[1]Většina železničních modelářů bezpochyby zažila onen pocit, kdy se dostala na návštěvu ke „konkurenci“ a viděla zde – zejména z pohledu školou povinných dítek – perfektní kolejiště. To byly hybné síly, které mnohdy nastartovaly vlastní tvorbu nějakého toho panelu či plata.
A teď si představte, že je Vám takové kolejiště detailně představeno ve vašem oblíbeném časopisu. To už není – v nadsázce řečeno – jenom provokace, ale jasná výzva. Zvláště když ten časopis bylo legendární ABC neboli „ábíčko“, těšící se oblibě a úctě snad u všech věkových skupin. Psal se rok 1977 a číslo 16 (ročník 21) nabídlo článek s nadpisem Malý Richard, ten se má… Ale lze říci, že to už byl závěr celého příběhu, pojďme nyní na jeho začátek.
Výjimečný tatínek
Arch. Richard Vyškovský (1929-2019) se čirou náhodou dostal na sklonku 60. let k tvorbě papírových modelů. Jako správný otec v té době také tvořil synkovi kolejiště, po němž se proháněl nejen sortiment značky Piko (jak jinak), ale vzhledem k pracovnímu pobytu pana Vyškovského sr. v Jugoslávii i výrobky firmy Atlas. Co se ale tvůrci panelu nezdálo, byly stavby – k dostání bývaly většinou typicky německé modely, navíc plastové. Pan architekt, zaměstnanec podniku SÚRPMO (za oním krkolomným názvem se skrývá Státní ústav pro rekonstrukci památek a městských objektů), vždy tíhl ke stavbám a zejména lidové architektuře. Když už se na vystřihovánkovém poli etabloval, přinesl do redakce ABC model nádraží, hodícího se k velikosti N. Právě v tomto měřítku tvořil ono domácí kolejiště pro syna a mohl si dovolit ho zaplňovat rozličnými stavbami.
V ABC se sice zpočátku dívali na tuto modelářskou kategorii s pochybnostmi, přeci jenom tu byla silná konkurence v podobě techniky či kosmických těles, ale zájem čtenářů tyto obavy z nezájmu totálně rozmetal. Malí (ale bezesporu i velcí) modeláři byli nadšeni a žádali si další stavby. Arch. Vyškovský navíc ty z oblasti lidové architektury doplňoval vždy naučným, čtivě zajímavým textem, takže modely měly i výchovný podtón. A pak přišel onen okamžik, kdy i poslední váhající mohli vidět, jaký je efekt ve skutečnosti: redaktor ABC Martin Pilný navštívil rodinu Vyškovských a kolejiště řádně zdokumentoval. Bez nadsázky lze říci, že se v den přečtení článku narodilo mnoho „mašinkových“ modelářů.
Trať ve válendě
Rozměrově bylo kolejiště shodné s velikostí běžné válendy, k níž byla právě pro jeho účely zhotovena úložná „bedna“, kam se panel sklopil. I tento nápad ABC přetisklo a nabídlo mnoha „vláčkařům“ řešení ožehavého problému Kam s ním? Trať byla vytvořena z klasického kolejiva Piko, ostatně jako v případě většiny v té době budovaných kolejišť. Malý Richard (v době započetí stavby mu bylo pět let) se později podílel na osazování doplňků – když usedl za ovládací pult, mohl prohánět tři až čtyři soupravy po třech nezávislých okruzích. Dle jeho vlastních slov uhlídat čtveřici vláčků už dalo fušku.
Arch. Vyškovský samozřejmě neměl plochu pro mašinky nafukovací, proto vymyslel ještě jeden fígl: na ploše byl jeden čtverec vyjímatelný – stačilo povolit čtyři šroubky, vyndat část krajiny a nahradit ji jiným motivem. Jedinou podmínkou byla přesná navázanost na okolí. Monumentální romantický hrad v rohu byl snímatelný, stejně jako dřevěný kostel mající předlohu v originální stavbě v moravském Sedlišti – to proto, aby se panel dal sklopit.
Putování na Papírový svět
V reportáži se psalo, že u Vyškovských je vždy spousta Richardových kamarádů, kteří mnohdy nevědí, kdy od kolejiště odejít domů. Mimoto se hned třikrát dostal panel na veřejnost, aby tu budil zasloužený obdiv. Poprvé to bylo v lednu 1987 v rámci 30. výročí existence ABC v dnes už neexistující výstavní síni Aurora v ulici 28. října v Praze. Kolejiště tam bylo umístěno do výlohy směrem k proluce mezi dolním koncem Václavského náměstí a Jungmannovým náměstím. Podruhé si ho užili návštěvníci výstavy Papírový svět na přelomu milénia v Muzeu hlavního města Prahy. Nejdéle bylo vystavováno u příležitosti 80. narozenin pana architekta – od října 2009 do března 2010 trůnilo ve vitríně v Muzeu Karlova mostu. Při té příležitosti bylo náležitě očištěno, ale s ohledem na šikmé umístění se na něm vláčky prohánět nemohly.
Na závěr – nikde jinde neviděné
S ohledem na dobu vzniku jde pochopitelně o analogové kolejiště, později nijak neupravované, tedy ani nemodernizované. Doplňky jako tunelové portály, střechy nástupiště, stromky, semafory, lampy, části silničního povrchu a imitace zdí plus posypy byly pořízeny ze sortimentu podniků v tehdejší Německé demokratické republiky. Základem byl bytelný rám, přemostění bylo vytvořeno z překližky, na skály posloužil nabarvený pěnový polystyrén.
Pozorní modeláři při pohledu na snímky kolejiště velmi rychle odhalí skutečnost, že se některé stavby liší od těch vydaných v ABC, neboť do kolejiště většinou putovaly první zkušební originály. Další množinu tvoří objekty nikdy nevydané, což je případ onoho majestátního hradu, malého statku, lávky pro pěší u nádraží a několika dalších drobností. Pro pořádek je dobré uvést, že v první etapě „Skanzenu ABC“ (tak byla edice „domečků“ vydávaných v ABC zpočátku nazývána) byl pod modely podepsán ještě Vyškovského kolega Pavel Blecha, ovšem v roce 1977 vyšlo jejich poslední společné dílo – půvabný vodní mlýn. Pak se jejich tvůrčí i názorové cesty rozešly. Jak dokládá další objem Vyškovského činnosti, rodina papírových domečků tímto „rozvodem“ nijak neutrpěla.
Není vyloučeno, že se kolejiště ještě někdy na veřejnosti objeví. Pro lepší představivost nabízíme několik momentek, pořízených v rámci příprav výstavy Richard V., král papírový v Muzeu Karlova mostu. O modelech arch. Vyškovského jsme již na stránkách Honzíkových vláčků psali ZDE [2], případně můžete zavítat i na web papirovaarcheologie.cz.
Obrazová dokumentace
[3]
Obr. 1 – Kolejiště v domácnosti Vyškovských, připravené k transportu na výstavu. V pozadí je viditelný úložný prostor
[4]
Obr. 2 – Statek z Luhačovického Zálesí byl prvním modelem lidové architektury otištěný v ABC
[1]
Obr. 3 – V popředí kolejiště je dobře viditelný čtvercový segment, který se dal vyjmout a nahradit jinou variantou
[5]
Obr. 4 – Zvonice z Ostrovice je obklopena důvěrně známými produkty z NDR, ať se jedná o kolejivo, imitaci silnice nebo jehličnaté stromky
[6]
Obr. 5 – Jihočeský statek se řadí mezi nejzdařilejší objekty lidové architektury v kolejišti
[7]
Obr. 6 – Celkový pohled na kolejiště v rámci příprav na výstavu Richard V., král papírový (2009)
[8]
Obr. 7 – Ještě jeden pohled, tentokrát i s romantickým hradem v levém zadním rohu
[9]
Obr. 8 – Schématický plánek na uložení kolejiště do boxů za válendou (repro ABC)
.