Skály snadno a levně

forma-skaly_150Celá řada výrobců doplňků pro modelovou železnici má ve své nabídce i nejrůznější skály, portály tunelů, kamenné stěny a další scenérie. Tyto výrobky ale nejsou nejlevnější. Není však nic obtížného si takové komponenty vyrobit.

 

 

Profi výrobky

V nabídce například firem NOCH, Busch a dalších jsou polotovary kamenů a skalních masivů, připomínající žulu, anebo pískovec (například zde). Jsou vyrobeny ze speciální pěny, která je lehká, dobře se řeže (krájí) a jinak opracovává, snadno se lepí tavným lepidlem, jakož i barví. Pěna je velmi stabilní a odolává i povětrnostním vlivům, takže ji lze používat například i u zahradních železnic apod.

Formy pro odlévání

Vedle toho jsou k dispozici i formy pro dolévání stejných produktů, například ze sádry. Jak imitace polotovarů kamenů a skal, tak i formy jsou na naše poměry dosti drahé. Cena modelových skal za cca 15 € není málo. To samé platí i o imitacích kamenů z korkové kůry.

Vhodné kameny pro odlití formy

Zejména pořizovací cena mne vedla k hledání náhrady. Jako vždy jsem nejdříve zkoumal produkty matky přírody. Problém je ale v tom, že člověk musí myslet na zmenšení, ať už modelaří v měřítku H0, TT, N nebo jiných. Z těchto důvodů se moc nehodí žula, rula a další hrubozrnné materiály, neuspokojila mne ani struktura pískovce a dalších hornin. Dokonce jsem zkoumal i uhlí, ale pak jsem zvolil vápenec. V okolí Prahy je poměrně hodně vápencových lomů, na internetu jsou o některých z nich pěkné webovky. Já měl smůlu, že jsem hned v prvním lomu v Řeporyjích narazil na Hlustvisiháka, který mne po sdělení požadavku, že si potřebuju nasbírat pár kamenů, vyhnal. No, pár vápencových kamenů s velmi pěknou povrchovou strukturu jsem nakonec v okolí lomu našel (na poli).

Kameny je třeba důkladně vyčistit kartáčkem pod vodou, tj. zbavit je hlíny a zvětralých vrstev. Pro další práci si stačí vybrat dva či tři z nalezených. Po oschnutí jsem kameny natřel několika vrstvami parafínového separátoru Lukopren.

Odlití formy z Lukoprenu

Připravil (umyl) jsem si plastové kelímky (od pokrmového tuku, rýže apod.).

V jiném kelimku od jogurtu jsem si namíchal odlévací hmotu Lukopren N 1522 a nalil ji na dno dvou připravených kelímků, přibližně do výšky asi 1,5 cm. Na dno (do lukoprenu) jsem položil kameny plochou, která se mi jevila tvarově nejzajímavější. Námitka, že některá hrana kamene při tom způsobí otvor v odlévací hmotě je sice pravdivá, ale eliminace tohoto faktu je vysvětlena dále.

Lukopren tuhne poměrně rychle, nicméně věci vůbec neuškodí, když se nechá řádně vytvrdnout do druhého dne. Kameny se z formy dostanou velice snadno. Pokud se ve dně objeví otvor od hrany kamene (viz výše), dno se jednoduše z opačné strany zalije vrstvičkou Lukoprenu. Zdá se mi to jednodušší, jak složitě podkládat kameny, aby se nedotýkaly dna kelímku.

Odlévání sádrových skalních bloků

Hotové formy jsem seříznul nožem na výšku cca 1,5 až 2 cm. Do nich pak lze bez větších potíží odlévat kusy skalních masivů ze sádry. Doporučuji používat sádrové směsi určené k modelování. Některé již mají barevné odstíny blížící se reálným barvám skal. Při míchání sádry (je-li bílá či šedá) ji lze také přibarvit vodovými nebo temperovými barvami, ale pozor, nepřehánět sytost odstínu. Takto si lze zhotovit skály na celé Alpy.

Sádrové bloky se pak lepí na podklad z polystyrenu, lepší je však Styrodur. Výborně se opracovává a přitom z něho není nepořádek jako z polystyrenu. Také se dobře lepí tavným lepidlem. Někdo tvaruje hrubý povrch kopců a skal z kartonu potaženého sádrovým obinadlem, jiní používají síťky k překrývání spár sádrokartonu atd. Možností je větší množství.

Hotové skalní masivy na kolejišti je vhodné „doladit“. Výborně se k tomu hodí sádrová směs plněná drobnými kamínky, kterou prodává firma Noch pod katalogovým číslem 60880 nebo 60980. Prášek (v balení ho je 400 g) se naředí vodou, přičemž je lepší si vytvořit hustší konzistenci – lépe se nanáší špachtlí nebo stěrkou. První produkt je po uschnutí šedivý a navozuje podobu vápence nebo žuly, druhý produkt je hnědý a má se podobat pískovci.

Rozmíchanou hmotu (raději vždy menší množství, tuhne do 15 minut) nanáším pomocí zubařské špachtličky do mezer mezi nalepenými „sádrovými kameny“, a hned povrch tvaruji. Jak mne to napadne vytvářím rýhy, větší i menší pukliny a vystupující kameny, prostě podobně jako to umí jen příroda. Nic souměrného, spíš naopak. Ale opět platí – nepřehánět!

Touto sádrovou hmotou lze tvarovat i menší kamenné útvary, jako třeba opěrnou zítku, kámen vyčnívající ze svahu, v lese mezi stromy apod. Tuto metodu jsem použil při stavbě diorámy pily (zde). Na podklad stačí naplácat hmotu (množství podle potřeby) a špachtličkou ji vytvarovat. Výhoda této sádrové hmoty plněné drobným štěrkem je ta, že zatímco sádru lze špachtlí snadno uhladit, s produktem od Nocha to nejde, plocha zůstane drsná, takže výsledný efekt je podobný „kamenné“ realitě.

Barvení skály

Když sádra ztvrdne a hlevně vyschne (doporučuji nejdříve druhý i třetí den), celou plochu skalisek je vhodné stříknout šedým, případně hnědým sprejem (nebo jejich kombinací, podle zamýšleného efektu).

Konečná úprava skal spočívá v použití tzv. metody suchého štětce. Do bílé olejové barvy maličko přibarvené černou (k docílení jemně šedého odstínu) se lehce namočí plochý štětec s tvrdším vlasem. Barva, která ulpěla na štětci, se pořádně rozetře na novinovém papíře, není na škodu štětec na jiném místě novin vytřít téměř do sucha.  Teprve pak se štětcem velmi opatrně (a naplocho) přetírají hrany skal (kamenů), vždy stále jedním směrem, tedy šikmo zespodu nahoru.

Nakonec se celá skladní plocha přestříká matným lakem.

Obrazová dokumentace

01_dsc00061

Vybrané kameny z vápence natřené parafinovým separátorem Lukopren

02_dsc00071

Lukopren N 1522 a parafínový separátor

03_dsc00281

Kameny zalité Lukoprenem spočívající na dně plastových kelímků

04_dsc00081

Ve dně formy jsou patrné otvory od hran kamenů

05_dsc00311

Dno formy zalité vrstvou Lukoprenu

06_dsc00021

Forma seříznutá na výšku cca 1,5 cm, do které je po natření separátorem možné odlévat sádrové modely

 Hlav, 10. 1. 2010

Rubrika: Příroda, STAVBY

Vložit komentář

Text komentáře: