Motorový vůz M131, alias Hurvínek v N-ku

^[1]Po delší odmlce, naplněné tvůrčí modlářskou prací, poslal Jirka Kubík redakci webu Honzíkovy vláčky obrázky vlastnoruční stavby modelu motorového vozu M131, známého jako Hurvínek. Velice rád zveřejňuji jeho popis stavby modelu tohoto skvostu, který léta-letoucí brázdil české a slovenské koleje a který je stále, když se někde objeví, nostalgickou vzpomínkou na doby našeho mládí..

  Byl jsem požádán správcem webu o napsání dalšího příspěvku z mé modelářské činnosti. Tentokrát se vrátím k mým začátkům, k nejstarším modelům. Začínal jsem někdy po roce 2000, tehdy ještě byly lepty neznámé. Tenkrát jsem musel karosérii modelu vyrobit ručně z měděného plechu tl. 0,5 mm. A to byla fuška. Jen si porovnejme, jak je dnes relativně snazší udělat velmi kvalitní a detailní model z leptu.

  Motoráček M131 – Hurvínek byl kdysi běžný na vedlejších tratích. Kdo by ho neznal a nechtěl mít jeho model na kolejišti? Je velmi jednoduchý a nenáročný na stavbu. V té době se ale jen těžko daly sehnat potřebné součástky jako motory, soukolí, převody, jen na pražské burze. Proto byl můj model několikrát postupně předěláván a upravován.

  Jak už je uvedeno, karoserie je vyrobená a sletovaná z měděného klempířského plechu tl. 0,5 mm. Střecha je z plexiskla, rám pojezdu z kuprextitu.

[2]

[3]

.

  Rád bych se chtěl zmínit o zvláštnostech pojezdu. Podle vzoru anglických modelářů je rám rozdělen izolovaně na dvě poloviny.

  Jako nápravy byly použity soukolí Roco, osičky jsou rozřezány a vždy celokovové kolo bylo spojeno do dvojice izolační trubičkou. Takže sběr proudu je přímo z každého kola ložiskem do rámu.

[4]

[5]

.

  Už při prvních jízdních zkouškách mi bylo jasné, že musí být poháněny obě nápravy a jedna z nich musí být výkyvná. A to jak kvůli adhezi při stoupání na vedlejších tratích, tak hlavně kvůli dobrému sběru proudu. Proto je jedna náprava umístěna v samostatném bloku, kyvně. Blok je tvořen kostkou z pertinaxu, kterou prochází ocelový čep – špendlík. To je osa otáčení. Točná osa je těsně nad šnekem, šnekové hřídele. Po stranách kostky jsou přišroubovány dva pásky plechu, ve kterých je usazena náprava. Výkyvná tolerance je na každé straně cca  +/- 1 mm. Ideální by bylo, aby osa otáčení byla přesně v ose šneku. Zde je ale těsně nad, a proto  dochází k malému stranovému vychýlení nápravy. To je ale při jízdě nepatrné a nemá to nejmenší vliv na jízdní vlastnosti. A ty jsou takto výrazně lepší.

  Nyní má model motor coreles a je důkladně zpřevodován, takže ani do strmého stoupání nezpomaluje a v klesání nezrychluje.

  Samozřejmostí je  úplné dvojbarevné osvětlení.

^[6]

Foto Jiří Kubík

.