- Honzíkovy vláčky - http://www.honzikovyvlacky.cz -

Parní vůz Komarek v měřítku 1 : 120

001-Komarek_1k [1]Před 113 lety byly v továrně Ringhoffer v Praze na Smíchově vyrobeny dva vozy, které byly vybaveny parním kotlem nové konstrukce od firmy F. X. Komarek z Vídně. Právě od jména majitele této firmy vznikla přezdívka „motoráků“, které později obdržely označení M 124. Je zázrakem, že jeden opravdový Komarek se dochoval v Národním technickém muzeu dodnes. Komarků v modelových měřítcích ale nejspíš bude přibývat…

  Začátky železniční dopravy jistě nebyly lehké. Bylo potřeba vystavět tratě a celou infrastrukturu železnice, bylo nutné vytvořit právní předpisy, a samozřejmě bylo nutné vyvinout a vyrobit lokomotivy a vozy.

  Vývoj parního vozu Komarek de facto zapříčinil tzv. zemský „lokálkový zákon“ z roku 1892. Na jeho základě se na konci 19. st. začalo v Čechách a na Moravě stavět velké množství místních drah, lokálek. A na nich bylo potřeba provozovat vhodná železniční vozidla pro přepravu lidí a nákladů.

  Není se co divit, že malé zkušenosti (nejen) konstruktérů se v té době podepisovaly na kvalitě a spolehlivosti nově vyrobených vozidel. Zřejmě nebyl čas na nějaké dlouhé zkoušení prototypů, konstrukční chyby, stejně jako časté provozní poruchy, se řešily za provozu. Ne jinak to bylo i s Komarkem.

  Hlavní problém nového parního vozu spočíval zejm. ve výkonu a spolehlivosti parního kotle. Při zkušebních jízdách dosahoval vůz rychlosti maximálně 35 km/hod., ve stoupáních se však ploužil jen 9 km/hod. Ukázalo se, že kotel měl nedostatečné chlazení vodou a díky tomu se následně rozžhavovaly trubky, které se pak deformovaly. Problém po všelijakých možných variantách řešení velkoryse vyřešil sám výrobce, který navrhl nový kotel a dal nabídku, že staré kotle odkoupí za vysokou cenu, aby se tak vyvážila cena rekonstrukce.

  Velmi detailně a zajímavě o tomto problému a celé genezi Komarků na českých lokálkách vypráví Zdeněk Hrdina v článku „To jsem já 91 547 997 401-5, chcete-li M 124.001“, který byl publikován na internetu. Bohužel, v roce 2023 již není odkaz funkční. Podobný text (neadresný) je zde ZDE [2]

  Oba parní vozy vyrobené v roce 1903 prošly službou v bezpočtu depech a projely se po mnoha lokálních tratích. Zub času rychleji zahlodal u mladšího z dvojice. Na začátku protektorátu (1939) byl kvůli technické poruše (prasklá šoupátková tyč) odstaven a z dnešního pohledu dosti ukvapeně byl jako neopravitelný výnosem Ministerstva dopravy zrušen. Technické muzeu se ještě v r. 1941 pokusilo o jeho získání, ale už bylo pozdě.

  Prvně vyrobený Komarek jezdil ještě v průběhu války. Jak uváděl Hrdina, „v létě 1943 s ním fíra v Dobrušce projel zadní stěnu výtopny, poškozený stroj odtáhli do Chocně, aby nepřekážel, pak ho odeslali do dílen v Nymburce, kde dožil osvobození. Nakonec ho opravili a vrátili do Dobrušky.“ Plánované generální opravy se už ale nedočkal. V roce 1947 došlo k jeho zrušení a byl nabídnut Národnímu technickému muzeu v Praze, kam byl přemístěn v r. 1949.

  Teprve až v posledních letech došlo k excelentní rekonstrukci prvního parního vozu zv. Komárek vyrobeného v Čechách a tento technický exponát nebývalé historické ceny je znovu k vidění v expozici NTM. Průběh rekonstrukce ve fotografiích si lze prohlédnout na stránkách NTM. Bohužel, ani tato věta už není v roce 2023 pravdivá, protože odkaz na webu NTM nefunguje. Komarek občas zavítá i do Lužné a i z těchto „výletů“ existuje bezpočet videí, např. na YouTube…

.

Model Komarka

  Účelem této „vzpomínky“ na Komarka nebylo zopakování toho, co napsal Zd. Hrdina a další autoři, nebo co si lze přečíst na webu Národního technického muzea, případně co lze slyšet od kustodů muzea. Smyslem našeho článku je upozornit na fakt, že po 113 letech od „narození“ Komarka je možné si jeho zmenšenou kopii vyrobit, jako to udělal Pavel Haertl.

  Pavel HP předvedl digitalizovaný model Komarka v měřítku 1 : 120 na jednom z pravidelných setkání modelářské besedy v Naganu. Opět byly položeny koleje (v pologigantickém měřítku) mezi půllitry, tentokrát pojistky na sloupu u Smíchovského nádraží vydržely připojení normalizovaného digitálního systému (ne jako když zde hosté předvádějí jakési samo-doma udělátka a Smíchov se ponoří do tmy…), když byl vydán pokyn k odjezdu model Komarka se pohnul, rozsvítil a vypustil dým, který v rytmu „parního stroje“ kroužkoval proti stropu sport-baru. Za 10 minut se zde nedalo dýchat, i když znalci tvrdí, že olejíček spalovaný v kouřovém generátoru již není karcinogenní, jako tomu prý bylo ještě loni. Stejně ovšem bude zajímavé sledovat, zdali si naši slavní zákonodárci při schvalování onoho nechvalně diskutovaného zákona o zákazu kouření v hospodách vzpomenou i na kouřové generátory železničních modelů. Myslím, že znalosti kalousků o variantách života tak daleko nesahají.

  Z technického hlediska dlužno dodat, že model Komarka v měřítku TT byl zhotoven z leptu vyráběného p. Liepišem, pojezd je od p. Pletichy (dlouhodobé zajíždění převodů je proto podmínkou). Elektrifikace, lak a detailní povrchová úprava modelu je dílem Pavla HP. Film o jízdě Komarka mezi půllitry natočil Fulda.

Video modelu M 124 Komarek v měřítku TT: ZDE [4]

.

Zdroj:
Hrdina, Z.: To jsem já 91 547 997 401-5, chcete-li M 124.001; In: http://archiv.kvalitne.cz/studie/komarek/komarek.htm [5]

Tiskové zprávy NTM Praha; In: http://www.ntm.cz/data/info/komarek-opet-na-kolejich.pdf [6]

Foto z prostor NTM pořídili Plutnar, Fulda, hlav s laskavým svolením kurátora sbírky NTM.

.

 

1 Comment (Open | Close)

1 Comment To "Parní vůz Komarek v měřítku 1 : 120"

#1 Pingback By Parní motorový vůz M124.001 „Komarek“ – Mašinky On 28.5.2017 @ 10:44

Abychom se nebavili jen o „velkém“ Komarkovi, doporučuji článek přítele Honzy Hlaváčka o modelu 1:120, který vyrobil Pavel Haertl. Video je pak zde. Od té doby už vznikl i model v měřítku N.