Brňáci, pamětníci, modeláři, pomozte!

^[1]Čas od času se mi stane, že někdo napíše poznámku či doplnění nějakého mého tvrzení uvedeného v článcích publikovaných na tomto webu. Jsem za ně rád, nejenom kvůli dobrému pocitu, že lidé moje statě čtou. Před pár dny se stalo, že mi čtenář Dovi poslal zdvořilé upozornění, že asi nemám pravdu, pokud tvrdím, že modelářská prodejna v Brně byla na ulici České. A tak jsme si spolu začali psát, abychom našli historickou pravdu. Jenže, skončili jsme v nejistotě. Proto se obracím touto cestou o pomoc na pamětníky. Více hlav – víc rozumu. Čtěte nový dodatek na konci článku.

  O co jde? V recenzi knihy Roberta Pavelky Milované „ENKO“ v době socialistické, aneb…  (ZDE ^[2]) jsem jen tak mimochodem vložil větu: „Já třeba nikdy nezapomenu na prodejnu na České ul. v Brně a na to, kolik jsem tam strávil času při prohlížení PIKO-vláčků…“

  Právě o tu prodejnu PIKO vláčků na České ulici v Brně jde. Dovi mi napsal: „… dovolím si malou poznámku nebo upřesňující dotaz. Možná už mě paměť klame, a v tom případě se omlouvám, ale co tak z dětství vím, v Brně byly v 60. a 70. letech jenom 2 prodejny s vláčky – na třídě Vítězství (dnes Masarykova) a na Běhounské. Jestli ale byly vláčky i na České (možná pak později v 80. letech?), tak prosím o přesnější lokalizaci. Napadá mě snad jen budova dnešního obchodního domu Vagner – tam myslím za socíku bylo něco jako hračky a sport(?), ale „mašinky“ – to si nevybavuju.“

  Upřesnil jsem mu tedy, že moje vzpomínky se váží k letům PŘED 60. a 70. roky, tedy někdy mezi roky 1956 – 1962 (asi??), kdy jsem jezdil jako sedmi až třináctiletý kluk za dědou a babičkou, kteří bydleli v Lesnické ul. v Černých polích. Tenkrát dětem v ulicích „velkoměsta“ prakticky nic nehrozilo, takže (později) když jsem se naučil kudy kam, tak jsem bezproblémově jezdil „devítkou“ z konečně v Černých polích do centra a tam šmejdil po obchodech, protože takovou podívanou tenkrát kluk z malého města na Vysočině doma neměl. A vždycky jsem se v pořádku vrátil zpátky. A jelikož jsem byl prvorozený vnuk, děda mne rozmazloval. První sadu s lokomotivou, dvěma vagonky, kolejemi a trafem mi pořídil pod stromeček snad za necelou stovku. Později mi (při mých spanilých jízdách do centra) stačila co já vím dvacka(?) a přivezl jsem si dva nové vagonky…

  Docela živě si vzpomínám na trasu tramvaje z Černých polí až na tehdejší Rudé náměstí, kde jsem vystupoval. Nevydoluju už ale z paměti, jestli jsem vystupoval na zastávce před, nebo za tímto náměstím (už si ani nepamatuju, jestli tehdy jezdila devítka do dnešní Joštovy ul., nebo odbočovala doprava k Medlánkám, jako je tomu dnes. To není podstatné, Podstatné je to, že moje kroky tehdy směřovaly do České ulice. Jsem totiž stále přesvědčený, že prodejna PIKO vláčků byla někde ve střední části této ulice, ještě před bufetem Sputnik, který byl na rohu náměstí, které se dnes nazývá Nám. Svobody (řekl bych, že se tak jmenovalo i tehdy). A na tom náměstí pro mne byl tehdy dominantou nikoliv ten „chuj“, co je tam dnes, ale obchodní dům Rozkvět. A odtud bylo kousek na Zelný trh a tam jsem vždycky nakoukl do jednoho průjezdu, kdy byl u stropu na řetězech krokodýl… (Jo, jo, kde jsou ty časy!)

  Přemýšlel jsem o alternativě, kterou mi dal Dovi, že prodejna vláčků byla na Běhounské ul., ale nalevo, jak v dalším mailu doplnil. Možná. Je to ulice de facto souběžná s Českou, také ústí do Nám. Svobody, ale nalevo? Napravo níže jsou myslím odjakživa policajti, a to bych si pamatoval. I varianta, že další prodejna byla až za Nám. Svobody, v dnešní Masarykově ul., která vede směrem k Hlavnímu nádraží, se mi nezdá. I tuto ulici jsem dobře znal, ale že by tam na přelomu 50. a 60. let byla prodejna s vláčky? Fakt nevím.

  Takže, v úvahu připadá ještě jedna varianta, že máme oba pravdu, protože prodejna mohla být v průběhu let přestěhovaná. Tak si říkám, že rozluštit tuhle dávnou vzpomínku by mohli pomoct echt Brňáci, pamětníci a nejlépe modeláři, kteří do té prodejny vláčků (prodejen??) chodili. A určitě se nebudu zlobit, když mi někdo rozmluví tu Českou 🙂 .

  Najdou se tací, kteří napíší? Předem děkuju.

Jan Hlaváček

______________________________________________

Dodatek k pátrání od NE-Brňáka

  Nevím proč, třeba jen Brňáci (správně česky Brňané) nečtou Honzíkovy vláčky, a tak nevědí, že jsme vyhlásili pátrání pro pamětníky právě z Brna. Anebo tamní pamětníci už vymřeli. Možné je cokoliv. Soudím tak podle toho, že na výzvu se za 10 dní neozval nikdo, kdo by si pamatoval, na které ulici v Brně byla počínaje 50. léty min. st. prodejna s vláčky.

  Částečně jasno v tom nyní udělal Milan Ferdián, takto také NE-Brňák, který našel zajímavé informace ve starších publikacích. A píše:

  „Trochu jsem pátral a zjistil jsem následující. Upozorňuji ale, že mé poznatky je nutné brát bez záruky, vycházím jen z uvedených zdrojů.

1967 – Drobné zboží Jihlava, prodejna „Jiskra“, Česká 16
1970 – Drobné zboží Jihlava, prodejna „Jiskra“, Česká 16-18
1970 – „Cíl“ Brno, třída Vítězství 10/12 (dnes Masarykova)
1975 – třída Vítězství 10/12
1975 – Kozí 10
1980 – Kozí 10

  Hypoteticky je možné, že prodejna na ulici Kozí 10 byla činná až do roku 1989; co ale bylo s prodejnou/prodejnami dál, nevím.

Zdroje:
Malá Železnice 2-3/červen 1967, str. 23;
Projekt a stavba modelového kolejiště, 1970, str. 175 D-4, MŽ, 1975, obal 4 G-2, MŽ, 1980, obal 4.“

*      *      *

  Pro mne je důležité, že zdroje dohledané Milanem potvrzují existenci prodejny na ul. České, byť v mých vzpomínkách je jiný dům na této ulici. Ono také zdroje potvrzují existenci prodejny až od r. 1967, zatímco mé vzpomínky jsou cca 10 let starší. Nelze proto vyloučit stěhování prodejny ve stejné ulici.

  Příteli Milanu Ferdiánovi velice děkuju a stále ještě doufám, že se ozve nějaký echt Brňan, pamětník žijící přibližně mezi 2. sv. válkou a okupací od Osvoboditelů. Děkuju.

.