Honzíkovy vláčky

O vykrádačích nápadů, „kurvítkách“ a doutníku velkostatkáře Pytlíčka

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 24.2.2015

V záplavě všelijakých zpráv šířených po internetu a končících v mé mailové schránce jsem nedávno objevil video, které coby milovník železnice nemůžu neposlat dál. Dvanáct parních lokomotiv v jednom zápřahu a ještě při jízdě (podle titulku natočeno v polském Wolzstyne) – to je pěkné pokoukání, že? – ZDE. To jsou samé srandičky, srandičky a přitom čmoudi se nás chystají vymazat z mapy. A už jsou dost blízko. Je potřeba přestat žvanit a obhajovat neobhajitelné a smáznout je jednou pro vždy. I s tím jejich fousatým strejdou, když už víme, jak vypadá.

  Když jsem začal internetem, ještě pár dalších vět: Trvalý a mírně stoupající zájem čtenářů Honzíkových vláčků pokračuje. Jsem za to rád a děkuji. Používaná statistika (TopList) týdně registruje okolo 2500 až 2800 přístupů. A to je zavazující. Vím to.  Ostatně, tohle si lze snadno ověřit podle statistiky TopListu – ZDE. Však také za občasné výpadky v publikační činnosti dostávám pěkný kartáč.

  Nejde mi o žádné závodění a předhánění se, kdo je lepší. Daleko více mne těší, že se pomaloučku polehoučku daří naplňovat mé původní přání (když jsem web zakládal), aby se tato webová stránka stala nejen čtenářsky navštěvovanou, ale hlavně aby v ní publikovali i další autoři–modeláři, kteří mají co říci ostatním. Možná je to jen náhoda (nerad bych), ale právě v současné době mám nabídky na články od tří různých autorů. Děkuji a opakuji, že nabízím své stránky i dalším autorům.

  Jak známo, bohužel především některé klubové weby, které si dělaly ambice na sdružování modelářů a šíření moudra, jsou de facto mrtvé. V dávné historii tam sice byly publikovány rozhodně zajímavé stati, ale pak už nic. Reportáž o akci, která proběhla před ¾ rokem je k ničemu. Bohužel, vyhasly i jiné webové stránky, kde se daly najít skutečně modelářsky zajímavé stati. Udržet pravidelnost v publikování nových článků (alespoň částečnou) je velmi obtížné, vím to. O to víc mne překvapuje, že se stále objevují nové projekty. Jenže, stává se, že autor na novém webu obvykle v úvodu napíše, že je začátečník, uvede jak velké má plány, někdy už hned ve třetím či čtvrtém článku začne radit „jak na to“. Nic proti tomu, každá rada je užitečná, ale když mu pak po deseti příspěvcích dojde dech, tak to je zbytečná práce.

  Pozitivněji jak tyto nenaplněné „spisovatelské počiny“ (nejspíš vedené pocitem, že dnes může každý všechno) vnímám vznikání nových soukromých firem a firmiček, které se zpravidla hned nejspíš kvůli odbytu prezentují nějakým e-shopem, někdy rozšířeným i o webovou stránku. Dalo by se říci, že příklady táhnou. A to je dobře. Na rozdíl od některých kolegů (výrobců či prodejců) tyto aktivity nevnímám jako konkurenci a ohrožení vlastní existence na maličkém „českém rybníčku“. Naopak, jestliže se někdo pustí do výroby např. leptů pro modelovou velikost N nebo Z, nebo začne nabízet nějaké nové modelové doplňky, co jiní nemají, nebo přijde s nějakým novým nápadem (produktem), tak zaplať pánbůh za to.

  Tedy pokud se přitom nesníží jen k vykrádání nápadů jiných, anebo dokonce hotových výrobků někoho jiného, jako třeba jistý pan Ištván z Piešťan (takto Modelárska technika, s.r.o.), který bez souhlasu a především bez smlouvy ukradl autorské fotky a neomaleně „zastupoval“ N-šopík (ale také firmu Miniatur a další) na Slovensku. Jakýsi právní rozbor, který mu vypracoval kdosi tamtéž, nesnese srovnání se slohovým cvičením vesnického blba. Nemám zájem, aby mé výrobky, resp. výrobky nabízené N-šopíkem prodával bez přidané hodnoty kdokoliv jiný. Nejsem totiž ochoten zdražovat, abych se pak podělil o zisk s takovým chytrákem. Pozor tedy na takové ptáčky!

