[1]„Ani se neptej, jak jsme dopadli v Plzni…!“ byla moje první věta dnes večer příteli na skype. „Neptám. Je mi to jasné. Také jsem byl kdysi v pivovaru…!“ zněla lakonická odpověď zřejmě v narážce na včerejší hambaté obrázky, které jsem přijal a zase v dobré víře poslal dál zkušeným dospělým klukům s poznámkou, že prsatý holky s půllitry budou součástí naší anabáze na modelářskou výstavu do Plzně. Příteli na skypu jsem ale musel odvětit, že ve své úvaze se netrefil…
Do Plzně jsme s vnoučkem Honzíkem přijeli v pohodě v 10:30 hod. Máma ho přivezla už večer, takže po ranní hygieně a snídani jsme měli času habaděj. Ve směru od jihu přijel ve stejný čas i kamarád Míra. Sraz se povedl na jedničku na parkovišti jednoho velkého obchodního centra na jižním okraji Plzně. Navigace nás dovedla na druhý konec Plzně, do ul. K. Steinera, kam jsme se vydali na výstavu železničních modelů a modelových kolejišť. I když plzeňští modeláři uvedli na plakátu přesné GPS souřadnice budovy, kde se výstava koná, bylo mi to platné jako bezrukému příbor. Do mého staršího TomTomu totiž nelze zadat tato složitá čísla. Nicméně, v prvním obchůdku s ponožkami na sídlišti ve Skvrňanech nás dámy nasměrovaly přesně k bývalé školce.
Cestou od auta přítel Míra vysoukal z kapsy cár papíru, na kterém si vytisknul údaje o výstavě – a najednou přestal mluvit. Bylo patrné, že něco není v pořádku. Povídá: „Tys věděl, že dneska mají otevřeno až od 15:30 hod.?“ „Nevěděl,“ kajícně jsem přiznal; učil jsem se nazpaměť ty souřadnice GPS, kdybys mě z nich třeba chtěl zkoušet, ale časy jsem nestudoval… „Dědo, takže mašinky neuvidíme,“ rozřízl ticho Honzík. „Neuvidíme, Honzíku, děda neumí hodiny,“ kál jsem se dál. To proto, že už od půl sedmé ráno (jak se nemohl dočkat výletu do Plzně), mne chodil budil a tvrdil mi, že už je osm pryč. „Neumíš hodiny, odbyl jsem ho…“
To je tak, když dva dospělé chlapy pustí bez dozoru do velkého města!!!
Tak jsme šli na oběd, probrali aktuální témata všedního dne, trošku taky pusou modelařili a Honzík se přitom hezky nudil. Pak jsme se zastavili v modelářském krámku Ing. Švíglera, tam ze mne Honzík vyrazil bazarové autíčko, které nutně potřebuje – a jeli jsme domů! Prostě, super výlet!
„Tak to se teda směju a jdu to popsat dál. Ať se zasmějí i ostatní…,“ reagoval pobaveně přítel na skype. Srandičky, srandičky, aneb z cizího neštěstí se lidi většinou radují. „Zajímavé je, že vás všichni litují. Nechápu!“ 🙂 – přišla odpověď. „Bodejť by nám někdo přál něco špatného..,“ kontroval jsem, „…po takových složitých a dlouhých přípravách výletu…!“
Myslím, že jediný, komu byla dnešní nepovedená anabáze do Plzně fuk, byl Honzík. Dostal autíčko, hračku od Míry a velkej řízek…
4 Comments To "Nepovedená anabáze do Plzně"
#1 Comment By Pavel On 18.11.2011 @ 22:11
Ahoj Honzo, ve čtvrtek jsme v té Plzni byli s Petrem a žádná exkurze do pivovaru tam bohužel nebyla. Fakt je, že by se nám opravdu líbila. Nevím, jestli jsi na tu výstavu pojedeš, pokud ano, tak Tě musím upozornit, že je tam pouze jedno kolejiště a je v H0 a analogu. I přesto, že jsme s Petrem měli nějaký výhrady, tak se nám to kolejiště líbilo. Byly na něm docela pěkné stavby a celkově bylo moc hezky vyřešeno. Pavel
#2 Comment By pavel On 21.11.2011 @ 00:34
Tak to nemá chybu, mne by taky nenapadlo, že to otevřou až odpoledne. Fakt je to, že kdybychom byli dítka školou povinní, tak by nám bylo jasné, že do školy se musí i v pátek, tím pádem nemohu dítka řídit v modelářském klubu kolejiště. My jsme prostě měli štěstí, že jsme tam jeli ve svátek. Fakt je to, že na čas bychom se taky netrefili, jelikož jsme tam přijeli taky dopoledne. Ahoj Pavel
#3 Comment By Pavel On 21.11.2011 @ 00:37
Výlet do Plzně ha, ha, ha. A v hospůdce jsi scházel. Tentokrát se to vydařilo ještě lépe než posledně. Domů jsem dorazil už ve 1/4 na dvě. :-))
#4 Comment By Vašek On 21.11.2011 @ 00:39
Ahoj! Ježišmarjá, to jste nemohli zavolat a počkat u nás? Tam byste to určitě přečkali, aniž by vám byla dlouhá chvíle. V.