Honzíkovy vláčky

V Praze na Petřinách byl otevřen Dům vláčků

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 5.12.2015

Před více jak třiceti lety jsme ve 2. patře obchodního domu v Praze na Petřinách nakupovali nábytek do nového bytu. Do přízemí jsme chodili nakupovat potraviny. Pro široké okolí to byl tehdy luxusní obchodní dům, něco jako Máj na Národní třídě. Po revoluci jeho „sláva“ pohasla a prý se uvažovalo i o jeho stržení. Před časem vedle vybydleného domu postavili stanici metra Petřiny a zdá se, že přirozené centrum této pražské čtvrti opět ožívá. A v tomto ideálním místě vyrostl zajímavý prostor pro železniční modeláře a milovníky mašinek.

  Místo nábytku se ve 2. patře OC Petřiny podařilo realizovat odvážný projekt, který dostal název Dům vláčků. Hnidopiši budou tvrdit, že to je „jenom“ jedno patro vláčků, ale zaplať pánbůh i za to jedno patro. Pokud autorům projektu vydrží elán (a peníze) a rovněž i vize a tvůrčí nápady, a konečně nesklouznou z důvodů komerce k nějakému „legolandu“ (což už v Praze známe), mohlo by se skutečně jednat o dobrý a originální počin, který v sobě skrývá i jedinečnost v podobě Muzea železničních modelů. Docela jim to přeju.

  V rozlehlém 2. patře OC je v současnosti postaveno pět modelářsky dokonale zpracovaných kolejišť v různých měřítcích. Kromě toho je zde vyčleněn dostatečný prostor pro malé děti, vyplněný jednoduchými „hračkovými“ kolejišti. Dospěláci zde nejdou místa k občerstvení, posezení a podebatování – jak jinak než o mašinkách 🙂 . Čisté záchody, to mám rád! zpívá Daniel Landa a tady je to v reálu. Asi pětina stávajícího prostoru čeká na dobudování, s čímž autoři počítají a už dnes vědí, co tam bude. Návštěvníci si mohou odložit ruksaky, oblečení a další nepotřebné věci do skříněk s chytrými zámky a nemusí tak otrhávat oděvy ostatním, jako třeba na burze v Opletalce. V expozici je dovoleno fotografovat (pro vlastní potřebu), při odchodu si lze koupit drobné upomínkové předměty, časopisy a nějaké stavebnice pro děti. Nepočítá se zde s prodejem železničních modelů a dalšího modelářského zboží.

  Doslova unikátní je část nazvaná Muzeum železničních modelů, které je umístěné ve středu haly. Věřím tomu, že kromě tzv. „síní slávy“ ve výrobních podnicích již nikde jinde není k vidění kompletní produkce firem z býv. NDR, které vyráběly vláčky ve všech třech tehdy obvyklých měřítcích, tedy H0, TT a N. Lokomotivy, vagony a další vozidla a příslušenství z produkce PIKO, BTTB a Zeuke jsou instalovány v prosklených a dostatečně prosvětlených vitrínách.

  Už několik roků je na veletrzích pořádaných v Německu patrný trend rozšiřující se výroby modelů v měřítcích 0 a G. Prostě, Němci zřejmě konečně přišli na to, že lepší jak trpaslíci od Vietnamců z českého pohraničí jsou na zahrádkách hezčí vláčky. Jedno menší a jedno velké kolejiště v měřítku G je toho důkazem.

