Stavědlo Kladno St. 1 v podání Šikulů (recenze)

Manželé Josef a Marcela Knobovi z Nového Šaldorfu-Sedlešovic založili v červnu 2011 společnost s ručením omezeným s názvem Šikulové. Do prostředí modelářů vtrhli razantně. Jednu chvíli nebylo vidět a slyšet nic jiného; vypadalo to málem na revoluci v českém modelářském světě. Trvalo ale drahnou chvíli, než se hnědé krabičky s obrázky českých železničních staveb v hlavních modelářských měřítcích objevily na pultech modelářských prodejen. A to jen některých. Pravda, významní modeláři dostali právo testovat (Houmr), moc opravdových recenzí jsem si ale zatím nepřečetl. Nedalo mi to tedy a jeden z modelů v měřítku 1:160 jsem si za necelé tři stovky(!) koupil, abych se přesvědčil o tom, co tvrdí reklama.

  V jednom z původních reklamních článků jsem četl (a taky jsem to zaregistroval v návodu k zakoupené stavebnici), že firma Šikulové vsadila na spolupráci s modeláři, přesněji, že vyzývá modeláře k zapojení se do diskuse k výrobkům a k možnosti navrhovat, které další skutečné stavby by se měly ztvárnit. To je na jednu stranu sympatické. Ale v podmínkách českých železničních modelářů, kde se o spolupráci ve smyslu společného tahu na branku nedá mluvit ani náhodou, je tato bohulibá výzva podle mne nerealizovatelná. Ale třeba se mýlím…
  A ještě jedna poznámka úvodem, kterou si neodpustím nenapsat, a kterou jsem slyšel i z jiných stran. Souvisí s názvem firmy. Na první pohled šikovné slovo („šikulové“), ale má jednu zásadní chybu. Je citově zabarvené a současně nemá naprosto nic společného s (železničním) modelářstvím. V dnešním světě propojeném internetem, tímto chytrým a skvělým prostředkem šířícím informace, kde je ale zásadním problémem umění informace vyhledat, slovo šikulové naprosto nic nepředstavuje. A když už, tak vyhledávače najdou všechny možné šikuly (to se až člověk diví, kolik jich mezi námi je), jen ne výrobce modelů staveb pro kolejiště. A to raději nepřemýšlím o tom, jak tohle slovo zní v překladu do cizích jazyků. No, ale po pravdě: Martin Pinta se taky před lety podivoval, jak jsem mohl zvolit tak blbý název pro můj web, a přitom dneska si ho otevře okolo 2,5 tis. čtenářů týdně. Snad tedy „naše“ modelářské šikuly lidi také časem neomylně najdou.

Ke stavbě modelu stavědla Kladno St. 1

  Z úhledné krabičky s potiskem na úplně všech šesti stranách (obr. 1) se „vysype“ v pěkně zabaleném celofánu celkem 21 dílů, dále aršík obtisků, lepidlo UHU v tubě (bez českého popisu) a obrázkový návod oboustranně vytištěný na dvou listech A4 (obr. 2).

Obr. 1 – Stavebnice stavědla Kladno St. 1 v měřítku N

Obr. 2 – Obsah krabičky (kromě návodu)

  Když jsem si jednotlivé díly rozložil na stole ve snaze roztřídit si je, tak na rozdíl od modelů staveb jiných výrobců (Noch, Faller, Auhagen, Kibri aj.) jsem opravdu tápal, co k čemu patří. Díly totiž postrádají označení („číslování“). Proto – ačkoliv návody se podle jistých zákonů studují až když selžou všechny možné pokusy – jsem sáhnul po papírech a jal se studovat „Základní návod pro složení stavebnice“, jak jest tento označen. Na zadní straně krabičky je ovšem uvedeno, že cit.: „…její součástí (krabičky – pozn. J. H.) je … podrobný návod jednoduchého způsobu montáže“. Jak jsem ale na vlastní kůži poznal (a to jsem mnohem starší jak osmiletý kluk, který už by měl podle představy výrobce model postavit), spíš by mělo být pro vážné zájemce uvedeno: „Jednoduchý obrázkový návod velmi složité montáže modelu.“ (obr. 3). Složitost sestavení modelu je právě v tom, že člověk neví co k čemu patří a nikde se to nedočte.

Obr. 3 – Zvýrazněné není pravda

  V popisu stavebnice (na obalu) je dále uvedeno, že cit.: „stavebnice je vyrobena ze zdravotně nezávadných, plně recyklovatelných materiálů…“. Toto naprosto zbytečné tvrzení, vyžadované dnes dokonce norami EU, vůbec nic praktického neznamená. Osobně těmto slovům nevěřím, protože všechny kecy o ekologii jsou jen pozlátkem a zástěrkou pro drancování a tunelování bohatství světa, jednotlivých států či jedinců. Že ne? Mohl bych snést tisíce argumentů. Třeba – kolik peněz navíc stojí aktivity zelených např. při stavbách dálnic? Copak to? Ale kam ty peníze za nadbytečné tunely, přechody pro zajíce, laně a veverky natekly? To je zásadní otázka! Anebo, páni ekologové: Kde si vy kupujete „zdravé“ potraviny? Já si je musím kupovat v cizáckých tzv. potravinových řetězcích, kam všelijaké náhražky potravin plných „éček“ dovážejí z Polska (fuj!!) a odjinud. Maso z českého prasete se vozí jinam. Ale to musíte vědět! A co takhle metylalkohol skrývající se pod tradičními etiketami lihovin, navíc opatřených Kalouskovými kolky? Takže, v této souvislosti zní proto jako plácnutí do bláta ona citovaná věta výše. Proč?
  Zvážil jsem hotový model. Jeho hmotnost je 19 g (obr. 4). Zvážil jsem ale i odpad za stavby, jehož hmotnost je 14 g (obr. 5). Takže jestli správně počítám, 74 % „ekologického“ materiálu jde do popelnice!! K recyklování. O PET lahvích se také tvrdí, že je lze recyklovat :-). A teď si k tomu připočtěme ta kvanta odpadu ze „zdravotně nezávadného a recyklovatelného materiálu“, která nejspíš zůstávají ve fabrice (a taky jdou do popelnice)! Ještě mi chce někdo něco tvrdit o ekologii v souvislosti s přechodem od plastových modelů k „ekologickým“ materiálům, tj. papíru? V tom kartonu nejsou plnidla (plná chemie)? A co barvy, kterými je karton obarven?

Obr. 4 – Sestavený model na váze (19 g)

Obr. 5 – Odpad rovněž na váze (14 g)

  Ale to zdaleka není všechno, pokud jde o ekologii, která se stává obchodním argumentem nejen u Šikulů. Celá stavebnice, všechny její díly jsou vyřezané laserem. Bezvadná věc z hlediska přesnosti. Nikdo nic podobného pilkou a pilníkem nevytvoří. Vypálení jednotlivých dílů je skutečně perfektní. Vše je naprosto přesné (myslím, že s odchylkou v řádu max. 0,1 mm, ne-li méně). V průběhu stavby modelu jsem – až na detaily, které popíšu dále – nenarazil na vážnější problém s přesností dílů. Něco jiného bylo, že jsem musel hodně improvizovat, protože „základní návod“ je z hlediska popisného naprosto nedostatečný.
  Skutečně, výroba modelů staveb metodou vyřezávání pomocí laseru je báječný objev. Ale když hovoříme o té ekologii, není náhodou ten laser škodlivý vůči životnímu prostředí? Já jsem párkrát u toho přístroje stál a moc dobře tedy vím, jak to tam smrdí a jak je nezbytné mít u laseru hodně výkonný větrák. A kampak ten smrad vznikající spalování řezaného materiálu směřuje? Do ovzduší. A copak je to za látky, které spalováním vznikají? Opravdu jsou zdravotně nezávadné? Do desetikilometrové vrstvy vzduchu okolo naší planety, ve které se dá jakž takž vegetovat, se pouští všechno. I smrad   laserem vypálených modelů stavbiček od firmy Šikulové. Ano, Chvaletická elektrárna smrdí víc. Ale tak mi prosím vás nepište na obal krabičky nic o zdravotně nezávadných materiálech. Neříkáte pravdu!
  Ještě jedna negativní věc zde je, která souvisí s použitými „ekologickými“ materiály (čímž je de facto tvrzený papír, jak se domnívám), která u obdobných dílů z plastů vystříknutých do formy neexistuje. Tou je tvarová nestálost dílů. Všechny díly vyjmuté z krabičky jsou prohnuté (obr. 6). Ostatně, od papírového kartonu, pouze jednostranně barveného, ani nelze nic jiného očekávat. Možná – kdyby byly kartony barvené z obou stran – že by k tak výraznému kroucení nedocházelo. Nevím. Deformace všech „papírových“ dílů je patrná na obr. 6. Pravda, zkroucení lze před lepením eliminovat a po sestavení modelu skoro není patrné, ale ne vždy.

Obr. 6 – Všechny díly (kromě dvou z překližky) jsou zkroucené

 

Zbytky po spojovacích můstcích lze snadno odstranit skalpelem a zabrousit smirkovým papírem (obr. 7).

Obr. 7 – Zbytky po spojovacích můstcích je vhodné před lepením začistit

 

  V této souvislosti mi také vadí, že v návodu není ani zmínka o tom, jakými barvami lze onen „ekologický“ materiál barvit či patinovat. Může se použít akrylová barva, tempera, syntetika? Ani recenzent Houmr to nevysvětluje, samozřejmě s tím, že on na všechno používá svoji oblíbenou Umbru pálenou. Ale jakou? Olejovou, akrylovou, temperovou? Proto jsem svoji stavbičku zatím nechal v původních barvách, což má ovšem ten efekt, že mi domek „svítí“ do dálky jako černoch na sněhu.
  Jak už jsem uvedl, základní problém popisované stavebnice je v tom, že jednotlivé díly neobsahují označení. Všechny mají totiž vypálené jediné, tj. jakési „výrobní“ číslo modelu. V daném případě „Art.11205“. To by byl takový problém tam přidat lomítko a řadu písmen od a) do z), nebo nějaké dvojciferné číslo? Jak krásně by se potom v popisu dalo uvést, např.: „Díl číslo 1 nasaďte na díl číslo 2 a slepte je.“
  Tato zdánlivá hloupost totiž degraduje výsledek velmi detailně propracovaných a laserem vypálených dílů stavebnice. Skláním se před člověkem, který vytvořil „počítačový“ podklad pro laser, tedy kdo navrhnul a v příslušném softwaru vypracoval grafiku jednotlivých dílů. Mám nepatrnou zkušenost s jedním grafickým programem při tvorbě leptů, vím jak je složité „vidět“ všechny souvislosti de facto 3D stavby, takže dovedu ocenit jeho práci. Přesto si dovolím upozornit na několik chyb, které by bylo záhodno v další sérii stavebnice opravit. Není jich mnoho.
  Zmínka o lepidlu UHU v úvodu bez českého návodu není bezvýznamná. Ne každý umí německy, francouzsky a italsky. Mne by třeba zajímalo, jaký typ lepidla to je a co mám dělat při potřísnění. Není náhodou absence českého návodu v rozporu s platnými obchodními podmínkami v ČR? Ale jinak to lepidlo báječně lepí a dost mi ho zbylo.

  Hned na druhé stránce pracovního postupu se uvádí, že na čelní a boční stěny se z vnitřní strany nejdříve nalepí okenní a dveřní výplně, záslepky falešných oken atd. (už tam ale není uvedeno, že okna se také musí zasklít – fólie je součástí stavebnice). Nejde o to, že jsem žádné záslepky falešných oken nenašel, ani o to, že dveřní výplň je tam jen jedna, takže množné číslo je zavádějící (a stejně jsem udělal chybu, protože jsem dveře včas nezalepil zevnitř), ale o docela závažnější věc. Když jsem postupoval podle návodu a pak se snažil boční stěny přisadit k sobě, zjistil jsem, že to nejde, protože zevnitř nalepené okenní výplně nedovolily, aby boční stěny „zapadly“ do zámkových spojů (obr. 8). Takže mi nezbylo než vzít svůj ostrý skalpel OLFA a pěkně čistě uříznout přečnívající materiál (obr. 9). Tím jsem ovšem obnažil boční parapet okna. Ale to už pozná jen konstruktér, který stavbu navrhoval.

Obr. 8 – Boční stěny nejdou přisadit k sobě, protože jim zevnitř vadí dlouhé okenní výplně…

Obr. 9 – …které je nutné seříznout

  Nimračka je s osazením interiéru (obr. 10), což autor popisu přechází jediným naprosto nic nevysvětlujícím odstavcem. Interiér je totiž zúžen na stěnu, do které se musí vlepit dveře (nikde se nepíše, že se z dílu dveří musí nejdřív odříznout „futra“), dále stojan s pákami pro ovládání lanového rozvodu návěstidel. Právě stojan je širší o jednu tloušťku bočnice. Opět přišel na řadu skalpel.

