- Honzíkovy vláčky - http://www.honzikovyvlacky.cz -

Jéde, jéde poštovský panáček…, aneb Jak jsem se stal majitelem ZKČP

ZKCP_500 [1]Po éře platebních a kreditních karet nabízených už léta všemi bankami, zdá se, nastává éra vnucování všelijakých „zákaznických karet“. Nic proti tomu, dokonce si dovedu představit účelnost kvalitně vymyšleného kartového systému. Leč, česká praxe posledních let je jednoznačně taková, že zavedení nějaké „zákaznické karty“ uživatelům předchází programově připravený obrovský tunel té či oné soukromé společnosti, která získá zakázku obvykle od nějaké státní instituce či vládního rezortu. A teprve až když bublina splaskne, tedy až se ukáže, že ona NEJ.. firma neumí systém naprogramovat či implementovat do praxe, především díky špatné prvotní analýze, začnou se dít věci…

  Ano, mám na mysli systémy honosně nazvané třeba „Opencard“, „S-karta“, či „zdravotnická knížka“ (stejně jako „evidence vozidel“ atd.), kolem kterých se odehrálo v médiích dost a dost řečí. Ani jednu takovou kartu jsem si nepořídil a naštěstí jsem ani nebyl donucen si některou z nich pořídit.
  Hlodá ve mne ale potřeba vypovědět příběh, jak jsem se stal majitelem a uživatelem Zákaznické karty České pošty (ZKČP), protože kdo si to neprožil, neuvěří.
  Někdy před prázdninami (2013) jsem ve sdělovacích prostředcích zaslechl, že Česká pošta (ČP) připravuje další zkvalitnění svých služeb. Bylo mi hned jasné, že se zase jedná o zdražení služeb, anebo o zavedení další ptákoviny, za jakou považuji např. „balík do ruky“. Proč? Protože dosud, když jsem čekal balík, jsem věděl, že náš pošťák jezdí pravidelně mezi 12 a 14 hodinou. Ale když vám přijde mail a SMS, že vás někdo obdařil „balíkem do ruky“, tak vám současně vyhlásil domácí vězení na celý den. Kdy totiž speciální poštovní vozidlo přijede, to je v Praze ve hvězdách. A pak stejně najdete ve schránce papírek, že balík nemohl být doručen, protože adresát nebyl doma zastižen (což je blbost), a letíte na poštu. Varuju každého, kdo mi chce poslat „balík do ruky“!
  Ale zpátky k nové službě prezentované jako ZKČP. Týden před jejím zavedením (k 1. 8.) jsem se zeptal na přepážce na naší Poště (Praha 69), co to jako je a jestli už mají patřičné tiskopisy, které se musí vyplnit. To jsem si přečet na webové stránce ČP. Poštovní panáček nevěděl nic a tiskopisy neměl.
  V prvním srpnovém týdnu jsem se zeptal znovu. To už jsem dostal pozitivní odpověď a dokonce hned dva různé tiskopisy. Jeden pro osobu J. H., druhy pro OSVČ J. H. Tiskopisy jsem řádně vyplnil a tentýž den odnesl k témuž okénku. Čekal jsem, jestli dostanu nějaké potvrzení nebo vůbec co se bude dít? Nedělo se nic a tak jsem šel domů. Předesílám, že v poučení k tiskopisům jsem se dozvěděl, že ZKČP vystavenou k mému jménu může dostat až pět osob, což si  vysvětluju tak, že až pěti např. příbuzným lze vydat ZKČP. Což jsem vůbec nepochopil (ale pro příští děj to je důležité) zejm. proto, že nevidím rozdíl mezi „osobou J. H.“ a „OSVČ J. H.“. Proč tedy musím mít dvě karty?