Kolejiště v měřítku N

Nejmenší modelové měřítko zastoupené v expozici (1 : 160) reprezentuje sedm metrů dlouhý model Negrelliho viaduktu, který v Praze spojuje oba břehy Vltavy. Jeho celková plocha je 12 m2. Kolejiště je řízeno v analogovém provozu. Jak uvádí autoři v propagačním letáku, modelově je zde zachycena podoba okolí Negralliho viaduktu v roce 2013. Pozadí kolejiště tvoří panoramatická fotografie severozápadní části Prahy. Její zakomponování do modelu je třeba brát trošku s rezervou. Dokonalou „vychytávkou“ je funkční obrazový panel na tenisovém stadionu na Štvanici. (Stejný mikro-monitor je použit i u kolejiště H0.) Vlaky projíždějící po viaduktu jezdí modelovou rychlostí, kolejiště je dokonale nasvíceno, funguje zde i tzv. „noční režim“, kdy všechno potemní a lokomotivy a pouliční světla začnou svítit. Drobným modelářským nedostatkem je navzlínaná (a nezamaskovaná) “umělá“ voda na březích a mostních pilířích. Celkový dojem – výborný!

.

Kolejiště v měřítku H0

  Rozsáhlý model kolejiště ve tvaru otevřeného písmene „U“ (se zázemím, které je skryté oku návštěvníka) znázorňuje jednokolejnou trať ČD, na které je několik nádraží, řada průmyslových závodů a vleček a také několik míst pro odpočinek lidí. Provoz je řízen digitálně, až 31 souprav jezdí v obou směrech. Délka tratí je 32 m, plocha 55 m2. Je to největší, nejpropracovanější a z mého pohledu nejlepší kolejiště v expozici, byť v „gigantickém“ měřítku 1 : 87. Je koncipováno do poslední modelové epochy. Je na něm zpracováno několik velmi zajímavých detailů. Například těžba kamene v lomu, podzemní těžba v dole (důlní vozidla mají miniaturní rozchod), snad poprvé jsem na kolejišti viděl jez se stavidlem a dvěma slupicemi (u kterého pózuje vnadná děva). Pěkné jsou také selský dvůr s „kačákem“, skalní úžlabina s říčkou, anebo naznačení příčně umístěné železnice probíhající pod viaduktem. Musím se zeptat autora, co to jsou ty tři čtvercové plochy s kruhovými dekly uprostřed umístěné na hraně jednoho svahu nad tratí – připadá mi to jako raketová sila, ale studená válka snad už skončila…? Celkový dojem – výborný s hvězdičkou!

.

Kolejiště v měřítku H0e 

  Toto kolejiště postavené na ploše 18 m2 znázorňuje provoz na jindřichohradecké úzkorozchodné železnici v letech 2003 – 2010. Je řízeno analogově, v každém směru jsou provozovány dvě soupravy. Kdo tuto železnici zná v reálu, může si na modelu zkontrolovat autentičnost. Podle mne je značná. Za povšimnutí zde opět stojí dokonalé řemeslné zpracování a nápaditost v realizaci dílčích scén okolo trati. Také zde bych vytknul jen drobný nedodělek u vodních ploch, kde je patrné nezačištění navzlínáné „umělé“ vody. Celkový dojem – výborný!

.

Kolejiště v měřítku G – Nádraží Weissbach

Nese označení Nádraží Weissbach. Tam jsem nikdy nebyl, takže nemám reálnou představu, ale to není podstatné. Toto kolejiště je mezi všemi ostatními nejmenší, má 9 m2 a je to vlastně jen rovinný úsek nádraží s výhybkami. Je řízeno digitálně, provoz si spouští sami návštěvníci. Celkový dojem – dobrý!

.