Obr. 10 – Pohled do interiéru velínu

  Když už si autor pohrál s interiérem v jedné místnosti stavby, která samozřejmě jde ještě dovybavit o další nábytek, tak jako zásadní chybu považuji skutečnost, že při návrhu modelu se neuvažovalo o vnitřním, event. vnějším osvětlení stavby. Za ty peníze co model stojí by neměl být problém vypálit v některých dílech ještě pár otvorů navíc. Osvětlení je dnes naprostou samozřejmostí každé modelové stavby. Jde o instalaci dvou a více LED. Jenže, to vyžaduje maličko sofistikovanou vnitřní úpravu přepážek, vytvoření průchodů pro vodiče či zavěšení LED. Bohužel, v tomto jinak drahém modelu stavby se s něčím podobným nepočítá. Samozřejmě, dodatečná instalace LED není pro zkušeného modeláře žádný problém (viz Houmr). Popisuji však stav modelu nabízeného k prodeji, ne co je na něm potřeba dodělat.
  Úplný zmatek představují drobné doplňky – zejm. schodiště, úprava a přilepení zábradlí a hlavně „elektrické budky“. A že jich tam je! Poznat co je co a co se má kam nalepit – to znamená nejdříve nahnat si do hlavy hodně inspirace…
  Abych ale jen nekritizoval. Opakovaně zdůrazňuji, že jsem žasnul nad přesností dílů. Např. ty, které jsem identifikoval jako římsu a okapový plech. Jsou to vlastně dva různobarevné rámečky s výklenkem v tloušťce stěny několik desetin milimetru, které se musí shora nasadit na slepený domeček. Kupodivu to jde a navíc – nepovedlo se mi tyto díly přetrhnout. Moc pěkně je také vyřešeno dřevěné ostění okolo oken velínu. A ještě – pod okny je okapový plech (další lahůdka při nasazování), ale i toto se zdárně povedlo.

  Autor popisu sestavení modelu kladenského stavědla v měřítku N – zřejmě ke konci již značně unaven psaním – vytvořil pro mne nepochopitelný odstavec, cit.: „V dalších kroku nelepíme stropní díl a hned do něj (co? – pozn. J. H.) podpěrné trámky střechy, které nám zároveň rozepřou podélné trámky (kterépak to asi jsou – pozn. J. H.) a zpevní horní část stavby, než usadíme střechu, tak nalepíme podpěrný trámek i z vnitřní strany štítu, aby se nám střecha na štítové straně nepropadala.“  Soudný čtenář se mnou zajisté bude souhlasit, že v tomto okamžiku budování stavy je třeba si dát velkého panáka a jít spát, protože ráno je modřejší večera!
  Na adresu tvůrce programu pro laser už jen doplním, že střecha je na délku krátká, protože nepřekryje dřevěné ostění, jež se lepí zboku. A že by bylo účelné (třeba kvůli osvětlení) ji konstruovat tak, aby šla kdykoliv sundat.

  Poctivě jsem si na hromádku odkládal zbytky aršíků, ze kterých již byly vyřezané díly, abych si zachoval přehled o tom, co jsem už udělal a co mi zbývá. Ze „základního popisu“ to jasné není. Jeden šedivý díl zhruba obdélníkového tvaru mi ale zbyl a nevím k čemu slouží. Barák stojí i bez něho. Marně jsem také hledal, do kterého místa střechy přijde přilepit komín (na žádném obrázku popisu stavby to není uvedeno), jehož čtyři boční stěny jsem objevil na tom snad nejmenším aršíku. Z jiného aršíku jsem pak na něj vyříznul a přilepil horní rámeček.

Závěrem

  Co napsat závěrem? Rozhodně nemám v úmyslu model znectít. Použití metody vypalování dílů modelových staveb laserem je bezpochyby pokrok. Především v přesnosti. Dokonce lze kombinovat díly různých tlouštěk materiálu a co víc v různých barevných odstínech. Jenže, jak už jsem napsal, nezodpovězenou otázkou, na kterou člověk nenajde odpověď v návodu, a obávám se ani na webové stránce firmy Šikulové, je, jak se barví „ekologické“ materiály použité na stavbu modelu? Jelikož se nemohu zbavit pocitu, že jsem si postavil papírový domeček a la návody z časopisu ABC, sice pěkně vybarvený v pastelových barvách, ale pořád jenom z papíru(!), tak jsem jednoduše neriskoval použití standardních postupů úpravy, na které jsem léta zvyklý při sestavování modelů staveb z plastů, protože se obávám celkového zkroucení a zborcení stavby.
  Rozesmál mne Houmr svým publikovaným výrokem ke stavbě stejného, leč dvakrát většího modelu stavědla, konkrétně v souvislsosti se střešní kritinou: „Skalního modeláře to asi neuspokojí, ale někomu to určitě bude stačit.“ Takový názor by bylo hříchem komentovat :-). Ale protože se Houmr k použití jeho citace ozval (viz diskuse), dodávám: Tento výrok bych já vztáhnul nejen na střešní kritinu, ale na celý výrobek.
  A ještě jedna úvaha nakonec, ale její pravdivost si teprve musím ověřit na nádraží v Kladně. Model v N-ku vyšel rozměrově takto: výška od podesty po střechu = 59 mm, délka čelní stěny = 53 mm, šířka = 33 mm. Což v přepočtu do cit. měřítka znamená výška 9,45 m, délka = 8,48 m a šířka = 5,28 m. Když jsem vedle sestaveného modelu postavil jiné modelové stavby v měřítku N, tak mi mezi nimi kladenské stavědlo připadalo jako přerostlý starší bratr. Jakoby byl model postaven v jakémsi měřítku mezi N a TT. Ale to je možná jen pocit.

Obrazová příloha

 

Foto hlav; rev. textu 16. 11. 2012

 

 

 

 

Rubrika: Budovy, STAVBY, ZPRÁVY

komentářů 20

  1. dedo napsal:

    Klobúk dolu pred vašou recenziou pán Hlaváček. Väčšinu vašich článkov čítam so zaujatím, no tento som veru dal jedným dychom!!! Doteraz som ešte nemal možnosť zoznámiť sa osobne s výrobkami šikulů, iba som čítal Houmrov článok a teraz ten Váš. Ďakujem za iný pohľad a prísnu objektívnosť.

  2. Michal Dobrovolný napsal:

    Ahoj Honzo, musím říct, že jsem si od Šikulů koupil strážní domek – taky na zkoušku – a byl jsem s ním spokojen (tedy netuším, zda byl ekologicky nezávadný 🙂 ). Přesně vypálený a i se dobře setavoval, ale to bylo dáno asi i jeho jednoduchostí, takže návod prakticky nebyl potřeba. Něco málo fotek a postřehů k tomuto tématu je zde http://bannyho.webnode.cz/budovy/ . Tvůj popis je super a jsem rád, že jsem si přečetl i něco o složitějších stavbách od tohoto výrobce.

  3. Houmr napsal:

    Ahoj Honzo
    1 – Šikulové – Název Šikulové vznikl tak, že šlo o to právě začít dělat modely pro naše šikovné modeláře. Ono Houmrovy vlaky taky není světaborný název a s počtem 800 000 návštěv je to taky celkem dobrý.
    2 – Ekologie stavebnic – odpad je 42,5 % (u LC stavebnic zcela běžný). Ono ekologie – co je ještě ekologické a co není, proč si v obchodě kupujeme potraviny, které jsou všechny v něčem zabalené, nebo je obal 3x tak velký než je potřeba. Nebo přestaňme jezdit autem atd…
    3 – Ano přiznávám, označení dílů by nebylo špatné a můžeme na tom zapracovat.
    4 – Lepidlo – v tuto chvíli nevím jak to přesně je, ale určitě se na to informovat budu.
    5 – Patina – je to možná moje chyba, ale postupy, které omílám pořád dokola neměním a popisovat je u každého modulu už mi příjde zbytečné, ale asi to tam budu muset psát jak se zdá.
    6 – Osvětlení – na tomto se již pracuje, bohužel vše nejde hned a vše si žádá nějakou přípravu.
    7 – Výrok – Rozesmál mne Houmr svým publikovaným výrokem… je naprosto vytržený z kontextu; přijde mi to jako z bulváru. Přesné znění a v jaké souvyslosti byl napsán je zde: http://houmrovyvlaky.bluehost.cz/Galerie/Sikulove/img00008.htm

  4. Ronoath napsal:

    Vždy jsem rád, když si mohu přečíst jiný pohled na téhož výrobce. Díky za to. Polemika okolo ekologie je zajímavá, ale stále musím myslet, jak jsme v supermarketu vyhazovali tuny prošlého jídla – a to mě pak osobně nějaké barvení staveb nepálí; spíš je zajímavá poznámka o patinaci takových staveb.
    Každopádně s návodem je to nemilé, vzpomněl jsem si na dokonalé návody (a stavby) pana Vyškovského. Šikulové by se mohli inspirovat.

  5. Míra napsal:

    Ahoj Honzo, mám pocit, že jsi byl zbytečně přísný. Srovnávat ŠUKULY s vládou, Kalouskem, zelenými a metanoalkoliky mi připadá nefér. ŠIKULOVÉ něco na rozdíl od jiných mantáků dokázali. A zase tolik výrobců, kteří by se věnují N-ku, není.
    Držme jim palce, aby vydrželi. Míra

  6. Michal Pažit napsal:

    Ahoj Honzo, pravidelně a rád sleduji Tvé stránky, jsou pro mě mnohdy inspirací. Málokdy přispěju do DF, ale zde se musím zastat Šikulů. Mám jen dobré zkušenosti s jejich výrobky. Tvoje recenze jako by ještě vznikala pod stopou z Nagana :-). Ty procenta a provedení stavby 🙁 . Hledáš návod k lepidlu? Já často u stavebnic od jiných výrobců postrádám samotné lepidlo :-). Jinak si Tvé práce velmi vážím a těším se na další ukázky modelaření. Michal

  7. Bohouš napsal:

    Tak jsem trochu pokoukal po internetu a našel pár fotek původního stavědla: http://www.boudy.net/data/mista/528b/528b2400.htm .
    Zdá se mi, že to stavědlo skutečně „přerostlé“ je už v originálu. Detailní záběry jsou zde: http://www.boudy.net/data/mista/528b/528b2400/big/dscf5022.jpg
    a http://www.boudy.net/data/mista/528b/528b2400/big/dscf4997%20kopie.jpg .

  8. brejsak napsal:

    Taky se chci připojit ke krásnému hodnocení stavby stavědla od Šikulů. Na zkoušku jsem koupil strážní domek a transformátor (v N-kku) a nechal to bez návodu slepit děti, jeden kluk byl osmiletý, druhý jedenáctiletý. A jelikož chyběl jakýkoliv návod, byť třeba jednoduchý, dalo jim značnou práci i u jednoduchých staveb poznat, co kam dřív vlepit než slepí samotnou stavbu! To je zásadní problém a myslím, že by výrobce měl nechat občas děti něco sestavit, tak by nejlépe poznal, co ještě zásadního chybí a co je v pořádku.
    Trafostanice nešla upravit po špatném slepení, tak šla do koše. Na strážním domku ještě pracujeme, snad své místo na školním kolejišti najde. Karel

  9. Vařejka Rudolf napsal:

    Ačkoli se dikusí nezúčastňji, tentokráte musím reagovat. Každá činnost má své klady a zápory, ale Vaše úvaha o ekologii, návodech a ostatních aspektech by se dala použít téměř na cokoli. Např. prodáváte řezací kotouček za 80,-Kč též bez návodu. Tím pádem nevím, jak správně s kotoučkem řezat, jaké použít ochranné pomůcky, neznám složení kotoučku, nevím co dělat, když se říznu (reakce na Vaše tvrzení, co dělat při potřísnění lepidlem), též neznám na rozdíl od Šikulů výrobce dotyčného kotoučku. A totéž by se dalo napsat o mnoha dalších skvělých výrobcích, které prodáváte. Mně to vůbec nevadí, udávám to jen pro srovnání.
    Netvrdím, že u výrobků Šikulů nejsou chyby, ale Vaše hodnocení této české firmy mně velmi připomíná počáteční hodnocení modelů pana Báni. Zbytečná a přemrštěná kritika českého výrobce. Prostě to české se kritizuje mnohem více, než to cizí, je to taková naše česká povaha, či snad trochu závist. Jinak mám Vaše stránky rád a obdivuji Vaši práci, ale měřte všem stejně. Ruda