  Asi za dva dny mi přešel mail, vlastně dva, ve kterých mi bylo sděleno, že moje žádost byla zaregistrována. To jsem si oddechl, protože jsem nabyl pocitu, že ČP se mnou hraje čestnou hru. Za dalšího půl dne opět přišly dva maily, že mé dva požadavky byly vyřízeny a ať očekávám doručení ZKČP v zásilce na jméno. Čekal jsem asi tři týdny.
  Ačkoliv mi bylo naprosto jasné, že firma, která pro ČP vytváří ZKČP, rozhodně nebude přemýšlet tak, jak bych přemýšlel já, tedy že bude mít připravené různé barevné potisky pro karty, když už Pošta své zákazníky dělí na „občany“ a „OSVČ“, byť s totožnou identitou, tak abych se napříště sám vyznal v tom, kdy držím v ruce svoji „občanskou“ ZKČP a kdy „podnikatelskou“ ZKČP, použil jsem lest. Do tiskopisu pro vydání té druhé karty jsem uvedl svůj akademický titul.
  Když byly karty doručeny, smál jsem se, neb moje předtucha se vyplnila. Obě karty byly jako přes kopírák, graficky zcela stejné, s osobními údaji vytištěnými úžasně mrňavými písmenky (ačkoliv kolem je místa dost), takže pro praktické užití obtížně rozeznatelné (snad jen podle strašně dlouhého číselného kódu). Rozdíl jsem našel na první pohled. V té „podnikatelské“ ZKČP byla pravopisná chyba – titul byl napsán takto: Judr. Pochopitelně nejde o titul, osobně si na jeho uvádění nepotrpím, až na oficiální situace, jakou je např. vydání živnostenského listu. V tomto případě se mi ale jednalo o princip a tak jsem kartu reklamoval s tím, že se s ní stydím chodit k přepážce.
  Hodně dní se nic nedělo, až přišel další mail, abych si zašel znovu na poštu a vyplnil si tam nový tiskopis. Tak to už ve mně bouchly saze, zvedl jsem telefon a… – najednou jsem zjistil, že nemám kde reklamaci uplatnit, protože ačkoliv jsem dostal na internetu a v letácích přemíru všelijakých informací k tomuto novému produktu ČP určenému ke zlepšení služeb pro zákazníky, tak telefonní číslo na reklamace ZKČP jsem nikde nenašel. Dali mi ho až na „call-centru“ ČP. V hovoru jsem se fakt snažil být milý a slušný, i když to se mnou patřičně cloumalo… Ženský hlas na druhé straně se omluvil a sdělil, ať už nikam nechodím, že to nějak zařídí. Za dalších několik dní přišla karta nová, se správně napsaným titulem, ale s naprosto jiným číslem, než měla ta původní. Možná si mne teď budou v kartovém centru ČP pamatovat.
  Inu – a přišla chvíle, když jsem šel kartu poprvé vyzkoušet. Po předání doporučené zásilky a žlutě vyvedené ZKČP byla rozpačitost poštovního panáčka za okénkem více jak zjevná. Ostatně, na všechno nové si musí zvyknout i poštovní zaměstnanci. Nic proti tomu. Jelikož zákazník s ZKČP už nemusí vyplňovat dříve běžný „Podací lístek“, chvilku trvalo, než pán přepsal adresní údaje z obálky do počítače (škoda, že ten kdo systém vymyslel či zavedl nepřemýšlel o tom, že chudáci pošťáci na přepážce budou ti, kdo budou „potrestání“ další prací navíc; určitě by se jim hodil skener adres). Už mám i zkušenost, že jsem přinesl několik doporučených zásilek a ve frontě za mnou to vřelo… Pravda, prozatím to vypadá, že majitel ZKČP platí za zásilky o něco méně (což jak znám Českou poštu nebude trvat věčně), zato déle čeká u okénka.
  No, a teď jak několik prvních podání zásilek s pomocí ZKČP skončilo? Poprvé jsem do ruky za svěření doporučených zásilek do služby ČP nedostal nic, takže jsem ani neměl co založit do svého účetnictví. Suma sumárum, tímto jsem vlastně sponzoroval ze svého ČP. Příště jsem si již o potvrzení řekl a nastalo pozdvižení. Poštovní panáček šel hledat papír, na který to potvrzení vytiskne. Ano, chyběl obyčejný bílý kancelářský papír! Na poště totiž mají fůru jiných papírů, ale všechny asi mají nějaký potisk. A tak jsem čekal. A protože za okénkem byl chlap, moc se s tím nepáral a když konečně papír formátu A4 sehnal, vytiskl potvrzení obsahující pár řádků na něj. Strana zelených zde asi nemá žádný vliv. Pravda, příště, když za okénkem seděla paní, také sice papír dlouho hledala, ale než ho strčila do tiskárny, tak ho přetrhla na půlku, aby měla i pro dalšího zákazníka. A do třetice, jiná paní a v jiný den měla ve své složce připravený takový blok, co používají děti ve škole na kreslení, a z toho si utrhla papír do tiskárny. Krk bych za to dal, že si blok donesla z domu. O tom, že tisk z jehličkové tiskárny používané na naší poště není vidět, se nebudu rozepisovat, leč už zase slyším moji paní účetní, jak se zlobí. A tak si říkám, že nejvyšší poštovní panáček by měl z těch peněz, co Poště přineslo zdražení služeb, nakoupit třeba i papíry na tisk potvrzení. Bohužel, už se asi budeme muset smířit s tím, že tisk potvrzení ve velikost původních Podacích lístků (byla ve formátu A6) už nikdy nikdo nezavede…
  Ale to ještě není konec. Po několikerém použití služby ZKČP jsem se troufale zeptal, proč karta neobsahuje čip, aby mohla sloužit jako peněženka, ze které by se automaticky odečetlo vyměřené poštovné. To by pak byl u okénka fofr… Pochopitelně, tato otázka mi nebyla poštovním panáčkem zodpovězena a ani se nedivím. Současně totiž ty obyčejné zaměstnance Pošty lituji. Za uši by měli dostat ti, kteří tenhle doslova amatérský kartový systém vymysleli a zavedli.
  Je běžné, že Pošta nevydá zakázku bez předložení občanského průkazu. Ani rodinnému příslušníkovi. Myslel jsem si, že když už si ČP zavedla do své databáze mé osobní údaje (ano, v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů), že by tedy mohla akceptovat vydání uložené zásilky na základě předložení ZKČP. KDEPAK! Nic takového – předložte OP, nebo si pro něj skočte, řekla mi slečna, když jsem o tuto záležitost požádal a strkal jí škvírou v okénku ZKČP. Na tohle přece ZKČP není. Tak je to, občané. Tím se vracím na začátek, kde jsem zmiňoval, že v tiskopisu k vydání ZKČP je možné uvést až pět lidí. Těm možná bude moje zásikla vydaná, ale bez vlastní občanky nejsem pro Poštu hodnověrný. Tak tohle mi hlava nebere.
  No, tak vlastně nevím, jestli mám ZKČP řadit mezi ty stupidní a následně neslavně ukončené (nebo ukončované) systémy zmíněné na začátku stati, nebo se mám radovat, že jsem jedním z prvních majitelů produktu ČP, který je prezentovaný jako nová služba svým věrným zákazníkům. Nebo se mám považovat jen za pokusného králíka, anebo snad dokonce za vola, ze kterého si někdo zase dělá srandu.