Kolejiště v měřítku G – Zahradní železnice

  Toto velké digitálně řízené kolejiště má čtyři samostatné okruhy; dva větší jsou řízené automaticky, dva menší si zapínají návštěvníci pomocí tlačítek. Samotní autoři díla si sice v propagačních materiálech trošku protiřečí pokud jde o uváděnou plošnou výměru kolejiště (jednou uvádějí 80 m2, podruhé 60 m2), což ale jistě není podstatné a nikdo to po nich přeměřovat nebude. (Ostatně, v propagačních letácích je více chyb; například písmena HO nejsou pro označení měřítka „poloviční nula“ správná.) Dá ovšem rozum, že „velké“ vlaky potřebují i velký prostor. Víc jak o ploše jsem však u této imitace zahrádky pod střechou OC přemýšlel o tom, že je na škodu, že vegetace okolo kolejí je brutálně umělá. Umělé tulipány, umělé kopretiny, umělé křoví… Jasně, dost těžko by šlo v hale OC vybudovat skutečné alpinum s živými kytičkami, keříky a travinami (žížalami, ptáky, mlži a plži včetně… 🙂 ), jako to měl můj táta kolem chalupy, anebo jak to má udělané Josef Vítovský v Hradešíně. Jenže, to by musel majitel Domu vláčků Martin Mišota najmout další odbornou sílu, která by každý den plela bujnou vegetaci a všudy přítomný plevel, protože kdo něco ví o skalkách a skalničkách, dá mi za pravdu. Bylo by to ale pěkné 🙂 . Pochopil jsem záměr autorů, leč ty plasty přetvořené do kytiček, trávy a křoví bijí do očí. Jinak ale pro člověka holdujícího N-ormálnímu měřítku jde z těchto super-gigantických vlaků strach. Celkový dojem – dobrý s minus za umělé kytky!

.

Muzeum železničních modelů 

  Jak už bylo uvedeno, expozice produktů firem vyrábějících vláčky v bývalém NDR je impozantní. Vidět pohromadě mašinky našeho mládí je skvělé. Neměl jsem čas je prohlížet detailně, ani nevím jak zkontrolovat tvrzení autorů, že expozice je z hlediska úplnosti kompletní. A ani to nehodlám zkoumat. To nechám jiným. Každopádně ale nostalgie mezi vitrínkami s vláčky firem PIKO, BTTB a Zeuke zafungovala. Celkový dojem – výborný!

.

Co dál nabízí Dům vláčků

  Několik malých stolků s „hračkovými kolejišti“ pro děti jsou soustředěné v Dětském koutku. Mají jasné určení. Na dětského diváka zde podle všeho alespoň částečně cílí.

  Ostatně, všimnul jsem si, že expozici zřejmě projektoval někdo, kdo má děti, zná jejich mikrosvět a rozumí jejich potřebám. O čem mluvím? Třeba o vcelku masivních, ale chytře vyprojektovaných zábradlích lemujících jednotlivá kolejiště. Úroveň kolejišť je pochopitelně koncipována ve výšce prsou dospělého člověka, kam pochopitelně malé děti nedohlédnou. Ale zmíněná zábradlí mají několik vodorovných „špriclů“, na které každý mrňous automaticky vyskočí a vidí to, co vidí dospělák. A přitom nedosáhne na kolejiště, takže nemůže chňapat po mašinkách či figurkách, což je u dějí podvědomé. Tím pádem není pohled na kolejiště rušen plexisklovými stěnami, které se časem zapráší a poškrábou. Jistě, na druhou stranu existuje větší nebezpečí, že onoho „otevřeného pohledu“ zneužijí zlodějíčkové a jiná lidská verbeš, kterou takovéto expozice přitahují. Pracky bych jim usekal!

  Minibar v době mé návštěvy nefungoval, ale já si při čekání na otevření expozice (denně od 10 do 18 hodin) dal kafe naproti přes ulici. Funkční byl automat na nealko nápoje a sušenky.

  Na požádání obsluhy si lze vyzkoušet stále populárnější digitální systém Z21, společný projekt firem ROCO a Fleischmann. Někdo říká, že právě Z21 představuje budoucnost v digitalizaci modelových kolejišť. Konzervativci (já) oponují, že je otázkou, zda-li ještě budou potřeba kolejiště s vláčky, jestli by do budoucna nestačila nějaká virtuální animace v televizi.

  Rovněž na požádání je předveden SmartRail. To už je úplná p***. Lokomotiva „jede“ na místě. Prý je to dobré pro relax do kanceláře nebo i domů. Lepší a levnější mi připadá akvárium s rybičkami…

.

