Školník a jeho malí modeláři v televizi, aneb pane Brejšo pozor!

^[1]Vždycky když se zastavím v Roudnici nad Labem, neopomenu nakouknout na N-kové kolejiště budované dětmi z modelářského kroužku v ZŠ Karla Jeřábka. Nutno dodat – budované pod dohledem jejich školníka Karla Brejši. A vždycky tiše žasnu, co všechno stihne školník a „jeho“ děti stihnout během pár týdnů mezi mými návštěvami. Silně pochybuji, že ministerstvo, mající u nás na starosti vzdělanost národa, tuší, že i bez jejich přičinění někde něco takového může existovat. Vůbec bych se ale nedivil, kdyby to začalo být někomu podezřelé!

  Roudnice je vůbec zvláštní. Kromě toho, že tam mají zmršenou dlažbu na náměstí, o čemž se zde vedou už delší čas moudré spory, mají tam i vlastní televizi. A to jim závidím. Devět roků jsem totiž v mém institutu, kde jsem pracoval skoro 30 let, také vysílal pravidelný televizní pořad. Ale o tom až někdy jindy. Roudničtí občané tudíž nejsou odkázáni na stupidní pořady stanic zv. Prima či Nova, resp. televize, která sice nic pořádného nevysílá, ale platit si ji musíme… Roudničtí mohou sledovat televizní vysílání vlastní.
  A právě TV stanice sídlící v Roudnici nad Labem přinesla v těchto dnech reportáž přímo od školního kolejiště – ZDE ^[2]. Pro ty, kteří si chtějí kliknout na link dodávám, že to sice chvilku trvá, než se sledování zmíněné televize spustí, ale kdo má trpělivost, dozví se od dětí pár zajímavostí. Pan redaktor zpovídající malé kluky sice neprokazuje příliš velkou dávku profesionality, takže odpovědi dětí přesně korespondují s úrovni otázek. Ještě horší je pak sestřih záznamu, který spíše připomíná rodinné video od vánočního stromečku. Leč, reportáž zachraňuje kameraman některými svými detailními záběry do jízdy vlaků, které mu však přihráli modeláři. No, ale to není důležité. 
  Zajímavé je sledovat dialog školníka s dětmi mimo kameru v poslední části reportáže, kde jim vyčítá, že před kamerou neprodali všechno. Kouzelné ovšem je, jak mu děti kritiku nevědomky vrátí, když dojde ke srážce vlaků v nádraží (bůh ví, čí vinou??) a mladý modelář mimo záběr volá: „Pane Brejšo, pozor“! Bohužel ad post. Vlaky už jsou v sobě. A právě v této chvíli dostává reportáž tu pravou autentičnost. Nic není nakašírované, děti si hrají a mají k tomu „svého“ školníka!
  Vážený čtenář snad pochopil, že mi v žádném případě nejde o kritiku školáků, školníka ani roudnické televize. Naopak!! Výše popsané prostě přináší život. Kdyby to všude fungovalo aspoň tak, jako v Roudnici nad Labem!

  Roudnickým školákům přeju hezké prázdniny, školníku Brejšovi další a další sponzory podporující jejich kolejiště a všem roudnickým hezké léto. Máte být na co hrdí.

A ještě několik záběrů ze stavu kolejiště v červnu:

[Show as slideshow] ^[3]

Foto Karel Brejša