[1]Ještě pár dní a zase bude konec roku. A všechno začne nanovo. Jen nikdo nemá jisté, kolikrát ještě tento pravidelný kolotoč zažije. V závěru roku se tradičně bilancuje. Bohužel, svět se posunul kamsi, kde většina lidí se uchyluje k bilancování jen přes hromádku peněz, které vydělali, nebo také utratili či „prohráli“ v podnikání či hazardu. Obvykle až nemoc donutí každého vrátit se k poznání, že peníze nejsou všechno.
Tak jaký byl ten 17. rok? Koukám na počitadlo přístupů na webu (ke kterému lze mít smířlivý i kritický přístup) a musím konstatovat, že si Honzíkovy vláčky rozkliklo již více jak tři čtvrtě milionu návštěvníků (od září 2009). Týdně se jich zde vystřídá okolo tisíce a něco. To je jistě hodně a děkuju za to, že lidi vůbec baví zde hledat poučení, zábavu a možná i něco jiného, ale hlavně, že se sem vrací. Pravda, frekvence mnou vydávaných článků se letos oproti minulým rokům podstatně snížila (i tak jich bylo okolo 25), ale je to asi tím, že už bylo ke zvolenému tématu hodně napsáno dříve, že všeho moc škodí a že s tím, jak přibývají roky a jiné starosti, jsem čím dál línější psát. Naivně jsem si myslel, že stránky HV se stanou platformou zkušených modelářů, že se zapojí do psaní další autoři, kteří mají k tématu co říct ostatním. Ale situace je taková, že ti co něco umí jsou obvykle až moc skromní, nebo mimořádně vytížení v práci, nebo se z pochopitelných důvodů věnují svým starostem, jako je třeba rozmnožování rodů, anebo jiným podstatnějším věcem.
Sedmnáctý rok byl pro mne nový tím, že už jsem se oprostil od podnikatelských starostí s N-šopíkem. Trochu byl problém zbavit se skladových zásob, které mi po skončení prodeje zůstaly, ale zase jsem měl co rozdávat kamarádům, když měl někdo narozeniny. V této souvislosti mne ale napadlo, jak asi končí firma, která má nakoupeno zboží za miliony. Za „můj“ stolek na burze v Opletalce zasedli pánové Štěpničkové, a to jsem rád. Občas se mi tam ještě stává, že někoho potkám a ten se ptá, kam jsem se se svými krámy odstěhoval. Z čeho usuzuji, že nějakou stopu jsem asi s produkty pro modelářkou dílnu zanechal. Mrzí mne jen to, že si nikdo nechtěl převzít vyráběný sortiment, třeba jen lepty, protože v průběhu roku se několikrát stalo, že o ně někdo projevil zájem. Výjimkou byly komponenty nabízené pod značkou DIGI-CZ, které převzal Bohouš Partyk a dlužno dodat, že nabídku tohoto sortimentu posunul díky svým odborným znalostem na vyšší úroveň. Ale i v případě modulů DIGI-CZ se připravuje změna, což ovšem budu komentovat, až k tomu dojde.
Rok 2017 byl pro mne osobně radostný i v tom, že na svět přišla moje již čtvrtá vnučka Nikolka. Pravda, stejně jako každý jiný i já jsme na druhou stranu museli přijmout i smutné zprávy, třeba o úmrtí. Za všechny, kteří letos odešli z okruhu mých známých, vzpomínám zejm. na Pepíka Skrepla z Kladna. Ale takový je prostě život.
Modelářská beseda Nagano se stále drží ve staré partě a jsem tomu moc rád. Přečkali jsme nájezdy Hunů, Keltů i Švédů, nevydýchali jsme tam však výměnu obsluhy (neboť „naše“ šenkýřka Alenka porodila začátkem listopadu Viktorku), ale hlavně úroveň gastronomických pokusů tamního pyrotechnika (jak označoval zdejšího kuchaře Fulda). A když už přestalo občas téct i pivo, nebylo co řešit. Naštěstí Smíchov je velký a pokud jde o pivní nálevny, našli jsme azyl jinde a zatím to funguje. Kuchyň je tam báječná a hlavně tam podávají všechno, co jinak doktoři zbaběle zakazují. Už jsme tam zažili i vepřové hody při příležitosti oslav jedněch narozenin a nemělo to chybu. Příklad by si z nás měli vzít ti, co planými žvásty bojují proti expanzi muslimů do Evropy! Vepřovým masem a alkoholem proti islamistu! To by nám šlo!
Během roku vzniklo v našem tvůrčím kolektivu i několika technickým zlepšovákům, ba možná i vynálezů. Třeba taková ozubená kola v krabičce (viz foto v perexu) zhotovená na ručně vyrobeném laseru. Tato věc sice ještě nemá definované praktické využití a byla proto zařazena do stejné kategorie, jako jsou neméně zbytečné spinnery, které se staly hitem letošního léta a popularita mezi dětmi jim vydržela jen několik měsíců. Nevím sice, jak ozubená kola v krabičce přispějí k uvolňování stresu a zvyšování soustředění, podobně jako se tvrdilo o spinnerech, leč účelná zbytečnost to je. Když nic jiného, oživili jsme se konstrukci ozubených kol v Corelu. A Fulda byl zase nejvíc chválen..
