[1]Modul remízy (b) – Mechanismus pohybu točny. Ačkoliv se snažím stavbu kolejiště popisovat pokud možno v chronologickém sledu, přece jenom v některých případech realita stavby předběhla tento seriál. Již dávno jsem si třeba postavil točnu (XII/2009). Do šuplíku. Tedy přesněji vylepšil (aspoň si myslím) jinak velmi levný, dostupný a naprosto vyhovující výrobek točny od firmy PECO.
Někteří přátelé si koupili profesionálně vyráběné točny. Jiní si postavili točny svoje. Já si po prostudovaní desítek všelijakých návodů koupil od britské firmy PECO jako „základ“ jejich točnu s tím, že si „nějak“ dodělám její otáčení. To jsem ještě netušil, co mne čeká. Přeskočím všechny rady a nápady, které jsem přečetl, vyslechl a ve většině případů zamítnul. Pokud jde o zamítnutí všech těch jistě úžasných nápadů, mám teď na mysli jak postavení samotné točny, tj. mostu, vany a všeho co s tím souvisí, tak především princip otáčivého pohybu mostu a jeho přesné nastavování vůči kolejovým paprskům. To je totiž ten největší problém.
Upřímně řečeno, měl jsem sice vymyšlenou a odzkoušenou vcelku funkční variantu, spočívající v „ochočení“ serva s dekodérem, jehož motorek se ovládal stejně jako motorek digitalizované lokomotivy, ale pořád se jednalo o manuální způsob ovládání (přes tlačítka plus a minus ovladače LENZ). Kdybych před relativně krátkou dobou nepoznal Jindru Fučíka (dále jen „JF“) a jeho geniální systém ovládání točny – ZDE [2] -, asi bych tak nadšeně tuto modelářskou story nepopisoval. Faktem ale je, že moje točna s Fučíkovým geretem je první funkční prototyp. Ale postupně.
Prvotní úprava točny PECO
Nejdříve jsem točnu PECO vylepšil po stránce vzhledu, k čemuž mne inspiroval Honza „Houmr“ Vacek. Kromě prasklin v betonu na dně točny vyrobených skalpelem vyplněných „humbrou pálivou“ (takto označuje olejovou barvu odstínu umbra pálená vnouček Honzík) jsem sehnal kolejový prut, stočil ho do kruhu (a spájel) a přilepil na dno. Okolo jsem nalepil odřezky pražců. Detailní fotografie před další úpravou (patinace) je hrozná, ale makrofotografie bohužel prozradí víc než si autor přeje.
Most točny jsem také upravil. Na oba konce jsem zabudoval pár miniaturních ložisek, takže most se otáčí po kolejnici na ložiskách. U originálu jsou na konci mostu jen imitace kol a most se vlastně otáčí na středovém čepu. Což se mi nezdálo konstrukčně spolehlivé. Díky zabudování ložisek se sice změnila výška mostu, s čímž je nutné počítat při instalaci paprsků kolejí přibíhajících k okraji točny, ale otáčení mostu je plynulé a klidné.
Připadalo mi logické, že nejdříve je nutné „svázat“ točnu s remízou. O tom jsem se již zmínil v minulých dílech seriálu. Prostě, když jsem dodělal kruhovou výtopnu, tak jsem ji pevně konstrukčně „spojil“ s točnou a ještě navíc pevně zalepil pět paprsků kolejí do jednotlivých stání remízy – popsáno ZDE [3].
Mechanické ovládání pohybu mostu točny
Byl jsem několika kamarády vyzván, abych detailně popsal, jak jsem vymyslel a udělal konstrukci pro uchycení převodovky Tamiya, ale obávám se, že by to byl moc dlouhý „román“, a navíc, já už si ani všechno nepamatuji. Doslova a do písmene to byla fuška, především v tom, že se nedalo moc opisovat a že záleželo na každé desetině milimetru. Všechny nabyté moudrosti se budu snažit popsat, ale stejně bude na každém, kdo se potýká se stejným problémem, aby hodně přemýšlel vlastní hlavou.
Jestliže zde popisuji variantu s použitím komerčně nabízené převodovky Tamiya za pár korun, samozřejmě samotný pohon lze řešit tisící jinými způsoby. Důležité je docílit toho, aby se most točny pohyboval přiměřenou rychlostí (jestli modelovou, nebo nemodelovou, to nechávám na každém). Prostě, most nemůže lítat kolem osy jako gramofonová deska, ale také se nemůže s mašinou loudat, protože to žádného vnoučka nebaví.
Pro pohyb mostu jsem použil podle doporučení JF převodovku s motorem Tamiya (blíže ZDE [5]), s nastaveným převodovým poměrem 344,2 : 1, kterou jsem zabudoval do konstrukce zhotovené z dílů stavebnice Merkur (viz série obrázků). Použité díly ze stavebnice Merkur a celkovou sestavu nebudu popisovat; existuje opravdu tisíc řešení. Důležité je, aby konstrukce zajistila přesnou svislou polohu osy bez axiální vůle, přesnou pozici magnetu těsně nad kritickou součástkou instalovanou na desce plošného spoje (integrovaným obvodem, kterému říkejme „kompas“), dále uchycení převodovky Tamyia s motorem v poloze, kdy jsou v záběru šnekové a ozubené kolo, a konečně, aby to celé bylo možné spojit se dnem točny. Nemálo požadavků, že?
I když JF garantoval, že elektronický systém použitý k provozu točny bude eliminovat veškeré mechanické vůle a nepřesnosti (a kupodivu je to pravda!), přece jenom se mi konstrukční vůle u dílů sestavených z Merkuru zdály velké, což mi – jakožto prapůvodnímu strojaři – vadilo, takže jsem provedl několik úprav.
Nejdříve. Do otvoru do dutého kolíku mostu bylo potřeba vysoustružit z mosazi díl (nástavec) , který jednak zajistí přitažení mostu točny do provozní polohy (ložiska budou dosedat na kolej), a jednak v něm bude upevněna svislá ocelová osa. Nástavec se zalepí do dutého kolíku (nejlépe kvalitním dvousložkovým lepidlem). Po zasunutí mostu do dna točny se na nástavec nasadí podložka, pružina a druhá podložka, která se zajistí závlačkou. Nemusím zřejmě popisovat, že stočení a přesné napružení pružiny, dobroušení podložek atd. je práce na půl víkendu :-). A stejně se až teprve při provozu s motorickým pohonem pozná cit pro konstruktérovu předvídavost a přesnost…
Svislou osu jsem nepoužil ze stavebnice Merkur, ale získal jsem přesně zabroušenou kulatinu průměru 3 mm. Je důležité, aby alespoň na straně, kde se bude lepit magnet, byla osa strojově zabroušená naprosto kolmo.
Osa je vedena ve dvou mosazných ložiscích. Ložiska jsem instaloval (po zvětšení standardních otvorů) do příslušných dílů Merkuru, kde jsem ložiska zalepil.
Všechny tři zmíněné díly – viz obr.
[6]
Upozorňuji, že délka osy uvedená na výkresu je orientační! Její skutečná délka bude záviset na několika dalších parametrech konstrukce. A dále, praxe ukázala, že na ose je potřeba v místě, kde na ni bude dotahován šroubek M2 procházející nástavcem, vybrousit plošku, aby se nástavec v žádném případě na ose neprotáčel.
Na ose (zhruba ve středu) je instalováno velké plastové ozubené kolo, do kterého zapadá šnek od převodovky Tamiya. Dopředu zdůrazňuji, že zatímco je nutné za všech okolností docílit, aby v žádné případě nedocházelo k pootočení mostu (na jedné straně osy) vůči magnetu (na druhé straně osy) – viz předešlý odstavec -, naopak z praktických důvodů je účelné, aby ozubené kolo sice bylo na ose upevněno dost „fest“, ale aby se v případě nutnosti dalo pootočit. To se ukáže jako mimořádně praktické při programování systému. Ale o tom bude řeč až nakonec. Já jsem u plastového kola převrtal a vystružil otvor na cca 2,8 mm, ale plast je plast, takže se to ukázalo málo – kolo se totiž, když přišlo do záběru, dosti nehorázně protáčelo. Tak jsem ho sevřel takovými přírubami s červíkem a se závitem, které nemám sílu popisovat.
Pokud jde o speciální magnet, který je nalepen (dvousložkovým lepidlem) na konci osy, jedná se o magnet diametrálně magnetovaný, tedy který má severní a jižní pól „na stranách“. Dá se koupit za pár korun ve specializovaných prodejnách (bližší popis ZDE [2]).
Celý komplet jsem přišrouboval zespodu ke dnu točny. Abych nepoškodil vanu točny, zhotovil jsem si nejdříve čtyři odlitky z odlévací hmoty Axon F18, jakési nálitky, které jsem ke dnu přilepil a na které jsem konstrukci z dílů Merkuru zavěsil. Pokud by snad někoho zajímalo, jak se mi to povedlo, tak naznačím, že jsem nejdříve (už po několikáté) sestavil celou konstrukci, pověsil ji na osu, přisadil konstrukci proti nálitkům a poznačil si montážní otvory. Vše jsem opět rozdělal, v nálitcích vyvrtal otvory pro závit M3 (průměr 2,4 mm) a vyřezal do nich závit. Celou konstrukci jsem před přitažením šroubků podložil podložkami z měkkého plastu, abych eliminoval event. nepřesnosti a chvění motoru s převodovkou.
Deska plošného spoje, ve které je instalován „kompas“, je ke konstrukci připojen pomocí distančních sloupků.
Co dodat závěrem? Všechno se zdá velmi snadné a jednoduché. Není tomu tak. Měřítko N (1 : 160) je krásné, ale záludné svojí mrňavostí. Po nabyté zkušenosti mohu potvrdit, že vymyšlení a instalace mechanizmu pohybu točny PECO podle výše naznačeného je obtížná. Ale kdo zvládne – řečeno sportovním žargonem – tuhle horskou etapu, do cíle už pojede s kopce.
![Deska plošného spoje, na které je umístěn \"kompas\" (v poloze na zádech)](https://www.honzikovyvlacky.cz/wp-content/gallery/honzikovo-kolejiste-dil-xb/14-kolejiste-dil-x.jpg "Deska plošného spoje, na které je umístěn \\"kompas\\" (v poloze na zádech)")
Foto hlav
Příště… Modul remízy (c) – Elektronika a programování točny