[1]Již 67. ročník mezinárodního veletrhu hraček (Spielwarenmesse) se uskutečnil v bavorském Norimberku ve dnech 27. ledna až 1. února 2016. Bylo by nošením dříví do lesa připomínat, že ve světě moc stejně velkých akcí není, a že součástí veletrhu jsou tradičně i expozice velkých i menších producentů železničních modelů a veškerého příslušenství k modelovým kolejištím. Aby ale nedošlo k mýlce: Modelových vláčků je jako šafránu mezi miliony plyšáků, hraček ze dřeva, plastů a dalších materiálů, rób na maškarní, letadélek, draků, dronů, autíček a koloběžek.
Odborné hodnocení letošního veletrhu zajisté přinesou odborníci, kteří strávili na výstavišti delší čas, anebo renomovaní žurnalisté, pro které to je řemeslo. Přestože jsme si všechny stánky v pavilonu železničních modelů (hala č. 4) prohlíželi vcelku podrobně a trousili přitom všelijaká „moudra“, v této stati čtenář nenajde nic víc než vlastní postřehy, které rozhodně nemají za cíl býti detailní, vyčerpávající a bezchybně nestranné.
Pokud začneme nesystémově naším celkovým hodnocení veletrhu, tak či onak, prvním závěrem je, že jsme letos v Norimberku žádnou převratnou modelářskou novinku nenašli. Možná tam byly, ale zřejmě ukryté našim očím. Za druhé, nebylo možné si nevšimnout, že v hale tradičně orientované na modelovou železnici měly velké firmy stánky ještě větší než loni a předloni, zatímco někteří drobní vystavovatelé naopak chyběli. Jenže, tento uměle zvětšený prostor nebyl vyplněn modely, novinkami, nebo alespoň zajímavými kolejišti, nad čím by návštěvníci zaplesali a nepřemýšleli by o tom, proč je všude tolik volného místa. Byly tam totiž jen větší koberce, větší velkoplošné fotografie a více místa mezi vitrínkami. A proč byly stánky bohatých německých výrobců větší než obvykle? V zákulisí se šuškalo, že kvůli tomu, aby v hale nezůstala prázdná místa po těch, kteří nepřijeli. Za třetí, hodně deprimující pro milovníky mašinek rovněž bylo (a všimlo si toho hned několik návštěvníků z Česka, se kterými jsme zde mluvili), že nejméně pětinu haly letos zabraly všelijaké asijské firmy, které předváděly plastové stavebnice např. a la „lego“, anebo dokonce galantérii pro vyšívání polštářků. Hrůza!
A aby toho nebylo málo, naprosto NE-německá nám připadala úroveň gastro-servisu. V restauraci, kde se v minulosti dalo okolo 8 – 12 € pořídit několik druhů plnohodnotných obědů se letos krátce po jedné daly za bezmála 20 € (velký talíř) pořídit jen tři druhy různě upravené rýže, dvoje brambory, jakési nudle a z masných výrobků jen maličké bavorské párečky. Nealko pivo bylo schované za pokladnou, dominovala coca-cola a balená voda. Jo, a pár sladkých zákusků. Vypadá to, pokud jde o úroveň šetření v Německu kvůli milionům nových obyvatel, že nám asi v novinách lžou.
* * *
Jelikož jsme ale do Norimberku nepřijeli kvůli „gulášzupé“ nebo „bratwurstům“, alébrž kvůli mašinkám, ponechme současné problémy Němců stranou. Čím ale začít?
Mezi střípky z loňského ročníku veletrhu – ZDE [2] – jsme zmínili postřeh, že někteří výrobci se začali orientovat na „železniční hračky“. Pracovně jsme tak nazvali jednoduché železniční modely pro děti, jako například mašinky ze série Tomáš, které jako hračky vypadají, ale jezdí na modelových kolejích převážně rozchodu 16,5 mm (H0). Kupodivu, letos se tento trend nikterak moc výrazně neprojevil. Jen firma Märklín ukazovala dva či tři takové panely s hračkami ve tvaru vláčků (v měřítku H0), připomínající německý rychlovlak ICE, které se ovládaly jednoduchými ovladači uzpůsobenými pro malé děti.
[3]Obr. 1 – PavelH testuje „železniční hračku“ ve stánku firmy Märklín
U partnera této firmy, tj. firmy TRIX, jsme nikde neviděli loni slíbený model české lokomotivy zv. Brejlovec v měřítku 1 : 160. Asi se něco nepovedlo, anebo jsme jen špatně koukali. Expozice sloučených firem TRIX a Märklín byla sice obrovská, ale neoslnila. Pravda, Märklín kromě velikosti H0 a Z také vystavoval modely pro zahradní železnici (a jejich modely jsou opravdu špičkové!).
[4]Obr. 2 – Velký stánek, velké modely
Další německý modelářský gigant, firmy Fleischmann a ROCO, vystavoval modely obou hlavních měřítek (H0 i N), ale kromě tří kolejišť a dvou vitrínek zde prakticky nebylo na co koukat. Snad jen na fakt, že mastery k novým modelům lokomotiv jsou vyráběny metodou 3D tisku.
[5]Obr. 3 – Mastery pro výrobu modelů jsou vyráběny na 3D tiskárnách
Vedle umístěné konsorcium firem nesoucí tradiční značky ARNOLD, Electrotren, HEICO, Jouel, Lima a Rivarossi mělo mnohem zajímavější expozici. Bezpočet modelů umístěných v dobře přístupných vitrínkách přilákalo hodně návštěvníků.
[6]Obr. 4 – Leccos pěkného bylo k vidění u Arnoldů a spol.
Velmi pěknou a přehlednou expozici měla japonská firma KATO. Na velkých kolejištích se prohánělo několik rychlovlaků v obou základních měřítcích (H0 a N). K vidění byla i kolejiště se zimní tématikou a také tratě pro tramvaje, které tato firma jako jedna z mála vyrábí. KATO na veletrhu též kladlo důraz na externí zvukové soupravy, které mj. imitují hluk, který vytvářejí projíždějící vlakové soupravy.
[7]Obr. 5 – Nejhezčí rychlovlaky jsou od KATO
Krásné modely parních lokomotivy v měřítcích 1 : 87 a 1 : 160 ukazovaly firmy Bachmann a Graham-Farish, ale také skandinávské firmy (Norsko a Švédsko) a britská firma PECO. Tam byly tradičně k viděni i drobné doplňky z leptů a celá paleta jejich kolejiva.
[8]Obr. 6 – Nostalgii na kolejích připomínali u stánku firmy Bachmann
V Německu jsou zřejmě stále více populární zahradní železnice. A zdejší výrobci jdou tomuto trendu napřed. Konečně asi začalo platit, že když už chce mít někdo na zahradě kromě kedluben a mrkve i něco jiného, tak jsou lepší mašinky jak trpaslíci od Vietnamců z českého pohraničí. V Německu se kromě známé firmy LGB, jejíž modely ve velikosti IIm jezdí na kolejích s rozchodem 45 mm a pro něž se vžilo označení velikosti G (modelová měřítka blíže ZDE [9]), věnují výrobě zahradní železnice i firmy PIKO, Märklín a další. A to je dobře!
[10]Obr. 7 – Ukázka zahradní železnice
V souvislosti s většími měřítky je nutné se zmínit o tuzemské firmě MERKUR, která v Norimberku nemohla chybět. Jejich modely sice nejsou primárně určené do zahrady, ale kdo si pamatuje produkci této firmy před pár lety a podívá se na to, co se v Polici nad Metují vyrábí dnes, nestačí se divit. Opravdu. Modely parních, elektrických i dieselových lokomotiv, k tomu řada vagonů, staveb, doplňků a kolejiva. Úctyhodný výkon! A když se k tomu ještě připočte fakt, že jako jediný vystavovatel v hale nabízel i velmi kvalitní pivo (samozřejmě jen váženým obchodním partnerům a kamarádům 🙂 ), není již co dodat.
A ještě drobná zmínka o opačných velikostech, tj. o měřítku 1 : 220. „Zet-ka“ jezdila hlavně u Märklínu a na několika málo dalších místech. Ale – zajímavostí byla ukázka kolejiště v měřítku N, kde byla provozována i úzkorozchodná trať (Nm) s rozchodem 6,5 mm, navíc s ozubnicí. Paní od firmy AB Modell (Anja Bange Modelbau) nám zubačku nejen pustila, ale ukázala nám i její „střeva“. Není bez zajímavostí, že přítlak koleček ke kolejím zajišťují – podobě jako u T-gauge – neodymové magnety.
[11]Obr. 8 – Pojezd pro modely v měřítku Nm
Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že jsme se ještě nezmínili o „zlaté střední“, tj. o měřítku 1 : 120, známějšímu pod zkratkou TT. Jenže – to je problém! O čem psát? Firma Tillig Bahn, která je v našich podmínkách vlajkovou lodí této modelové velikosti, měla letos v Norimberku stánek zhruba tak velký, jako je náš stůl v Nagano. A v něm byly jen dvě vitrínky s několika modely a jedno malé kolejiště. Kde nic, tu nic. Škoda. A stánek další firmy specializující se na velikost středu – firmy Kuehn – byl jako přes kopírák z loňska. Včetně všech exponátů.
* * *
.
Jestliže firmy věnující se vývoji a výrobě modelů železničních vozidel byly letos na norimberském veletrhu skoupé na novinky (svým způsobem je to ale v současnosti pochopitelné), firmy zaměřené na modelové stavby, mosty, doplňky kolejišť či na tvorbu krajiny na tom byly mnohem lépe. A bylo jedno, jestli si člověk prohlížel stánek firmy Auhagen, NOCH, FALLER, BUSCH, HEKI, KIBRI, Preiser, anebo „malých“, jako je firma HACK aj. Všude bylo co obdivovat. Zřejmě technologický pokrok uplatňovaný při výrobě těchto výrobků (např. výroba dílů vypalováním laserem, 3D tisk atd.), a také používání nových materiálů dovoluje konstatování, že v této komoditě jsou očividné pokroky a sortiment se rozšiřuje. Ale to už se vymyká naší schopnosti a možnosti popsat jednotlivé detaily.
 [15] |
 [16] |
 [17] |
 [18] |
Obr. 9-12 – Doplňků pro kolejiště není nikdy dost
* * *
Bude seriózní se také zmínit o další nezbytné komoditě pro modelovou železnici, a tou je elektronika. Dominantní „elektrikářské“ firmy, jako je ESU, Kuehn, Vollmer, Viessmann aj. nabízejí čím dál více dekodérů a dalších doplňků pro digitalizovaná kolejiště. Bohužel, jejich cena se stále drží na značně vysoké úrovni. Ale to se může obratem změnit. Jestliže Číňan už dnes prodává plnohodnotné lokomotivní dekodéry za cenu pod 300 Kč, možná se v tomto smyslu začíná modelářům blýskat na lepší časy.
Docela nás potěšilo, že ve stáncích „elektrikářských“ firem ubyla ona v posledních letech značná přemíra ostře svítících, blikajících a jinak nepřirozeně oslňujících autíček, pouličních lamp a dalších svítících kravinek. Ale nepochybuji o tom, že na komerčních výstavách, které budou koncem roku v Drážďanech, Lipsku nebo ve Vídni to bude jako v minulých letech.
Pro těch několik českých modelářů, kteří si ještě dovedou postavit pojezd pod svůj vlastnoručně vyrobený model a třeba i v N-ku, si dovolujeme poznamenat, že jsme na veletrhu objevili čistě německou firmu, která vyrábí maličké motorky; její adresa je ZDE [19].
* * *
Nakonec jsme si nechali modelářské nářadí. Bohužel musíme konstatovat, že to také byla bída s nouzí. Situaci zachraňovala pouze firma Donau a pak několik málo neznámých firem prezentujících zejm. airbrush systémy. Tyto firmy ale sídlily v pavilonu s modely letadel, lodí a aut. U Donau jsme v minulosti několikrát nakupovali, protože nabízejí řadu velmi užitečných a kvalitních nástrojů a doplňků do dílny. Tentokrát nás zaujal jednoduchý, malý a hlavně kovový stojan na vrtací frézku.
[20]Obr. 13 – Nářadí vystavovala jen firma Donau
* * *
Norimberský Spielwarenmesse provází slogan, že to je jeden z největších veletrhů hraček na světě. Pokud jde o velikost výstavního prostoru, počet vystavovatelů, nebo množství předváděných hraček, modelů, předmětů pro volný čas a sport atd., tak určitě ano. Je také pravda, že Němci dovedou dát této grandiózní akci řád a jen stěží lze mít výhrady k celkové organizaci. Je samozřejmě otázkou, za jakou cenu. Letos bylo patrné, že se asi v Německu začalo až nadmíru šetřit. Nemá cenu diskutovat o ceně vstupenky. Ale již zmiňované stravování se musí zdát drahé i samotným domorodcům. A co teprve takové detaily, jako je poplatek v šatně? Nechat si totiž pohlídat kabát za bezmála 60 Kč (tj. 2 €) je pro našince šokující.
Foto hlav
Děkuji za doplnění a připomínky k rukopisu pánům kolegům Pavlům Haertlovi a Mihulovi.
.