 

 

 

 

 

6 Comments (Open | Close)

6 Comments To "Jéde, jéde poštovský panáček…, aneb Jak jsem se stal majitelem ZKČP"

#1 Comment By Jindra On 25.9.2013 @ 19:41

ČP je moje nejoblíbenější instituce. Myslím, že tam mají zásadní podmínky při přijímacím pohovoru: IQ maximálně 30, mračit se celý den a na každého a tak.

#2 Comment By Zdeněk Slabý On 26.9.2013 @ 16:00

Ahoj Honzo, také tuto kartu mam a je fakt na h…o! Tak je tedy v šuplíku, jako již několik ostatních věrnostních karet. Zdeněk

#3 Comment By Jiří Kubík On 30.9.2013 @ 18:42

Ahoj Honzo, to nám zase pěkně řehtá státní i poštovní úřední šiml. Tak mě napadlo, neměli bychom si taky, my modeláři, pořídit nějakou vlastní kartu? Na co? No přece na nic. S poštou mám podobné zkušenosti, doručuje čím dál hůř.
Jirka

#4 Comment By Bohouš On 1.10.2013 @ 15:18

Také jsem poště naletěl na propagandu … Naštěstí jsem to neřešil u okénka, ale přes webové rozhraní, takže mne to stálo jen 5 minut práce. Kupodivu, do dvou hodin jsem měl mail, kde stálo, že karta už je na cestě ke mě, i s podacím číslem a možností dohledání. Vzhledem k tomu, že jsem žádost vyplňoval v pátek odpoledne a mail mi přišel večer, začal jsem tušit zradu. Kdo by to dělal v pátek navečer, že … Samozřejmě, dohledání zásilky mi oznámilo, že zásilka uvedeného čísla není v systému pošty zadaná. Po cca 4 dnech jsem se namíchl, že si ze mne ČP dělá pr..l, a odepsal jsem na mail. Kupodivu, odpověď přisla snad další den. Bylo mi vysvětleno, že karta je ve výrobě a bylo jí přiděleno číslo. Jen mi zapoměli napsat, proč to, že je ve výrobě v prvním mailu popisovali jako „na cestě k vám“. A zásilka v systému pošty pořád nedohledatelná. Ale zhruba do dvou týdnů přišla jako zásilka do vlastních rukou … Od té doby jsem ji nepoužil, už se těším, až budu posílat něco bez podacího lístku a se slevou 1 Kč … To si fakt vychutnám.

#5 Comment By hlav On 1.10.2013 @ 21:02

Mé zkušenosti se zákaznickou kartou ČP pokračují… Před dvěma dny jsou podával současně doporučenou zásilku a obyčejný balíček. Jelikož teď Pošta šetří moji práci (nemusím vypisovat Podací lístek), zatímco poštovnímu panáčkovi na druhé straně okýnka práci přidala (musí opisovat adresu z obálky do systému, protože mu zapomněli dát skener adres), naučil jsem se oznamovat, jak chci zásilku podat (doporučeně, balíček, dobírka….). Dřív se mi zdálo, že to poštovní zaměstnanec poznal sám a obvykle mi i navrhl nejlepší (nejlevnější) formu. No, přišel jsem domů, luštím to potvrzení na A4 (velmi špatně čitelné díky nekvalitnímu tisku), co teď tisknou místo Podacího lístku (A6), a zjišťuji, že 52 Kč za balíček tam není uvedeno. O slevě za užívání ZKČP pochopitelně není řeč! Nemám tedy co doložit do účetnictví.
Dneska jsem se tedy na stejném místě skromně zeptal, jestli mám opět raději vypisovat Podací lístek, když posílám obyčejný balíček, protože nějaký papír pro účetní potřebuju. Paní (co ji léta znám) sklopila oči a řekla: „Nemusíte. My vám sice potvrzení nevytiskneme, ale já vám takové potvrzení na požádání napíšu ručně,“ a ukázala mi trhací bloček s univerzálním tiskopisem „Potvrzení“. Fakt bych teď nechtěl pracovat na poštovní přepážce, to musí být očistec.
Nějak mi vychází, že stejně jako jistý ministr vnitra zdevastoval a zneschopnil Policii, povedlo se mu to i s Českou poštou. Ale určitě se na těch nově zavedených geniálních informačních systémem někdo pěkně napakoval…

#6 Comment By vvitty On 2.10.2013 @ 11:00

Skoda ze ty adresy musi prepisovat i kdyz ma clovek klasicky vyplneny podaci arch 🙁
Dneska to bylo celkem rychle, mel jsem jen sest kousku, ale az tam prinesu dvacet balicku a vse budou prepisovat to bude ve fronte veselo, hlavne takhle kdyz se blizi Vanoce.
Ale aspon byla slecna mila a usmevava 🙂
PS: Na podacim archu je vse rozepsano vcetne slevy na ZK, dnes jsem „usetril“ celych 5 Kc. A kdyz pry nekam na specialni postu donesu kopie archu za letosek a nascitaji tam 5000.- utratu za dopisy a cenna psani tak bude sleva dokonce dvojnasobna… skoda ze to za ty penize nestoji.