  10. Pavel napsal:

    Vážení pánové.
    Přečetl jsem si Honzův článek i dosavadní diskusi k němu. Honza to nenapsal špatně, až na tu větu v závěru, o které Houmr píše, že je vytržená z kontextu. Ale Honza už ji mezi tím v textu opravil.
    Myslím si, že až si další lidé tu popisovanou stavebnici vyzkouší postavit, tak že budou mluvit taky jinak. Jinými slovy, stejně jako Honza.
    Pravda je, že žádná stavebnice z papíru nemůže konkurovat plastu. Navíc, Honza kritizuje, že v návodu se „kecá“ o ekologii, zatímco důležité věci v návodu chybí. Ale v podstatě tu stavebnici celkové chválí, nikde není napsáno, že by stavebnice jako taková byla úplně špatná. Nejméně třikrát ji v textu pochválil a taky napsal proč.
    Když pominu ty velké nedostatky v návodu, tak já si myslím, že ta stavebnice špatná není, ale dobrá taky ne. Problémem asi fakt u těchto typů modelů bude barvení a patinování. Já s tím mám u papírových modelů moc špatné zkušenosti. Jeden jedinej malinkej domeček (vrátnici) mám na kolejišti z papíru – a barvit nebo nějak patinovat to prostě nejde. Barvy se každopádně rozpijou, takže možná je pouze patina, a to ještě na sucho.
    Pavel

  11. Peťas napsal:

    Nejsem zastáncem ani jednoho z probíraných výrobců, používám stavebnice vážně skoro od všech, vč. všech výše jmenovaných, ale upřímně, zobrazená stavba je podle mě hodně zmaštěná (a řekl bych i záměrně) a věřím, tomu můj nejmladší syn by to slepil lépe než je to tu zobrazeno! Peťas

  12. TTBlecha napsal:

    Vaše stránky pravidelně navštěvuji jako zdroj informací a inspirace. Tento článek mne ale překvapil svou útočností a zaměřením. Nevím jestli úvahy nad ekologií tohoto modelu patří zrovna sem (jsou to však Vaše stránky …), ale myslím, že je to přehnané. Dá se říci že do puntíku souhlasím s komentářem Rudolfa V. Jinak zdar Vaší práci i té publikační. Milan

  13. Pavel napsal:

    Vážení kritici, já vůbec nechápu, proč na Honzu takhle útočíte? Opakuji, že Honza stavebnici několikrát pochválil. Vy jste vůbec nepochopili, že ta kritika byla namířena na „kecy“ o ekologii, se kterou, jak je to nyní v módě, se ohání každý výrobce a podstatné věci neuvádí.
    No a ještě k tomu českému výrobci. Není mi jasné, proč by neměli být na českého výrobce kladeny stejné požadavky jako na ostatní, to jenom proto, že se snaží vyrábět české věci? To by jsme mohli začít s tím, že sice nějaký český výrobek stojí za starou bačkoru, ale je českej, tak je dobrej.
    Pavel

  14. Michal Pažit napsal:

    Je třeba šikulům uznat i kvalitní práci.
    http://tt-kraj.blogspot.cz/2012/11/skladiste-uhli-od-sikulu-coal-shed-by.html

  15. Jirka Nvlaky napsal:

    Měli bychom spíše poděkovat, že pro nás modeláře vůbec někdo něco dělá, zvláště na nejnovějších technologiích, jako lept a laser. Abychom nemuseli závidět zahraničním.
    Každý začátek je těžký a výrobce by měl očíslovaný návod zveřejnit na internetu. Mnoho modelářů ocení vhodné dodávané lepidlo, ne každý má drogerii za rohem. Co se týká ekologie, když vidím kolik poloprázdných obalů koupíme denně v obchodech, zde je zřejmá snaha okrást zákazníka. A pak znova platím za odvoz odpadu. Za chybu bych považoval, pokud se prokáže, že nejsou modely v měřítku. A politika do recenze a modelaření nepatří. Jirka Nvlaky

  16. letec74 napsal:

