- Honzíkovy vláčky - https://www.honzikovyvlacky.cz -

Honzíkovo kolejiště (9)

[1]Modul remízy (a) – V posledním dílu stavby kolejiště jsem se věnoval řezání a lepení styroduru. Za to jsem sklidil kritiku jednoho čtenáře, že prý moc radím. Chvilku mi trvalo, než jsem vychladnul, protože si vůbec nemyslím, že někomu radím, když už tak jen popisuji své poznatky a občas něco doporučuji především proto, aby lidé neopakovali moje chyby. A to je rozdíl. Děkuji všem, kdož mi vyjádřili podporu v této činnosti ať už v diskusi, nebo i mimo ni telefonáty a maily. Pokračuji tedy, přičemž pravděpodobně několik dalších dílů budu věnovat přestavbě modulu s točnou a mechanizaci a elektrifikaci točny.

  Každý jistě pochopil, že nejdříve musím na kolejišti něco vyrobit, abych to mohl vyfotit a teprve následně o tom mohu napsat pár odstavců. Takže, pokud čtete tyto stránky, ve skutečnosti už jsem se stavbou o kousek dál. Do stavby kolejiště mi totiž zasahují další moje aktivity, jako je správa N-šopíku, nějaké přednášky atd., schůze v hoposdě, vč. toho,  že musím pravidelně vynášet odpadky, chodit si do sámošky pro pivo a luxovat!

A nyní již vážně. Zkroucený „podstavec“ pro remízu s točnou jsem vyhodil a postavil znovu. Opět ze styroduru. Jak už jsem napsal v 8. dílu, poučen nezdarem z 1. kola a radami lektorů, nové díly ze styroduru jsem nařezal přesně (kolmo) na řezačce styroduru. Lepil jsem je disperzním stavebním lepidlem (vytlačovaným z kartuše). Lepené plochy jsem rovnoměrně zatížil na rovné ploše (podlaha). Ze spodní strany jsem přilepil dostatek žeber (rovněž ze styroduru). Nevím, ale příště bych asi zejména pro obvodové stěny modulu a zřejmě i žebra použil překližku tl. 8 až 12 mm, protože tento materiál je přece jenom něco jiného než styrodur. Styrodur nebyl vyroben s cílem mít pevnost a nosnost. Pravda, překližková žebra by přinesla větší pracnost při prořezávání průjezdních otvorů pro vlaky aj. To jen tak na zamyšlení všem, kdo budou chtít využívat styrodur.
Do horní plochy jsem vyměřil umístění remízy s točnou, což jsem měl už delší čas zpracované jako hotový komplet adjustovány na KAPA-desce. Tento detail se mi těžko vysvětloval těm, kteří mi radili, jak docílit nezkroucení styroduru po zalepení kompletu remízy s točnou. Jiné řešení ale nebylo, pokud bych tento komplet nerozbourat a se vším začal znovu. A tomu jsem byl dalek. Pro vysvětlení: Remíza s točnou tvořily jeden celek proto, že v tomto stavu jsem mohl přesně nastavit paprsky kolejí vedoucích do točny naproti mostu točny. Příště bych celý tento komplet adjustoval na skutečně pevném stabilním materiálu (tvrdý plast nebo silná překližka). Musím přiznat, že KAPA-deska není pro tento účel vhodný materiál.
Zahloubení ve styrodurové desce jsem provedl pomocí odporového drátu v trafopájce – viz obrázky v minulém dílu.  Po dobroušení a ořezání zbytků styroduru jsem do prohloubení co nejpřesněji usadil komplet s remízou a točnou. Jelikož jsem získal nějaké vzorky stavebních disperzních spárovacích hmot (což nejspíš není nic jiného než hustá disperze s plnidlem), nanesl jsem je pod cit. komplet, tlakem vyrovnal a ustanovil rovinu kompletu s rovinou desky, vše pravidelně zatížil a nechal asi dva dny zatvrdnout a „vyzrát“. Celou dobu jsem se bál, jestli se mi deska znovu nezkroutí. Nebudu váženého čtenáře napínat. Zkroutila se, ale velmi nepatrně (průhyb je asi 1 mm na 60 cm), takže jestliže prohýbání plochy nebude dále pokračovat, půjde snadno zakamuflovat posypem. Ostatně, v reálu také není nic absolutně rovné.  Všechny spoje jsem přebrousil hrubým smirkovým papírem. Prach z broušení je nutné okamžitě a důkladně vysát a pokud možno i vytřít vlhkým hadříkem.
Na doporučení kamarádů jsem nosnou desku styroduru natřel hnědým neředěným Balackrylem, a abych vyloučil event. pnutí na ploše způsobené schnoucí barvou, natřel jsem desku i z vnitřku (mezi žebry).

Centrování modulu s remízou a točnou vůči základnímu rámu kolejiště

  Jelikož velmi důležitým prvkem každého kolejiště je zajištění přístupu do všech skrytých částí (kde může dojít k vykolejení vlaku či jiné technické poruše), je nutné na tento princip neustále myslet. Většinou se tato nezbytná zásada řeší tak, že do všech částí kolejiště se dá přistoupit zespodu. A když už to nejde, tak se určitý díl vytvoří jako „odnímatelný klobouk“. Toto lze zajistit tehdy, když všechny terénní nerovnosti jsou vytvořeny jako dutiny. Jestliže je ale použita základová deska ze styroduru, pak se musí na příslušných místech prořezat a vytvořit v ní montážní otvory. S tím na několika místech počítám. V mém případě jsem to ale vymyslel tak, že dvě hlavní části kolejiště v „první patře“ budou kompletně odnímatelné. Mechanicky budou tyto díly se základním rámem centrovány pomocí nábytkových kolíků, elektricky budou spojeny přes svorkovnice (viz později).
Na obrázcích je patrné, jak jsem vyřešil centrování modulu s remízou a točnou vůči základnímu rámu. Do rámu kolejiště jsem zavrtal nábytkové kolíky. Přiložením a přesným ustavením polohy modulu a jeho přitlačením se na obvodovém rámu ze styroduru vytlačila místa, kam budou zapadat kolíky. Protože kolíky by rozhodně ve styroduru nedržely a časem by se vymačkal velký otvor, jako protikus ke kolíkům jsem zhotovil přesně opracované lišty z tvrdého dřeva (nakoupené jako zapalovací třísky do krbu). V nařezaných lištách jsem si připravil tři otvory, dva pro šroubky a jeden pro kolík. Do rámu jsem provedl nožem zahloubení, připasoval lištu podle otvoru pro kolík, podlepil jí disperzním lepidlem a přichytil vruty délky cca 35 mm. Mám vyzkoušené, že vruty ve styroduru velmi dobře drží, když se jim do závitů před zašroubování nanese disperzní lepidlo. Pak jsem na rám nasadil modul, „zacvakl“ kolíky do otvorů v lištách, čímž se naprosto přesně vymezila přesná poloha obou dílů. Nechal den zaschnout a hotovo. Jelikož nepočítám s tím, že se bude modul sundávat desetkrát za den, věřím tomu, že toto centrování bude účelné.

Obrazová příloha

Rozmístění kolejí v modulu s remízou s točnou 

  Podle dříve připravené skici jsem zkusmo položil koleje s výhybkami. Zopakuji, že modul s remízou a točnou bude v první úrovni nad základní rovinou kolejiště. Příjezd do remízy bude možný ze dvou směrů – jednak přes spirálu, jednak ze zadní smyčky. Dalo mi chvilku vymýšlení jak udělat, aby šly oba směry propojit. V levém dolním rohu na (viz obr.) je na druhé koleji od spodního okraje vlevo křížení. Pracovní vlaky, které budou stát na třech kolejích v levé části modulu, budou moci vyjet přes křížení směrem doleva dolu (vztaženo k obrázku). Z levé strany může přijet přes toto křížení vlak na druhou kolej, kde hned za křížením bude trojcestná výhybka PECO. Vlevo vede kolej do točny, přímo a doprava pak na koleje č. 2 a 1. Mezi těmito kolejemi jsou výhybky, které umožní přejezd vlaku a dále přes levý oblouk na výjezd na zadní smyčky. Popisuje se to špatně, z obrázku je všechno lépe pochopitelné.

[3]

Foto hlav

Příště… Modul remízy (b) – Mechanická stavba točny