- Honzíkovy vláčky - https://www.honzikovyvlacky.cz -

Letecká katastrofa

[1]Celý víkend jsme byli poctěni, poprvé bez maminky, návštěvou vnoučátek. Takto láskyplně o nich hovoří babička, já jen když se dívám na jejich fotografii. Ti dva, když jsou spolu, totiž ve skutečnosti představují „přepadový oddíl z Kladna“. Dva dny mi drnčela hlava, bál jsem se kamkoliv šlápnout, abych si do nohy nevrazil nějaký kus hračky. Překvapující ovšem byl jejich zájem o moje koníčky, což od báby neznám, a tak to jsou moje zlatíčka.

  Když Anička zvolá „hů, hů, š, š,“, znamená to, že chce jezdit s vláčky. Protože mi zatím jezdí jen „tréninková kolej“ nad pracovním stolem, posadím si ji na desku, Honzík se ujme ovladače a už šibujeme. Vydrží tam koukat dlouho dobu. Jen musím hlídat její hbité ručičky, protože jedním chmatem dokáže s kolejí sundat jedoucí mašinku i se třemi vagony. Když už toho ježdění tam a zpátky mám opravdu dost a podaří se mi přemluvit vnoučátka, že mašinka si musí odpočinout, Anička seskočí na zem a neotřelým způsobem mi máváním ručičkami nad hlavou naznačí, jakou další zábavu mám připravit.
  Už ví, kde mám zastrčený hliníkový kufřík s vrtulníčkem. Dovleče ho do obýváku, kde je nejvíc místa na létání, vyndá ovladač, zapne ho a čeká, až jí dám do ruky vrtulník a ten položí na okraj stolku, což je naše startovací místo. Pak utíká sednou si do křesla. Ještě se jí musím zeptat, jestli „start?“, na což kývne hlavou jak velitel směny na řídící věži v Ruzyni – a letíme. Od dob, kdy jsem při každém startu vrazil do nábytkové stěny, stropu nebo jinam jsou dávno pryč, lítám už obstojně v 3D prostoru našeho obýváků  a havaruji jen když chci :-). Dokonce jsem schopný přistát Honzíkovi na dlani a také z ní odstartovat, což starší vnouček vyžaduje opakovaně. Výhodou létání s vrtulníkem je, že mu za chvilku dojde kapacita baterií a musí na nabíječku. Obě děti to vcelku jednoduše pochopily. Jakmile však připojím vrtulník k USB portu počítače, tak se ozve: „Dě.. (dědo), hů, hů (jdeme jezdit s vláčky..)!“ A tak zatímco se nabíjí vrtulník, jezdíme s vláčky.
  No, taky jsme samozřejmě přečetli nějakou pohádku, byli jsme na poznávacích procházkách, ale tam se nic důležitého nedělo. K letecké katastrofě došlo včera po obědě. Zase jsme létali, přistávali, startovali a tak pořád dokola, Anička nosila vrtulník na startovací dráhu, Honzík čekal s nataženou rukou až mu na ní přistanu.
  Jednu chvíli jsem si to namířil z obýváku do kuchyně. Nad stolem v kuchyni se pěkně otočil a vydal se nazpět. Děti jásaly, jak mají šikovného dědu! Jenže, asi zafungovalo to, čemu se v reálu říká turbulence. Když jsem letěl zpátky kolem sporáku, nejspíš „poryv“ teplého vzduchu od chladnoucích plotýnek zhoupnul letící stroj na jednu stranu. Já abych nenarazil do skříňky jsem automaticky korigoval let na opačnou stranu. Ale asi moc, protože se ozvalo „žbluňk“ a vrtulník skončil na dně papiňáku, kde chladnul hovězí vývar. 🙁 Vrtulník se na chvilku proměnil v ponorný mixér. Okamžitě jsem ho vytáhl za ocásek, všechno hned vypnul a nechal z něho vykapat vývar. Jako naschvál – kde se vzala tu se vzala – bába stála za zády a rozčilovala se v domnění, že jsem jí kontaminoval vývar provozními kapalinami a radioaktivními látkami, jak to říkali v televizních zprávách. Tak jsem okamžitě přešel do útoku a vyčetl jí, že nemá dostatečně na úrovni zabezpečený letový prostor aspoň pokličkou nad hrncem. Děti se bavily. Nakonec jsme se chechtali všichni, protože kdybych měl za úkol přistát v hrnci s vývarem, tak se mi to určitě nepodaří.
  Tak jsem nechal vrtulník vyschnout, dnes ráno jsem z něho utřel mastnotu, zapnul – a ejhle, LED zablikaly. Tak jsem ho vyzkoušel v letu. Šlo to, ale jen chvilku. Pak se najednou přestal otáčet horní rotor, což asi znamená, že se přece jenom něco z polívky dostalo do převodů, ne-li do elektroniky. Tak se budu muset podívat dovnitř…

Foto z letecké havárie jsem nestačil pořídit… Tak aspoň moje zlatíčka…  🙂

 

 

5 Comments (Open | Close)

5 Comments To "Letecká katastrofa"

#1 Comment By mourek kocourek On 26.11.2012 @ 20:00

Mám zkušenosti s politými notebooky a chtělo to okamžitě vyndat baterky opláchnout elektroniku ve vodě pak vyprat v lihu nebo benzínu, nechat 2 dny vyschnout a pak by se vidělo. No zkusit to můžete, ale moc uspěchu nevěřím (mám zkušeností dost jsem dědek s nárokem na důchod).

#2 Comment By Jirka1 On 26.11.2012 @ 20:41

No, koukám Honzo, že si s Tebou taky doma pěkně užijou, co?

#3 Comment By Božena On 28.11.2012 @ 20:34

Skvělá historka, úžasně napsaná, no a vnoučata taky nemají chybu – na rozdíl od mého syna (pro kterého jsem si myslela, že stavím model železnice) je alespoň baví jezdit.

#4 Comment By HonzaDvo On 28.11.2012 @ 21:09

Jako vždy super článek 🙂

#5 Comment By Zdeněk Slabý On 28.12.2012 @ 22:40

Honza je prostě jednička. Zdeněk