- Honzíkovy vláčky - https://www.honzikovyvlacky.cz -

O fotografování modelů – Kruhové světlo

[1]Jen část modelářů si přidělává práci a své poznatky publikuje na webech svých nebo kamarádů. Před deseti, patnácti a více lety to možné nebylo. Tenkrát se psalo jen do novin a časopisů. A tam seděli redaktoři, cenzoři, korektoři a vydavatelé, a ti všichni se postarali o kvalitu textu i doprovodných materiálů, vč. obrázků. Nevím, jestli je dobře nebo špatně, že dneska díky internetu, resp. amatérským webům je každý autor sám sobě redaktorem. Tedy jestli je lepší mít možnost si přečíst třeba i dosti špatné texty mnohdy plné chyb a prohlížet si rozmazané obrázky, byť vše vytvořené v dobré víře, anebo být o tuto možnost ochuzeni. 

  Publikovat myšlenku vyjádřenou v perexu jsem dosti zvažoval, protože určitě se zase najde pár lidí, kteří se možná v těchto slovech poznají a budou mít nesprávný pocit, že je kritizuju. Rozhodně ne. Nejde mi o lacinou kritiku. Nesmírně si vážím všech, kteří mají odvahu psát o své práci a svých zkušenostech a poznatcích. Ale mé zkušenosti a mé šediny mi snad dovolují být trošku nad věcí a formou rady upozornit na některé nedostatky, které se dosti často v některých prezentacích objevují. Dnes se budou týkat fotografování. 

*     *     *

  Fotografie a fotografování věru bylo (a je) bohulibou zálibou široké občanské veřejnosti. Je nade vší pochybnost, že digitalizace přispěla k obrovskému rozšíření této záliby. Dříve – aby vznikla pěkná „obyčejná“ černobílá fotografie – bylo potřebné mít jisté technické a laboratorní vybavení, k tomu také dosti znalostí, zkušeností, dovedností a alespoň v základu bylo nutné pochopit jisté fyzikální zákonitosti. Ten kdo dokázal doma v koupelně vykouzlit fotku barevnou, byl považován za machra. Hovořím jen o jedné skupině fotografů – a to amatérských. Do svých úvah nepletu profíky.
  To co říkám si už majitelé „digitálů“ (zejména těch velmi obyčejných, zabudovaných třeba v telefonech či tabletech) možná ani neuvědomují. Nemám jim to za zlé až do té chvíle, než mi někdo takový začne radit, jak se dělají kvalitní fotky. Anebo když mi začnou tvrdit, že stačí udělat „blik“. Nestačí. Mockrát jsem se (bohužel) přesvědčil, že ani nejchytřejší digitální foťák věhlasné značky z nikoho fotografa neudělá. A naopak, že není hoden pojmenování „fotograf“ ten, kdo umí najít na té své elektronikou nadupané krabičce tlačítko spouště.
  Nejenom proto mi v jedné hromádce papírů u počítače leží teze brožury „jak fotografovat modely“. Jenže, kdy a jestli vůbec ji někdy napíšu, to opravdu v tomto okamžiku nevím. Bojuju především s předsudkem o užitečnosti takové práce. Ale i tak mne čas od času přepadne nutkání a potřeba radit. Tématem této stati je drobnost – osvětlení objektu při makrofotografii.

Pár slov o makrofotografii

  Makrofotografie je „fotografický postup, kterým získáme snímek podávající více podrobností o předmětu, než jich na něm rozezná lidské oko ze vzdálenosti 25 cm. Makrofotografický snímek je snímek zvětšený v měřítku 1:1 až 30:1. Jako měřítko zobrazení se označuje poměr velikosti předmětu a jeho obrazu na filmu nebo snímači,“ jak si lze přečíst např. v české Wikipedii1). Kdo se chce o makrofotografii poučit více, odkazuji jej na odbornou literaturu. Při fotografování modelů se makrofotografie používá dosti často, i když ve většině případů se přesněji jedná o fotografování z blízka (což je něco jiného, než makrofotografie). Naopak, jen výjimečně bude použité zvětšení nad 30:1, což už teorie řadí do mikrofotografie. To ale není důležité.
  Důležitější je, že většina dnešních digitálních fotografických přístrojů (přesněji jejich optika), včetně těch, kterým se říká „kompakty“, mají zabudovaný režim MAKRO. Pokud vím, v praxi se tato funkce řeší kombinací nastavení optiky do příslušného režimu a především elektroniky, konkrétně výřezem záběru na snímači (čipu). Ani to není důležité.

Osvětlení při makrofotografii

  Podle mne nejdůležitější je, že kvalitní makrofotografie může vzniknout jen při dokonalém osvětlení scény. Osvětlení je ostatně základ fotografie a fotografování, protože jen dobře osvětlený a „prosvětlený“ předmět, resp. fotografovaná scéna, může vypadat na výsledném snímku dobře. Při pořizování makrofotografie vzniká problém v tom, že prostor mezi fotografovaným předmětem a optikou fotopřístroje bývá obvykle jen pár centimetrů a sem vměstnat „nějaké“ osvětlovací zařízení se nemusí zdařit. Slovo „nějaké“ jsem dal úmyslně do uvozovek, protože není světlo, jako světlo. Výrobci fotopřístrojů pochopitelně dnes téměř bez výjimky nabízí u všech fotopřístrojů vestavěné bleskové světlo. Dražší fotopřístroje (zrcadlovky) jsou pak ještě vybavené konektorem pro připojení externího blesku, nebo čidla, které iniciuje záblesk jednoho či více externích blesků. Kompakty takové konektory nemají.
  Ovšem, osvětlení předmětu v režimu makrofotografie vestavěným bleskem je špatné řešení nejméně ze dvou důvodů: Zaprvé, světlo vestavěného blesku je ostré, tvrdé, vychází z jednoho blízkého bodu a v zásadě nelze regulovat. Za druhé, předem nelze zkontrolovat účinek záblesku a tudíž vznik nežádoucích efektů (např. přesvícené plošky, odlesky apod.) na výsledném snímku.
  Ono totiž – a to ještě nebylo zdůrazněno – pro pořízení kvalitního makrostnímku je potřeba měkké rozptýlené světlo, navíc určité barevné chromatičnosti.2) U dražších digitálních kamer a zrcadlovek je kromě „nastavení bíle“ ještě možnost připevnění konverzního nebo barevného filtru před objektiv, a tím ovlivnit buď tonalitu nebo teplotu chromatičnosti celého obrazu. Levné digitální fotoaparáty (kompakty) mají jen možnost vyvážení bílé (jejich objektivy neumožňují přišroubování filtrů).
  Už dávno byla pro snadnější fotografování v režimu „makro“ vyvinuta kruhová osvětlovací tělesa, která se instalují na frontální objímku objektivu, případně okolo objektivu fotopřístroje. Většina dřívějších kruhových světel pracovala na principu bleskového přístroje, ovšem s regulovaným výkonem, ty sofistikovanější měly i pilotní osvětlení, které sloužilo pro nastavení polohy fotopřístroje (resp. fotografovaného předmětu). Zdrojem bývala výbojka (např. u přístrojů METZ). Dnes převzaly funkci zdroje světla vesměs LED, uspořádané do kruhu (nebo několika kruhů). Dnešní kruhová světla jsou „nadupaná“ elektronikou, takže lze např. zapojit do výkonu jen některé sekvence LED a tím pádem zvýraznit osvit objektu z různých stran. Příklady takových kruhových světel je mnoho. Pro svůj NIKON D90 jsem si pořídil tento výrobek – ZDE [2].
  Kupodivu zatím v menší míře lze v nabídce zahraničních firem najít kruhová světla s trvalým svitem LED. Jedno takové zařízení je např. ZDE [3]
  Problém kruhových světel je jiný – vyrábí se sice pro všechny významné značky fotopřístrojů, resp. jejich objektivů. Vyrábí se i „univerzální“ typy, ale většinou mají průměr vnitřního kroužku okolo 50 mm.

  Jenže, co když potřebujeme k pořízení makrosnímku použít obyčejný kompakt, jehož průměr objektivu bývá okolo 35 mm? Pak je možné využít dostatečně intenzivní denní osvětlení (což v převážné většině případů vyhovuje v exteriéru). Při snímání je potřeba dávat pozor na zaclonění dopadajícího světla tělem, rukou apod. Ale co v interiéru, kde bývá světla méně? Pravda, někdy bývá i v interiéru rozptýleného světla dostatek, ať už od slunce, které proniká skrz okna, nebo od nejrůznějších osvětlovacích svítidel. V takovém případě  je nutné se zamyslet nad převažujícím charakterem světla a podle tohoto nastavit „vyvážení bíle“.
  Pokud má být použité umělé osvětlení, v úvahu přichází několik řešení. Ačkoliv existuje možnost použít vestavěný blesk, nedoporučuji to. To už je lepší nasvítit předmět nějakými přídavnými (halogenovými či žárovkovými) lampami. To ale znamená mít stativy, nebo pomocníka. Je zde také možnost fotografovat v tzv. fotografickém stanu, jehož speciální „látkové“ stěny přemění i světlo blesku ve vynikající měkké prostorové osvětlení. Výborné a levné stany nabízí třeba firma FOMEI. A konečně je tady možnost použít kruhové světlo vlastní výroby. Čímž se konečně dostávám k prezentaci pomůcky, kterou jsem s pomocí přátel zhotovil.