Vize

  Zbývá dodat, že v roce 2016 bude v Domě vláčků instalováno kolejiště v měřítku TT, které bude znázorňovat  hlavní trať do Drážďan v úseku Schoena (Hřensko) – Bad Schandau.

  Následně bude instalován 22 metrů dlouhý model pražského Hlavního nádraží a také kolejiště s námětem železnic Rakouska, Německa, Švýcarska, Francie a Itálie.

 

Dovětek

  Dům vláčků je na začátku. Jak jeho autoři opakovaně zdůrazňují, „fascinující svět železnic“ to podle mého názoru možná teprve bude, když se podaří chytře spojit zvědavost „obyčejných“ návštěvníků (velkých i malých), kteří přijdou jen tak utratit čas a nějaké peníze za vstupné a pokochat se něčím pěkným s potřebami začínajících modelářů.

  Byť jsem v Rusku byl, ale ještě mi nebylo 100 let, takže moc radit nemůžu. Kdybych ale přece jenom mohl vyjádřit návrhy či poznámky k novince zvané Dům vláčků, tak předně bych se pokusil v expozici více zacílil na kluky a holky, kteří by mohli v železničním modelářství najít svého koníčka. Možná by stačilo prozatím jen několika panelů a dvě tři vitrínky s ukázkami toho, jak se tvoří železniční model vozidla, stromu, domečku atd. 

  Od dob zániku Svazarmu nikdo nic podobného, co by mladé lidi přitáhlo k modelařině, systémově nenavrhnul a nevytvořil (ať jsem třeba ukamenován). Všechny existující kroužky a kluby jsou de facto autonomní s velmi sporadickým metodickým vedením a výhradně závislé na ochotě a dobrovolnosti několika jedinců, vč. sponzorů. Ani existující odborné časopisy a webové stránky se nemohou pochlubit systematickým vlivem na začínající modeláře.

  Takže, i když nelze očekávat, že by Dům vláčků nahradil toto vakuum, proč by v expozici třeba nemohlo být instalováno několik didaktických panelů přibližujících základní pojmy železničního modelářství (pro začátek). Například panel, který by vysvětloval, co to jsou modelová měřítka. Jiný, kde by se ukázaly rozdíly mezi analogovým a digitalizovaným provozem. Jak nejlépe začít s vytvořením modelové železnice doma. Kde fungují modelářské kluby, které jsou ochotné věnovat se mládeži. Atd. No a k tomu pár ukázek toho, jak se staví modely. Obávám se ale, že tyto nápady jsou nad rámec projektu.

 

Závěr

  Do knihy návštěv jsem napsal, že hodnotím modelářskou práci, kterou pár lidí věnovalo, aby mohl vzniknout tento projekt a že jim přeji, aby jim vydržel elán. A nemám na tom cokoliv měnit ani dodávat.

  Všechno, co člověk udělá, se dá vylepšit. Přestože celkové se expozici nedá co vytknout, jsou tam detaily, které by šly vylepšit. Možná bude potřeba upravil cedulky, na kterých se návštěvník dozvídá, kdo je autorem námětu a realizace toho kterého kolejiště. Je sice pěkné, že cedulky navozují iluzi kovových štítků, ale díky umístění na boku kolejišť a stropnímu osvětlení jsou údaje na nich naprosto nečitelné. Možná by stálo za to text na štítku doplnit o základní údaje o kolejišti.

  Nemá cenu polemizovat o ceně vstupného. Pro čtenáře této stati uvádím jen to, že je potřeba se na návštěvu dostatečně připravit. Asi jako do zoologické zahrady.

  A nakonec – pořadatel by se měl vžít do role člověka, který v životě nebyl na Petřinách a podle toho mu připravit směrovky do expozice. Ve vstupní hale OC chybí směrníky, cedule přilepené izolepou na nábytku ve vyšších patrech jsou s ohledem na krásnou expozici Domu vláčků dosti nedůstojné. 

Foto hlav

. 

Rubrika: VARIO, ZPRÁVY
Počet přečtení: 18 146 | Tisknout: | Poslat: