V rámci odezvy na seriál článků z letošního norimberského veletrhu jsem zaregistroval zvýšený zájem kolegů o patinovací fixy Floquil™, které jsem našel ve stánku Shesto. Jak mne upozornili kolegové, tyto barvy byly prezentovány i jinými vystavovateli. Bohouš Partyk trošku zapátral na internetu a objevil několik prodejců v Americe. Našel i distributora pro Evropu, ale ten se nejspíš nebude bavit s koncovými zákazníky.

  Jak už jsem uvedl na jiném místě, patinovací fixy Floquil™ nejsou novinkou v pravém smyslu slova. Například firma Micro-Mark je nabízí už delší dobu, ale nezasílá je letecky. Když jsem o tom mluvil s Petrem Litomyským, sdělil mi, že vzorky těchto barev má již delší čas, ale prozatím nebyl schopen splnit jisté obchodní podmínky dodavatele, aby mohl tyto produkty dovážet a nabízet je v rámci svého e-shopu – ZDE. Prozatím tedy jen patinovací barvy Floquil™ několika slovy představím.
  Značka Floquil™ je na trhu přes 50 let. Jedná se o kultovní značku v kategorii hobby. Firma Floquil nabízí na americkém trhu bezkonkurenční výběr nejrůznějších odstínů barev pro modely železnic, které vychází z reality. Vynikají barevnou věrností, nicméně především v porovnání s barvami amerických a kanadských železnic. Kromě několika sad základních a doplňkových barev nabízí i tzv. patinovací barvy. Barvy jsou obvykle adjustovány v lahvičkách se šroubovacími víčky nebo v tlakových lahvičkách (spreje). Barvy se dají nanášet štětcem nebo se stříkají. Uvádí se, že mají neomezenou skladovatelnost. Když vyschnou, vytvoří pevný a trvalý nátěr na všech druzích povrchů – pryskyřice, vinyl, plasty, dřevo či kov.
  V této souvislosti drobná poznámka ke skladovatelnosti. Přesvědčil jsem se, že není „fix“, jako „fix“. Před asi 15 lety jsem si přivezl z Ameriky dva „fixy“ z produkce Sanford (tzv. průmyslový popisovač zn. Sharpie Industrial). Je téměř neuvěřitelné, že ačkoliv jej používám relativně často, píší stále! Obsahuje zřejmě velmi dokonalé barvivo a díky hrotu a těsnosti víčka nevysychá. Předpokládám, že „dlouhověkost“ těchto psacích prostředků spočívá ve složení použitých barev a v celkové konstrukci prostředku.
  Pokud hovořím o patinovacích barvách, tak je třeba si uvědomit jistý rozdíl v tom, jak u nás vnímáme a provádíme samotné patinování, především olejovými či práškovými (ale i jinými) barvami – blíže viz např. Houmr a jiní – ZDE. V angličtině se používá pro navození modelové představy stáří předmětů slovo weathering, což doslovně přeloženo znamená „zpočasování modelu“. U nás se podle všeho k vyjádření téhož více vžilo slovo patinování (také cizího původu, zřejmě od řeckého pathos = útrapa), pod kterým si představujeme ztvárnění předmětů změněných působením přírodních a jiných vlivů (např. opotřebování) v probíhajícím čase a tím navození stáří předmětů. Takže, jestliže firma Fluquil nabízí barevné sady „fixů“ (třikrát po třech odstínech) s tzv. patinovacími barvami, je to zajisté jen pro zjednodušení jinak velmi pracné metody patinování, při které se jednak používá mnoho různých druhů barev v bezpočtu všelijakých odstínů, a za druhé stejně nedefinovatelný počet všelijakých způsobů nanášení a stírání barev. Patinovací barvy Floquil™ jistě mohou být přínosem tehdy, když potřebujeme stejným odstínem „napatinovat“ kolejnice, jámu v točně, stěnu objektu, betonové nástupiště atd., protože se tím velmi zjednoduší práce. 
  V tomto ohledu jsou produkty Floquil™ užitečné. Patinovací barvy jsou adjustované v tubách s aplikačním hrotem, které připomínají u nás velmi dobře známý tzv. „zvýrazňovač“, jemuž nikdo neřekne jinak než „tlustý fix“. Tuba obsahuje 10 ml barvy (1/3 oz.). Před použitím se jednoduše s tubou zatřepe, sundá se víčko hrot se přitlačí na barvenou plochu a může se malovat. Po skončení práce se jednoduše nasadí víčko, čímž je zamezeno vysychání barvy. Barva je rychleschnoucí, takže patinování probíhá velmi rychle. Podle neověřené informace (převzaté z jednoho zahraničního diskusního webu) je vydatnost jedné tuby na cca 120 m kolejnic. Tentýž zdroj uvádí, že práce s těmito barvami je velmi rychlá a dokonalá. Je nutné při ní větrat. Ukázka z YouTube je ZDE.

   Výrobce připravil tři sady patinovacích barev pro modelové kolejiště, každou se třemi odstíny barev.
  První má katalogové číslo F3801 a obsahuje barvy určené pro patinaci kolejí – Rail Brown („železniční hnědá“), Rail Tie Brown (neznám český ekvivalent pojmu „železniční remízová hnědá“) a Rust (rezavá). Tyto odstíny (resp. jejich kombinace) umožňují imitovat různé barevné škály vznikající v reálných podmínkách železnice vlivem povětrnostních vlivů.
  Druhá sada má označení F3802 a obsahuje barvy určené k barevné úpravě stavebních objektů – Aged Concrete (vyzrálý beton), Weathered Black (zvětralá černá) a Roof Brown („střešní hnědá“). Tyto barvy bude vhodné aplikovat na staré okenní rámy, střešní podhledy, schody, betonové základy a různé stavební plochy apod.
  Třetí sada má označení F3803 a obsahuje tři základní barevné odstíny země – Earth (země – hlína), Mud (bláto) a Grime (špína). Tyto odstíny jsou určené pro aplikaci např. na podvozcích vozidel apod. 

  Patinovací barvy Floquil™ jsou určitě zajímavým prostředkem pro barevné „doladění“ modelového kolejiště. Umožňují velmi snadno navodit atmosféru způsobenou plynoucím časem, který se v realitě běžně podepíše na naprosto všech věcech, které nás obklopují. Pokud již někdo má barvy Floquil™ vyzkoušené, anebo zná možnost jejich nákupu, přivítám poskytnutí těchto informací.

Autor děkuje za poznámky a doplnění textu Bohouši Partykovi a Pavlu Mihulovi.

Foto hlav

Lepení

  Ačkoliv neznám přesné chemické složení desek Vekaplan ¹⁾ a tudíž ani neznám doporučení výrobce, na lepení tohoto materiálu se mi osvědčilo vteřinové lepidlo Loctite (v balení 3 g). Ovšem poté, co jej u nás v drogerii zdražili na 35 Kč za tubičku, a ani jinde se nedá koupit levněji, přešel jsem na lepidlo Soudal „Cyanofix“ 20 g za 110 Kč.
  Lepidlo lepí dokonale a jak jsem napsal, lepený spoj se nedá utrhnout. Dokonce jsem zkusil i „retušování spoje“ dvou desek, čemuž říkám spojení dvou zbytků, které spolu dají potřebný rozměr. Lepený spoj je tak dokonalý, že prakticky není viditelná spára, takže ji není třeba tmelit. Stačí vzít slabý odřezek, matnou stranou jej nalepit na povrch, a po cca 10ti minutách odříznout a zabrousit. Po nástřiku základovou barvou se vše krásně schová.

Barvení

  Svoje modely z desek Vekaplan jsem dříve stříkal základovou „klasikou“ na auta, nesoucí označení „Motip“ nebo Plastikote“. Červená základovka byla v pohodě, ale špatně se pak překrývala povrchovou barvou (chtělo to přestříkat ji několika vrstvami). Ostatní odstíny této barvy bílá, černá a šedá nestály za nic. Leskly se a zalévaly detaily.
  Dnes stříkám základ stříkacím tmelem Mr. Surfacer 1000 od Günze a na povrch používám dle potřeby akrylovou nebo olejovou barvou. Např. na hlavní budovu pily jsem použil akrylovou barvu, kterou jsem nanášel pistolí. Na dřevěnou budovu jsem pak aplikoval olejovou barvu (štětcem), konkrétně umbru pálenou, samozřejmě ředěnou kobaltovým sikativem, který materiálu neublíží, ani když není opatřen základovou barvou. Takže barvit akrylem nebo olejem je rozhodně to nejlepší řešení.
  Acetonové barvy raději nedoporučuji. Mám za to, že i vteřinové lepidlo obsahuje rozpouštědlo na bází podobné složení acetonu, který nejspíš materiál naleptává. To lze využít při lepení (viz výše), ale acetonová barva by nejspíš poškodila povrch materiálu.
  Podotýkám jen, že Vekaplan je z výroby opatřen samolepící „igelitovou“ folií, kterou je třeba před lepením a barvením sundat.

________________________________________________

1) Nezávisle na sdělení autora jsem oslovil prodejce desek Vekaplan – CAD-PRO spol. s r. o., Hranická 93, 757 01 Valašské Meziříčí – http://www.cad-pro.cz/obchod.htm. Obratem mi na několik otázek odpověděla paní Marečková. Firma doporučuje lepit desky Vekaplan SF či K lepidlem na PVC (z čehož vyplývá, že materiál je vyroben na bázi polyvinylchloridu – PVC). Desky se řežou (tzv. formátují) okružní pilou s vidiovým kotoučem, nebo vodním paprskem. Není vhodné je řezat laserovým paprskem. Desky výrobce zasílá jak ve velkých formátech prostřednictvím zasilatelské firmy, tak nařezané na jakýkoliv formát podle přání zákazníka; tuto službu výrobce účtuje zvlášť.     

Text a foto Jan Kopecký; redakce textu hlav

Shodli jsme se s Martinem Pintou (Lokopin), coby muzikantem (já jsem jen špatný kytarista), že co se nedá sehnat v modelářských prodejnách (kterých je navíc poskrovnu), dá se koupit v hudebninách. Ostatně, oba (stejně jako všichni dříve narození) se čas od času vracíme k životním poznatkům a co jde, zkoušíme aplikovat v modelařině. Naposledy jsem si všimnul, že Pinta se v pojednání a servech a výhybkách zmínil o kytarových strunách, které doporučuje na výrobu „brka“. Aby nemusel všechno testovat sám (vycházet z jeho nápadů a vydávat je za své už umí kde kdo ), ujal jsem se s jeho vědomím následující triviální záležitosti a dávám na vědomí, že:

  Kytarové struny se dělají v nejrůznějších provedeních a tloušťkách, i z různých materiálů (ocel, nylon, bronz…). Pro různé nástroje se vyrábějí hladké nebo tzv. omotané (ocelový drát nebo nylon se omotává jemným bronzovým drátem). Omotané struny jsou určeny obvykle pro hlubší tóny. Jelikož modelářům se nejspíš hodit nebudou, nebudu o nich dál mluvit.
  Jak známo, na kytaře je šest strun (a podle Vaška Neckáře to úplně stačí), které se označují E, A, D, G, H, E (od hlubokých po vysoké tóny). Každá z nich má různý průměr. Jsou v tom jednoduché fyzikální zákonitosti, které není třeba rozebírat. Z praktického hlediska je dobré vědět, že jedna sada strun se vyrábí až ve čtyřech různých průměrech. Každému hráči vyhovuje něco jiného. Z toho plyne první poučení, že při nákupu kytarové struny pro účely modelářské není dobré chtít po panu prodavači v hudebninách strunu „H“ či „D“, ale rovnou chtít levnou hladkou strunu takového či onakého průměru (a nejlépe bude mít připravené rozměry jak v milimetrech, tak palcích – viz dále).
  Průměr strun je na obalech tradičně vyznačen v palcích, ale někdy i v milimetrech. Kvalitní (i levné) struny se zpravidla vyrábějí v zámoří nebo V. Británii (odtud tradiční značení v palcích). Ocel, ze které se struny vyrábějí, obsahuje řadu legovacích přísad (nikl, chrom aj.) a zřejmě méně uhlíku, čímž se dosahuje toho, že struny nerezaví, ani když jsou vystaveny agresivnímu potu hudebníka, jsou velmi pružné (při ohybu se nelámou) a mají stabilní rozměr v celé délce. A to jsou hlavní důvody, proč se domnívám, že kytarová struna je lepší materiál pro „brka“ nebo i pro jiné aplikace v modelařině (ostatně, lodní a letečtí modeláři už to dávno vědí…), než „obyčejná“ ocelová struna. Nicméně, ani takovou bych pro některé účely nezatracoval. Ono totiž vždy půjde o účel použití struny. Zpravidla asi neexistuje generální rada. Průměr (tuhost) struny, její další materiálové složení vč. antikorozních atd. pochopitelně definují její fyzikální vlastnosti. Na druhou stranu bude záležet na tom, co má být strunou poháněno. Jednou to bude výhybka, jindy závory či mechanické návěstidlo, jindy zase otvírání dveří. Všechny tyto mechanizmy budou mít nějaký odpor, který musí struna překonat. Takže, nejspíš se bude s průměry struny a její tuhostí stejně muset experimentovat.
  Zpátky k rozměrům a doporučené značce. Martin vyzkoušel k pohonu výhybky od serva kromě jiných i strunu označenou D´Addario PL022. Jedná se o strunu vyrobenou v USA. Kupodivu se prodávají v jednotlivých kusech (nikoliv v sadě, jak je více obvyklé). V jednom obchodě s hudebninami v Praze na Smíchově je prodávají za 18 Kč kus (v USA za 0,57 $), a to ve všech průměrech. Užitná délka (pro modeláře) je po odštípnutí očka na přichycení struny ke kobylce 105 cm.

  Nakoupil jsem vzorky různých označení a změřil jsem jejich průměry (mikrometrem), přičemž porovnání s údajem na obalu je uvedeno v přehledné tab. 1. Podotýkám, že jsem nekupoval všechny nabízené průměry, ale jen šest vybraných v aktuálním prodeji, vč. nejtenčí (008) a nejsilnější (026). Měření průměrů jsem prováděl na několika místech struny nejméně 50 mm od jejího konce. Naměřené údaje byly vždy u jedné struny stejné, kromě průměru bezprostředně na konci struny.

Tabulka 1
Označení   Údaj na obalu (mm)    Změřeno (mm)
008            0,20                                0,20
011            0,28                                0,27
016            0,41                                0,39
022            0,56                                0,54
024            0,61                                0,62
026            0,66                                0,65

  Nejspíš nemá cenu provádět nějaká detailní porovnávání kytarových strun dalších tvrdostí a značek, či kytarových strun s ocelovými strunami prodávanými v modelářských obchodech. Snad jen z hlediska cenového. Jeden metr struny D´Addario přijde na cca 17 Kč. Ocelové struny od K&S Engineering (nabízí např. Petr Litomyský) ve srovnatelných průměrech vyjdou na cca 10 až 11 Kč za metr. Tedy, kdo potřebuje strunu kvalitní, opravdu pružnou (nelámavou při ohybu přes hranu) a hlavně antikorozivní, měl by navštívit hudebniny nebo jejich e-shop. Dlužno ovšem podotknout, že značka D´Addario nejspíš bude jedna z nejlevnějších. Hudební virtuózové budou asi brnkat na jiný materiál. Ostatně, s jedním ze skutečných kytarových Mistrů, skladatelem Pavlem Cibochem – ZDE, jdu zítra na pivo, tak se ho zeptám…

  A pokud někdo brnká na banjo nebo na jiný strunný hudební nástroj, může zde uvedené poznatky oživit svými zkušenostmi.

Obrazová příloha

Foto hlav

  VEKAPLAN je obchodní označení pro desky zhotovené z polyvinylchloridu (PVC)¹⁾. Desky mají různou sílu, kvalitu povrchů i barvu. Materiál je měkký, tudíž se na něj dobře rýsuje a také se samozřejmě dobře řeže. Při síle stěny 1,5, 2 či 3 mm je dokonale neprůsvitný. Další výraznou výhodou je jeho nehořlavost, takže se dá použít i jako podložka pod elektrické komponenty, což mohou být v případě železničních modelů například DCC komponenty. Snad jedinou nevýhodou pro běžného modeláře je skutečnost, že desky se prodávají v rozměru cca 2 x 3 m. Desky sice nejsou extrémně drahé, jako jiné obdobné materiály používané v modelařině (např. Evergreen), ale při nutnosti mít k dispozici desky několika tlouštěk přece jenom nákup v těchto velikostech pár korun stojí.

  Pro modelářské použití se nejvíce hodí Vekaplan SF s matným povrchem nebo Vekaplan K s lesklým povrchem, a to o síle 2 a 3 mm. Na podklady pro DCC komponenty, spojování kolejových modulů a jako podklad pod koleje v nesourodých částech kolejiště používám sílu 3 mm (inspiroval mě Houmr), a to z toho důvodu, že jako podklad pod koleje používám měkčené PVC o stejné síle (podkladní materiál pro sádrokarton prodávaný v roli). Na stavby modelů domečků používám ten dvoumilimetrový. Díly z Vekaplanu lepím vteřinovým lepidlem. Na první slepení reaguje okamžitě. Při jeho event. oddělení je potřeba lepené plochy před novým lepením lehce přebrousit.

VEKAPLAN SF je PVC deska s matným povrchem. Materiál se vyznačuje nízkou hmotností, vysokou rázovou houževnatostí, výbornou odolností proti chemikáliím a UV záření (pouze bílá). Je velmi špatně hořlavý. Snadno se dělí a opracovává konvenčními nástroji, dá se ohýbat za studena, za tepla lze táhnout, dá se svařovat, umožňuje potisk sítotiskem a lepení. Používá se při výrobě displejů, reklamních tabulí, ve výstavnictví při dekoraci obchodů a v modelářské praxi. Desky mají barvu bílou, žlutou (RAL 1003), červenou (RAL 3001), modrou (RAL 5005), zelenou (RAL 6032), šedou (RAL 7004) a černou (RAL 9004). Prodávají se v tloušťkách 2, 3, 4, 5, 6, 8, 10 mm.

VEKAPLAN K je PVC tvrzená kompaktní deska s lesklým povrchem. Tento materiál má obdobné vlastnosti i užití jako Vekaplan SF. Prodává se v barvách tmavě šedá, světle šedá, natur (cena jako barva bílá), černá, slonová kost, červená, žlutá, zelená a modrá.

VEKAPLAN KT je čirá PVC deska. Pro své vlastnosti se hodí pro zasklení prostoru, výrobu zastřešení, v reklamě či výstavnictví.

  Závěrem bych chtěl poznamenat odkaz na dodavatele desek Vekaplan, nikoliv kvůli reklamě, ale proto, že se těžko hledá dodavatel přiměřených množství těchto desek. Žádný modelář jich totiž nepotřebuje celou paletu. Tímto dodavatelem je Firma CAD-PRO, s.r.o., z Valašského Meziřící – viz http://www.cad-pro.cz/. (Na jejich stránkách je poznámka o řezání desek na míru, což by mohlo řišit problémy při dodávkách menších rozměrů – red. pozn. J. H.)

  Jako ukázku práce s tímto materiálem nabízím pár obrázků rozestavěných modelových domečků z mé dílny.

_____________________________________________

1) Polyvinylchlorid (PVC) je druhou nejpoužívanější plastickou hmotou na Zemi. Vyrábí se polymerací vinylchloridu (těkavý, jemně nasládlý plyn, bod varu = -13,9 °C) a od většiny běžných plastů se liší obsahem chloru. Vyrábí se od roku 1935. Základní surovinou pro výrobu PVC je chlor, jenž se vyrábí energeticky náročnou elektrolýzou vodného roztoku kuchyňské soli. Meziprodukty výroby jsou toxický etylendichlorid a karcinogenní vinylchlorid. In:  http://cs.wikipedia.org/wiki/Polyvinylchlorid (red. pozn. J. H.)

Jan Kopecký
email: koordinátor.bozp@email.cz
(redakční úprava hlav)

Obrazová příloha:

Foto autor

  Občas obtížně sehnatelná „Křišťálová pryskyřice“ od firmy Gédeo (Francie) je adjustovaná v ideálním malém balení výhodném pro modeláře. Pro zajímavost, pochází také z produkce jedné české chemičky, kde je ale nabízena ve velkém balení pod zcela jiným označením. Podrobnosti o jejích vlastnostech a zpracování popisuji ZDE.
  Sádry jsou neodmyslitelný pomocník modelářů, i když někdo dnes již dává jednoznačně přednost plastům. Sádry nabízené v N-šopíku jsou kvalitní výrobky používané mj. dentisty. Blíže o sádrách ZDE.
  Sortiment uvedený v N-šopíku nedržíme skladem – až na výjimky hmot, o které je velký zájem, např. Shape Plast – blíže ZDE. Jejich zajištění zákazníkovi se ale pohybuje v řádu několika dnů.
  Podotýkám, že sortiment odlévacích a tvarovacích hmot je dnes velmi široký. V N-šopíku nabízíme jen zlomek z nich.

Z důvodů objektivního pohledu na jeden nemálo důležitý konstrukční detail důležitý při stavbě kolejiště, zejm. pak modulů, se vracím k „centrovacím kolíkům“, alias středicím trnům. Jak už mohl bedlivý čtenář webu  zaregistrovat, po ¾ roce od publikování mého článku Kolík pro centrování čel modulů se konečně objevila diskuze k této prťavé součástce (ZDE). Sice jsem na ni (diskuzi) reagoval mimo jiné slovy „Ale co – nechť si každý dělá co uzná za vhodné“, nicméně nedalo mi to, zvláště když se Honza Jáchymstál obětoval a donesl mi až na burzu vzorky středicích trnů rozšířených v Zababově, abych k tématu nepřidal pár vět. Jak tak ale pročítám těch několik málo informací, co jsem o „kolíku“ získal, tak mám obavu, jestli náhodou neotevírám Pandořinu skříňku…

  „Právě jsem si přečetl tvůj poslední článek na Honzíkových vláčcích (Nový rok začal. Copak nám přinese? – pozn. J. H.) a trošku ti musím oponovat ve věci středících trnů (což je terminologicky správný název) pro přesné sesazení čel modulů,“ napsal mi před několika dny Jan Jáchymstál, člen sekce TT Zababova a člověk, který mi dal nahlédnout do vnitřností sila na obilí – ZDE. „U nás, v sekci TT klubu Zababov, toto máme vyřešeno, a troufám si říci, že lépe, levněji a radostněji než slovutná společnost Pattern Makers Dowel,“ dodal s pochopitelnou pýchou můj kamarád. A nyní cituji další větu, kterou je třeba si zapamatovat: „Konstruktérem je náš člen Pavel Bureš“.
  Za dva dny mi Honza poslal výkres této součástky. A aby to asi bylo trošku složitější, v podpisovém razítku výkresu jsem v kolonkách „Vypracoval“ a „Kreslil“ nalezl jiná jména, než které mi uvedl. Nebudu je uvádět, kdyby se náhodou jednalo o plagiát .
  Do toho přispěl do diskuse na webu   k cit. článku Dan Buchtela, který coby ortodoxní představitel sekce N Zababova (a toto označení nechť prosím není vnímáno pejorativně – naopak, za práci v sekci a za služby N-kařům si Dana moc vážím). Sice trošku přispěl ke zvýšení hladiny žluče v mých jaterních orgánech, když napsal, že pokud jde o středicí čepy, není třeba se obracet až do Británie, protože v Zababově již řadu let používají ty, jejichž výrobcem je kolega Radek Malina (viz http://malina.byl.cz/cepy/cepy.html). I tuto nacionalisticky laděnou invektivu už jsem strávil. Dan to určitě nemyslel špatně, jen chtěl asi připomenout, že jsem Češi, a že máme přednostně nakupovat především u zdejších firem, byť nám tyto nabízí i cizácké zboží, že? . Než jsem ale pochopil, že když dva dělají totéž, není totéž (myslím tím Bureš a Malina???), připadal jsem si jako Alenka v říši divů…
  Znovu jsem si proto podrobně přečetl mail Honzy Jáchymstála a snad jsem pochopil, že asi nemá cenu pídit se po skutečném autorství středicích trnů a la Zababov. „Obdobné, ale trošku odlišné konstrukce dodává i Radek Malina od H0,“ napsal totiž Jáchymstál (podle obrázků mi připadají trny naprosto stejné). Příměr o vejci a slepici se k tomuto případu tudíž nehodí, ale stejně by mne zajímalo, kdo koho opisoval. Ale protože Jáchymstál je určitě taky tuzemský patriot, dopsal: „Ty anglické (středící čepy – pozn. J. H.) jsou sice napohled pěkné, ale oproti našim dost náročné na montáž.“
  A právě to není pravda a proto se snažím zastat se neznámého konstruktéra z Albionu a píšu tyto řádky! Už jsem uvedl, že Honza Jáchymstál mi obětavě donesl vzorky zababovských středících trnů na sobotní burzu, ale protože tam bývá značná „mlejnice“, nebyla šance naše hádání úspěšně dokončit. Proto pokračuji zde a věřím, že „potrefená husa“ se ozve. Vše v dobrém, kamarádi…
  Vyfotil jsem a publikuji tyhle „kolíky“ a la Zababov níže jenom proto, abych je představil i lidem nezababovským. A opakuji raději znovu, co jsem již jednou napsal: „…nechť si každý dělá co uzná za vhodné“.
  Tak především, inkriminovanou součástku zkracuji na slovo „kolík“ (byť pro mladé kolegy má toto slovo naprosto jiný význam).
  Za druhé. Kolík a la Zababov se montuje z vnějšku dotykových čel modulů, zatímco kolík a la Pattern Makers Dowel (budeme jim říkat „anglické“) se montují na dotykové plochy čel modulů. Z čehož plyne, že když bude ona deska hodně silná, zababovský kolík může být krátký… . Některé ženy by možná řekly, že na délce nezáleží… U anglického kolíku ale naprosto vůbec na tloušťce spojovaných čel nezáleží.
  Za třetí. Vystředění obou polovin součástek se provádí podobně, rozhodně ale ne stejně. Zatímco vystředění anglického kolíku se jeví pracnější, není tomu tak, leč výsledek je (podle mne) dokonalejší. Škoda, že nemohu (z důvodu autorských práv) překopírovat pracovní postup patrný na VHS firmy PECO, kde je tahle věcička didakticky představena. Jde totiž o to, že ke stabilitě přispívá zapuštění obou půlek součástky do masivu čel modulů. Zadlabávat pouzdra zababovského modelu si kvůli pracnosti (obdélník se zakulacenými rohy) nechci ani představovat. Naštěstí se to prý nemusí dělat (tvrdí Jáchymstál). Pravda, pozici pouzdra v ose drží vyvrtaný otvor, aby pouzdro nevypadlo, je přišroubované dvěma šroubky. Aniž bych to musel popisovat u anglické součástiy (stačí mrknout na obrázek), považuji středění za účinější.
  Za čtvrté – montáž modulů. O výhodnosti vlastní montáže obou součástek se můžeme přít donekonečna. O výhodnosti montáže modulů osazených anglickými součástkami nebudu diskutovat. Jen technický zabedněnec bude tvrdit opak. Když se na čela přidělají obě půlky tohoto kolíku, stačí moduly přiblížit k sobě, udělat „cvak“ a čela stáhnout šrouby. Nemyslím si, že lozit někde pod moduly, strkat do pouzder kolíky a ještě je utahovat „kontra-matkou“ je pohodlnější…
  Za páté. Cena. Na anglickém trhu stojí Pattern Makers Dowel  bez pár drobáků 5 liber, což je dejme tomu 150 Kč za kus (tedy za pár – sameček a samička), a to je hodně. Uznávám. Cena zababovského kolíku mi ale bohužel není známá. Možná, že pro členy Zababova platí nějaké sleva. Ale pro nečleny?

  Tak nevím, co napsat závěrem. Ochota kamarádů ze Zababova zprostředkovat mi výrobu středicích trnů mne sice těší, ale není korektní vůči ostatním modelářům. Jestli mi však některý z tuzemských výrobců nabídne jejich prodej prostřednictvím N-šopíku pro ostatní modeláře, rád takovou nabídku přijmu. A pokud můj nápad vezme za své některý jiný zdejší internetový obchodník (jako v jiných případech), vůbec mne to nepřekvapí, ale v zájmu modelářů budu rád. Pro ty zákazníky, kteří se přikloní k Pattern Makers Dowel budu dál tyto výrobky objednávat v Anglii. Samozřejmě, za cenu, do které jsem nucen zakalkulovat poštovné a svůj profit. Právě teď uzavírám (do konce měsíce ledna) první letošní objednávku k jediné firmě, která tuto součástku prodává.
  Tak pište, přátelé a kamarádi.

Obrazová příloha

Sada středících čepů Pattern Makers Dowel

Pattern Makers Dowel (detail)

Schéma montáže Pattern Makers Dowel

Středicí trn - výroba Zababov (autora neznám)

Foto a schéma: hlav  

Zhruba před 100 lety vynalezl americký lékárník belgického původu Dr. Leo Baekeland první plast, teplu odolný polyoxybenzylmethylen- glycolanhydride. Spojil s pomocí tepla a tlaku fenol s formaldehydem. Bakelit, jak byla záhy tato první „umělá“ hmota pojmenovaná po svém vynálezci, našla v uplatnění všude. Ne, nebudu dál popisovat vývoj, kterým prošla chemie, protože jej ani neznám. A obávám se, že dneska už ani neexistuje nikdo, kdo by byl schopen pouze vyjmenovat všechny vymyšlené a průmyslově vyráběné plasty. Čas od času se ale člověk setká s nějakým výrobkem z plastu, který překvapí, zaujme či potěší – a pak (někdy) zapátrá po podstatě. Mně se tato skutečnost stala v okamžiku, když mi Luděk Aschenbrenner při exkurzi u něho ve Vísce jen tak mezi řečí sdělil, že jím vyráběná ozubené kolečka jsou z DELRINu.

  Bílý nebo černý materiál nesoucí obchodní označení DELRIN, což je stejně jako TEFLON registrovaná obchodní známka firmy Du Pont, patří do kategorie polykarbonátů, řazených mezi základní technické plasty. DELRIN je ale jen obchodní název, odborně to je Ertacetal. Ertacetal – jak už to v chemii chodí – má ale několik bratříčků.
  ERTACETAL C (bílý a černý) se označuje zkratkou POM-C, ERTACETAL H (také bílý a černý) se označuje POM-H. ERTACETALu H-TF (tmavě hnědý) je označovaný jako POM-H.
  Z odborné literatury cituji:¹⁾ „První dva materiály jsou čisté acetalové kopolymery (POM-C) a homopolymery (POM-H). POM-C je odolnější proti hydrolýze, působení silných zásad a tepelně-oxidační degradaci než POM-H.
  POM-H má vyšší mechanickou pevnost, tuhost, tvrdost a odolnost proti tečení než POM-C. Vyznačuje se nižší tepelnou roztažností a má i lepší odolnost proti otěru. ERTACETAL H se velmi dobře obrábí na mechanických soustruzích a je velmi vhodný pro výrobu přesných mechanických součástí.
  ERTACETAL H-TF je směs DELRINu AF a kombinace vláken TEFLONu, rovnoměrně rozptýlených v acetalové pryskyřici DELRIN. Tento materiál má téměř stejnou pevnost jako ERTACETAL H, ale přidáním teflonových vláken, která jsou měkčí a méně tuhá, se některé vlastnosti změní. Ve srovnání s ERTACETALEM C a H má tento materiál lepší kluzné vlastnosti. Ložiska vyrobená z ERTACETALU H-TF vykazují nízké tření, jsou odolná proti opotřebení a téměř neprokluzují.“
  Teď už je zřejmě jasné, proč Luděk vybral k výrobě mnohých svých výrobků právě DELRIN. Je to materiál, který má vysokou mechanickou pevnost, tuhost a tvrdost a současně vynikající pružnost. Kromě jiných vynikajících vlastností má tento materil velmi dobré kluzné vlastnosti a nevyznačuje se efektem „ulpívání“ na protikuse. Má rovněž vynikající obrobitelnost a velmi dobrou rozměrovou stálost. Nenasákavost je sice vlastnost, která se u modelů aut nebo vlaků až tak moc neuplatní, stejně jako to, že je fyziologicky netečný, omyvatelný a tudíž vhodný pro potravinářský průmysl, ale u převodovek modelů je významnou vlastností to, že ozubená kolečka nehlučí.
  A co se z DELRINu ve Vísce vyrábí? Především nejrůznější ozubená kolečka i s tím nejmenším modulem, ale také různá pouzdra, rozpěrné sloupky, disky kol menších RC modelů a další drobné součátky. DELRIN ale může být použitý v klasickém strojírenství též pro výrobu vaček, ložisek, silně zatížených nosných ploch, všech druhů rozměrově stálých přesných strojních součástí, různých izolačních elektrických komponentů atd. 
  Faktem tedy je, že DELRIN se dá použít kromě zmíněných ozubených koleček i na výrobu dalších modelových součástek, které je třeba vyrobit soustružením či frézováním, přičemž z nejrůznějších příčin (např. elektrická izolace) není vhodné použít barevné kovy, hliník, dural apod. Může se jednat například o stínítka lamp, různé kryty atd. Samozřejmě, je nutné zvažovat cenu materiálu, která v případě DELRINu není malá.

Závěr

  Jelikož mi bylo umožněno nahlédnout do firmy ALSracing, tak vím, že její majitel je ochoten naslouchat a vyrobit jakýkoliv i kusový výrobek, a nejen z DELRINu. Jde jenom o to se s ním dohodnout a akceptovat fakt, že po rozsáhlé srpnové povodni, která kraj postihla, má ještě v současnosti omezenou strojní výrobu.
______________________________________________
1) http://www.eppplasty.cz/pdf/ERTACETAL_H.pdf

ZDROJ: www.eppplasty.cz

Foto: ALSracing

.

V dnešním pokračování přehledu o produktech nabízených firmou ELCHEMCo, Praha 10, navážeme na předchozí díl věnovaný silikonovým kaučukům. Občas se může stát, že se silikonová forma (resp. odlitek) roztrhne. Pro ty účely tady je silikonový tmel Silastic 734. V další části jsou pak popsány zalévací hmoty (vhodné pro výrobu odlitků), vytvořené jednak na bázi polyuretanů, jednak epoxidů. Z vybraných polyuretanů, vhodných pro modelářské potřeby, je PU 501 vyráběný ve třech barvách (žlutá, černá, šedá) a po vytvrdnutí je neprůhledný. Naopak PU 3660S je čirý. Červená, černá či žlutá je také odlévací epoxidová pryskyřice MC 35.1 W21.

Silastic 734

(výrobce jej označuje jako DOW CORNING SILASTIC 734 RTV)

  Silastic 734 je jednosložkový silikonový lepicí a těsnící tmel a současně lepidlo s univerzálním použitím. Jeho barva je bílá nebo průsvitná.
  Reaguje na vlhkost vzduchu, která způsobí přeměnu na houževnatou hmotu podobnou pryži. Má nízkou viskozitu, takže se dobře roztéká; dá se s ním snadno např. vyrovnat povrch, zatéká do úzkých štěrbin a dutin. Zpracovatelný je při pokojové teplotě.
  Především je určen na utěsňování spojů, kabelových průchodek a konektorů, opravy a spojování vodičů, čímž je mj. zajištěna vodotěsnost.
  Přilne k většině běžných povrchů, včetně většiny kovů, skla, keramiky, též silikonovým pryskyřicím, zvulkanizovaným kaučukům a mnoha plastům. Má výborné elektrické a izolační vlastnosti, je odolný vůči povětrnostním vlivům, vibracím, vlhkosti a ozónu, má i dobrou chemickou stabilitu. Po vytvrzení zůstává pružný v rozsahu teplot –65º C  až +265º C. Vytvrdne za cca 9 minut, na dotyk je zaschlý za více jak hodinu. Tvrdost měřená duroskopem je 30 Shore, mez pevnosti v tahu je 2,0 MPa, poměrné prodloužení je 350 % (další technické údaje v datalistu ZDE).
  Ačkoliv Silastic 734 je předurčen k použití v elektrotechnickém průmyslu, protože navíc splňuje požadavky FDA, uplatňuje se i v potravinářském průmyslu. Samozřejmě, bezpočet aplikací naleznou modeláři a kutilové.

Poznámka: Informativní přehled výrobků silikonové chemie firmy DOW CORNING určených pro elektrotechniku, strojírenství a další aplikace je uveden ZDE.

PU501LR – PH27

  PU501LR – PH27 je zalévací dvousložkový polyuretan obsahující neabrazivní plniva. Vyrábí se v barvě žluté, černé a šedé.
  Pryskyřice je předurčena pro elektrotechnický průmysl, především pro zalévání transformátorů, zapalovacích cívek, ponorných pump, kondenzátorů atd. Je možné jej zalévat do formy tzv. ručně, nebo je možné kvalitu odlitku výrazně zvýšit ve vakuu. Má dobrou zpracovatelnost a střední čas vytvrzení. Rozmíchaná hmota má medovitou konzistenci s čímž je nutné počítat při zalévání prostorově složitých odlitků (hmota nemusí všude dokonale zatéct – i proto se doporučuje vakuování).
  Vytvrzený materiál má dobré elektrické a mechanické vlastnosti. Jeho povrch je dostatečně tvrdý (měřená tvrdost je 84 – 87 Shore), rovný a lesklý. Dá se barvit. Určitě může být vhodný například pro odlévání podvozků (černá verze) nebo karosérii modelů železničních vozidel.
  Systém se skládá z pryskyřice PL501 LR a tvrdidla G27. Poměr míchání je 100 : 23 hmotnostně, nebo 100 : 30 objemově.
  Při normální (pokojové) teplotě proběhne za 10 až 90 min. tzv. želatinace (podle objemu namíchaného polyuretanu), odlitek lze odformovat po 4 – 6 hodinách. Dotvrzení probíhá cca 24 hodin, při teplotě okolo 60° C jen asi 15 hodin. Při tvrdnutí se uvolňuje teplo.
  Doporučená pracovní teplota pro výrobky zhotovené z tohoto polyuretanu je až do +130° C.
  Bližší specifikace polyuretanu PL501 LR je ZDE

PU 3660S

  PU 3660S je dvousložková polyuretanová pryskyřice, po vytvrzení krystalově průhledná. Nežloutne, obsahuje UV stabilizátor. Je leštitelná do vysokého lesku. Má nízkou viskozitu, takže velmi dobře zatéká do formy, nic nebrání použití vakuování, čímž dojde k dokonalému zatečení a především vybublání vzduchu z odlitku. Je možné ji pigmentovat (barvit).
  Ačkoliv byla vyvinuta pro elektrotechnický průmysl, zejm. pro výrobu průhledných zálivek, zalévání optických prvků, LED atd., nachází uplatnění při zhotovování soch, upomínkových a dekoračních předmětů, zalévání hmyzu atd. V modelářské praxi může být vhodná pro výrobu světlovodů, zasklených ploch apod. Doporučuje se však minimální (10 mm) a maximální (50 mm) tloušťka odlitku. Odlitek lze odformovat za cca 5 – 6 hodin. Vytvrzená pryskyřice má tvrdost 85 – 90 Shore, vykazuje též dobrou pevnost v tahu i ohybu – viz specifikace ZDE.
  Pryskyřice (polyol) – složka A se mísí s tužidlem (izokyanát) – složka B ve váhovém poměru A ku B = 100 : 120.

Doporučení ELCHEMCo:

• Pro použití polyuretanové pryskyřice PU 3660S existuje jedno zásadní omezení. Pro výrobu forem nesmí být používány kondenzační kaučuky (např. Lukopren; adiční kaučuky řady ZA použít lze – pozn. J.H.)!
• Dále se doporučuje, aby při odlévání pravoúhlých tvarů byla forma předehřátá na 45 – 50° C, aby se zabránilo smrštění odlitku v rozích bloku. Formu na tuto teplotu je také vhodné předehřát při odlévání tenkých odlitků.
• Může se stát, že i při dobrém skladování se v jednotlivých složkách (pryskyřici i tužidle) vytvoří krystalky; v takovém případě ohřejte složku na teplotu 45 – 60° C, krystalky se rozpustí. Při smíchávání složek zajistěte, aby obě složky měly teplotu 20 – 25° C.
• Pigmenty k obarvení přidávejte v množství 1 – 3 % do složky A, dobře směs promíchejte, a teprve poté přidejte složku B. Pokud byste pigment přidávali až do smíchaného polyuretanu, nemuseli byste kvůli dokonalému promísení stihnout vlastní odlévání. Nepoužívejte pigmenty obsahující vodu!
• Při míchání zajistěte kvalitní promísení, ale bez zamíchání nadměrného množství vzduchu do směsi. Směs postupně během několika minut míchání přejde z lehce zakalené směsi do čiré homogenní kapaliny. Doporučuje se cca pět minut před odléváním směs vakuovat.
• Do formy směs nalévejte tak, aby nedošlo k tvorbě vzduchových kapes a bublinek. Při vakuování však pozor na nadměrně vysoký podtlak, aby směs ve formě tzv. nevařila a nedošlo k jejímu vylití.
• Při vytvrzování tenkých odlitků použijte předehřátou formu nebo vytvrzujte odlitek po želatinaci směsi v peci při teplotě 40 – 50° C po dobu tří hodin.
• Hotový odlitek obrábějte a leštěte až po 48 hodinách od vytvrzení. Zajistěte, aby teplota materiálu při obrábění či leštění nepřekročila teplotu 60° C.
• Obě složky polyuretanové pryskyřice skladujte při teplotách 20 až 25° C, ale zásadně v suchém prostředí, kde je co nejmenší vlhkost vzduchu. Rozhodně se ke skladování nehodí větrané sklepy nebo garáže. Nádoby se složkami udržujte uzavřené! Není od věci je mít vložené ve vzduchotěsném plastovém obalu. Při teplotách skladování pod 20° C může dojít ke krystalizaci.
• PŘED ZAHÁJENÍM PRÁCE SE DŮKLADNĚ SEZNAMTE S BEZPEČNOSTNÍMI LISTY OBOU SLOŽEK!

MC35 .1 – W21

  Dvousložková epoxidová zalévací hmota MC35.1-W21 je nízkoviskozní a bezrozpouštědlová pryskyřice obsahující neabrasivní plnivo. Může být použita s třemi různými typy tvrdidel o různé reaktivitě, čímž je umožněno získání materiálů od tuhých až po polotuhé (viz datalist ZDE).
  Je určená pro zapouzdřování a zalévání transformátorů, ponorných čerpadel, odrušovacích filtrů, zapalovacích cívek atd. Pracovní teplota by neměla překročit +155° C. Kdo z modelářů má rád epoxidy, najde zajisté uplatnění i pro tento produkt.
  Po impregnaci formy se do ní nalije namíchaná směs, nechá se vytvrdnout při pokojové teplotě za normálního tlaku, nebo ve vakuu. Bližší údaje jsou ZDE.
 Barva pryskyřice je červená, černá nebo žlutá, barva tvrdidla je jantarově žlutá nebo modrá. Poměr míchání pryskyřice ku tvrdidlu je hmotnostně 100 : 9, objemově 100 : 14.
  Zpracovatelnost namíchané směsi je 20 – 30 min. (podle objemu); při větší množství namíchaného materiálu se zpracovatelnost zkracuje a navíc vzrůstá exoterm, tj. množství uvolněného tepla. Během 3 – 4 hodin dochází k želatinaci, odformování lze provést po 10 – 15 hod., stejnou dobu je nutné nechat odlitek dotvrdnout. Povrch odlitku je matný. Tvrdost odlitku je 89 – 91 Shore, značně vysoké jsou parametry jako pevnost v tahu či ohybu, naopak nízké hodnoty jsou vykazovány pro prodloužení (1.5 – 2,5 %).
  Materiál splňuje ISO 9001.

  Další polyuretanové a epoxidové zalévací hmoty pro elektrotechniku, strojírenství, výrobu modelů, prototypů apod. je uveden v přehledu základního sortimentu ZDE.

ZDROJ: ELECHEMCo, Praha 10

Autor děkuje Ing. Pavlu Kozelkovi za podklady a konzultace. Ilustrační foto ELCHEMCo.

V předešlých příspěvcích jsem představil dva zajímavé produkty, které nabízí pražská firma ELCHEMCo – modelovací hmotu Marsclay a termoplastický polymer SHAPE-PLAST. Na mé  požádání připravili experti firmy z jejich velmi široké nabídky produktů výběr několika plastických hmot vhodných k vytváření forem a výrobě odlitků, které by tudíž měly zajímat železniční, letecké i automobilové modeláře, výtvarníky a další kutily. Postupně je představím.

  V tomto příspěvku popíšu několik silikonových kaučuků řady ZA a HT, které jsou pro jejich vynikající vlastnosti předurčeny zejména pro výrobu forem. Forma by sama o sobě měla být dostatečně pevná a tvarově stálá, musí dokonale přejímat tvary a zejména detaily z povrchu masteru, které musí umět odrazit v odlitcích, a konečně, měla by vydržet zhotovení co největšího počtu odlitků. Tohle všechno silikonové kaučuky řady ZA a HT splňují. Existují však u nich jistá omezení pokud jde o podmínku pevnosti, resp. tvarové stálosti (viz dále). Navíc však mají velkou odolnost vůči roztržení, protože mají vysokou pružnost (elasticitu), takže je lze snadno natáhnout (až o cca 500 %) a tím např. snadno odformovat i od velmi složitého tvaru masteru; stejně tak je možné z nich vyprostit tvarově členitý odlitek.
  Pokud jde o tvarovou stálost, o možnosti jak si pomoci píšu v příspěvku „Sádru bych v modelařině nezatracoval“ v kap. K fixaci silikonové formy, cit.: „Aby šel odlitek vyjmout, musí být někdy forma dvou- a více dílná. Silikonové kaučuky od ELCHEMCo ale mají obrovskou pružnost, takže z formy lze doslova vyjmout i zalitá kulička velikosti míčku. A forma nepraskne! Opravdu, žádný problém. Jenže, jelikož jsou silikonové kaučuky velmi pružné, odlitá forma prakticky nedrží tvar (jako např. formy z Lukoprenu). Proto je nutné vnější stěny formy zvenku fixovat, aby se neprohnuly, nevyduly apod.“ Dále popisuji jak na to.

Obecný popis silikonových kaučuků řady ZA

  Pro všechny dále uvedené kaučuky platí, že se jedná o dvousložkový silikonový adiční kaučuky vytvrzující se za normální teploty. Před vytvrzením jsou obě složky (adjustované v plechovkách) řídce tekoucí hmotou, kterou lze snadno nasát např. do injekční stříkačky.
  Jak je výrobcem uvedeno, po vytvrzení, které trvá podle typu asi 1,5 hodiny, mají kaučuky velmi nízkou tvrdost, ale současně vysoké prodloužení, přičemž právě v těchto charakteristikách se jednotlivé kaučuky odlišují – se stoupající hodnotou v názvu se zvyšuje tvrdost a snižuje pružnost. Nejměkčí je výrobek označený ZA 00.
  Dále je pro ně charakteristické, že mají vysokou reprodukční přesnost, vysokou rozměrovou stabilitu a mechanická pevnost, což jsou ideální vlastnosti pro výrobu drobných a tvarově složitých odlitků. Navíc, kaučuky jsou obrobitelné pomocí laseru.

Vlastnosti silikonu
  Mají vysokou chemickou odolnost k agresivním složkám některých odlévacích pryskyřic, vysokou odolnost proti roztržení a opotřebení. Proto jsou vhodné pro odlévání výrazně podmodelovaných detailů.

Zpracování
  Požadované množství se smíchá za normální teploty v poměru 1 : 1 objemově či hmotnostně. Obě složky se pečlivě promíchají ve vhodné nádobě např. dřevěnou špachtlí (času je relativně dost, hmota hned netvrdne). Jako u každé jiné míšené směsi mohou být problémem vzduchové bublinky, které se do ní dostávají při mechanickém míchání. Ze směsi, resp. z odlitku je lze následně odstranit ve vakuu – to je nejideálnější. Není-li k dispozici podtlaková nádoba, je potřeba být pečlivý již při míchání a snažit se pomalým a pravidelným kruhovým pohybem mísící špachtle nezanášet do směsi vzduch. A za druhé, když se forma zalije, pokud možno několik minut jemně poťukávat (nejlépe z celou podložkou, na které máme položenou formu, na boky formy atd.), což přispěje k vystoupání bublinek vzduchu. Někdy je možné k jejich odfouknutí napomoci špendlíkem jemným propíchnutím povrchu vznikajícího kopečku od bublinky.

Podmínky vytvrzování
  Vytvrzování silikonového kaučuku probíhá za normální teploty. Vyšší teplotou lze vytvrzení výrazně urychlit (např. položením formy k radiátoru). Žádné speciální požadavky na proces vytvrzování výrobce neklade.

  Někdy je potřeba pořídit otisk znaků, složitého reliéfu umístěného svisle, který nelze kvůli pohodlnému odlévání demontovat (kamnové kachle, znaky na dveřích, reliéfy na skříních, štukování na stěnách, stopy od nástrojů na rámech dveří atd.). Tyto potřeby mívají restaurátoři, architekti, archeologové, ale třeba i kriminalisté při zajišťování stop. V takovém případě lze do silikonového kaučuku přidat tixotropní činidlo. Materiál se stane pastovitým, netekoucím a lze ho nanášet i na vertikální povrchy. 

  V případě použití separátoru lze odlévat silikon do silikonové formy. Podle sdělení expertů ELCHEMCo nejsou problémy se separací adičních silikonů separátorem Formula 10 i Separátorem SP3, což bylo mnohokrát ověřeno. Dobře dopadly i testy separací kondenzačního kaučuku (Lukopren N1522) od adičního silikonu (ELECHEMCo). Pozor však naproblémy s nekompatibilitou adičních a kondenzačních kaučuků! Tam problémy skutečně jsou. Jak jsem si sám ověřil, nelze separovat modelářskou hmotu Marsclay separátorem Formula 10 při jejím odlévání do adičního silikonového kaučuku, tam se musí použít šelak, protože Marsclay není silikon! Blíže viz ZDE.

Skladování a bezpečnost práce

  Výrobce uvádí, že skladovatelnost silikonových kaučuků v originálních obalech je minimálně jeden rok od dne dodání. Tento údaj však doporučuji brát s rezervou, protože někdy může vyrobený kaučuk ležet ve skladu, než se dostane ke spotřebiteli – a stárne…
  Pokud jde o bezpečnost práce, nejsou stanoveny žádné zvláštní podmínky, nicméně je nezbytné se seznámit s bezpečnostním listem před použitím.