    Ahoj Honzo, jsem z jiného oboru – letectví, občas k Tobě zabrousím, když mě přepadne chvilka pro stavbu diorámat a hledám zajímavé postupy.
    Tvoje recenze je hodně kritická, ale je Tvoje.
    Jednu připomínku si ovšem neodpustím. Možná než začneš polemizovat o názvu společnosti zkus si zjistit více informací, třeba už na samotném webu. Společnost Šikulové nejen že zaměstnává i handikepované občany, ale zavázala se podporovat sociální akce a programy. Znám manžele Knobovi, ikdyž ne přímo ale měl jsem možnost se s nimi setkat na akci pro podporu speciální a praktické školy. Samotný název není tak daleko od modelařiny, ale zde jsem pochopil i druhý význam názvu. Věř mi, že právě zamestnanci, kteří díky tomuto programu získali práci, jsou na ten název pyšní.

  17. JIRKA napsal:

    Vážení pánové,
    dovolte mi poznámku k věkové hranici spotřebitele – modeláře. Jako mnozí jiní i já lepil a díky perfektnímu návodu i úspěšně slepil modely z ABC od pana Vyškovského. S modely od Šikulů bych si však jako průměrně inteligentní a zručný 11ti letý kluk bez pomoci dospělého poradil jen těžko. Proto označení výrobku ve smyslu — Určeno pro modeláře od 8mi let — považuji pouze za poplatné dnešní době to jest KLAMAVÉ a ZAVÁDĚJÍCÍ. Stavebnice jsou sice jinak zdařilé, ale vzhledem k jejich ceně synovi raději koupím předplatné časopisu ABC, kde si navíc i něco zajímavého přečte. A to nejen návod.

  18. Michal napsal:

    Zdravím vespolek. Stručně se vyjádřím také. Dodnes jsem postavil 10 modelů od Šikulů v měřítku 1 : 120. Přesnost je výborná. Díly jsou natolik přesné, že jdou někdy do sebe jen s troškou násilí. To však pouze výjimečně, v 95 % případů je to perfektní. Návod ovšem slabiny má, i já jsem musel přemýšlet a špekulovat, co a kam patří. Číslování dílů by bylo vhodné. V osmi letech bych to asi nedal. 🙂

    Dalším problémem je opadávání cihliček a dlaždic, např. u staniční budovy Dačice. Dalo by se to celkem jednoduše vyřešit přidáním obrubníku, byť tam třebas v reálu není. Opadané cihličky obezdívky u stavědla Brno jsem nahradil retuší fixou stejné (hodně podobné) barvy. Bílý papír, viditelný v ohybu obezdívky u téhož modelu, jsem vyřešil stejným způsobem.

    Další věcí, při výrobě asi hůře řešitelnou, jsou nenabarvené hrany zdí v místech, kde jsou vidět, jako např. u stavědla Kladno – hrany zadní stěny zakulaceného přístavku. Ty jsou na boku vidět. Při nástřiku se do štěrbiny po laseru barva prostě nedostane. Nutno nějak řešit doma.

    Rohy u skladiště Metuje – nemá někdo fotku reálu, jak to tam je? Pochybuji, že stěny nejdou přes sebe, ale že tam vzniká „díra“. Obrázek předlohy by vnesl jasno.

    Prohnuté díly jsou skoro ve všech stavebnicích, a to dokonce i ty malé. Nicméně lze je srovnat a po sestavení drží. Lepidlo je kvalitní, co přilepí, to nepustí. 🙂

    Je zde vidět, že přípravě stavebnic byla věnována velká pečlivost. Práce se stavebnicemi je celkově příjemná a výsledky až na výjimky překvapující. Výjimkami myslím trafačku a sýpku, ty na mne působí až moc papírově. Překvapující jsou ovšem i ceny, jak již bylo zmíněno v příspěvcích výše.

  19. Radek napsal:

    Já tedy „N“ nestavím, ale švagr jo, a když jsem mu ukazoval tuto recenzi, tak prý s tím žádné velké problémy nebyly, samozřejmě až na návod a barvení, ale přesnost výborná a s tím barvením jsme se také porvali, ale nic co by nešlo opravit. 😉

  20. Pepan napsal:

    Chlapi, opadané cihličky a dlaždice? Co může být lepšího. Když občas nějaká odpadne, tak máte ušetřenou práci. Já se s tím vždycky pitval, takhle je to hned vyřešeno.

Vložit komentář

Text komentáře: