- Honzíkovy vláčky - http://www.honzikovyvlacky.cz -

Jestlipak se dočkáme otevření Železničního muzea NTM?

007-NTM-Masarycka [1]Už je to tak, že dny státních svátků jsou v posledních letech spojeny s tzv. dny otevřených dveří. Bývá to příležitost nahlédnout tam, kam se „prostý“ člověk jen tak nedostane. To sice navozuje tezi, že jsme si všichni rovni, ale někteří z vyvolených jsou zřejmě rovnější, ale to nemá cenu rozebírat. Ti, kteří se včera (28. 10.) přišli podívat do prostorů budoucího Železničního muzea NTM na pražském Masarykově nádraží podle mne přivítali, že jim vedení NTM nechalo nahlédnout tam, kde to bude mnohem zajímavější až za několik let.

  Vskutku historické místo. Areál železniční výtopny a dílen na Masarykově nádraží v Praze vnikl už v roce 1845, krátce před tím, než do Prahy přijel z Olomouce první parní vlak vedený lokomotivou „Čechy“. Stavbu objektů výtopny a dílen projektoval Ing. Antonín Jüngüng, kolejiště pak samotný Ing. Jan Perner. Nádraží a hlavní budovy areálu sloužily svému účelu bez zásadnějších stavebních úprav 155 let. Bylo nanejvýš moudré, že v souvislosti se zřízením Železničního muzea Národního technického muzea (2000) bylo rozhodnuto o využití areálu železniční výtopny a dílen pro toto muzeum (2002). Plány však překazila stavební uzávěra související se stavbou železničního mostu ústícího do tunelu pod Vítkovem (2004). Až v roce 2012 byla stavební uzávěra ukončena. Tím se otevřela cesta k pokračování přípravy výstavby muzea.

  Hlavní budova budoucího Železničního muzea NTM je největší klasicistní průmyslová stavba ve střední Evropě, navíc je umístěna prakticky ve středu velkoměsta. Lidé, kteří stojí za myšlenkou vyprávět železniční příběh, který se udál v českých zemích, věří, že se to nejlépe povede právě v těchto prostorách. Takový projekt bude nepochybně představovat rozsáhlé rekonstrukce – jak poměrně hodně zašlých objektů, tak kolejových vjezdů do hal, aby bylo možné manipulovat s muzejními exponáty. Předpokládá se zastřešení prostoru mezi budovami za účelem rozšíření expozice, a také, aby byly zde instalované exponáty chráněny před povětrnostními vlivy. Bude nutné vyřešit tak „malichernou“ věc jako je vstup do objektu muzea a hlavně smysluplné napojení na další muzejní objekty v okolí.

  V tomto okamžiku není ani tak důležité, která železniční vozidla budou do Železničního muzea NTM přemístěna z chomutovského depozitáře (blíže ZDE [2]), protože i laikovi musí být jasné, že se na „Masaryčku“ stejně všechna nevejdou. Důležitější asi bude, jestli se v rozumné době podaří schválit budoucí architektonický projekt muzea a hlavně jestli se na výstavbu najdou peníze. Bližší informace o koncepci i dalších problémech, včetně výsledků předběžné soutěže architektů (studentů FA ČVUT) jsou podrobně zveřejněny na stránkách NTM – ZDE [3]. Osobně mne ani jeden ze studentských námětů neoslovil, ale to není podstatné. O to ale více se obávám, že až se do soutěže vloží již ostřílení architekti, hrozí, že vyhraje projekt podobný „chobotnici“, co měla stát na Letné. A pak nastane hádání odborníků a politiků na dlouhá léta.

  V areálu budoucího muzea toho pochopitelně k vidění moc nebylo. Omšelé objekty, rezavé koleje, hromada železného šrotu (což jsou ve skutečnosti asi velmi vzácné zbytky nějaké železniční techniky). Za plotem lze zblízka vidět starou přesuvnu (blíže ZDE [4]). V objektu dílen byl otevřen vstup do menší haly, jejíž strop tvořilo dno obrovského vodojemu. „Jo, jo, právě sem jsme zajížděli s párou dočerpávat vodu,“ vyprávěl starší muž, který se představil jako bývalý mašinfíra, Mgr. Novotnému, řediteli Železničního muzea. Pan ředitel pak přítomným neúnavně vyprávěl o ambiciózních plánech.

  Naproti byl vystaven salónní vůz následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este, který v roce 1909 vyrobila smíchovská firma Ringhoffer. Podrobný popis historie vagonu byl k dispozici a stojí za přečtení.

  Některé projekty jsou na léta. Zvláště v Praze! S tím je bohužel potřeba počítat. V případě Železničního muzea NTM zatím marně uplynulo nějakých 15 let. Tak snad do slavnostního otevření muzea neuplyne stejně tolik.

Zdroj: NTM

Obrazová příloha

Foto hlav

.

 

 

1 Comment (Open | Close)

1 Comment To "Jestlipak se dočkáme otevření Železničního muzea NTM?"

#1 Comment By Tomáš On 2.11.2015 @ 09:23

Jako dávný uživatel tohoto areálu bych to neviděl tak optimisticky. Většinu provozních budov a provozních zařízení lokomotivního depa se podařilo vybombardovat při stavbě nového spojení. Zbyla jen polovina historické haly za přesuvnou. Zde byla hříž pro výměnu dvojkolí parních lokomotiv. Za elektrického provozu byla využívána jen výjimečně, když bylo třeba vyměnit jen jedno dvojkolí. Lokomotivy nových trakcí se spíš zvedaly na zvedácích. Ve zbourané polovině této haly mělo depo myčku. Za touto halou byla historická přesuvna, za ní další hala a přesuvna. Tyto přesuvny byly jednoduché konstrukce. Využívaly šesti obvyklých dvojkolí pojíždějících po třech souběžných kolejích normálního rozchodu. Na konci depa byla Nová hala bez historické hodnoty. Zde se prováděly rozsáhlejší periodické opravy elektrických lokomotiv. Také se podařilo zlikvidovat jedinou točnu bývalého depa.
Stejně jsem získal dojem z návrhů úprav i z vedení oplocení v tomto prostoru, že tato část není zařazena do připravovaného železničního muzea. Zbývající budovy byly sice původně postaveny jako provozní, ale v provozu lokomotivního depa sloužily jako zázemí. Byly zde záchody, sprchy, šatny, dílny, sklady, kulturní sál a jídelna. Samozřejmě je možné vybourat dodatečné stavební úpravy a haly využít k původnímu účelu pro železniční vozidla, ale příslušné stavební otvory byly budovány s průjezdným průřezem odpovídajícím roku 1845, takže minimálně poválečné parní lokomotivy nemají šanci.
Stejně předvedené architektonické návrhy se těchto prostor dotýkají jen výjimečně. Architektonické návrhy stejně působily dojmem spíše ročníkových prací. Jejich autorům železnice převážně nic neříká. Většina byla vedena snahou vestavět co nejvíce vlastních kreací do volného prostoru a historické budovy v těchto návrzích působí spíš obtěžujícím dojmem. Téměř úsměvně pak působí, že jeden z autorů dokonce rezignoval na správné nakreslení točny. Jiný zase likviduje i zbývající přesuvnu, která sice nemá historickou hodnotu, ale jak chce dopravovat exponáty, to neřeší.
Průvodce sice tvrdil, že se podařilo vyklidit dvě předváděné místnosti, ale prostor pod vodojemem se v lokomotivním depu nevyužíval a byl prázdný. Zrovnatak místnost v budově bývalého vozového depa se využívala k opravám vozů a nebylo tam skoro co vyklízet.
Při tomto tempu úprav předpokládám otevření železničního muzea tak někdy v roce 2048. Ono ani fungování hlavní budovy NTM není žádná sláva. Při enormním zájmu dosahovala propustnost pokladny při maximálním výkonu až 150 návštěvníků za hodinu. Fronta kolísala v délce 150 až 200 metrů. Pak už to zájemci raději vzdávali a šli jinam.