  Ještě jedna poznámka k novým projektům, které se vylíhly v nedávné době. Namalovat budoucí model v Corelu dá sice hodně práce, ale jde to; připravit a nechat si vyrobit lept také v zásadě není problém; zabalit vyleptaný plech více či méně vkusně rovněž lze. Avšak přiložit k němu jen papír s pár větami a mikro-obrázky, z čehož by měl zákazník poznat, jak takový model postavit – to je podle mne málo. Vím o čem mluvím, když připravuji svoje výrobky. Mám totiž výhodu večerní školy perfekcionisty Jirky Šafáře. Ke kvalitnímu výrobku rozhodně patří i kvalitní návod, nebo i podrobný popis stavby modelu, zvl. když se cena výrobku pohybuje ve stovkách korun. Pravda, stále platí, že návody se čtou, až když selžou veškeré pokusy o zvládnutí postupu vlastní hlavou, ale tento otřepaný vtip neplatí vždy a všude. O čem mluvím? Pod logem DH-LOKO se na modelářském trhu objevila poměrně velká nabídka různých modelů z leptů, které jiní výrobci nemají. Výborný počin. Ve velikosti N (vedle dvou jiných měřítek) je zde třeba nabízena poslední lokomotiva ze Škody Plzeň řady 380. Moc pěkně vypracovaný lept – avšak ouvej: V pytlíku je kromě vyleptaného plechu leták (odmítám slovo návod) v měřítku TT, na webu autora je pak místo kvalitního návodu jen několik povzdechů o tom, jak je to s N-kovými modely těžké. Už jsem to všechno Karlu Rádlovi v mailu kamarádsky vytknul a nabídnul mu své know-how.

  Podle mého gusta a určitě i ke spokojenosti ostatních modelářů třeba funguje webová stránka a e-shop Martina Krejčí (nik mnitka) – ZDE, ZDE a ZDE. (Poznámka: Pozor, e-shop se strašně pomalu natahuje.) Martinovi zkušenosti např. s flokování (grassováním) trávy, modelovou vodou a vůbec tvorbou krajiny jsou bezkonkurenční. Od něho když si člověk koupí nějaký produkt, např. travní vlákna, má jistotu, že je kvalitní, a také má šanci se současně dozvědět, jak na to. Sám jsem od něho bral poučení při tvorbě trávy, nebo skal ze styroduru. Na sobotní burze jsme si dlouze povídali o tvorbě vody, jaké pryskyřice jsou vhodné a jak na to. Není na škodu zopakovat Martinovu myšlenku k tématu „vzlínání vody“: „Vzlíná každá modelová voda, některá více, jiná méně. Dá se to částečně eliminovat, ale základní finta spočívá v tom, že při stavbě diorámy, modulu či kolejiště se s vodou musí začít. Tak jako tomu je v přírodě. Nejdříve si voda najde cestu a vytvoří potok, a teprve potom se na březích uchytí tráva a keře.“ A to je myslím hodně pravdivá myšlenka, kterou není na škodu si občas při modelování krajiny připomenout. Event. navzlínanou pryskyřici lze snadno zakrýt zelenou hmotou okolo potoku. Martin mi dovezl vynikající lepidlo UHU twist&glue a také hnědý prach, bez kterého bych nebyl schopen dokončit parčík s kašnou (o tom napíšu někdy příště).

  Když jsme tak na sobotním výměnném setkání rokovali o modelářských tématech a o životě vůbec, připodotknul tuším Bohouš na adresu Fuldy, jestli bychom také neměli začít vkládat do našich modulů/dekodérů ze série DIGI-CZ „kurvítka“. Přítomní, co věděli o čem je řeč, vybuchli smíchy. Pro ty, co se teď zapýřili nad neslušným slovem a přitom neví, o co jde, sdělím, že na téma „kurvítka“ pojednal před pár dny v populárním Technetu (iDnes) šéfredaktor Jan Kužník s kolegou Matoušem Lázňovským – ZDE. Píší: „Známe to všichni. Dva dny po konci záruky přestává zařízení fungovat a je čas vyrazit do obchodu pro nové. Za všechno může „kurvítko“. Tímto jadrným výrazem označujeme všichni svorně nejrůznější konstrukční řešení či součástky, které domněle, nebo skutečně vedou ke snižování životnosti moderních výrobků, především elektroniky.“ A dále:  „Kurvítko“ je tedy „součástka, která je všude, ale nikdo ji nikdy neviděl. Žádný výrobce nikdy nepřiznal a samozřejmě ani nepřizná, že jakkoliv předem negativně ovlivňuje celkovou životnost výrobku.“ Je nasnadě, proč se dnes výrobci uchylují k tomu, aby výrobek vydržel jen přesně vymezenou dobu. Dnes už se mnoho věcí nevyplatí opravovat. A tak si zákazník musí koupit novou věc. A o to přece jde. Netřeba se dále rozepisovat, vše podstatné je v cit. článku. Nutno ovšem dodat se vší vážností pouze to, že do výrobků DIGI-CZ „kurvítka“ nemontujeme, protože to jednoduše neumíme.

  V jednu chvíli se jeden zákazník zajímal o Šafářovu stavebnici modelu maringotky v měřítku N – ZDE. Což mi připomnělo zážitek z nedávné doby a tak jsem ho dal k dobrému: Jedna paní si před nedávnem v N-šopíku objednala právě tento model maringotky. Poslal jsem jí ho spolu s fakturou, jako obvykle, i když jsem měl takové divné tušení. Za tři dny se předtucha naplnila: „Pane, já si u vás objednala maringotku, ale vy jste mi poslal jen jakýsi plíšek, a ještě takovej malej,“ spustila na mne paní v telefonu. Zalapal jsem po dechu a než jsem stačil cokoliv říct, pokračovala: „Já potřebuju velkou maringotku a tohleto, to vám pošlu nazpátek…“. Neprotestoval jsem a jen si tak dodnes říkám, jak asi velkou maringotku za dvě stovky si paní představovala, že dostane? Možná na střelnici, možná na bufet s párky v rohlíku? Nevím. Po čtrnácti dnech jsem musel vrácení malého plíšku urgovat, ale jak paní slíbila, tak také učinila.

  Jinak, poslední „burza“ proběhla v poklidu. Prázdniny pražských škol nejspíš způsobily, že otcové místo na výměnné setkání směřovali s rodinami do hor. Jen v kritickém čase okolo deváté hodiny se návštěvníky trošku zahustilo. I baťůžkářů celkově kupodivu ubylo. Možná si přečetli moji minulou zdrcují kritiku :-), anebo zapůjčili své ruksaky dětem na hory. Pozor, ale ne všechny děti odjely na hory. Třeba kluci Petra Litomyského měli prázdniny právě na „burze“. Táta je provedl mezi stolky a přitom se děsně pyšnil, jak mu kluci rostou. Taky malá Viktorka Pohořelá už byla přítomna. Ale nejspíš jen proto, že byla přivezena k nakojení, protože máma už zase prodávala :-).

  Tak to asi bylo ve stručnosti to nejzajímavější z „burzy“, snad kromě toho, že nepřijeli dva přátelé z Kladna a Ledců. Ale to ještě musím na toho šikovnějšího prásknout: Chvástal se mi obrázky modelového panáčka, takto jistého velkostatkáře Kamila Pytlíčka ze Smečna na výletě v metropoli, kterému vrazil do huby doutník. A ten –  jak jinak – rudě svítil, jak velkostatkář bafal. Tak jsem pana modeláře pochválil, jak je šikovnej, načež ovšem přišel mail, ze kterého mrazí: „Jsem dřevák :-(. Při manipulaci s kouřícím velkostatkářem ve velikosti H0 mi tento vypadl z mých tlustých kolíků, dopadl na zem a rovnou na hubu, čímž se následně zlomilo světlovodné vlákno. Protože jiné nemám, tak na mém kolejišti kouřící občan nebude 🙁 . Strašně mě to s***, protože to vypadalo dobře. Mám vztek, nenávidím celej svět a nejvíc sebe.“ I zželelo se mi pana modeláře a sehnal jsem mu nové světlovodné vlákno. Takže velkostatkář si zahulí.
 
  Příští burza bude až 21. března. To už snad začne jaro a přestanou mne bolet záda.

Ilustrační (a z důvodu utajení záměrně nekvalitní) foto P. Tvrz

.

 

Rubrika: ZPRÁVY
Počet přečtení: 5 466 | Tisknout: | Poslat: