Honzíkovy vláčky

Na exkurzi v obilním silu ve Velvarech

V sobotu jsem poprvé v životě viděl, jak to funguje v historickém (ale stále funkčním) obilním silu. A věru, mé dosavadní představy byly hodně jiné. Kolega Jan Jáchymstál, takto projektant obdobných zařízení a současně člen sekce TT Zababova, mi vyjednal exkurzi do sila ve Velvarech. Pan Pokorný, majitel, nás provedl a mne nechal udělat pár snímků. Všechno je tam chytře vymyšlené, na rozdíl od mé představy dosti miniaturizované. To se týká korečkových výtahů, litinového spádového potrubí, i dalších mechanizmů, kterými se obilí dopravuje. Vše je konstrukčně jednoduché, snadno opravitelné a také bezpečné. Jelikož prach z obilí je za určitých okolností výbušný, jsou v kritických místech odtahy. Sila ale mají i své nepřátele – hlodavce a ptáky.

  Modulová stavba z první čtvrtiny min. století, kterou jsem poznal například na nádraží ve Zbečně, má zděné jen obvodové zdi. Vnitřek je postaven ze dřeva. Naši předci věděli, že ideálním materiálem napomáhajícím k vysušení a dlouhodobému skladování zrna je dřevo. Při skladování zrna do sebe dřevo jímá vlhkost, přičemž konstrukce sila umožňuje jeho nezbytnou dilataci. Dřevěné nosné trámy, příčníky i podlahy jsou ukázkou dokonalé špičkové řemeslné práce.
  Zrno, případně jiná semena, jako např. olejniny, jsou v jednotlivých poschodích sila skladovány ve vrstvách cca 40 – 100 cm v jakýchsi kójích (odborně hrádích) ohraničených prkenným stěnami. Výška vrstvy záleží na aktuální vlhkosti zrna, neboť nosnost stropů je samozřejmě limitována. Naskladňování obilí do konkrétních míst v silu, resp. jeho přemisťování, se provádí důmyslným systémem šnekových dopravníků, korečkových výtahů a litinových trub o průměru běžné okapové roury. Obilí, které se přiveze z polí ve speciálních nákladních vozech se vysype do příjmového koše, odtud je šnekovými nebo hřeblovými dopravníky přepraveno ke korečkovému výtahu, jenž ho dopraví do nejvyššího patra sila. Tam je vysypáno do násypky, která ústí do karuselové rozvaděcí hlavy, jenž je napojena na důmyslný systém spádového potrubí, vedoucího do jednotlivých částí objektu. V každém patře jsou do potrubí vsazeny mechanicky ovládané klapky, kterými se zrno buď vysypává do vyhrazeného místa (hrádě) v některém patře, anebo naopak se přes ně vpoští do trubky, kterou se samospádem vede do nižších pater, resp. do výsypného místa, kam se přistavují dopravní prostředky (nákladní auta).
  Ve Velvarech bylo v 60. letech minulého století  vedle starého objektu sila  postaveno další silo, tentokrát ocelové, které sloužilo jako sklad státních hmotných rezerv. Modernější silo se označuje jménem jeho autora – Štolfa. Bylo vyvinuto rovněž jako modulová stavba, ale umožňuje uskladnění mnohem větších objemů obilí. Obilí se zde již neskladuje v patrech, ale ve svislých buňkách o čtvercovém půdorysu o délce strany 2,1 metru a výšky téměř dvou desítek metrů. Pod každou buňkou je výsypník, který je spojený rourou s dopravním žlabem, v němž je obilí přemisťováno hřeblovým dopravníkem. Součástí objektu je i sušička obilí. Do sila Štolfa se vejde až 1000 tun obilí.
  Snad se nám i podaří připravit modelovou výrobu sila Štolfa.

(Text odborně upravil Ing. Jan Jáchymstál; foto hlav)

[Show as slideshow]

Počet přečtení: 11 485 | Tisknout: | Poslat: