Paměť je zrádná. Moje paměť je navíc děravá. Při poslední modelářské besedě v Naganu přišla řeč i na osvětlení vagonů s využitím super-kondenzátoru podle zapojení Fuldy. Při ukázce bylo konstatováno, že vagonek je lehký. „Kdyby to bylo TT-čko, řekl bych ti přesně kolik má správně vážit, ale u N-ka to nevím…,“ konstatoval Pavel H. A já celý další den vzpomínal, kde jsem tu tabulku obsahující minimální hmotnosti vztažené k délce vagonů viděl. Dosti trapné, že ZDE [1].
A protože stejně špatnou paměť jako já mívají i jiní lidé, myslím nebude na škodu, když ještě jednou zopakuji, co říká norma NEM 302 – Hmotnost vagonů1), ale pro sichr tento příspěvek zařadím do rubriky „Znáš to?“
Podle cit. normy, jež je směrnicí pro zjištění požadované hmotnosti vozů (vagónů) potřebné k zajištění spolehlivého provozu průmyslově nebo amatérsky vyráběných modelových vagónů je hmotnost určena tak, aby byla zajištěna bezpečnost proti převržení vozu při jízdě v běžném oblouku při provozu na kolejišti s ohledem na další působení celkové hmotnosti vlaku. Tato norma neplatí pro lokomotivy.
Koeficient, na základě kterého lze spočítat minimální hmotnost, byl zřejmě stanoven empiricky. Je vztažen k délce vagonu přes nárazníky, přičemž koeficient je pochopitelně odlišný pro jednotlivá měřítka modelů. Přehledně to ukazuje tabulka.
Tab. 1: Koeficient k výpočtu minimální hmotnosti vagonů
| Měřítko | Z | N | TT | H0 | S | 0 | I |
| Koeficient hmotnosti | 0,12 | 0,17 | 0,25 | 0,40 | 0,60 | 1,00 | 1,50 |
Příklad: Vagon v měřítku N měří přes nárazníky 56 mm. Jeho minimální hmotnost by měla být: 56 x 0,17 = 9,52 g
Jak říká norma, minimální hmotnost vypočítaná podle koeficientů uvedených v tabulce lze považovat za vyhovující, pokud se nevyskytne některý z těchto případů:
– vysoko uložené těžiště modelu,
– velký přesah (nárazníků přes krajní osy),
– nevhodné umístění spřáhla (vhodné je umístění spřáhla co nejblíže krajní ose případně otočnému čepu podvozku),
– spřáhlo zavěšené přímo na otočném podvozku.
Výše uvedená minimální hmotnost vyplývající výpočtem z tab. 1 může být zvýšena až o 30 %. Překročení hmotnosti je potřeba zohlednit při výrobě modelu (říká norma). Oproti minimální hmotnosti by měla být zvýšená hmotnost při průmyslové výrobě dle možností zajištěna závažím (např. kousky plechu). Uživatel by ale měl mít možnost závaží odstranit nebo změnit.
Při provozu v obloucích o malém poloměru a při použití převýšení koleje v obloucích (definuje norma NEM 114) nastává u lehkých vozů nebezpečí převržení. Toto lze částečně vyrovnat pomocí dodatečného závaží (např. náklad).
Lze už jenom dodat, že základem úspěšného vážení jsou přesné váhy. Obyčejná decimálka jednoduše nestačí. Běžné digitální kuchyňské váhy měří s přesností 1 g, což je ovšem málo, přesné laboratorní váhy jsou velice drahé.
Více k tématu dovážení hmotnosti ZDE [1],
_______________________________________________