pak bylo – jak se vyvíjel technický pokrok – vyvinuto několik systémů vážení. V praxi se nakonec ustálily dva. Přičemž vždy byl základem vagonové váhy most, na který bylo nutné postavit drážní vozidlo (vagon) a zvážit jej.
Odborníci charakterizují vagonové váhy dvojího typu: s pevnými základy a pohyblivým mostem.
Tato konstrukční odlišnost byla v podstatě závislá na hmotnosti váženého vagonu. Důležitou součástí konstrukce mostové váhy je odlehčovací zařízení, které se ovládá pomocí pákového systému buď ručně, nebo strojově (hydraulicky, motoricky aj.). Toto zařízení usnadňuje nájezd a odjezd vagonu z váhy. Měřicí zařízení je určeno pro odečet hmotnosti váženého vozidla. Obvykle bylo ukryto před povětrnostními vlivy v malé budce nebo domečku. Bylo mechanicky spojeno se signálním přístrojem (semaforem) vyvedeným nad vážní domek. Ten signalizoval, zda-li je dovoleno přejet kolej nad váhou, či nikoliv. Když byla ramena ve vodorovné poloze, bylo zakázáno vjíždět na váhu.
Těchto několik řádků nemá za cíl detailně popsat technický princip vagonové váhy; skutečně doporučuji přečíst si dostupnou literaturu. Doplním už jen poznámkou, že vagon vlastně při vážení spočívá na okolcích svých kol a je de facto nadzvednut pár centimetrů nad kolejnicemi. (Neřešme nyní, že v pozdější době byl problém zvážit delší vagony s vícenápravovými podvozky na starých (krátkých) váhách.)
A proč to zmiňuji? Protože převést toto zásadní technické řešení do modelového měřítka se ukázalo jako velmi problematické (viz dále).
Model vagonové váhy z produkce Miniatur
Diskuse s Jirkou Šafářem o tom, jestli ano či ne připravit model vagonové váhy nebyla dlouhá. Jirka se na její zhotovení připravoval už dáno. Šlo jenom o to, s jakým měřítkem začít. Zvítězilo N-ko 🙂 s tím, že v současnosti uváděný model bude prvním, ale po něm přijde na řadu verze se zděným domečkem a následně i váhy v dalších modelových měřítcích. Neprozradím již ale ve kterých, resp. v jakém pořadí tomu bude.
Myslím, že tuto informaci je ale nutné doplnit další úvahou, kterou si možná neuvědomují ti, kteří se nikdy ani jen nepokusili zhotovit si svůj vlastní model, třeba metodou leptání z mosazného plechu.
Poznal jsem několik lidí, jenž sice ještě nikdy nic podobného nezkusili, ale kteří vždy a priori ohrnuli nos nad výrobkem jakéhokoliv železničního modelu, dejme tomu z leptu, s poznámkou: „to je drahé“, nebo „to neodpovídá skutečnosti“, atd. Drahé to je proto, že dneska už není nic levné. Ani vzduch, ani rohlík, ani litr kořalky! A pokud jde o přenesení reality do modelu? To se obtížně vysvětluje. Umění Mistra je najít kompromis mezi realitou v měřítku 1 : 1 a vizualizací ve zmenšeném měřítku, a to laik nemusí akceptovat, protože je zvyklý na pohled v reálu. Na modelu 100krát zmenšeném pak marně hledá hlavičky nýtů.
Tohle všechno a mnoho dalších úskalí jsme dlouze diskutovali při vývoji vagonové váhy. Je třeba si uvědomit, že vážní domeček je nižší než průměr dvoukoruny české, a že křídla semaforu jsou menší než křídla ováda, hmyzu obtěžujícího stejně krávy, jako lidi. Nenávidím ovády.
* * *
Chci se ještě několika slovy zmínit o tom, jak vlastně vzniká model železničního vozidla či drážního zařízení, přičemž není důležité, zda z leptu, odlitku, či vypálený laserem. A všechny ty pokusné verze něco stojí…
Pokud šlo o vagónovou váhu, vzniklo několik pokusných verzí stavebnice, které byly po sestavení podrobně analyzovány z hlediska vizuální kvality i nejlepšího způsobu sestavení. A protože vyznávám teorii, že největší „objevy“ a kšefty se dělají v hospodě (nikoliv v Akademii věd :-)), tak právě tady byly prototypy váhy podrobeny té nejtvrdší kritice. A zaplať pánbůh za ni. Byl například nastolen názor, že vážní most z mosazného leptu sice vypadá hezky, ale může mít fatální následky při provozu kolejiště, kde se všechno odehrává díky tomu, že v jedné kolejnici je veden plus a ve druhé mínus pól napětí, resp. že v obou kolejnicích je nějaké napětí, které pro svůj bezporuchový provoz nemá rádo ZKRAT! A ten by mohl teoreticky (zdůrazňuji opravdu teoreticky) vzniknout při náhodném dotyku kovového dvojkolí vagonku s mostem. Jistě, může mi být namítáno, že častější šance na zkrat bude z náhodného upadnutí šroubováku do kolejiště, jak při zmiňovaném riziku. Ale čert nikdy nespí. Možná je to pitomost, avšak protože nelze opak experimentálně dokázat, je to zásadní věc, kterou musí řešit výrobce doplňků pro modelové kolejiště.
Principálně to je jednoduché. Kolečka, vč. okolků, se nesmí v žádném případě dotknout vodivého (mosazného) vážního mostu. Důvody viz výše. Jak tuhle skutečnost řeší konkurence? V případě vagonové váhy, stejně jako na přejezdech nebo v jiných situacích, kdy je třeba imitovat „cosi mezi kolejnicemi“, buďto položí plech až na pražce, aby se v žádném případě kolečko (resp. okolek) nemohlo plechu dotknout, anebo plech nahradí nevodivým materiálem. První varianta se nám zdála nedokonalá, protože „utopení“ plechu na úrovni pražců je vidět, proto jsme zvolili řešení podle varianty druhé. Most bude odléván z plastické hmoty, přičemž předloha pro formu vznikla z vyleptaného plechu. Na ilustračních fotografiích je ještě vážní most vyleptaný z mosazného plech.
A to byl (snad) poslední problém, který byl ale vyřešen velmi rychle. Vše ostatní dokonale funguje. ZDE [3] uvádíme návod na sestavení modelu vagonové váhy z dílny Miniatur. Přivítáme jakékoliv poznatky, které vážení kolegové modeláři k tomuto výrobku firmy Miniatur budou mít. Velmi rádi upravíme model ke spokojenosti modelářů.
Výrobek pochází z dílny MINIATUR.
NÁVOD NA SESTAVENÍ VAGONOVÉ VÁHY [3]
Obrazová příloha
Foto hlav