Kruhové světlo na kompakty z LED (vlastní výroby)

  Inspirován zahraničními vzory jsem si předsevzal, že na svůj kompakt Panasonic LUMIX DMC-F11 vyrobím kruhové světlo z LED. Vybral jsem si vysoce svítivé LED (více jak 3000 mcd) s teplou bílou barvou o průměru 3 mm typ „330PWO4C“ (kód GME 511-899).
  Dvacet čtyři LED jsem instaloval do objímky vysoustružené z novoduru. Místo popisu nabízím výkres (obr. 1).

[4]

Obr. 1

V objímce je zasunut pertinaxový kroužek (tl. 1,2 mm), který slouží k uchycení LED a rezistorů (obr. 2 a 3).

[5]

[6]

Obr. 2, 3 – Objímka z novoduru a pertinaxový kroužek k uchycení LED a rezistorů

  Pomocí šablony jsem ve středu kroužku narýsoval kružnici a na ní vyznačil důlčíkem místa s roztečí 2,5 mm pro vrtání otvorů o průměru 0,6 mm, do kterých jsem instaloval LED (obr. 4)  .

[7]

Obr. 4 – Šablona pro vyznačení otvorů pro uchycení LED; na šabloně je patrný i způsob paralelně-sériového zapojení LED a rezistorů

  Ty jsem zespodu spájel do šesti sérií po čtyřech, vždy spolu s rezistorem 680 ohm. Paralelně-sériové zapojení LED je podle Martina Pinty3). Jeho výhodou je, že rezistory prakticky nehřejí a kruhové světlo tak může být v činnosti delší dobu. Smontovaný celek je vidět na obr. 5 – 7.

[8]

[9]

  [10]

Obr. 5 – 7 – LED instalované na kroužku; vč. testu svícení

   Na přívodu od zdroje 12V ss napětí je v sérii připojen potenciometr s odporem 500 ohm. Tímto potenciometrem je možné regulovat svítivost LED (v „rozumném“ intervalu).
  Objímka s kroužkem s LED je nasunuta na objektiv, přičemž zcela obyčejně je objímka pojištěna gumičkou (která samozřejmě nesmí přecházet přes objektiv). Kompakt na stativu se nasměruje na fotografovaný objekt a pak už to je jen otázka hraní si se světlem a stíny. A hotovo. Zvažuji, že po testech zaliju LED v objímce křišťálovou pryskyřicí a na bocích objímky vytvořím úchytky pro zachycení upínacích gumiček.

[11]

[12] 

Obr. 8, 9 – Kruhové světlo z LED na kompaktu LUMIX. Ze snímků je patrné, že vnější průměr kruhového světla byl vymyšlen tak, aby nedošlo k zakrytí zabudovaného blesku a IČ čidla

 

 Samozřejmě, další zázraky s pořízenými makrosnímky se dají dělat v nejrůznějších obrazových editorech. Ale to je jiná kapitola.

  Na závěr této stati, ve které jsem se mj. snažil připomenout, že je ostuda prezentovat na webech rozmazané, neprokreslené a špatně osvětlené fotky, když je možnost pořídit snímky kvalitní i s jednoduchými kompakty, si dovoluji ukázat jak rozdílné snímky vzniknou při různém osvětlení objektu.

 

Srovnání snímků pořízených v různých druzích osvětlení

[13]

Obr. 10 – Snímek pořízený bez osvětlení (v místnosti svítilo stropní světlo, čas uzávěrky několik vteřin, clona 2,8

[14]

Obr. 11 – Snímek pořízený s vestavěným bleskem

[15]

Obr. 12 – Snímek pořízený s kruhovým světlem, plný výkon; nastavení bíle v režimu „žárovka“

[16]

Obr. 13 – Snímek pořízený s kruhovým světlem, nejmenší výkon (ovlivněný zařazení odporu 500 ohm potenciometrem); nastavení bíle v režimu „žárovka“ 

[17]

Obr. 14 – Snímek pořízený s kruhovým světlem, plný výkon; nastavení bíle v režimu „zářivka“

Poznámka: Snímky 10 – 14 nebyly (kromě zmenšení) upravovány v obrazovém editoru

__________________________________

1) Makrofotografie. Wikipedia,cz. In: http://cs.wikipedia.org/wiki/Makrofotografie [18]
2) Pravda, moderní digitální fotopřístroje lze vcelku bezproblémově přizpůsobit (nastavit) konkrétní barevné chromatičnosti světla, která je různá pokud jde o denní světlo, světlo zářivky, žárovky, blesku atd. Hovoříme o vyvážení bíle (v angl. White Balance). Ve fotografii či kinematografii se jedná o „označení pro úkon spočívající v barevném vyvážení předmětu snímání (a jeho světelným podmínkám) tak, aby se zachycený obraz co nejlépe shodoval s podáním barev, tak jak je vidí lidské oko.“ Viz Vyvážení bíle. Wikipadia.cz In: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vyv%C3%A1%C5%BEen%C3%AD_b%C3%ADl%C3%A9 [19]   
3) Základy modelářské elektrotechniky. Lokopin. In: http://lokopin.wz.cz/body.htm [20]

Foto hlav