Honzíkovy vláčky

E-day 2015

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 28.9.2015

Přijíždím na parkoviště nákupního centra Galerie Butovice a je jasné, že zaparkovat nebude tak jednoduché, jako v jiných dnech, kdy bývá centrum poloprázdné. Je sobota 26. září 2015 a před pár hodinami začala tradiční modelářská výstava nesoucí název zakódovaný podle jedné velmi dobře prosperující firmy nabízející svoji produkci modelářům.

Mezinárodní modelářská výstava, všeobecně známá pod zkráceným názvem „e-day“ (těžko říct, jak se správně název píše, protože je vidět několik variant), se letos koná již po patnácté. Pořadatelem je firma Eduard. Součástí výstavy je také mistrovství České republiky v plastikovém modelářství. Odhaduji, že za víkendové dny 26. a 27. září 2015 zaplnilo část garáží obchodního centra tisíce návštěvníků holdujících plastikovému modelaření. Pokoukání po pěkných modelech pro ně připravilo mnoho vystavovatelů a své výrobky rozložila na stáncích bezmála stovka výrobců a prodejců nářadí, materiálů, stavebnic modelů a odborné literatury.

U vchodu do výstavního prostoru, kde se chvílemi tvořily fronty, jsem vyfasoval pár prospektů a plastikový model MIGu 15. Vnoučátka budou mít radost, pokud ho dokážu slepit. Paní pokladní si mne prohlídla od hlavy k patě, když jsem po ní chtěl vstupenku pro důchodce. Asi jsem jí připadal v tom nepřirozeném světle zářivek výrazně mladší. Copak, že zářivky ošálily zrak paní pokladní, to by mi mohlo lichotit, ale horší to už bylo s osvětlením prostoru výstavy. Na modelech se především špatně rozeznávaly skutečné barvy.

V improvizovaném studiu probíhají od začátku do konce otvírací doby výstavy prezentace nejzkušenějších modelářů. V davu aktérů zahlédnu třeba Kubu Vilingra, ale nepodaří se mi k němu protlačit davem. Sympatické je pozorovat u jednoho stolku děcka, která se pod dohledem zkušených učí lepit modely.

Korzuji okolo prodejních stolků. Hned za vchodem se poprvé v životě osobně setkám s Lubošem Vaňhalem z Jihlavy, majitelem firmy 3Detail a současně výrobcem povedených nástrojů a pomůcek pro skutečné modeláře. Nakupuji od něho do N-šopíku pokosníky, řezačky profilů, misky na barvu, rolovačky nebo sady vrtáků – ZDE. Sděluji mu poznatky kamarádů a domlouváme se, že je zkusí akceptovat. Třeba pokud jde o úpravu řezačky profilů. Také by neměl být problém připravit balení těch nejtenčích vrtáčků o průměru 0,2 až 0,5 po více kusech v jednom balení, neboť jak všichni vědí, tyhle mrňavé vrtáčky praskají nejčastěji. Snažím se Lubošovi vyjádřit blahopřání, že se mu podařilo s jeho výrobky prorazit na americký trh, jak jsem se domníval. Dozvídám se ale, že to bylo jinak. „Jo, prodal jsem vzorky svých výrobků jednomu Američanovi, který je asi nabídl firmě Micro-Mark, ale oni je prý chtěli odebírat v tisícových sériích. Na to pochopitelně nejsem zařízený a tak mne předběhli Indové nebo kdoví jací Asiati. Fotky mých výrobků na webu Micro-Mark mi ukradli a prodávají plagiáty,“ stěžuje si Luboš. Jsou to kurvy, notujeme si spolu, bohužel stejně jako mnozí čeští, moravští a slovenští rádoby obchodníci, kteří kradou nápady jiných jako straky.

U jednoho stánku si kupuju lehce předražené maskovací pásky. Je jich sice všude plno (a nejen na této prodejní výstavě), ale mě se zželelo okaté slečny, u které zrovna nikdo nenakupuje a zdá se mi, že je z toho smutná. Až doma jsem si všimnul, že jsem si nekoupil maskovací pásky od firmy Tamyia, ani Revell, ale Jammydog. Anglicky tvářící se web jammydog.com sice neprozradí nic o skutečném výrobci maskovacích pásek, ale zase odkazuje na prodejce z celého světa. U nás to je e-shop PLASTIC-HOBBY Vladimíra Jentschkeho z Výprachtic v Orlických horách – ZDE. (Na výstavě jsem ho neviděl.) Tak uvidíme, jestli budou pásky držet dobře, ale zase ne moc. Modeláři, co občas stříkají, vědí, o čem mluvím.

U stánku firmy HAULER jsem si jako vždy pěkně pokecal s Janem Sobotkou. Trošku jsme zavzpomínali na staré dobré časy, trošku probrali budoucnost s čmoudy na krku, ale raději jsme se rychle vrátili do modelářské reality. Není jistě žádný objev, že na řadě vystavených modelů letadel, lodí, vojenské techniky atd. – většinou vylisovaných, nebo odlitých z plastů, či vyrobených standardní technikou z nejrůznějších materiálů -, jsou lepty naprosto nedílnou součástí pro vytváření drobných doplňků modelu. Tvoří bezpočet jemných doplňků křídel, anebo trupů lodí, zábradlí, schodů atd. Z mých nepatrných modelářských zkušeností se železničními modely se mi zdá, že využívání detailů z fotoleptů při stavbě železničních modelů platí jen u větších měřítek. U menších měřítek je obvyklejší, že se z fotoleptů staví celý model. A propos železniční modely na výstavě e-day.

Dalo by se říci – naprostá absence. Jako každý rok. Tedy až na nepatrné výjimky, které ale souvisely s vystavovanými modely vojenské techniky. Zahlédl jsem jediný obrněný vagon (stavebnici) od firmy HobbyBoss v měřítku 1:72, označený jako „obrněná drezína Rudá hvězda“, postavený na kolejích velikosti H0. To kdyby Karel Brejša na e-day dovezl svoje obrněné vlaky v N-ku, musel by vyhrát jednu z modelářských kategorií (kterou by ale asi musel pořadatel teprve vymyslet). Ale opravdu, jak málo vlaků s vojenskou technikou, stejně jako obrněných vlaků, je na nejrůznějších modelářských výstavách vidět? A přitom doprava vojenské techniky po kolejích byla za obou válek naprosto běžná? Na druhou stranu, to co by ještě před pár lety bylo považováno za hrubé porušení zákonů o prezentaci zakázaných válečných symbolů je dnes snad překonáno. Už sice není vidět tolik rudých hvězd, zato „hákenkrajci“ se to jen hemží.

A ještě kousek železnice v měřítku 1:16 bylo na výstavě e-day vidět. Okolo hromady písku, po které drandily modely tanků a všelijaká obrněná vozidla, jezdil nejspíš v témže měřítku model parní lokomotivy s platoňáky a vozil tanky k rampě, kde obrněnci sjížděly do terénu. Vše digitalizované, na dálkové ovládání, moc pěkné. Diskusní stránka modelářů, kteří tyto skvělé RC modely vystavovali, je ZDE.

Po dvou hodinách jsem odcházel z podzemí nákupního centra Galerie Butovice sice s mírným kyslíkovým dluhem a mžitky před očima, nejspíš způsobenými mihotavým světlem zářivek, ale vcelku spokojen. Doplnil jsem si zásobu maskovacích pásek, popovídal si s přáteli, viděl jsem velmi pěkné modely nejrůznějších velikostí a kategorií. V duchu jsem ale litoval ty, kteří musí na stánku vydržet několik dlouhých hodin. V těchto podmínkách považuji jejich konání za nadlidský výkon. Tradice je tradice, to chápu, ale vždycky, když z e-day odcházím, tak si říkám, v čem je problém, že si organizátor nenajde důstojnější místo pro prezentaci skvělých modelů, když připustím, že lidi vydrží hodně… Že by zase prachy?