Honzíkovy vláčky

Všude je něco…

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 8.11.2015

Modelářská beseda Nagano98 sice nemá svůj web, ani veřejné diskusní fórum, není svázána přísnými pravidly pro provoz ani velikostí čel, zřídkakdy se tam hádáme, a když už, tak se (až dosud) neurážíme, nikdo tam nikomu neříká, co se nesmí… Modelářská beseda Nagano98 už má však svoji identitu i tradici. Identifikační placky pro řádné členy a hosty k tomu patří. Jak shrnuje jeden z nás: „Do hospody chodím, abych si popovídal o společném koníčku, poradil se s problémy kolem vláčků, anebo se pochlubil.“ Kolega tím jistě myslí „naši“ hospodu, i když, nutno přiznat, že právě tento poslední atribut je v ohrožení…

Prozatím ještě ne proto, že oblast smíchovského Anděla, kde se hospoda nachází, je v reálném ohrožení developerů, což si už hodně dlouho cvrlikají vrabci na střeše, ale protože současný nájemce a možná i majitel zřejmě nemají za cíl posloužit hostům k jejich naprosté spokojenosti, jako to dělali jejich předchůdci.

Copak, pivo je tam obvykle jako křen, pohledná hospodská se taky snaží, ale kuchyně tam nestojí za nic. Nejen známý televizní kritik českých hospod tam musí utrousit nad předváděnou gastronomií i sprosté slovo. Nepomohlo ani přátelské setkání s panem provozním, při kterém mu byla vylíčena úplně ta nejjednodušší přání hosta dnešní české restaurace, jako například, že smradlavé maso použité na řízečky je nad rámec tolerance, anebo že nedofritované hranolky nejsou k jídlu, stejně jako že nabídka jídelníčku je veskrze ubohá. Atd. Jakoby se ho tato prostá přání osazenstva dotkla, protože jediný pozorovatelný výsledek „zlepšení“ je ten, že se nad stolem díky nově instalovaným LED svítidlům snížila viditelnost, asi proto, aby nebylo vidět, co je na talířích.

Tradiční Svatomartinská husa tedy v tomto lokálu letos nepřipadala v úvahu. Naštěstí v Praze není zase takový problém sehnat náhradu ve stejné lokalitě, navíc s dobrým kuchařem. Tradiční Svatomartinská husa (ze které se stejně vždycky vyklube kachna, protože bývá šťavnatější a pojedlejší) se tedy konala za vodou, na pravém břehu Vltavy. Název náhradní restaurace nebudu zveřejňovat, protože je ještě brzo. Pečená kachna podávaná se dvěma druhy knedlíků (ty bramborové se jen rozplývaly na jazyku) a dvojím zelím neměla chybu. Chuť vynikající, cena přiměřená, nad hlavami neřinčel žádný reproduktor, oblečení nebylo třeba dávat vyvětrat na balkón. Mají tam sice piva jiné značky, pro někoho možná ne tak dobrá, ale co se dá dělat. Všude je něco… U mne si velmi šplhla paní servírka, která mi donesla málem až do tramvaje opencard, jež mi vypadla při placení. Ještě jednou velmi děkuji.

Samozřejmě, že ještě než jsme z azylové hospody odešli domů bylo usneseno, že příště se opět pokračuje v Nagano. To podotýkám jen proto, aby se v této úvaze (jež se některým bude zdát zbytečná) lépe orientovali ti kamarádi, kteří se letošního pojídání Svatomartinské husy nemohli nebo nechtěli zúčastnit.

[Show as slideshow]

Foto hlav, Fulda

* * *

A jaké to bylo na listopadové „burze“, alias výměnném setkání modelářů? Jedním slovem dobré. Přišlo dost zájemců o setkání i o „výměnu“ zboží. Vždycky mne potěší, když se lidi zastaví a prohodíme pár slov o čemkoliv. Obvykle se i něco nového dozvím. Anebo se dozvím, že jsem nějakým svým příspěvkem na webu Honzíkovy vláčky v něčem pomohl či poskytnul nějakou novou informaci. Třeba naposledy o připravovaném Muzeu železnice NTM v prostoru Masarykova nádraží. Tentokrát jsem také od pořadatelů získal termíny setkání pro příští rok: 23. 1., 20. 2., 19. 3., 16. 4., 14. 5., 11. 6., 10. 9., 15. 10., 5. 11., 26. 11. a 17. 12. 2016 (bez záruky).

Smutnější už je, že lidi u mne hledají zboží, které už prostě není k sehnání. Tenké („dekodérové“) vodiče v barvách NMRA, diamantové řezací kotoučky, anebo třeba plnící štětce. Jak už jsem napsal, firma Koh-i-Noor je přestala před časem vyrábět, v některých velkoskladech se ještě nějaký čas objevovala náhrada vyráběná v Číně (pod stejnou značkou – asi se ví, že Koh-i-Noor svoji filiálku v Číně zrušil). Možná, že někde v nějakém zastrčeném papírnictví by se nějaký kus ještě našel za původní slušnou cenu (okolo stovky); předražené lze plnicí štětce koupit snad už jen v ELCHEMCo, nebo v GME. Zajímavostí pro mne bylo, že jeden kolega si na „burze“ postěžoval, že se mu nano-vlasce rozpustily, když do štětce nalil pájecí kapalinu na nerez. To jsem slyšel poprvé. Já v něm mám „neutrální“ kapalinu už přes rok a nic se neděje.

Po delší době se mi podařilo sehnat svidříky s vratnou pružinou, kupodivu za poloviční cenu než ty (asi) z Ameriky. Zbyly jen dva. Kolegové modeláři také konečně přicházejí na chuť silikonovým brusným a leštícím kotoučkům, včetně štětinových kotoučků od firmy 3M – ZDE -, ale ty v posledních době nepříjemně zdražily, za což ovšem nenesu odpovědnost. 🙂 Zájem je (i když ne tak velký, jaký bych předpokládal) o nástroje OLFA i MEDIN, ale to je individuální. Obvykle se o ně zajímají ti, kteří už přišli na fakt, že kupování nástrojů a la asijská „bižuterie“ je vyhazováním peněz.

Nadcházející dny okolo 17. listopadu budou ve znamení setkání vyznavačů měřítka TT v Dobrovicích a N-kařů na „komorním“ setkání v Roudnici nad Labem. Asi i jinde, ale k těmto akcím nemám podklady. Tak pěkný podzim, přátelé.