- Honzíkovy vláčky - http://www.honzikovyvlacky.cz -

Lokotraktor T 200.0, nazývaný též posunovadlo Breuer, v měřítku N

[1]Při pátrání po historii posunovací lokomotivy T 200.0 jsem si na všelijakých webových stránkách málem vykoukal oči. Technických informací o tomto specifickém železničním vozidle je vcelku dost, ale není mi jasné, proč toto vozidlo, kterému byla přidělena řada T 200.0, nefiguruje v Seznamu českých a slovenských lokomotiv na Wikipedii – ZDE [2]? Třeba se najde někdo, kdo mi to vysvětlí. (Pravda, Wikipedie je prý „jen“ dílo amatérů..)

  Údajně se několik dochovaných (nevím zda provozuschopných) T 200.0 nachází v železničních depozitech. Vím o tom, který je v depozitu NTM, resp. Železničního muzea v Chomutově (viz obr.) Podle literatury1) jsou také v depu ve Frýdlantu nad Ostravicí, v Táboře, v Byšici, v Technickém muzeu v Brně-Líšni a jinde. Což ovšem nekoresponduje s údajem, že u nás byly firmou Universa, Prag, Ing. A. Kočka v licenci Breuer-Werk Aktiengesellschaft Frankfurt a. M. – Höchst vyrobeny pro ČSD jen dva kusy posunovadla…!2) Ale kdo ví, jak to bylo v Sudetech a kolik dalších vozidel se k nám dostalo po válce?

  Možná, že v současnosti je u nás víc jak originálů modelů v měřítcích H0, TT a N.

Stručně o originálu

  Podle všeho historie firmy, která se o posunovadlo zasloužila, sahá až do poslední čtvrtiny 19. století. V průběhu let se několikrát změnil její název i majitelé. Ze všech historických údajů je nejzajímavější, že v roce 1913 bylo vyvinuto posunovací vozidlo s karburátorovým (benzínovým) motorem “Breuer“. V průběhu let bylo vyvinuto několik modifikací vozidla, která se vyráběla jednak v Německu a jednak v licenci v několika evropských zemích. Ačkoliv mělo posunovadlo relativně slabý benzínový motor a celkově i malé rozměry i malou hmotnost, díky použitému principu snadno manipulovalo i s těžkými vagony.

  „Lokotraktor je rámové konstrukce s kabinou uprostřed a na obou koncích s plošinou. Na plošinách je umístěn zvedák (hever) ovládaný z kabiny. Velmi úzká oboustranná kabina je umístěna uprostřed stroje a pod ní je uložen motor. Výkon je přenášen mechanicky na obě nápravy. Jak to fungovalo? S plošinou se najelo pod vagón a pohyblivé oko šroubovky se zavěsilo na hák vagónu. Pohyblivé oko se ovládalo ručně z okénka kabiny. Zespodu na rám vagónu byl zvednut hever a započal posun. Díky tomuto systému vagón přivěšoval či odvěšoval z kabiny strojvedoucího.“3)

  Díky tomuto principu se zvýšila adheze na kolech posunovadla a vagon bylo možné odtáhnout nebo odtlačit na potřebné místo. Veškerá manipulace byla mechanická, jen pojíždění posunovadla zajišťoval motor.

[3] [4]
[5] [6]

Obr. 1 – 4 – Lokotraktor T 200.0 v majetku NTM deponovaný v depu Železničního muzea v Chomutově

.

Technické údaje

Původní motor: Breuer S6 (benzínový šestiválec s válci o průměru 115 mm a zdvihem 150 mm), výkon motoru: 47,8 kW, palivo benzín.
Přenos výkonu: mechanický
Maximální rychlost: 25 km/h
Uspořádání pojezdu: B
Hmotnost vyzbrojeného vozidla: 5,2 t
Délka celková: 3080 mm
Šířka:  3000 mm
Výška:  3230 mm
Průměr dvojkolí: 400 mm
Rozvor náprav:  2810 mm

.

Model v měřítku N

  Díly pro model T 200.002 v měřítku N připravil Lukáš Košťál  (DK-model – ZDE [7]) – a dlužno dodat, že v obvyklé vysoké kvalitě – přičemž vychází z originálu, který byl označen jako typ IV. Existují také varianty modelu pro měřítka TT a H0.

  Stavebnice modelu z dílů vyleptaných v alpakovém plechu tl. 0,2 mm (aršík má rozměr 5 x 6 cm) je doplněná plastovou tyčinkou prům. 1 mm (Evergreen), leptanými i tištěnými tabulkami s nápisem „T 200.002“ a českým lvem, grafickým návodem na stavbu a fotografií originálního vozidla. Návod je natolik blbovzdorný, že k němu není co dodat. (Kéž by si z něho vzali příklad i ostatní tuzemští výrobci a prodejci leptů!!)

  Navíc, zkušený konstruktér maličkých modelů z leptů už automaticky v aršíku dubluje některé ty nejmenší díly. A věru je to báječná pomoc. Ještě se mi nestalo, že bych nehledal některý „zas**ný blechy skákavý“ v koberci…!

  Prakticky všechny hlavní celky modelu se dají pájet, jen opravdové detaily jsem přilepil, tentokrát UV lepidlem.

  Základem je pojezd, který je tvořen z jednoho dílu, ohýbá se podle tzv. ohybových drážek podle zásady „drážka vždy dovnitř“! Všechny drážky je potřebné „zalít“ zevnitř cínem (pro zpevnění ohybu). Trošku piplání dá připájení krytů kol. Nápravy s koly se připevní až zcela nakonec – viz dále.

   Pozor – výjimka potvrzuje pravidlo: Drážka pro ohyb čela pojezdu je vyleptaná chybně, tj. na druhé straně plechu, takže doporučuji postupovat podle logiky a při ohybu být opatrný (drážka bude vně), aby nedošlo k odlomení čela.

  Druhou hlavní části je budka. Spájí se ze dvou symetrických dílů. Nasazení na pojezd může znamenat velmi nepatrné probroušení „zubů“ zapadajících na kryty náprav pojezdu. Zámky budky padnou přesně do otvorů v pojezdu. V těch jsem zespodu spájel budku s pojezdem. Při sestavování (pájení) pozor na dodření kolmosti budky vůči pojezdu. Na dno budky (dovnitř) je potřeba připasovat podlahu a vhodně ji pojistit v rozích kapičkou cínu. Střechu jsem lepil až zcela nakonec po barvení modelu.

  V této fázi jsem připájel mřížky chlazení od motoru (celkem pět) ve spodní části budky, a to tak, že jsem nanesl mikro množství cínu na okraje otvorů v budce a pak na okrajích pájel jednotlivé dílky mřížky (pozor na zalití otvorů v mřížkách cínem). Následovalo spájení nárazníků a držáků ovládacího mechanismu (díly 5 a 6 v návodu) a jejich připájení k budce (z obou stran).

  Nejnáročnější na celé stavbě bylo sestavení heveru (zde je nutné si vypomoci maličkým hřebíčkem, jehož hlavička bude imitovat hlavu heveru), jeho přichycení na pojezd před budku (na obou stranách) a taktéž sestavení a instalování ovládacího mechanismu, který tvoří dva, resp. tři super-prťavé dílky. Jak už jsem uvedl, lepil jsem je UV lepidlem.

  Nakonec jsem z obou boků k budce přilepil schůdky. Mají vyleptané mikro-čepy, pro které se musí v budce poopravit (převrtat) montážní otvory (prům. 0,3 mm). Přiznávám, že jsem na svém modelu ignoroval instalaci madel ke vstupu do kabiny. Na to už nervy nemám…! 

  Nápravy s koly autor vymyslel tak, že se na osičku z Evergreenu postupně nasunou a slepí vyleptané kroužky z aršíku. Jde to, ale vypadá to blbě. Tak jsem si místo kroužků vypomohl trubičkou z Evergreenu s vnějším průměrem 2,5 mm a jako okolky jsem použil větší z vyleptaných kroužku. Pozor na rozchod. Náprava by měla pasovat na rozchod 9 mm, ale okolky by měly současně zapadnout do prostoru pod kryty kol. A to může být díky předešlému pájení trošku problém… Nápravy s koly, natřené černou barvou, jsem přilepil dvousložkovým epoxidovým lepidlem s vírou, že mosazné okolky nezpůsobí zkrat, kdybych položil posunovadlo na kolejiště pod DCC napájením.

  Následovalo barvení modelu. Použil jsem metodu přípravy leptu, kterou jsem popsal ZDE. Rychlé umytí v isopropylalkoholu (aby se mi nerozpustilo UV lepidlo), dále nátěr přípravkem VMS STYREN CEMENT FAST 5, po zaschnutí přípravkem VMS METAL PREP 4K. Následoval základní nástřik pistolí surfacerem Vallejo Model color (zeleno-žlutý).

  Vnitřek budky jsem nastříkal žluto-hnědou barvou Vallejo, vnějšek pak zelenou s kapičkou černé. Specifikace barev je nepodstatná, každý si model nastříká podle svého.

  Nakonec jsem nalepil tabulky po té, co jsem je obarvil červenou barvou a povrch pod vodou přebrousil jemným smirkem, aby vynikla mosaz.

  Celý model jsem přestříkal matným lakem.

  Nakonec jsem zasklil okna (tenkou průsvitnou fólií lepenou zevnitř disperzí) a světla zakápl přípravkem Micro Kristal Klear (od Microscale Industries, inc.) zakoupeno u DM-toys.

[8]

[9]

[10]

Obr. 5 – 7 – Model T 200.002 v měřítku N z dílny DK-model

.

Závěr

  Model lokotraktoru T 200.0 v měřítku N není určen k ježdění. Možná se mýlím, protože znám modeláře, jako je třeba Jirku Kubíka, kteří jsou schopní rozpohybovat i hlavičku od špendlíku.. 🙂 . Já ne! Už mám pro oba postavené modely místo ve vitrínce, hned vedle modelu drezíny Tatra od stejného producenta.

  Pokud bych měl ohodnotit náročnost sestavení modelu stupnicí od jedné do pěti, dal bych mu (s ohledem na titěrnost) známku 4. Ale práce je to pěkná, to bezpochyby.

  Pár obrázků pro ilustraci tradičně ukazuje, že makrofotografie je zrádce modelářů!!

  A ještě dobová fotografie originálního lokotraktoru T 200.001 ze sbírek Národního technického muzea v Praze. 

[11]Lokotraktor T 200.001. Šipkou je označena záclonka, kterou zmiňuje Polabský ve svém komentáři k článku. Foto je ze sbírek Národního technického muzea

_______________________________________

1) Kalina, Martin: Železniční poklady. In: http://www.zeleznicnipoklady.cz/produkt/t-200-002-posunovadlo-breuer-breuer-traktor/
3) tamtéž
2) Wikipedia.de – https://de.m.wikipedia.org/wiki/Breuer_Lokomotor (pozn.: druhý odstavec od konce článku)

 

Foto hlav. rev. textu 27. 10. 2019, 18. 11. 2019

.

 

3 Comments (Open | Close)

3 Comments To "Lokotraktor T 200.0, nazývaný též posunovadlo Breuer, v měřítku N"

#1 Comment By Bohouš On 26.10.2019 @ 12:31

Paráda. Já jsem před lety na Aukru zakoupil odlitek této „mašinky“. Ale výsledek stavby byl o dost bídnější, nejspíš mou nezkušeností.

#2 Comment By joer On 27.10.2019 @ 16:12

Srandovná mašinka 🙂

#3 Comment By Polabský On 16.11.2019 @ 21:08

Jen pro doplnění. Lokomotiva v Chomutově pochází původně z Brna. V současnosti je v ní šestiválcový motor Tatra T 912, známý z vozů Praga V3S. Originál nemá zasklené boční okna, visela tam snad jen záclona. Někde snad mám fotku z provozu, tak se jí sem pokusím Honzovi dodat.