T-gauge funguje díky využití magnetizmu, aneb Několik úvah k příslušenství

^[1]Při seznamování s výrobky KK Eishindo of Japan jsem si připadal jako když se mladík seznamuje s první láskou. Jako klasický technik jsem samozřejmě ignoroval přečtení průvodního povídání prodejce (http://www.tgauge.co.uk ^[2]). Všichni mi dají za pravdu, že návody jsou pro „blbce“ a podle jístého zákona se čtou až když selžou veškeré pokusy o spuštění výrobku. Nakonec jsem se k přečtení základní informace od výrobce odhodlal – a divil jsem se.

Objev, který překvapil

  Japonští konstruktéři použili něco, co podle mých vědomostí nikdo z výrobců železničních modelů nepoužívá. S jejich fintou jsem se už ale setkal jako malé dítě, když jsem dostal jako hračku malý dřevěný vláček (otec byl výpravčí). Vláček jezdil dokola po nakreslených kolejích; zespodu byl tažen magnetem, druhý magnet měla mašinka v sobě.
  Všechny vlaky – a to od skutečných až po ty nejmenší modely – využívají ke styku s kolejemi přitažlivou sílu vytvářenou zemskou gravitací, kterou způsobuje zemský magnetizmus. Tím je zajištěn sběr elektrické energie z kolejí, resp. sběrače. Naopak „magnetické vlaky“ využívají elektromagnetickou energii se vzájemně opačnou polaritou ke „klouzavé jízdě“ a pohonu.
  Když jsem si přečetl průvodní slovo k T-gauge, tak jsem zíral. Kolečka tažných lokomotiv jsou totiž magnetická a koleje jsou s magnetického materiálu, čímž se „dohání“ malá adheze způsobená nízkou hmotností vozidel. Magnetizmus zvýší přítlak kol na koleje a tím pádem se zlepší snímání elektrické energie z kolejí.
  Tuto fintu jsem si chtěl vyzkoušet – a ejhle, je to pravda. Nejprve jsem vzal sestavený rám s jedním hnacím dvojkolím a sponku ze sešívačky – přiložil ji ke kolečkům – a ona držela viz obr. 1.

^[3]

Obr. 1 – Důkaz, že u T–gauge se využívá ke zvýšení přilnavosti koleček ke kolejím magnetizmus

Protože jsem chtěl vědět, jak jsou magnety v kolečkách silné, tak jsem postavil lokomotivu na koleje a opatrně je otočil vzhůru koly. A světe div se – lokomotiva držela na kolejích i „hlavou dolů“ – viz obr. 2. Zdánlivý nepořádek na snímku jen dokladuje to, že lokomotiva je skutečně otočená vzhůru kolečky a že se nejedná o fotomontáž či o otočený obrázek. Lidská nedůvěřivost nezná mezí, že?

Obr. 2 – Lokomotiva se díky magnetizmu udrží na kolejích i po otočení vzhůru koly…

U T-gauge všechny odhady pokulhávají za realitou

  Nyní bych se vrátil drobnou poznámkou k okamžiku, než jsem vyplnil objednávku na internetu u http://www.tgauge.co.uk/ ^[2]. K výběru objednaného materiálu mi dopomohl grafický program pro návrh předních panelů pro přístroje. V něm jsem si nakreslil zamýšlené minikolejiště v měřítku 1:450 a zdálo se mi jasné, co všechno musím objednat.

Obr. 3 – Schéma kolejiště, podle kterého jsme sestavil objednávku (nonius měřítka je v cm)

  Objednávku jsem odeslal, zaplatil přes PayPal a s napětím jsem očekával, kdy konečně dorazí balíček. Netrvalo to déle jak čtyři dny! Neskutečné. V neděli jsem objednal, v pondělí zaplatil a ve čtvrtek dopoledne mi pošťák předal balíček. Protože není problém s náhradními díly – jak potvrzuje info viz ZDE -, tak jsem si ze „studijních důvodů“ přiobjednal i pár náhradních dílů – motorek, převodovku, hnací dvojkolí a tažná dvojkolí. Dlužno dodat, že jako prémii jsem obdržel i vnitřní rám motorové jednotky.
  Sotva jsem měl balíček na stole, nedočkavě jsem ho rozbalil a zkontroloval dodané díly – obr. 4. První co mne napadlo se týkalo obalů – zřejmě platí, že čím menší modely, tím větší obaly. Sběrny si přijdou na své.

^[4]

Obr. 4 – Pár drobností T-gauge v měřítku 1:450 zabralo díky obalům plochu pracovního stolu

Dle obr. 3 jsem sestavil kolejiště a zjistil, jak je matoucí představa prostorových dispozic u tak malého měřítka. Nádraží jsem si vymyslel tak dlouhé, že základní sestava „místního“ vlaku se na něm jaksi přímo ztrácela. Po chvíli laborování jsem plánek překreslil a mírně rozšířil. Při kreslení jsem narazil na zajímavý problém v nabízeném sortimentu – Japonci asi nemají prellbock, neboli šturc, aneb zakončení kolejí. Tak buď u nich vlaky končí v kopřivách, anebo jejich tratě končí smyčkou. Nevím?
  Samostatnou kapitolou je pak příslušenství k T-gauge. Jak už jsem minule předeslal, k jeho prohlédnutí je třeba hodinářská lupa. Například telefonní budka je jen 2 mm vysoká. Ve skutečnosti vypadá jako otřep na výlisku.
  Z nového plánku – viz obr. 5 – je patrno, že ještě nějaký materiál budu muset dokoupit, ale to až později, protože stále o budoucím kolejišti přemýšlím, navíc doufám, že se v dohledné době ještě rozšíří sortiment nabízených dílů. Zatím u mne doma probíhají „přípravné práce“ a do podzimu, kdy dojde ke konečné stavbě a montáži, je ještě daleko. Zatím se seznamuji s výrobky a odhaluji nové a nové zajímavosti, se kterými zase někdy příště seznámím.

^[5]

Obr. 5 – Upravené schéma mého prvního kolejiště T-gauge

Jaroslav Vorlíček, SMAPE