Školník Brejša, který dost vidí do zákulisí výroby firmy mtb, jež oživila náš modelářský trh velmi zdařilými modely lokomotiv české provenience ve všech nejoblíbenějších měřítcích, přišel s jobovkou: Prý majitel firmy mtb Ing. Báňa ukončil výrobu lokomotiv v měřítku N a v roce 2018 ji určitě neobnoví. Zůstane snad věrný jen větším měřítkům. A pochopitelně přestavníkům řady „MP“, se kterými udělal díru do světa, o čemž jsme psali ZDE [2]. V N-ku také nebude vyvíjet nic nového. Je mi líto, ale oficiální sdělení firmy jsem ani na webu mtb ani nikde jinde nenašel, takže pokud je toto nepravdivá zpráva, budu rád, že bude „nepoplašná“.
Proč? Na vině jsou prý údajně špatné motory i převodovky a jejich složitá montáž. Okamžitě se strhla mela. Neadekvátní od těch, kteří toho sice moc o náročné výrobě malých modelů nevědí, ale poradit a hlavně kritizovat umí (zejm. v anonymních diskuzích). Je fakt, že něco na tom bude, totiž že z trhu mizí motorky od japonské firmy Mashima (a už nebudou, jak aspoň tvrdí Viktor Pohořelý), stejně jako na tom, že náhražky z Číny jsou prostě nepoužitelný šunt (zdroj tamtéž). Vinit Ing. Báňu z toho, že nakoupil špatné motorky, je pitomost. On nakoupil levné motorky, aby výsledná cena modelu byla stravitelná pro české modeláře. Dost na tom, že snaha obohatit český modelářský trh ho stála hodně peněz. Nezaslouží si lacinou kritiku. Spíš se divím tomu, že nikdo na světě není schopen zastoupit firmu Mashima. Je to asi tím, že současný svět je plný nekvalitních padělků a zlodějíčků, kteří si hledají cestičky, jak obelstít nejen daňový systém, ale i třeba nejbližšího kamaráda. Jenže, kdo ví, jak to ve skutečnosti opravdu je. Ony samozřejmě kvalitní motorky existují (třeba MAXON – ZDE [3]), ale mnohé z nich stojí tolik, co celý Báňův model. Tak, a teď babo raď.
K těm podfukářům mám ještě jednu velmi čerstvou historku. Koukal jsem na ní z okna před pár dny, když se začali na ulicích prodávat kapři. Každý rok, jsa v období vánoc nakloněný k uctívání tradic, jsem zašel koupit kapra, nechal si ho na místě zabít, vykuchat a rozpůlit, abych doma nemusel poslouchat, že dělám bordel, zatímco ona jen uklízí a tak. Pokecal jsem s prodejcem, zjistil odkud kapři jsou a nechal mu přiměřené dýžko, protože si to ti promrzlí kluci zaslouží. Letos to ale bylo u nás v ulici nějaké jiné. Nikde cedule o původu ryb ani o ceně za kilo. To se člověk musel zeptat. Byla tam však cedulka s asi osmi či deseti položkami, které začínaly: zabití 50,- vykuchání 40,- odšupinění 40,- odploutvení: 25,- … dál jsem už nečetl (nejen proto, že mi nebylo jasné, jestli to není počítáno jen z jedné strany kapra). Nakoukl jsem do kádí, kvůli špinavé vodě byli kapři sotva vidět. Asi je zrovna dovezli. V první kádi se část kaprů strkala mezi sebou, aby se dostali k povrchu a mohli se nadechnout, druhá část ukazovala břicha, snad aby zákaznici viděli, jak jsou pěkně vypasení. Hrůza pohledět. Tenký pramínek vody z hadice jim moc kyslíku nepřinášel. Nebudu raději popisovat, jak skončili kapříci, kteří tyhle podmínky nevydejchali. Nikdy jsem neviděl, že by byli kapři bez přítomnosti zákazníka zabiti a vykucháni a v počtu nemalém byli připraveni na prodejním stole k prodeji. Neobvyklé bylo i to, že v noci bylo kolem kádí rušno. Chlapci s čelovkami jim asi dávali umělé dýchání. Takže letos poprvé po mnoha letech jsem zašel vedle do prodejny a koupil půlku kapra ve vakuovém balení a večer se bavil ve zprávách, když paní z ČOI v apartním kloboučku recitovala na kameru, jak letos pečlivě sledují prodej kaprů.
Takže do nového roku přeju vám všem, moji příznivci, i kritici, abyste těch podfukářů a zlodějíčků potkali co nejméně, abyste měli štěstí a hlavně, aby vám neselhávalo zdraví.
Pohodový nový rok 2018 přeje Jan Hlaváček
[4]
.
.