Do řady ZA silikonových kaučuků, doporučených pro modeláře, patří:

ZA 00 - barva transparentní, nejměkčí a nejpružnější
ZA 4 LT – barva cihlově červená – ideální pro formy na velmi složité odlitky
ZA 50 LT – vhodný pro odlévání betonu a polyesterových pryskyřic, umělecké keramiky, má extrémně vysokou pevnost proti roztržení; je transparentní;
ZA 13 Mould - transparentní
ZA 22 Mould – je vhodný pro odlévání betonu, umělecké keramiky; barva světle modrá;
ZA 28 Mould – barva zelená;
ZA 35 Mould – barva modrá;
ZA 50 Antistatic – barva černá;

• označení „mould“ (převzaté z angličtiny) vyjadřuje schopnost vytvářet (odlévat) hmotu do formy;
• vyšší číslo v názvu produktu značí vyšší tvrdost a též pevnost, ale nižší pružnost;
• přívlastek „Antistatic“ označuje odolnost vůči statické elektřině na povrchu předmětu, což produkt předurčuje např. pro práškové potiskování keramiky. 

ZA 00

  Obchodní značkou ZA 00 je označen silikonový adiční kaučuk na výrobu forem i modelů. Má velmi vysokou elasticitu, proto je vhodný například na výrobu podmodelovaných, vysoce strukturovaných forem. Obě dílčí složky, stejně jako vytvrzený kaučuk, mají čirou (transparentní) barvu.
  Mnoho členitých odlitků je tak možno zhotovit, aniž by bylo nutné používat dělenou formu. Tento výrobek je považován za „nejpružnější z pružných“, tedy má z celé série silikonových kaučuků řady ZA pružnost největší. Podle výrobce vykazuje až 550% prodloužení, čemuž odpovídá nižší pevnost v tahu 1 N/mm (ve srovnání s dalšími kaučuky) a velmi nízká tvrdost Shore A po 24 hodinách od zalití (0 ShA). Tvrdost prakticky nelze změřit, protože na dotek je hmota stále pružná a lehce lepivá (což lze částečně snížit dodatečným „upečením“ formy v troubě – asi ½ hod. při 50º C).
  Pokud má být do silikonové formy odlévána sádra, polyuretanová nebo akrylátová pryskyřice, není třeba ji separovat. Velmi snadno z ní lze vyprostit jak master, tak odlitek. Počet odlitků je ale do jisté míry omezen, protože pokud nejsou detaily odlitku vypracovány tak, aby šly snadno odformovat (mají zkosené stěny apod.), mohou se hrubším zacházením vytrhnout z formy jemné detaily. Proto je při odformování nutno postupovat velice opatrně, tj. jemně a pomalu odtrhávat stěny master (odlitku) od formy. 

Tab. 1 – Fyzikální a chemické vlastnosti silikonového kaučuku ZA 00

ZA 4 LT Red

  Silikonový kaučuk označený ZA 4 LT má prakticky stejné vlastnosti jako jeho „měkčí bratříček“ ZA 00. Má rovněž velmi vysokou elasticitu, je vhodný pro vytváření členitých forem, aniž by bylo nutné používat dělenou formu. Složka A má jasně červenou barvu, tak vytvrzený kaučuk je červený.
  Do formy lze zalévat sádru, beton, polyuretanové, akrylátová či polyesterové pryskyřice. Na jeho popis se vztahuje vše, co je uvedeno výše v kap. Obecný popis silikonových kaučuků řady ZA.

Z tab. 2 lze zjistit, že ZA 4 LT má ve srovnání se ZA 00 vyšší tvrdost, vyšší pevnost, ale nižší pružnost. To jsou také charakteristiky, které by měly vést k rozhodnutí uživatele, který kaučuk použije.

Tab. 2 – Fyzikální a chemické vlastnosti silikonového kaučuku ZA 4 LT

ZA 50 LT

  Silikonový kaučuk ZA 50 LT má z celé série kaučuků nejvyšší tvrdost Shore (50 ±3 ShA) a přiměřeně tomu i menší prodloužení („jen“ 320%). Jeho detailní fyzikální a chemické vlastnosti jsou uvedeny v tab. 3. Podle těchto charakteristik je možné volit i praktické použití v rámci modelaření. Na rozdíl od měkkých kaučuků (ZA 00 či ZA 4 LT) je ZA 50 LT vhodný díky své vysoké reprodukční přesnosti, vysoké rozměrová stabilitě, odolnost vůči trvalé deformaci a mechanické pevnosti i pro odlitky, které ale mají zůstat dostatečně pružné. Má špičkový nelepivý efekt.
  Pokud jde o zpracování a vytvrzovací podmínky, tyto jsou prakticky stejné jako u předešlých kaučuků, snad jen pracovní čas a doba vytvrzení jsou delší.

Tab. 3 – Fyzikální a chemické vlastnosti silikonového kaučuku ZA 50 LT

Tab. 4 – Fyzikální a chemické vlastnosti silikonového kaučuku ZA 13 Mould

Tab. 5 – Fyzikální a chemické vlastnosti silikonového kaučuku ZA 22 Mould

Tab. 6 – Fyzikální a chemické vlastnosti silikonového kaučuku ZA 28 Mould

Tab. 7 – Fyzikální a chemické vlastnosti silikonového kaučuku ZA 35 Mould

 Tab. 8 – Fyzikální a chemické vlastnosti silikonového kaučuku ZA 50 Antistatic

HT 33 Transparent

HT 45 Transparent

  Na závěr tohoto přehledu doporučují experti ELCHEMCo průhledný silikonový kaučuk střední tvrdosti HT 33 Transparent nebo vyšší tvrdosti HT 45 Transparent. Hodí se pro výrobu forem i modelů kompatibilních se sádrou, polyuretanovými a akrylátovými pryskyřicemi.
  Popis jeho charakteristických fyzikálních a chemických vlastností (rovněž tak zpracování, podmínky vytvrzování, skladování a bezpečnost práce) jsou v obecné rovině prakticky stejné jako u výše popsaných kaučuků řady ZA. Jak je již uvedeno, liší se od některých z nich především tvrdostí a hlavně tím, že jsou oba průhledné (transparentní). To může být vyžadováno např. při výrobě šperků či umělecké keramiky; v železničním modelářství pak třeba pro výrobu světlovodů (i když pro tento účel je k dispozici několik jiných skvělých výrobků).
V případě použití separátoru lze odlévat silikon do silikonové formy.

Tab. 9 – Fyzikální a chemické vlastnosti silikonového kaučuku HT 33 Transparent

Tab. 10 – Fyzikální a chemické vlastnosti silikonového kaučuku HT 45 Transparent

 
Zdroj: ELCHEMCo, Praha 10¹⁾
Ilustrační foto hlav
Autor děkuje za doplnění a úpravy textu Ing. Pavlu Kozelkovi

________________________________________

1) ELCHEMCo, spol. s r.o. – dodavatel CHEMICKÝCH PŘÍPRAVKŮ A KONSTRUKČNÍCH MATERIÁLŮ PRO ELEKTRONIKU A PRŮMYSL; držitel certifikátu ČSN EN ISO 9001:2001; 102 21 Praha 10-Hostivař, Pražská 16; tel. 281017459, 281017470; fax 281017469